Současný anticiganismus přímo navazuje na předválečný protiromský rasismus. Nenávist k Romům vychází ze stejných kořenů jako antisemitismus. Jak napsal vrchní rabín Efraim Sidon ve svém posledním novoročním dopise: „Rasismus je však jenom jeden, i s ním spojená tupá nenávist. Skupinové vidění světa, rozděleného na „my“ a „oni“ sílí zejména v dobách krize. Jako rakovina rozežírá naši schopnost vnímat jednotlivé lidské bytosti.“

Sidon: krátká paměť

Rabín Sidon zde také připomíná paralelu, vyjádřenou sympatiemi k protiromským akcím, o jejichž účastnících jsme si zvykli hovořit jako o frustrovaných rozhněvaných lidech: „Co je horší, mnozí z nás - a troufám si říci, že většina - má pro naše rozhněvané spoluobčany pochopení. Ne, že by Cikány posílali rovnou do plynu, to ne, ale že všichni do jednoho kradou, štítí se práce, devastují své okolí a nedbají nočního klidu, s tím dokážeme být zajedno. Máme tak krátkou paměť, že jsme zapomněli, že co Žid, to zloděj, štítí se pořádné práce a je to u nich jako v židovské škole?“

Gerald Messadié: stát = národ

Gerald Messadié, francouzský historik, esejista a spisovatel ve svém díle Obecné dějiny antisemitismu poukazuje na to, že antisemitismus v moderní době (po francouzské revoluci) vychází z nacionalismu, konkrétně z koncepce ztotožnění státu s národem, která vyústila v genocidu Židů, Romů a dalších skupin obyvatel. Nenávist podle něj mimo jiné rozdmýchávaly „jedovaté výpary pocitu etnické sounáležitosti.“ A tyto výpary po celá dlouhá staletí vzbuzovaly nenávist i vůči Romům nejen na našem území, ale v celé Evropě.

Hitler: Židé nejsou národem

Messadié jistě věděl, co říká. Adolf Hitler napsal v Mein Kampfu, že Židé nejsou národem, protože nemají vlastní stát - a jsou proto ničiteli ostatních států, na nichž se obohacují za pomoci světového spiknutí. Podobně poukázal i na to, že Romové nemají stát, jsou nepřizpůsobiví a parazitují na druhých - stejně jako Židé napříč státy. Řešit to chtěl vyhlazením obou těchto „nenárodů“.

Norimberské zákony

Hitlerovi tehdy málokdo věřil, že myslí svá slova vážně. A zpočátku to tak ani nevypadalo.

•Vše začalo rétorikou, označením skupin lidí nenávistným výrazem: Židáci, paraziti, nepřizpůsobiví, méněcenná chátra.

•Pokračovalo to pouličním násilím, napadáním Židů, Romů či politických odpůrců. Toto násilí bylo zprvu nelegální a občas je stát i stíhal. To se však zanedlouho mělo změnit.

•Po vstupu do parlamentu a vlády následovala změna legislativy. V roce 1935 označily norimberské zákony Židy a Romy za rasově méněcenné. S nástupem nacistů k moci bylo násilí na Židech a Romech legalizováno, začaly vznikat první koncentrační tábory.

•Poté nacisté cíleně vyvražďovali Židy, Romy a lidi z dalších společenských menšin, například gaye a lesby, ale i tělesně a mentálně postižené. A, jak víme, český národ chtěl říšský protektor Heydrich ze střední Evropy vystěhovat, vybrané děti pak odmala vychovávat v německých rodinách.

Paralely: I současný rasismus vychází z nacionalismu.

