I mezi pouličními živly a feťáky jsou voliči

Ivana Recmanová

Je paradoxem, že rétoriku vyhánění živlů používá na Praze 4 sociální demokracie, která dlouhodobě bojuje proti divokým exekutorům nebo neplatičům alimentů, kvůli kterým se nezřídkakdy dostávají oběti dluhových pastí na ulici nebo do závislostí.

Sotva proběhla publicita kolem kontroverzní kampaně zlínské ČSSD s ženským klínem, ozvala se pro tentokrát sociální demokracie z Prahy 4. V kampani do komunálních voleb totiž přišla s plakáty s hesly jako „Z Nuslí vyženeme pouliční živly“ nebo „Vyženeme narkomany od škol!“, což vyvolalo negativní odezvu, alespoň ze strany liberální levice.

Podobné návrhy s sebou nesou několik problémů. Prvním je ten, že problém se nevyřeší vyhazovem určitých občanů z veřejného prostoru. Jestliže jsou pouliční živly (jak jsou vůbec definovány?) tak závažný problém, asi nebude nejlepší je vykázat z jedné městské části a nechat je dělat totéž v jiné. Takové řešení „počunkovsku“ sice přinese mezi místními popularitu a hlasy ve volbách, ale okolí přibudou potíže.

Myšlenka vyhnání narkomanů od škol je taktéž populistickým řešením. Ačkoliv dětem drogy do rukou nepatří, musíme si uvědomit, že už na základních školách začínají někteří žáci s jejich užíváním (podle statistik Jihomoravského kraje více než polovina uživatelů alkoholu, marihuany a těkavých látek začne před patnáctými narozeninami), které si obstarají nejčastěji od kamarádů.

Nicméně škola nepatří mezi nejčastější místa, kde se žáci a studenti s drogami setkávají (statistiky Jihomoravského kraje uvádějí u školy 6 %, zatímco na ulici se setkává s drogami 21 % respondentů, na diskotékách, v klubech a hospodách je to dokonce 39 %). Je samozřejmě možné, že v Praze je situace jiná než na jižní Moravě, ale v takovém případě by měl tvůrce kampaně ukázat na statistiky. Nejsem si ovšem jistá, jestli je vhodné vyhazovat studenty ze škol pouze za to, že podléhají závislosti.

Už na základních školách začínají někteří žáci s užíváním drog (podle statistik Jihomoravského kraje více než polovina uživatelů alkoholu, marihuany a těkavých látek začne před patnáctými narozeninami). Foto Roman Sikora 

Když se tedy podíváme na spektrum občanů, proti kterým je kampaň namířená (žáci, studenti, v případě pouličních živlů dle Ivana Štampacha i Romové, bezdomovci a muslimové), zjistíme, že pokrývá značnou část populace, která drží (nebo jednou bude držet) hlasovací lístky a bude rozhodovat o osudu svém i druhých. Plakáty se ovšem tváří, že se s ní nepočítá, a pokud ano, tak spíše z hlediska represe.

Je paradoxem, že se jedná o rétoriku ČSSD, která dlouhodobě bojuje proti divokým exekutorům nebo neplatičům alimentů, kvůli kterým se nezřídkakdy dostávají oběti dluhových pastí na ulici nebo do závislostí. Jinými slovy: Budeme za vás bojovat, ale jen tehdy, pokud vás asociální politika pravice nedostala na dno. Pak už pro nás nebudete perspektivní.

Takových voličů je bohužel dost málo na to, aby protestně dali hlas někomu jinému a potrestali populisty. Bohužel jich je ale také dost na to, aby vytvářeli populistům živnou půdu. Změní to zbylí voliči? Nebo strana sama?