Ministr vnitra Milan Chovanec již před nějakou dobu vytáhl do boje proti drogám, které dle jeho mínění ohrožují „naše děti na diskotékách.“ A jelikož horlivosti není nikdy dost, tak ministr chce chránit i policisty. Tentokrát před zvůlí inspekce a zlých občanů, kteří si na ně stěžují.

Zlá inspekce, hodní policisté

V nedávno poskytnutém rozhovoru Hospodářským novinám přišel Milan Chovanec s nápadem, či spíše se zkušebním balónkem, že by stížnosti na policisty byly zpoplatněné částkou tisíc až půl druhého tisíce korun za stížnost. Chovanec se ve své argumentaci veze na vlně mediálních výstupů policejních odborářů, dle kterých jsou policisté šikanováni Generální inspekcí bezpečnostních sborů.

Dle odborářů je GIBS takřka inkvizičním sborem, který jen ztrpčuje policistům život. Chovanec, byť by ve své roli ministra měl zaujmout více nezávislé stanovisko, přijal bez mrknutí oka argumentaci korporativních odborů, která však není podložena ničím jiným než pocity policistů.

Pokud se totiž podíváme na poslední publikovaná čísla GIBS, která se týkají roku 2013 a dřívějších let, tak inspekce rozhodně nevypadá jako sbor krvežíznivých inkvizitorů.

Od roku 2009 například postupně klesá počet stíhaných policistů, a v roce 2013 dokonce toto číslo spadlo na 153 osob, což je o 75 policistů méně než v roce 2012 a o 111 méně než v roce 2009. Dle údajů GIBS klesá odhalená trestná činnost týkající se zneužití pravomocí veřejného činitele, ale i v absolutních číslech se výrazně zvýšil počet příslušníků Policie ČR stíhaných za úmyslné ublížení na zdraví a za úvěrové podvody.

Podle statistik zveřejněných GIBS klesá také počet spisů, jež byl založen na základě podání právnických a fyzických osob. Jejich počet klesl mezi rokem 2012 a 2013 o takřka desetinu na 2260 spisů a významně klesl také počet operativních a kontrolních spisů. Takřka o třetinu se také snížil počet vedených trestních spisů. Tomu také odpovídá pokles o pětinu zjištěných pachatelů protiprávního jednání.

Tato čísla jsou navíc v souladu s trendem zaznamenaným v posledních letech, kdy počet vedených spisů GIBS klesá výrazněji než změny stavů u bezpečnostních složek. Pokles počtu vedených spisů a počtu policistů, u kterých bylo zahájeno trestní řízení, může mít různá odůvodnění, a není možné přesně určit, které je nejblíže stavu věcí.

Je možné, že se v posledních pěti letech policisté opravdu umravnili, a vzniká tudíž méně příležitostí si na ně odůvodněně stěžovat. Je ovšem taktéž možné, že se snížila schopnost GIBS odhalovat trestnou činnost policistů, či že občané dosáhli přesvědčení, že stěžovat si je zbytečné, protože inspekce stejně nic nevyřeší. V obou posledních případech však vyjádření ministra vnitra, že inspekce policii šikanuje a že je potřeba policisty ochránit před stížnostmi občanů, působí silně kontraproduktivně.

Policie jako rodina?

Zmíněný návrh zpoplatnit stížnosti na policisty sumou v rozmezí tisíce až půl druhého tisíce korun vyvolal kritické ohlasy. Takto pojatý návrh výrazně znevýhodňuje především občany z nižších vrstev, pro které každý výraznější mimořádný výdaj představuje velké obtíže. Při tom sociální demokracie by se měla snažit, aby styk mezi občanem a veřejnými funkcionáři či příslušníky bezpečnostních složek byl co nejméně podmíněn censem.