Začněme asi základní paralelou: I dnešní rasismus namířený proti Židům a Romům vychází z nacionalismu, respektive navazuje na nacistickou ideologii. Svědčí o tom četné projevy neonacistů a dalších rasistů na veřejnosti či v internetových diskusích. Dám příklad z oblasti tzv. white power hudby, která se snaží stávající nenávist posilovat vzedmutím emocí. Například skupina Ragnarök na koncertech hrála píseň s názvem Cikáni:

Není jich tu zrovna málo nikdo z nás je nemá rád

podívej se nato stádo pojď se s nima taky rvát

Není jich tu zrovna málo ba je jich zrovna moc

ty zasraný černí zmrdi brzy poznej naší zlost

nikdo vás tu nechce nikdo vás tu nemá rád

jdete všechny do prdele mi vás nechcem znát

Nikdo vás tu nechce nikdo vás tu nemá rád

vy posraní černí zmrdi ničíte náš krásný stát

tak už sakra vypadněte smrdíte jak kravský hnůj

vždyť vy hnusní černí zmrdi ničíte jen národ můj

teď vás všechny postřílíme zákopem vás pod hlínu za zničení naší země nesete jen vy vinu

O vztahu k Židům pak vypovídá text písně Sedm ohňů smrti přichází.

První oheň už se teď blíží a žlutý se po Evropě šíří

Za tu svoji drzost v plamenech zahynou

Ten druhej vzplane v den když negři zaplaví starý kontinent

a budou se tu chtít všichni roztáhnout

Oheň třetí propukne v Africe - navždy tam spálí všechny černý opice

ze spálené země bude stoupat jenom dým

Čvrtej oheň zažehne bílej lid - v den kdy všechno opanuje podlej žid na popel lehnou všechny synagogy

Připodobnění se českých extremistů k NSDAP

Již zrušená Dělnická strana se prezentovala jako česká nástupkyně německé NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei - Národně socialistická německá strana dělníků). A nešlo jen o název, ale i o symboly a rétoriku namířenou proti menšinám.

Totéž se týká militantních neonacistických uskupení Národní odpor či Autonomní nacionalisté.

Jen pro pořádek dodávám, že nástupkyní Dělnické strany je současná Dělnická strana sociální spravedlnosti, kterou vedou a tvoří stejní lidé jako Dělnickou stranu. Tu v únoru 2010 rozpustil Nejvyšší správní soud jako stranu, která navazuje na německý nacionální socialismus a vykazuje znaky rasismu a xenofobie.

I současná DSSS čile spolupracuje s německými neonacisty.

Rétorika

Již nějaký čas se ve veřejném prostoru běžně užívá rétorika užívající nenávistná označení, která kdysi zpopularizovali nacisté a další rasisté: v čele stojí výrazy: paraziti, nepřizpůsobiví, povaleči, kriminálníci. Paralela spočívá i v záměrném paušalizování a generalizování, které je průvodním jevem rasistické rétoriky napříč dějinami.

Rétorika - republikánský anticiganismus

Martin Zbela v roce 1996 napsal v časopise Republika (tisk SPR-RSČ) článek jako vystřižený z časopisu českých předválečných fašistů Vlajka. Napřed si položil otázku: „Kam s cikánským etnikem?“ Po srovnání s nerudovským „kam s ním“ se pouští do problému, který po vzoru svých historických předchůdců nazval „cikánská otázka“:

„Jako nejlepší názorová pomůcka k řešení této velice těžké rovnice nám pomůže odpad. Do odpadu můžeme zařadit snad úplně vše. Počínaje obaly od potravin... pokračujíc vším, co je již nepoužitelné a doma svoji přítomností pouze znepříjemňuje náš život. V takovéto situaci vám nezbývá nic jiného, než-li odpad prostě a jednoduše vyhodit. Jaké jsou pak další osudy odpadků, nás už ani popravdě nezajímá.

