Bohuslav Sobotka se zachoval jako státník

Jakub Patočka

Způsob, jakým Bohuslav Sobotka vyrazil do boje proti vládě Jiřího Rusnoka, lze bez nadsázky označit za počínání, na něž jsme u českých politiků již takřka zapomněli, a přestali jsme je tak od nich byť jen očekávat. Je to počínání státnické.

Největší událostí v české politice za velmi dlouhou dobu je způsob, jakým se Bohuslav Sobotka odhodlal vytáhnout do boje proti tomu, aby ČSSD vyslovila důvěru vládě Jiřího Rusnoka. Jeho komentář v Deníku Referendum a v ještě větší míře jeho skvělý rozhovor pro Českou pozici působí jak pramen živé vody v poušti. Kdy naposledy jsme slyšeli takhle mluvit předsedu některé české politické strany?

Když se Miloš Zeman odhodlal pro avanturistický manévr, který spočíval ve jmenování nepolitické vlastní vlády bez vyjednané podpory ve Sněmovně, předpokládal, že uvede do pohybu dynamiku, jež nakonec ve vyslovení důvěry vyústí. Jeho taktický plán kalkuloval s podporou ČSSD, KSČM, Věcí veřejných a s motivováním části nezařazených poslanců i poslanců ODS, aby buď přímo pomohli svým hlasem, anebo alespoň snížením kvóra.

Mohlo to vyjít. A znamenalo by to stvrzení Zemanovy pozice jako nejdůležitějšího hybatele dění v české politice, což je role, do které se snaží od svého prezidentského vítězství prodrat, která ho zjevně zajímá mnohem více nežli jeho role ústavní, ba více nežli ústava sama, a ve které, jak se zdálo, se uhnízdí, aniž jej bude kdokoli ze stávající české politické elity schopen zastavit.

Ale nyní se zdá, že jeho plán ztroskotá už v základním předpokladu. Rusnokově vládě zřejmě nevysloví důvěru ani sama ČSSD. Pokud se to podaří, bude to čistě díky osobnímu politickému výkonu Bohuslava Sobotky, který evidentně usoudil, že je právě tak nejvyšší čas, aby se jeho strana přestala na Pražský hrad dívat jako myška na kobru.

Zeman a členové jeho paté kolony uvnitř ČSSD spoléhali na to, že Rusnokův tým se představí s více méně sociálně-demokratickým programem, snad jen odlehčeným o intelektuálské libůstky, jako je důraz na resorty kultury, školství, životního prostředí či na spolupráci s občanskými iniciativami, a naopak vyztuženým o příslib prolévání co největšího množství betonu.

Domnívali se, že tím jednak budou izolovat své principiální protivníky v ČSSD, jako jsou Dienstbier, Zaorálek či Špidla, jednak znemožní ČSSD, aby se proti Rusnokově vládě postavila, poněvadž ji neponechají k dispozici „žádné srozumitelné“ argumenty. Mysleli, že strašení možným návratem vlády pravice postačí k tomu, aby sociální demokracie byla přinucena hrát roli komparsu v pimprlovém divadle, režírovaném z Hradu.

Jenomže se stalo něco, s čím evidentně vůbec nepočítali. Bohuslav Sobotka řekl: „Ne.“ Argumenty uvádí tři: vláda nemá demokratickou legitimitu a je nutné, aby českou politiku řídila Sněmovna, a nikoli Hrad. To jsou argumenty státoprávního charakteru, o nichž právě Zeman, Škromach, Hašek a spol. měli vcelku správně za to, že jim běžné sociálně-demokratické voličstvo „nebude rozumět“.

Avšak Miloš Zeman naštěstí rovněž chybuje, a tak nabídl Sobotkovi ještě argument třetí, ze všech nejlepší. Personální složení Rusnokovy vlády je natolik problematické a hned první vystoupení řady ministrů tak nešťastná, že její levicoví odpůrci mohou odůvodněně namítat, že se o vládu, jež by byla hodna podpory ČSSD na programovém základě, nejedná.

