Budou vyhánět živly
Ivan ŠtampachV rámci kampaně před komunálními volbami slibuje ČSSD na Praze 4 vyhnání pouličních živlů. Vyhánění sociálně slabých znamená domněle levicové potvrzení té nejtvrdší pravicové rétoriky, podle které se každý má postarat sám o sebe.
Když v Praze kráčíte zdola od křižovatky Otakarova na náměstí pojmenovaném dříve po Janu Ladislavu Riegrovi a od padesátých let minulého století po komunistických novinářích a politicích bratrech Ottovi a Viktorovi Synkových, spočine v těchto předvolebních dnech oko na poutači napjatém na konstrukci vedle tramvajové zastávky. Vidíme tam rozmlženou fotografii chudáka v mikině s kapucí sedícího na zemi a opírajícího se o stěnu domu a nápis Z Nuslí vyženeme pouliční živly.
Rozuměl bych příslibu kandidátů do obou pražských stupňů samosprávy, do zastupitelstev padesáti sedmi samosprávných městských částí i do městského zastupitelstva, že budou chtít spolupracovat s městskou policií a s Policií ČR na zachování veřejného pořádku, na řešení vysoké pražské kriminality. A to včetně kriminality bílých límečků, těch, kteří nejsou ani živly, ani pouliční. Očekával bych přísnost především od pravice, která klade větší důraz na autoritu, hierarchii, řád, povinnosti a tradici.
Od levicových kandidátů do Senátu a do komunálních zastupitelstev bych očekával spíše snahu kriminalitě a nepořádku předcházet a myslel bych na podporu občanských iniciativ pracujících se skupinami, od kterých se očekávají problémy.
Pro levici, zejména levici demokratickou, je charakteristický důraz na kontrastní hodnoty, na svobodu, rovnost, bratrství, práva, pokrok a reformy, s tím, že autorita má především střežit svobodu, rozmanitost vloh a schopností má být kompenzována občanskou rovností a bratrství (či méně sentimentálně řečeno: dobrovolná solidarita) nemá být nahrazováno zvnějšku nadiktovaným řádem. Povinnosti v levicovém pojetí by měly být spíše svobodně přijaté, než vynucené vrchnostenským režimem.
Kultivovaná pravice je schopna rozvíjet na komunální úrovni sociální programy. Sám znám několik spíše pravicově smýšlejících lidí, kteří se angažují ve prospěch dobrého sousedského soužití romské menšiny s většinou, kteří aktivně pečují o lidi bez domova, kteří pěstují sousedské vztahy s přistěhovalci včetně těch, kteří přicházejí ze zemí s převládajícím islámem. Řekl bych, že sociální aktivity pravice znamenají hasit požár velkého městského domu kbelíkem vody, ale přece jen je nutno takovou snahu přivítat a uznat.
Právě v tom tkví sebezáhuba ČSSD, že přemýšlivé a sociálně citlivé lidi, kteří by jí byli rádi nakloněni a nichž by měla stavět (kdyby o ně ovšem stála), neustále zklamává.
Jednou jsou to nenávist šířící plakáty proti Romům (jako v posledních komunálních volbách na Praze 5 a tuším také v Mostě), pak zase odpudivý plakát na úrovni bolševické propagandy padesátých let vztahující se k církevním restitucím, potom trvale se opakující kauzy šéfů ČSSD napojených na místní zájmové skupiny, jindy zase zhoubná nejednotnost v nejzákladnějších ohledech (Haškův puč) a nyní tedy „odstraňování živlů“.
Místo prosazování sociální spravedlnosti bude ČSSD retušovat následky sociální nespravedlnosti.
Jiří Vyleťal