Současný anticiganismus přímo navazuje na předválečný protiromský rasismus. Nenávist k Romům vychází ze stejných kořenů jako antisemitismus. Jak napsal vrchní rabín Efraim Sidon ve svém posledním novoročním dopise: „Rasismus je však jenom jeden, i s ním spojená tupá nenávist. Skupinové vidění světa, rozděleného na „my“ a „oni“ sílí zejména v dobách krize. Jako rakovina rozežírá naši schopnost vnímat jednotlivé lidské bytosti.“

Sidon: krátká paměť

Rabín Sidon zde také připomíná paralelu, vyjádřenou sympatiemi k protiromským akcím, o jejichž účastnících jsme si zvykli hovořit jako o frustrovaných rozhněvaných lidech: „Co je horší, mnozí z nás - a troufám si říci, že většina - má pro naše rozhněvané spoluobčany pochopení. Ne, že by Cikány posílali rovnou do plynu, to ne, ale že všichni do jednoho kradou, štítí se práce, devastují své okolí a nedbají nočního klidu, s tím dokážeme být zajedno. Máme tak krátkou paměť, že jsme zapomněli, že co Žid, to zloděj, štítí se pořádné práce a je to u nich jako v židovské škole?“

Gerald Messadié: stát = národ

Gerald Messadié, francouzský historik, esejista a spisovatel ve svém díle Obecné dějiny antisemitismu poukazuje na to, že antisemitismus v moderní době (po francouzské revoluci) vychází z nacionalismu, konkrétně z koncepce ztotožnění státu s národem, která vyústila v genocidu Židů, Romů a dalších skupin obyvatel. Nenávist podle něj mimo jiné rozdmýchávaly „jedovaté výpary pocitu etnické sounáležitosti.“ A tyto výpary po celá dlouhá staletí vzbuzovaly nenávist i vůči Romům nejen na našem území, ale v celé Evropě.

Hitler: Židé nejsou národem

Messadié jistě věděl, co říká. Adolf Hitler napsal v Mein Kampfu, že Židé nejsou národem, protože nemají vlastní stát - a jsou proto ničiteli ostatních států, na nichž se obohacují za pomoci světového spiknutí. Podobně poukázal i na to, že Romové nemají stát, jsou nepřizpůsobiví a parazitují na druhých - stejně jako Židé napříč státy. Řešit to chtěl vyhlazením obou těchto „nenárodů“.

Norimberské zákony

Hitlerovi tehdy málokdo věřil, že myslí svá slova vážně. A zpočátku to tak ani nevypadalo.

•Vše začalo rétorikou, označením skupin lidí nenávistným výrazem: Židáci, paraziti, nepřizpůsobiví, méněcenná chátra.

•Pokračovalo to pouličním násilím, napadáním Židů, Romů či politických odpůrců. Toto násilí bylo zprvu nelegální a občas je stát i stíhal. To se však zanedlouho mělo změnit.

•Po vstupu do parlamentu a vlády následovala změna legislativy. V roce 1935 označily norimberské zákony Židy a Romy za rasově méněcenné. S nástupem nacistů k moci bylo násilí na Židech a Romech legalizováno, začaly vznikat první koncentrační tábory.

•Poté nacisté cíleně vyvražďovali Židy, Romy a lidi z dalších společenských menšin, například gaye a lesby, ale i tělesně a mentálně postižené. A, jak víme, český národ chtěl říšský protektor Heydrich ze střední Evropy vystěhovat, vybrané děti pak odmala vychovávat v německých rodinách.

Paralely: I současný rasismus vychází z nacionalismu.

Začněme asi základní paralelou: I dnešní rasismus namířený proti Židům a Romům vychází z nacionalismu, respektive navazuje na nacistickou ideologii. Svědčí o tom četné projevy neonacistů a dalších rasistů na veřejnosti či v internetových diskusích. Dám příklad z oblasti tzv. white power hudby, která se snaží stávající nenávist posilovat vzedmutím emocí. Například skupina Ragnarök na koncertech hrála píseň s názvem Cikáni:

Není jich tu zrovna málo nikdo z nás je nemá rád

podívej se nato stádo pojď se s nima taky rvát

Není jich tu zrovna málo ba je jich zrovna moc

ty zasraný černí zmrdi brzy poznej naší zlost

nikdo vás tu nechce nikdo vás tu nemá rád

jdete všechny do prdele mi vás nechcem znát

Nikdo vás tu nechce nikdo vás tu nemá rád

vy posraní černí zmrdi ničíte náš krásný stát

tak už sakra vypadněte smrdíte jak kravský hnůj

vždyť vy hnusní černí zmrdi ničíte jen národ můj

teď vás všechny postřílíme zákopem vás pod hlínu za zničení naší země nesete jen vy vinu

O vztahu k Židům pak vypovídá text písně Sedm ohňů smrti přichází.