Existují dvě varianty - 1. skončí na jednom velkém smetišti a poté putují ve velkých kontejnerech do spaloven a v lepším případě pryč ze země... 2. RECYKLACE. Každý, kdo již přečetl předchozí řádky, leccos pochopil... Recyklací odpadu se rozumí přeměna již nepoužitelných obalů... na opět použitelné obaly...Představme si na straně jedné jeden kus odpadu a na straně druhé - jednoho cikána. Oba tyto produkty jsme nuceni posuzovat jako nepoužitelné. Avšak to by nemohla existovat právě RECYKLACE. Po takovém procesu by nám z továrního otvoru měl vypadnout na straně jedné nový a použitelný výrobek a na straně druhé...? Tři, dva, jedna, pozor fanfáry, ale co se to stalo, ach ta ostuda. Z továrního otvoru nám na straně druhé vypadl nepoužitelný a zcela nenapravitelný cikán... Cikáni by si... měli uvědomit... že je čeká nezáviděníhodná budoucnost... Upozornění nejen pro čtenáře: strůjcem jejich osudu jsme my!!!“

Martin Zbela je politikem i novinářem, který prošel různými posty u Miroslava Sládka i u Tomáše Vandase, v Dělnické straně. Tehdy to ještě velkou část společnosti pobouřilo. Od té doby se však společenská atmosféra zhoršila natolik, že rasismus je běžnou součástí veřejného diskursu. To si ukážeme na příkladu politiků, tentokrát údajně demokratických. I v jejich vyjádřeních lze vysledovat určitou paralelu.

Rétorika - ukázky z úředních dokumentů, 1938—1944

Začněme ukázkami z úředních dokumentů z dob tzv. Druhé republiky a protektorátu Čechy a Morava poté příklady vyjadřování současných politiků:

1.prosince 1938

Okresní hejtman v Poděbradech pro prezidium zemského úřadu v Praze:

„Na všech úředních dnech, ve společnosti i od jednotlivců jsem stále vyzýván, abych se u vlády postaral o napravení tohoto zla a jako nejspolehlivější prostředek se navrhuje jednomyslně zřízení koncentračních táborů pro cikány a tuláky. Očekávaná nová vláda by si rázem získala všeobecné sympatie a díky všech tříd obyvatelstva, kdyby podobné opatření zavedla.“

5. února 1939

Obecní zastupitelstvo ve Svatobořicích pro předsedu česko-slovenské vlády Rudolfa Berana: „Byla-li až doposud špatnou politika humanity, musíme nastoupiti cestu jinou. I nám nesmí býti vytýkáno, budeme-li chtíti kmen národa malého očistiti od takových parasitů jako jsou cikáni.“

6. července 1939

Okresní četnický velitel v Litomyšli pro Okresní úřad tamtéž:

„Nejprve ale musí býti jasno, že názory oněch „lidumilů“, kteří cikány znají pouze z nějakých básní nebo melancholických písniček, …jsou nemístné…, a že k jejich názorům se při dalších prací v potírání cikánů nesmí vůbec přihlížeti, má-li býti dosaženo účelu a lidstvo zbaveno horšího zla, než je rakovina.“

30. listopadu 1939

Oběžník protektorátního ministerstva vnitra pro zemské úřady v Praze a v Brně:

„Podřízeným úřadům a orgánům buď uloženo vyzvati všechny cikány, aby se do konce ledna 1940 trvale usadili a zanechali kočování. Kočovnické listy buďtež jim odňaty. Kdo neuposlechne, bude zařazen do kárných pracovních táborů."

17. ledna 1940

Policejní ředitelství v Brně Zemskému úřadu tamtéž:

„Je v povaze rasy cikánů a jejich semitského původu, že jejich silný rodový pud a vrozený sklon ke kočování světem bude podroben nejpřísnějším opatřením právním, jež kdy byla na potírání cikánského zla vydána.“

9. března 1942

Vládní nařízení č. 89 o preventivním potírání zločinnosti:

„Za účelem ochrany společnosti před každým škůdcem se zavádí policejní preventivní vazba. Policejní preventivní vazba se vykonává ve zvláštních sběrných táborech. Trvání policejní preventivní vazby není časově omezeno.“

22. července 1942

Vyhláška Okresního úřadu v Brně:

„Dne 2. srpna 1942 bude proveden na celém území Protektorátu soupis cikánů, cikánských míšenců a osob potulujících se po způsobu cikánském jako potulných kotlářů, brusičů nůžek, kočovných trhovců, pokud nemají vlastní živnost se stálým bydlištěm.“

