Exekutor působí v našem systému jako kat. Přichází, blokuje mzdu, peníze na účtech, odnáší věci z bytu. Ale my víme, že v inkvizici nebyli problémem kati. Problém byl ve věrouce, v soudech. Někdo vás musel obvinit, možná udat. A stejně se to má i s exekucemi. Než dojde k exekuci, procházíte soudy, jsou tu advokáti, firmy půjčující peníze, nezaplacené pokuty, nefunkční sociální systém.

Takovou metaforu použil na včerejší debatě o exekucích právník Pavel Uhl. Debaty se kromě něj účastnili ještě právník a ministr Jiří Dienstbier a hlavní právník Psychiatrické nemocnice v Bohnicích Tomáš Němeček. Konala se po představení Dluhobaroni Divadla Feste v pražském Podniku.

Představení je spíše na scéně inscenovaným vyprávěním dvou žen postižených v minulosti exekucí a dnes bojujících s dluhy, jejichž velikost ani neumějí vyčíslit. Inscenované vyprávění je proloženo hudbou i citacemi z Kupce benátského. Nejde ale o divadelní představení.

Režisér Jiří Honzírek hovoří o workshopu otevřeném otázkám i dalším vstupům z publika. Zároveň jde i o psychoterapii, která ukazuje, že dluh nesmí být stigma vylučující ze společnosti. Že o dluzích i o jejich oprávněnosti máme mluvit a že se o nich má mluvit i v divadle.

↗

Jsme diskrétní, nic nekontrolujeme, nepotřebujete souhlas manžela nebo manželky. Sebevražedné půjčky v praxi. Foto archiv DR 

Jiří Dienstbier i Pavel Uhl se shodli, že zákon o soudních exekutorech byl svého druhu tečkou za devadesátými lety. Tedy za dobou, kdy se zároveň rozmáhalo pohrdání státem — a proto místo posílení přetížených soudů došlo jako by automaticky ke zřízení „soukromých“ soudních exekutorů.

Tehdy také bylo pro řadu lidí snazší půjčit si u firmy, než se s prosbou o pomoc obrátit na rodinu nebo kamarády. Půjčka u banky mohla před vlastním okolím zůstat utajená. Otevřená žádost o půjčku u rodiny nebo kamarádů, jako kdyby ukazovala na vlastní selhání a měla člověka stigmatizovat.

Podle diskutujících ale není cesta funkci soudních exekutorů rušit. Znamenalo by to totiž znovu ochromit systém vymáhání pohledávek. Důležitější je účinné prosazování státní kontroly nad soudními exekutory než to, aby pracovali přímo jako státní úředníci. A, jak se píše i v koaliční smlouvě, „exekutoři nesmějí být vzájemně si konkurujícími podnikateli. (…) Má jít o zástupce státu objektivně vykonávající práva a šetřící práva jak věřitele, tak dlužníka.“

Klíčový nástroj, o která se zasazuje ministr Dienstbier, je bezplatná právní pomoc, protože bez ní lidé často nevědí, že se mohou bránit. A jak to mají dělat. Obnovy a posílení má tedy dojít především podpůrná role státu.

Divadlo Feste, Dluhobaroni 3.0, neděle 7. září, Podnik (Bubenské 1, Praha), režie: Jiří Honzírek, účinkovali: Jiří Bezděk, Andrea Komárková, Martina Palečková, Tomáš Vtípil. Po představení besedovali: Jiří Dienstbier, Tomáš Němeček, Pavel Uhl, moderoval Patrik Eichler.