Mohli bychom říci, že Balvínovy eskapády, Fischerovy tajuplné miliony, Rusnokovu podporu důchodovému tunelu, Pecinův životopis, ministra pustošení životního prostředí a tak dále a tak podobně seslalo Sobotkovi samo nebe, kdyby to ve skutečnosti nebylo tak, že korupčně-technokratické rysy, jež zohavují od první chvíle tvář Zemanovy vlády, jsou prostě jeho prostředí bytostně vlastní, a nebylo je tudíž možno dokonale skrýt: byť si vlk svůj jazyk brousil sebeusilovněji, nakonec mu stejně nikdo, že je mámou kozou, nevěří.

Ale je tu ještě čtvrtý argument, který není tak podstatný pro veřejnost, ba dokonce by mohl veřejnost za jistých okolností proti ČSSD popouzet, ale má ze všech argumentů největší potenciál rozhodnout střet o podporu Rusnokovy vády uvnitř sociální demokracie v Sobotkův prospěch. Je skryt v půvabné formulaci, že předseda ČSSD „hovoří za všechny sociální demokraty, kteří myslí jeden až dva roky dopředu.“

Dosti barvitě jsme tu před nedávnem vylíčili pravděpodobný osud ČSSD v případě, že by nás k řádnému termínu voleb přivedla Rusnokova vláda. Byla by to ve skutečnosti vláda SPOZ, a je vysoce pravděpodobné, že řada z jejích ministrů by kandidovala jako volební lídři SPOZ. Vztah k vládě by ČSSD dále štěpil, a navrch by přirozeným vývojem v ČSSD získávali navrch Zemanovi spojenci.

Sociální demokracie by najednou především byla otřesena ve své pozici jasného hegemona mezi protivníky deklasované politiky pravicových vlád. Pokud si výlučné postavení stěžejní alternativy pravice uchová, může reálně pomýšlet na zisk vysoko přes třicet procent. Pokud se nechá od Zemanovy vlády poslat mimo hru, už bude jen čekat, kde se pokles hlasů pro ni nakonec zastaví.

Zde se ale nejedná jen o Sobotku a jeho věrné, zde se najednou mluví o tom, kolik poslanců bude ČSSD v příští Sněmovně zastupovat, kolik okresních organizací bude, anebo nebude svého poslance v příští Sněmovně mít. To je povýtce praktická argumentace, které aktivní členstvo ČSSD, ať už má programové inklinace jakékoli, velmi dobře rozumí.

A nedivme se, že nevidí žádné zvláštní důvody, proč by se měla o mandáty zastupující demokratickou levici velkoryse dělit se zemanovci v míře větší, nežli je nezbytně nutná, nota bene je-li ČSSD způsobilá tyto zájmy reprezentovat daleko kompetentněji nežli Zemanovy korupčně-technokratické, ad hoc a s minimální kompetencí splácávané squadry.

Kolik bude mandátů pro demokratickou levici v příští Sněmovně? Devadesát, sto, sto deset? Je rozdíl, zda se budou mezi ČSSD a zemanovce dělit v poměru 4:1, což je pravděpodobný vývoj bez Rusnokovy vlády, anebo v poměru 3:2, což je pravděpodobný vývoj, pokud by nás k volbám vedla ona.

