Sociální demokracie spustila na začátku července vnitrostranické referendum, v němž se má rozhodnout o tom, zda v budoucnosti budou o konečné podobě kandidátních listin pro volby do zastupitelstva obce, města, kraje, Senátu a PS rozhodovat v přímém hlasování všichni členové ČSSD v příslušném volebním obvodu. A také o tom, zda alespoň čtyřicet procent všech kandidátů na kandidátkách do zastupitelstva kraje a Poslanecké sněmovny mají tvořit osoby opačného pohlaví.

Referendum bylo sociálně demokratickými lídry popisováno jako krok k modernizaci ČSSD. O té se vede diskuze už řadu let, ale zatím se nic významného neudálo. Pokus zahájit modernizaci ČSSD s pomocí přímé demokracie jistě nelze paušálně odmítnout, ale přesto se nelze vyhnout otázkám.

Problémem je už to, že po několika neúspěšných pokusech rozpoutat v poměrně zkostnatělé straně živou diskusi o nejrůznějších tématech, které hýbou některými levicovými stranami v Evropě, a které typicky nastoluje tzv. kulturní levice, se vedení strany nakonec pokouší zahájit tzv. modernizaci s pomocí institucionálních a procedurálních změn. Otázkou je, zda takový pokus o modernizaci „shora“ může skutečně stranu pozitivně změnit, pokud jde o témata, kterými by v současném světě moderní demokratická levice měla žít.