5. února 1943

Generální velitel neuniformované protektorátní policie v Čechách vládnímu radovi dr. Schneiderovi (překlad z němčiny):

„Bylo stanoveno, že karanténa nad cikány v Hodoníně bude moci být zrušena před koncem tohoto měsíce, protože až doteď nebyl zjištěn žádný případ skvrnitého tyfu, takže budou moci být tito cikáni po předchozím důkladném odvšivení a dezinfekci oblečení odtransportováni do Auschwitz…Odtransportování cikánů má být provedeno na základě rozkazu říšského velitele SS z 16. 12. 1942.“

10. srpna 1943

Inspektor neuniformované protektorátní policie na Moravě protektorátní kriminální policii v Brně (překlad):

„Generální neuniformovaná policie žádá o sdělení, kdy a kolik cikánů s ohledem na jejich zdravotní stav a na eventuelně ještě probíhající karanténu bude moct být odtransportováno. Povolení k transportu bude uděleno následně telefonicky.“

24. srpna 1943

Protektorátní kriminální ředitelství v Brně pro generálního velitele neuniformované kriminální policie v Praze (překlad):

„…21. 8. a 22. 8. 1943 byl proveden transport sedmi set šedesáti sedmi cikánů do Auschwitz. …22. 8. 1943 v 5:30 byl transport v Moravské Ostravě předán německému četnictvu k dalšímu odsunu do Auschwitz. Převezení a předání cikánů proběhlo bez jediné závady. Po odtransportování cikánů se nachází toho času v cikánském táboře II v Hodoníně u Kunštátu ještě 32 osob…“

13. září 1943

Generální velitel neuniformované protektorátní policie na Moravě pro velitele cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu:

„Výše jmenovaný tábor bude koncem září 1943 zrušen. …Jakékoliv další ukončovací práce bude provádět okresní úřad v Boskovicích ...“

1. února 1944

Ředitelství protektorátní policie v Brně pro protektorátní kriminální policii tamtéž:

„S ohledem na konečné řešení cikánské otázky tj. na vysídlení cikánů z Protektorátu Čechy a Morava, byly naplněny a tím pádem se staly bezpředmětnými tyto výnosy: výnosy ministerstva vnitra ze dne 13. 2. 1940 a ze dne 30. 5. 1941…“

Rétorika — příklady vyjadřování dnešních politiků

24. srpna 2011

Senátor Jaroslav Doubrava (sdružení Severočeši.cz):

„Mám za to, že armáda by měla být v každém případě připravena, protože to, co se začíná dít, už přesahuje veškeré meze únosnosti… Vláda a zodpovědné orgány státní správy už přehlížejí doslova rasismus ze strany Cikánů… Poslední události jenom nasvědčují tomu, co říkám. Jednoznačně je potřeba zpřísnit tresty, jít do nejvyšších sazeb a nebát se tyto grázly odsoudit. Také zpřísnit zákon a zvýšit sazby. Tady už končí veškerá legrace. Situace je velmi vážná. Chceme, aby nám Cikáni zapalovali města podobně jako v Anglii? … Chystám se obrátit na příslušné orgány, aby situaci důrazně řešily a v Senátu se pokusím předložit návrhy, které by zpřísnily legislativu. V každém případě budu mluvit s kolegy a budu se snažit, abychom přestali před tímto terorem a agresivitou zavírat oči. Už se musí konat.“

19. dubna 2012

Senátor Vladimír Dryml (tehdy ČSSD, dnes SPOZ):

„Vysoká kriminalita Romů a pocit beztrestnosti spojený s uplatňováním pozitivního rasismu českou justicí a falešnými a prázdnými názory podivných ochránců lidských práv v EU i u nás přináší své ovoce… Zákony mají platit pro všechny stejně a vymahatelnost práva musí být rychlá a v případě rasismu i tvrdá, a to platí pro všechny, zejména pak pro Romy.“

17. ledna 2012

Poslanec Otto Chaloupka (Věci veřejné):