Toho se týká jeden z nejpůvabnějších motivů Sobotkova rozhovoru pro Českou pozici: „Fakt se nechci vyjadřovat k intrikám, které panují na dvoře Miloše Zemana. Já se toho neúčastním. Michal Hašek byl zvolen statutárním místopředsedou strany, naše mandáty jsou ohraničené příštím sjezdem, který se sejde až po volbách do sněmovny. Myslím si, že společně máme odpovědnost za to, abychom vyhráli volby a sestavili vládu. Nemáme určitě zodpovědnost za SPOZ. Nevylučuji, že mezi některými funkcionáři ČSSD běží soutěž o největšího oblíbence prezidenta republiky, to hodnocení musí učinit pan prezident a předpokládám, že jej průběžně mění, aby tyto lidi motivoval k ještě většímu úsilí.“

I kdyby Sobotka nakrásně nakonec neuspěl a zemanovci v ČSSD jej přeci jen udolali, vytvořil by svým současným principiálním a elegantním vystupováním vynikající základ k tomu, aby se nakonec ČSSD z uhranutí Zemanem vymanila. Vývoj mluví a bude čím dál tím více mluvit pro jasné vymezení hranic mezi sociální demokracií a Hradem. Miloš Zeman se totiž už dávno programově s evropskou sociální demokracií rozešel, což se s plynoucím časem bude čím dál více projevovat, byť by se to snažil maskovat sebeobratněji.

Aniž bychom počítali s tím, že se za to dočká vděku či potlesku zaslepeného českého pravicového mediálního establišmentu, Bohuslav Sobotka udělal osobně a zcela sám v minulém týdnu pro zkrocení autoritářských choutek Miloše Zemana víc, než kompletní česká pravice dohromady. Umanuté trvání na tom, že většinou lidí z dobrých důvodů nenáviděná koalice ODS a TOP 09 s podporou družiny Karolíny Peake, má pokračovat i po strašlivém Nečasově skandálu, nemluvě o hrůzostrašných politických výsledcích jeho vlády, jen žene vodu na Zemanův mlýn.

Ale zdá se, že neochota TOP 09 a ODS udělat v danou chvíli jediný krok konformní s vyspělou kulturou parlamentarismu spočívající v rozpuštění Sněmovny bude zaslouženě odměněna. Ze všech nároží už se na jejich voliče kření Andrej Babiš a jeho drýmtým. A moc se těšíme na to, jak se budou názory na vývoj české pravice nadále tříbit v médiích Babišova vydavatelského domu.

    Diskuse
    MH
    August 2, 2013 v 10.21
    Jenže je problém dopředu odhadnout, zda si pro protiútok na Zemana Sobotka vybral ideální okamžik. To poznáme až se do svého křesla vrátí Kalousek s Peake, a Sobotka bude muset vysvětlovat občanům proč proboha nevolil menší zlo.

    Taktičtější by mi přišlo zdůraznit, že jde o menší středo-pravicové zlo, a vládu podpořit v zájmu oživení po Kalouskovi skomírající ekonomiky.

    Myslím si, že SPOZ se do sněmovny stejně nedostane, když za několik let nebyla schopna přitáhnout alespoň jednu zajímavou "tvář" do vedení, a dokonce i Rusnok vyloučil spolupráci. Na druhou stranu lze očekávat, že budou mít bezedný volební rozpočet.
    PH
    August 2, 2013 v 11.28
    Jsou to šachy
    Mám takový dojem, poté z toho co si přečtu na netu, a z jednání ministrů (jsou až moc suverénní), že se spíš rýsuje déletrvající vládnutí postupně dvou úřednických kabinetů bez důvěry až do řádných voleb. Strašení návratem té "pravé" pravice je asi jen taktika.
    I z tohoto úhlu pohledu je, dle mého názoru, jednání B.Sobotky strategicky správné.
    August 2, 2013 v 11.37
    Jen drobná poznámka
    Jakkoli Sobotkovo rozhodné chování posledních dní vzbuzuje u mě respekt a jakkoli oceňuji až tvrdohlavou zásadovost Jiřího Dienstbiera, oba pánové a možná i jejich stoupenci, zdá se, zapomínají na jednu důležitou věc:

    Voliči se nerozhodují jen mezi Zemanem a Kalouskem. Konkrétně levicoví voliči se rozhodují také mezi ČSSD a KSČM.