Již dnes bez určitého finančního obnosu nelze žádat o informace úřady veřejné správy, nemluvě pak o justičních úkonech, které výše poplatků i náklady na právní zastoupení činí také nedosažitelné velkému počtu občanů. Návrh zpoplatnění stížnosti tak zavání vizí sociálního rasismu, kdy chudší musí takřka předem dokázat, že jejich stížnost je opodstatněná skrze zaplacení pro ně citelného obnosu, zatímco pro bohatší, pro ty, již opravdu mají možnost někoho šikanovat, je částka naprosto bagatelní.

Hlavním cílem ministra vnitra však je, aby policisté byli nejen dobře placení, ale aby byli sebevědomí, a aby je v případě potřeby jejich šéfové kryli. „Připravujeme s policejním prezidentem interní komunikační projekt dovnitř policie, aby si policisté uvědomili, že jsou vlastně rodina, “ řekl HN Chovanec.

Policisté, podobně jako týrané děti, dostanou horkou linku na policejním prezidiu, kde si budou moci postěžovat na své problémy s inspekcí. Třeba se tím zvýší počet stíhaných příslušníků GIBS, který se v roce 2013 zvedl z nuly na jednoho příslušníka.

Vytvořit z policie jednu velkou rodinu, řečeno méně obrazným jazykem sevřený sbor korporativně smýšlejících příslušníků, kteří se v případě potřeby podrží (v dobrých rodinách se špinavé prádlo pere doma, přece), je jistě cílem legitimním pro policejní odbory, které nikde ve světě zrovna nepatří mezi levicově smýšlející organizace, ale ministr vnitra by se neměl chovat jako jejich předák.

Ministrovo přesvědčení, že jedině policie ochráněná před zbytečně dotěrnými občany a před dozorem vyšetřovacích orgánů povede k zvýšení bezpečnosti, je hodné silně konzervativního politika. Jedná se o přístup, který byl v posledních třiceti letech testovaný v celé řadě míst, od francouzských předměstí až po americké periferie, a ukázalo se, že je nefunkční. Jediný výsledek je zvyšující se arogance policie, a především odcizení občanů státu, který se stává v jejich očích panovačným Leviathanem.

A jak dobře ukazuje Ferguson, a v méně spektakulární formě i chování policejních složek na různých evropských předměstí, bezpečnostní síly samy přejímají mentální formy okupačních sil: bezpečnost daného území je potřeba zajistit především silou a obyvatelé se stávají bez rozdílu potenciálním nebezpečím. Vytrácí se tak jediná raison d’être, kvůli které policii trpět v demokratickém státě, neboli zajištění bezpečnosti všech občanů.

Ministrovi vnitra však není konzervativní politika cizí ani v drogové oblasti. V již zmíněném rozhovoru pro Hospodářské noviny Chovanec oznámil, že bude chtít prosadit zrušení beztrestnosti držení proslulého „menšího než malého množství“ omamných látek. Sám ministr se takřka v každém rozsáhlejší rozhovoru pohoršuje nad tím, jak jsou drogy dostupné na vesnických tancovačkách.

Ministr však opomíjí, že distribuce drog v prohibicionistických státech funguje tak, že drogoví dealeři se přirozeně snaží dostat co nejblíže svým potenciálním zákazníkům, kteří v drtivé většině případů konzumují omamné látky rekreačně a bez dlouhodobých následků. I v této oblasti se ukazuje, že konzervativní war on drugs selhává, a jediným jejím efektem je zajištění výnosného trhu organizovanému zločinu a drogovým kartelům.

Sledováním prohibičních politik se tak sociální demokracie staví do role strážce trhu, který je snem každé kořistnické buržoazie: všechny (nezdaněné) výnosy drogovým kartelům, veškeré náklady nese na bedrech stát.

Milan Chovanec se dušuje, že nechce zavést policejní stát, avšak z toho ho ani nikdo nepodezřívá. Od sociálně demokratického ministra vnitra je však oprávněné očekávat, že se nebude chovat jako předák policejních odborů, a bude se snažit vymanit z nekonečného replikování konzervativních, často sociálně diskriminačních a také ve střednědobé perspektivě naprosto neefektivních bezpečnostních politik.