„Romští předáci by se v první řadě měli začít nějak slušně živit. To jsou stejní paraziti na romské komunitě jako je romská komunita parazitem na většinové společnosti… Dneska nemusí pracovat, pořád si jenom stěžují, roste vlna fyzického násilí vůči většinové společnosti a my jim pořád ustupujeme… Já chápu tu snahu něco s tím udělat a snažit se je začlenit, převychovat jednu generaci těchto nepřizpůsobivých a dát jim všechny podmínky, aby se mohli stát slušnými lidmi, kteří nejsou na obtíž a nikdo jimi nemusel opovrhovat. Ale kolik let už to trvá, že se je snažíme nějakým způsobem začlenit a ono to nemá žádný efekt?“

19. dubna 2012

Senátor Miroslav Krejča (ČSSD):

„Pohled veřejnosti na Romy je zcela oprávněný a k této nepřizpůsobivé a parazitující minoritě jsme až příliš tolerantní.“

19. dubna 2012

Senátor Pavel Lebeda (ČSSD):

„Pro povalečství, odpor k práci, parazitování na většinové populaci a kriminalitu většiny Romů je postoj veřejnosti pochopitelný a je umocňován nepřijatelnou pozitivní diskriminací v oblasti sociální, ale dokonce i v justici. Pocit hájení a beztrestnosti vede Romy vedle tradiční majetkové kriminality stále více k brutální trestné činnosti. Připočteme-li problémy v občanském soužití a rozšířenou drogovou závislost mezi Romy, nemůže averze většinové populace nikoho překvapit.“

19. dubna 2012

Senátor Zdeněk Schwarz (ODS):

„Pojem rasismus v souvislosti s problémy Romů je zneužíván účelově samotnými problémovými Romy a některými politiky, kteří na problému jen parazitují a neumí jej řešit. Bohužel média situaci ještě komplikují, když neobjektivně a nedostatečně či jednostranně ve prospěch Romů informují veřejnost. Typickým příkladem je poslední kauza těžce zraněného a doživotně invalidizovaného patnáctiletého chlapce z Břeclavi. Proč stejným rozsahem a intenzitou média tuto kauzu nesledují, jak se věnovaly kauze popálené romské Natálky.“

(Pozn. fk — Břeclavský případ se medializoval stejně hojně jako případ malé Natálky. Navíc se později ukázalo, že si přepadení Romy onen invalidizovaný patnáctiletý chlapec zcela vymyslel — počet takových smyšlených případů strmě roste.)

19. dubna 2012

Senátor Petr Pakosta (BEZPP):

„Za negativní postoje české veřejnosti vůči Cikánům si Cikáni můžou sami. Jejich vyhýbání se práci, jejich narůstající agresivita, jejich způsob života na úkor většinové populace je jen jejich rozhodnutí.“

24.srpna 2011

Senátor Jaroslav Doubrava (sdružení Severočeši.cz):

„Slyšel jsem cikánského výrostka, jak říká svému kamarádovi: ´Člověče, mě už nebaví šukat tu mámu, to já bych si radši zašukal se ségrou, ale tu šuká táta a ten by mi dal přes držku´. Na mě šly mrákoty… Bohužel stále platí, že většina Cikánů považuje práci za nejhorší možný způsob obživy... My se nechceme dívat na to, jak nám ničí náš kraj a bez ohledu na plané kecy o lidských právech a toleranci s tím budeme něco dělat. Než bude pozdě. Tato komunita je negramotná. Ale kdo jim brání v přístupu ke vzdělání? Jsou to jenom oni sami, protože se vysloveně učit nechtějí.“

22. září 2011

Ivana Řápková, poslankyně ODS, ještě jako Chomutovská primátorka po demonstraci Romů a zastánců lidských práv, kterou za přihlížení policie a městských úředníků napadli zastánci krajní pravice:

„V Chomutově chceme klid, proto již nebudeme povolovat žádné podobné demonstrace, ať již ze strany Romů nebo levicových či pravicových extremistů.“