    Středově liberálnímu proudu soc.dem. se to může nelíbit, ale taková je realita. A znovu připomínám, že drtivá většina voličů J. Dienstbiera volila v 2. kole Zemana.

    Čili tohle je skutečně tanec mezi vejci.
    August 2, 2013 v 12.42
    PK
    SPOZ je efemérní projekt, který nelze srovnávat se stabilizovanou KSČM.
    KL
    Dvě poznámky. 1) Zdá se mi, že (nejen) naše levicové strany nemají alternativu k neoliberálnímu pojetí ekonomie i politiky. Jejich nabídka je pouze ve srovnání s pravicí tak trochu "soft". 2) Levicoví intelektuálové by se podle mne měli velice vážně zamyslet nad slovy Michaela Hausera ("Kapitalismus jako zombie..." , str. 13): "Myšlenka, která se má uskutečnit, se chápe jinak než myšlenky, které zůstávají pouze teoretické. Započítávají se do ní praktické kroky, které ji mohou znečistit. Bez započítání nečistoty do myšlenky by ji totiž nešlo uskutečnit. Je to něco podobného, jako když Aristotelés píše v "Etice Nikomachově", že je pošetilé chtít po tesaři, aby pracoval se stejnou přesností jako geometr." Někdy mám pocit, že levice u nás nemůže volby nikdy skutečně vyhrát. Jednak, jak už řečeno, nenabízí alternativu, jednak nikdy nebude "čistá", a tak její politiku levicoví intelektuálové zejména před volbami vždynáležitě zpochybní. V dobrém úmyslu...
    PM
    August 2, 2013 v 17.13
    Zdravý rozum voličů pane Kolaříku
    podléhá trvale působícímu nepřekonanému vlivu absolutismu, ze kterého se nejen česká civilizace není schopna vymanit a který stále smetá možnosti nejen české demokracie.
    Vůdcovský princip je proto zdravý...povzdechl bych si.
    August 2, 2013 v 18.12
    K. Lippmannovi
    Tohleto ovšem řekl Hauser (a možná i Žižek) o ideji komunismu, kterou se minulý režim značně nedokonalým způsobem pokoušel uskutečnit. V té době to totiž líp uskutečnit ani nešlo. Kritika, že režim nesplňuje, co sám proklamuje, ho nikterak nemohla napravit či vylepšit, nýbrž nutně vedla ke konci celého projektu. Lidé totiž většinou nedokonalost nechápou jako nedokonalý stupeň uskutečnění myšlenky, ale jako chybnou či neuskutečnitelnou ideu.
    MP
    August 2, 2013 v 19.01
    Ano, Sobotka se rozhodl pro boj - v intencích doporučení J. Patočky
    ... ale výhrady, které jsem vyjádřil ve svém článku (http://www.denikreferendum.cz/clanek/16055-sobotka-nad-jamou-lvovou), bohužel trvají.

    1. O tom, že voliči odcházejí, nelze mít pochyby, každý nechť si přečte diskuse na Novinkách. Ostatně onen optimisticky vyhlížející volební průzkum (http://www.cssd.cz/aktualne/pruzkumy-verejneho-mineni/median-volebni-potencial-cssd-se-blizi-40) se konal PŘED tím, než naplno vypukl "boj o Rusnoka".

    2. Patočkovy argumenty vycházejí z jakoby samozřejmého předpokladu, že o Rusnokově vládě rozhodne postoj socdem. Ve svém článku ale ukazuji, že tomu tak není: pokud 101 existuje, je JEDNO, jak bude ČSSD hlasovat. Jde tedy pouze o gesto, nicméně pro voliče významné. Tak proč je neudělat?
    Zeman může samozřejmě nechávat Rusnokův kabinet u moci, co nejdéle to půjde, ale to opět socdem neovlivní. Bojí-li se tedy J. Patočka toho, že SPOZ vydělá a ČSSD prodělá na tom, když bude Rusnokova vláda dlouho ve funkcích, může se obava naplnit, i když bude nyní socdem hlasovat proti R. (ba může se naplnit ještě mnohem pravděpodobněji, Zeman se může tak mstít).

