Nezájem vedení o členskou základnu, nedemokratické fungování některých stranických organizací a uzavřenost strany byly hlavní motivy březnové debaty o reformě strany. I proto tehdy na pražské Olšance získala myšlenka na uskutečnění vnitrostranického referenda velkou podporu.

Minulý víkend Ústřední výkonný výbor ČSSD podpořil vypsání vnitrostranického referenda, ve kterém se členkám a členům pokládají tři otázky. Všichni se v něm během července budou moci vyjádřit ke kumulaci funkcí, většímu zastoupení žen na kandidátkách nebo rozšíření okruhu lidí, kteří kandidáty do voleb vybírají. Výsledky referenda, které bude platné při účasti alespoň čtvrtiny členstva, nakonec potvrdí stranický sjezd v březnu příštího roku.

Sociální demokracie tímto rozhodnutím vykročila správným směrem. V době, kdy se všechny tradiční politické strany potýkají s klesající podporou voličů, kteří ztrácejí důvěru nejen v ně samotné, ale i v politický systém jako takový, musí ČSSD vyjít vstříc radikální změně své podoby.

Nebylo nadále únosné, aby o podobě kandidátních listin v průměru s dvaceti až třiceti jmény rozhodovala úzká skupinka lidí. Je třeba překonat situaci, kdy se řadoví členové nemají možnost k těmto otázkám vyjádřit. Nebude-li ČSSD naslouchat vlastním členům, může se brzy ocitnout ve stejné situaci jako ODS, která se malátně potácí na hranici volitelnosti a přitom se jí rozpadá členská základna.

Slova přítele pučisty

Pozornost si v tomto kontextu zaslouží slova Jeronýma Tejce pro Českou televizi, který si krátce po zasedání vedení strany novinářům postěžoval, že „v referendu budeme hlasovat jen o technologii moci, o sestavování kandidátek, ale nikoli o programu“.

↗

Na vyjádření Jeronýma Tejce pro Českou televizi po zasedání ÚVV ČSSD je vidět jeho nepochopení fungování demokratické strany. Foto Macciani, Mediafax

Programem mínil svůj návrh na rozšíření referenda o dvě otázky ohledně zdanění církevních restitucí a vytvoření vyšší sazby daně pro velké monopolní firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru. Říkal, že „někteří se báli toho, jak členové odpovědí. Většinu členů totiž nezajímá, jak se sestavují kandidátky, ale zajímá je to, co prosazujeme“.

Právě v poslední větě lze vidět Tejcovo nepochopení fungování demokratické strany. Členská základna dlouhodobě volá po větším podílu na jednotlivých rozhodováních. Nelíbí se jí, že je obcházena a silným regionálním hráčům je dobrá pouze tehdy, když se promění v hlasovací mašinu a poslušně zvedá ruce pro předkládané návrhy. Tejc však tyto hlasy neslyší. Možná jen nechce slyšet. Členy strany chápe jako pouhé voliče, kteří stojí stranou, hlasují a mlčky souhlasí.

Svobodná programová a personální debata je základem vnitrostranické demokracie. Není pravda, že členy nezajímá sestavování kandidátek. Naopak. Rozhodování, koho vyslat jako svého zástupce do volených funkcí, je jednou z nejzásadnějších otázek každé politické strany — nejen sociální demokracie.

Domnívám se, že ve straně nalezneme velice málo členek a členů, kteří, dostanou-li příležitost, odmítnou se podílet na jejím vnitřním fungování. Doposud se kandidátní listiny vytvářely v úzkém neproniknutelném kruhu. Demokracie byla pouze formální a k té skutečné měla daleko.

O víkendu udělala sociální demokracie první krok směrem ke své obrodě. Prohrát teď může jen sama se sebou.