15. srpna 2006

Liana Janáčková, (tehdejší i dnešní) starostka ostravské městské části Mariánské Hory a Hulváky na veřejném jednání bytového odboru:

„Chápu, že je to vůči vám nespravedlivé, ale já už ty cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela jenom mít ten dynamit a odstřelit je… Bohužel jsem rasistka, nesouhlasím s integrací cigánů, aby plošně byli po obvodu. Vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou. S vysokým plotem, s elektrikou, mně je to jedno… klidně to budu křičet do celého světa.“

15. srpna 2006

Jiří Jezerský (za TOP 09), (tehdejší i dnešní) místostarosta ostravské městské části Mariánské Hory a Hulváky na veřejném jednání bytového odboru, při debatě o Romech v ostravské osadě Bedřiška:

„Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že mi dáváte svolení, abych to vystřílel, a já to půjdu udělat."

Pouliční násilí - individuální

Jsme častými svědky pouličního násilí, jednak individuálního, jednak páchaného ve skupině, stejně jako ve třicátých letech v Německu. V 90. letech u nás došlo ke dvaceti rasistickým vraždám, které orgány činné v trestním řízení mnohdy braly na lehkou váhu. V následujícím desetiletí došlo k desítkám útoků na Romy za pomoci nástrojů a zbraní či ke žhářským útokům zápalnými lahvemi či zapálenými pochodněmi. To vyvrcholilo (nikoli skončilo) útokem na rodinu ve Vítkově, během něhož již odsouzení zločinci popálili malou Natálii a oba její rodiče.

Pouliční násilí - skupinové

Stoupá počet protiromských pochodů. Jejich nejčastějšími organizátory jsou buď přímo neonacisté nebo lidé, kteří jsou jinak postiženi nacionalistickou nenávistí (šovinismem) spojenou s rasistickou ideologií. Záměrem těchto lidí je snaha o pogrom či lynč Romů - jde, stejně jako v Německu po nástupu nacismu k moci, o pouliční násilníky, které využívají pro vybičování nenávisti extremistické politické strany či proudy v politických stranách.

Stejné způsoby

Shodu najdeme i v navrhovaných způsobech řešení. Zde se objevují výzvy k vyvraždění Romů (méně často i k vyvraždění Židů) či schvalování holokaustu a nacistické genocidy vůbec. Nejčastějším „řešením romské otázky“ je jejich vystěhování do Indie. Tato rétorika začala původně na internetových diskusích anonymně, nyní se již o těchto návrzích hovoří zcela otevřeně. Jedna z politických stran to má dokonce ve svém předvolebním programu.

K násilníkům se připojují běžní lidé

Paralela spočívá i v tom, že k těmto násilníkům se čím dál častěji připojují lidé, kteří nevyznávají žádnou nenávistnou ideologii, ale jejich frustrace z následků současné finanční krize u nich vyvolaly potřebu hledat nepřítele, který za to podle jejich mínění může. Totéž se dělo ve 30. letech v Německu, kde hospodářskou krizí zdecimované obyvatelstvo hledalo viníky v Židech.

Změna legislativy - Řápková

Jednou nohou jsme také již pokročili ke změně legislativy. Zatím nejde o zákony typu zákonů norimberských, jde ale o zákony, které jim uhlazují cestu. Ivana Řápková ve shodě s některými starosty a následně i zákonodárci protlačila parlamentem zákon, který umožňuje vykázat na tři měsíce z území města či obce každého, kdo třikrát poruší v zákoně vyjmenované přestupky. Když například v Chomutově, kde byla Řápková starostkou, chytí potřetí bezdomovce při přehrabování se v popelnici, může ho město na tři měsíce vykázat ze svého území. Jediným „změkčením“ této normy je, že vykázat z obce lze jen toho, kdo v ní nemá trvalé bydliště.