    3. J. Patočka ani nikdo jiný neodpověděl bohužel na mou námitku, že voliči, které nyní socdem ztrácí, představují ztrátu trvalou a nenahraditelnou. Kde se vezme oněch více než 30%, o nichž autor článku sní - odkud tito voliči spadnou?
    August 3, 2013 v 15.57
    pochybný předpoklad pana Plevy
    Martin Pleva se snaží přinášet další argumenty pro své tvrzení, že soc.dem. nezbývá nic jiného, než podpořit Rusnokovu vládu. Myslím, že je to nesmysl. Taková defétistická taktika by byla cestou do pekel. Naopak si myslím, že nic by soc.dem. neoslabilo tolik jako podpora neúspěšné Rusnokovy vlády, která bude bez důvěry vládnout do voleb a vedle diskreditace sama sebe a Miloše Zemana, bude diskreditovat i sociální demokracii. Martin Pleva svou pochybnou argumentaci opírá o to, že sociální demokracii odcházejí voliči. Myslím, že to je nesmysl. Kam odcházejí? Pouze někteří diskutéři si myslí, že Rusnokova vláda bude lepší než byla Nečasova a než by mohla být vláda Mirky Němcové, která na tom ovšem se svým strategickým myšlením nebude příliš dobře, když se nechala předhodit a když snaživě navrhovala, že by se její podporovatelé podepisovali před Milošem Zemanem. Je jen loutkou Kuby.
    Sobotkův principiální postoj začíná měnit situaci a Haškovci a Zemanovci slábnou a budou slábnout, at už hlasování o důvěře dopadne jakkoli, pokud se Sobotka nezalekne a nezačne taktizovat jako při prezidentských volbách. To, že Rusnokova vláda dělá zásadní chyby už teď, musel přiznat i Hašek. Pokud Sobotka ustojí útoky haškovců a zemanovců, tak z celé situace vzejde posílená sociální demokracie a oslabený prezident a jeho poskoci.
    ??
    August 3, 2013 v 22.02
    Jeden názor, který jsem zaslechl.
    Sobotka se chová "principiálně" protože na něj Kalousek vyhrabal nějakou špínu ohledně prodeje bytů Bakalovi. Bůh suď. Ale jeho chování ve stylu odvolávám co jsem odvolal je podivné.
    MP
    August 4, 2013 v 11.32
    M. Šimsovi
    Zda voliči odcházejí, nebo ne, se dozvíme nejpozději tehdy, až budou publikovány další volební průzkumy. Zcela jistě se to ale nestihne do 7. 8. Až voliči odejdou, bude těžké je dostat zpět - a bude již pozdě plakat nad rozlitým mlékem... Chytrá strana problémům předchází a umí číst z náznaků a symptomů.

    Kam by odešli - možností je víc než dost (KSČM, SPOZ, Okamura, Babiš, nevoliči atd.).

    Já zase nechápu předpoklad "antirusnokovců", že volby jsou možné. ODS, TOP 09 a LIDEM by musely padnout na hlavu, aby volby odsouhlasily. Představa O. Novotného (http://www.cssd.cz/aktualne/blogy/otazky-ktere-by-si-mela-polozit-cssd-kdyz-uvazuje-o-podpore-vlady-jiriho-rusnoka), že LIDEM se bude chtít vyprofilovat nakonec na odporu vůči pravici a tím snad získá šanci zasednout v příští sněmovně, je zcela nerealistická, mám-li to vyjádřit jemně. Kdyby K. Peake chtěla jít touto cestou, VV by se přece vůbec nerozpadaly a celé by odešly do opozice... A vidíte, ani tomu Bártovi, nyní tak ostře k bývalé koalici kritickému, to nepomáhá, budoucí sněmovna je pro véčkaře už nedosažitelná.