První oheň už se teď blíží a žlutý se po Evropě šíří

Za tu svoji drzost v plamenech zahynou

Ten druhej vzplane v den když negři zaplaví starý kontinent

a budou se tu chtít všichni roztáhnout

Oheň třetí propukne v Africe - navždy tam spálí všechny černý opice

ze spálené země bude stoupat jenom dým

Čvrtej oheň zažehne bílej lid - v den kdy všechno opanuje podlej žid na popel lehnou všechny synagogy

Připodobnění se českých extremistů k NSDAP

Již zrušená Dělnická strana se prezentovala jako česká nástupkyně německé NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei - Národně socialistická německá strana dělníků). A nešlo jen o název, ale i o symboly a rétoriku namířenou proti menšinám.

Totéž se týká militantních neonacistických uskupení Národní odpor či Autonomní nacionalisté.

Jen pro pořádek dodávám, že nástupkyní Dělnické strany je současná Dělnická strana sociální spravedlnosti, kterou vedou a tvoří stejní lidé jako Dělnickou stranu. Tu v únoru 2010 rozpustil Nejvyšší správní soud jako stranu, která navazuje na německý nacionální socialismus a vykazuje znaky rasismu a xenofobie.

I současná DSSS čile spolupracuje s německými neonacisty.

Rétorika

Již nějaký čas se ve veřejném prostoru běžně užívá rétorika užívající nenávistná označení, která kdysi zpopularizovali nacisté a další rasisté: v čele stojí výrazy: paraziti, nepřizpůsobiví, povaleči, kriminálníci. Paralela spočívá i v záměrném paušalizování a generalizování, které je průvodním jevem rasistické rétoriky napříč dějinami.

Rétorika - republikánský anticiganismus

Martin Zbela v roce 1996 napsal v časopise Republika (tisk SPR-RSČ) článek jako vystřižený z časopisu českých předválečných fašistů Vlajka. Napřed si položil otázku: „Kam s cikánským etnikem?“ Po srovnání s nerudovským „kam s ním“ se pouští do problému, který po vzoru svých historických předchůdců nazval „cikánská otázka“:

„Jako nejlepší názorová pomůcka k řešení této velice těžké rovnice nám pomůže odpad. Do odpadu můžeme zařadit snad úplně vše. Počínaje obaly od potravin... pokračujíc vším, co je již nepoužitelné a doma svoji přítomností pouze znepříjemňuje náš život. V takovéto situaci vám nezbývá nic jiného, než-li odpad prostě a jednoduše vyhodit. Jaké jsou pak další osudy odpadků, nás už ani popravdě nezajímá.

Existují dvě varianty - 1. skončí na jednom velkém smetišti a poté putují ve velkých kontejnerech do spaloven a v lepším případě pryč ze země... 2. RECYKLACE. Každý, kdo již přečetl předchozí řádky, leccos pochopil... Recyklací odpadu se rozumí přeměna již nepoužitelných obalů... na opět použitelné obaly...Představme si na straně jedné jeden kus odpadu a na straně druhé - jednoho cikána. Oba tyto produkty jsme nuceni posuzovat jako nepoužitelné. Avšak to by nemohla existovat právě RECYKLACE. Po takovém procesu by nám z továrního otvoru měl vypadnout na straně jedné nový a použitelný výrobek a na straně druhé...? Tři, dva, jedna, pozor fanfáry, ale co se to stalo, ach ta ostuda. Z továrního otvoru nám na straně druhé vypadl nepoužitelný a zcela nenapravitelný cikán... Cikáni by si... měli uvědomit... že je čeká nezáviděníhodná budoucnost... Upozornění nejen pro čtenáře: strůjcem jejich osudu jsme my!!!“