Změna legislativy — Drábek - veřejné práce

Dalším takovým fašizujícím pokusem byla snaha Nečasovy vlády (konkrétně TOP 09 a jejího ministra práce a sociálních věcí Drábka) učinit z dlouhodobě nezaměstnaných nevolníky pracující zdarma. Nazvali to „veřejné práce“ a ústavní soud to naštěstí zrušil se slovy, že jde o práci otrockou.

Změna legislativy — Drábek - pošta

Tentýž Drábek přes vládu prosadil i opatření, kdy nezaměstnaní docházeli na poštu, kde jim úředník nařídil, kdy příště mají přijít. Pokud se dotyčný zpozdil byť jen o pět minut, přišel o podporu v nezaměstnanosti. Z pohledu vlády mělo toto opatření ten smysl, že bylo selektivní. Povinnost docházet na poštu neměl každý, ale jenom ten, koho sám vybral pracovník úřadu práce. Šlo tedy o normu, která porušovala základní pravidlo demokratického právního státu, že zákony (a normy z nich plynoucí) musejí platit pro všechny stejně. I to bylo naštěstí zrušeno, nicméně pokus o přechod k tomuto autoritářskému prvku vládnutí se uskutečnil (i díky zákonodárcům údajně demokratickým).

Shrnutí paralel

Jsme tedy v situaci, která neustálým zhoršováním společenské atmosféry i některými znaky asi nejvíce připomíná situaci v Československu několik let před Mnichovskou dohodou. Čeští fašisté a ultrakonzervativci nabývají na síle a s tím i jejich rétorika. Jejich čas má zanedlouho přijít, v tzv. Druhé republice — tehdy se rétorika těchto lidí ve vztahu k Romům nijak nelišila od té nacistické. Trochu také dnešní situace připomíná Německo před nástupem nacistů k moci, a to rostoucí nenávistí k Romům, s rétorikou, která je s tím spjata, se „způsoby řešení“ tzv. romské otázky, i stále častějšími protiromskými akcemi.

Nebezpečné strany a politici

Nebezpečná v tomto směru není jen Dělnická strana sociální spravedlnosti. Minimálně rétoricky se jí vyrovnají Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a Úsvit Tomio Okamury. Nenávistnou rétoriku ovšem přebírají i politici demokratických stran, bez ohledu na jejich levicovost či pravicovost.

Rasismus je veden nenávistí

Jsem i na základě mých dlouholetých zkušeností přesvědčen, že protiromský rasismus je veden nenávistí, nikoli problémy, které v soužití s Romy bezpochyby existují. Stejně, jako tomu bylo ve třicátých a čtyřicátých letech v Německu v případě Židů.

Problémy v soužití jsou neustálou propagandou, výmysly, dezinformacemi a polopravdami nafouknuty do neuvěřitelných rozměrů. Důvod k tomu je jediný. Zastánci totality chtějí touto cestou získat sympatie co největšího počtu voličů. Co se stane, když se tito lidé dostanou k moci, víme také na základě historické zkušenosti. Ať už jde o Hitlera či české předválečné rasisty, z nichž někteří byli součástí struktur Druhé republiky.

A, co je nejdůležitější, dnešní anticiganismus popisuje daný stav, či, častěji, domnělý stav věcí, nepátrá však po příčinách. Neptá se, proč se někteří Romové chovají tak, jak se jim připisuje. Málokdo se zajímá o jejich život, mentalitu, zvyklosti, o jejich množnosti, ani o to, čím vším jsou limitováni a proč. V kursu ke požadavek, aby se přizpůsobili. A pokud tak nechtějí okamžitě učinit, tak aby zmizeli.

Z mnoha internetových pseudodiskusí víme, že většina anticiganistů navrhuje rovnou násilná řešení, vyhnáním počínaje a plynovými komorami konče. Romové vadí jako takoví, pro svou odlišnost - i kdyby se všichni přizpůsobili, nenávist proti nim by nezmizela a fanatismus extremistů by se neumenšil. Kdyby dnešní rasisté neměli Romy, čelili by dnes Židé (a migranti) stejně silné, otevřeně vyjadřované nenávisti jako před válkou.