V minulé úvaze na těchto stránkách jsem uvedl, že problematiku „podpořit či nepodpořit“ nepokládám za kardinální, nýbrž za podružnou. Jako pro takovou jsem se vyslovil pro podmínečnou podporu Rusnokovy vlády — v závislosti na shodách jejího programu s programovými požadavky ČSSD.

Silným argumentem pro tento závěr byly i mé informace o postojích řady členů a sympatizantů sociální demokracie, kteří s prezidentem Milošem Zemanem spojují naděje na možnou změně současného bídného stavu naší politiky. Projevil jsem názor, že Zeman usiluje o moc a prestiž jako víceméně o prostředek „zápisu do dějin“. Toho, že však může dosáhnout jedině jako mluvčí levice a levého středu.

Na tomto závěru trvám a pokládám Miloše Zemana do té míry za schopného politika, nejen taktika dne, ale i schopného úvahy „na delší lokte“, než aby usiloval o změnu parlamentního režimu v režim „prezidentský“. Nepopírám, že se snaží a bude snažit využít své pozice „přímo voleného prezidenta“ až na okraj ke zvýšení své politicky aktivní role a že tu trend k disproporci váhy jednotlivých ústavních činitelů může mít své zdroje. Je zcela legální a samozřejmé, že z takového trendu můžeme mít obavy a že takovému trendu by bylo nutné se rozhodně postavit.

Nemyslím si však, že by se Zeman chtěl dát na cestu diktátora, ať už „tradičního mussoliniovského“, nebo „moderního berlusconiovského“ typu. K poslednímu mu ostatně chybí mediální podpora. Miloš Zeman ví totiž dobře, že přes naděje v „silného muže“ není tato cesta u nás příliš oblíbená a bez skutečně kardinálního krachu systému dlouhodobě udržitelná také není. Nemluvě o tom, že k pozitivnímu „zápisu do dějin“ by také nesloužila.

Nepopírám také, že co se týče vymezení jednotlivých rolí moci výkonné, jsou v naší Ústavě mezery, které by možná bylo žádoucí lepší formulací vyplnit. Ostatně tím se měli zákonodárci zabývat, když v běhu o závod s „voláním veřejnosti“ po přímé volbě měnili Ústavu. Je ovšem otázkou, zda to nyní uspěchaně vázat na jednu volbu konkrétního prezidenta a zda vůbec je to nutné, pokud dojde ke skutečné, poctivé demokratizaci našeho politického života.