Jak potvrdily i letošní volby do Evropského parlamentu, posilování pravicového extremismu a populismu není náhodné. Je součástí trendu, který můžeme pozorovat v celé Evropě již něco mezi pěti až deseti roky.

Probíhá odklon od humanistických idejí a sílí tažení namířené proti Romům a migrantům, které je v rozporu s lidskými právy a často má i násilný charakter. Postupně nabývají na síle nesnášenlivost, agresivita a upřednostňování primitivních receptů na „řešení“ složitých jevů, k nimž vzájemné soužití a integrace části Romů žijících v České republice nepochybně patří.

Společenská atmosféra se vyznačuje hledáním a označováním „viníků odpovědných za zhoršení situace,“ a to mezi těmi nejslabšími: mezi těmi, kteří se odlišují, vymykají, a kteří se kvůli vlastní slabosti nemohou nařčením účinně bránit. Z viníka se stává vnitřní nepřítel, proti němuž je možno bojovat a porazit jej, a tím problém „vyřešit“.

V rámci tohoto způsobu uvažování probíhá verbální napadání Romů a protiromské demonstrace spojené téměř vždy s pokusem o pogrom či lynč, a vždy se snahou o jejich zastrašení a tím i o jejich vytěsnění „někam pryč“. To se ostatně i děje, prostřednictvím sestěhovávání Romů do ghett, jejichž počet v ČR rapidně narůstá.

Kdyby rasisté „neměli Romy“, byli by dnes vnitřními nepřáteli, mnohem silněji než dosud, migranti, Židé či lidé ze sexuálních menšin, političtí protivníci nebo kdokoli další s odlišným pohledem na svět. Extremistům nejde o zlepšení života lidí a o řešení problémů, ale o to, dostat se k moci. A jak s touto mocí poté nakládají, jsme mohli sledovat na chování německých nacistů před druhou světovou válkou i během ní, či koncem 40. let a v padesátých letech během stalinistického období u nás.

Příčiny trendu: globalizace, předsudky, nacionalismus

Jak jsem nejednou upozorňoval, příčin takového stavu je více. Změna doby („paradigmatu“), jakou prožíváme, sebou vždy nesla nejistotu z budoucího, měnil se žebříček hodnot i pohled na význam či smyl etiky, měnily se mezilidské vztahy. To vše je dnes umocněno projevy globalizace, které většinou nejsou přijímány vstřícně, často oprávněně.

S rostoucí globalizací a všudypřítomností postmoderního mravního relativismu ve veřejném prostoru vrůstají i obavy lidí z nadnárodních finančních a politických institucí, které se příliš neohlížejí na potřeby a názory normálních lidí. Jejich fungování leckdy vyvolává dojem konce demokracie, respektive rovnosti šancí, a počátku oligarchie.