    Čili volby nebudou, pravice se s nějvětší pravděpodobností vrátí - a pokud to Zeman či kdokoliv další bude moci jakkoli svalovat na socdem, tak bude s ní a se Sobotkou ámen.

    V jedné věci má O. Novotný pravdu: je třeba se rozloučit s příjemnou představou, že pravice bude v okamžiku konání voleb (budou to ale až ty řádné!) na dně. Nabere opět ztracené voliče, bohužel opět včetně mnohých středových liberálů, a to díky své "principiální" kritice Zemana. Na tom se už dá sotvaco změnit. A právě proto je pro socdem tak důležité a klíčové, aby si uchovala v co největší míře svůj tradiční elektorát...

    JD
    August 4, 2013 v 12.21
    Problém je, že se ČSSD nechová jako suverénní, svéprávná a sebevědomá strana, která ale zároveň naslouchá svým voličům, kteří si přejí za každou cenu zabránit návratu pravicové koalice.

    To znamená - podpořit Rusnokovu vládu s tím, že i poté bude usilovat o předčasné volby, a pokud Rusnok důvěru nedostane, pak důrazně trvat na svém druhém pokusu, jinak bude hlasovat pro omezení prezidentských pravomocí. Nebát se a nekrást.
    LR
    August 8, 2013 v 22.28
    Už je po diskusi i hlasování, alejedna věc by zapadnout nemusela. Bohuslav Sobotka nadhodil diskusi o principech fungování politických stran, které se dají definovat jako populistický a programový (nebo ideový) princip.

    Populistický princip strany je založen na silném, charismatickém předsedovi. Jakmile ale vůdce strany odstoupí nebo ztropí nějaký skandál, jeho strana se rozpadá – i když v posledních dvou třech volbách mohla být klidně vítěznou. Strana může fungovat i po odchodu zakladatele a vůdce, ale bez něj nemá šťávu a ani moc schopné lidi, protože členská základna není sama o sobě aktivní, spíše tvoří kompars k předsedovi. Za SPOZ to vyjádřil hezky Zdeněk Štengl, který povede stranu do voleb: „Jsme pouhými apoštoly, kteří ponesou myšlenky našeho prezidenta“ - http://zpravy.idnes.cz/volebni-sjezd-strany-prav-obcanu-zemanovci-fk9-/domaci.aspx?c=A130323_103411_domaci_kop

    Ideový princip strany spočívá na dodržování jedné základní ideje, která se sice vyvíjí, ale změny plynule navazují na minulé stavy. Bohuslav Sobotka tento programový princip vyjádřil v rozhovoru pro Českou pozici: „ČSSD je jedna z posledních fungujících demokratických stran, u nás nerozhoduje ani vůdce, ani majitel strany, nýbrž demokratické orgány.“ - http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/bohuslav-sobotka-zachranme-parlamentni-republiku?page=0,1

    Takové strana také nestojí a nepadá s jedním předsedou – v tom se podle mě sekl Jiří Paroubek, když odešel z ČSSD a doufal, že členská základna půjde za ním.., ta se však podle všeho orientovala více na sociálně demokratický program jako takový, ať ho hájí Paroubek nebo Sobotka, než aby se orientovala na svého předsedu a putovala s ním i skrze nové strany. Členstvo takové strany nepodléhá slovům jednoho předsedy, ale více slovům v programu, na kterém se podílelo už mnoho lidí včetně minulých generací, a to pomocí demokratických orgánů – je to podle mě mnohem demokratičtější praxe než být pouhým „apoštolem“ svého předsedy. Pokud jsem Sobotku správně pochopil, tak apeloval právě na nadčasovost sociálně demokratické identity namísto momentální výhody a podřízení se vnější síle. A do budoucna můžeme sledovat, jestli soc. dem. pojede v rámci své tradice, nebo se stylem vedení přiblíží stranám typu SPOZ založených na silném předsedovi.
    + Další komentáře