Trend nesnášenlivosti, hlouposti a agresivity, který začíná ovládat Evropu, se velmi výrazně projevuje na Slovensku. Naši sousedé se pozvolna navrací k chování a metodám obvyklým v dobách válečného fašistického Slovenského štátu. Podívejme se na několik průvodních jevů tohoto posunu.

Podle slovenských soudů nejsou vrahové Romů za své konání odpovědní, zcela, či částečně jsou nepříčetní; županem byl nedávno zvolen vůdce slovenských fašistů Marián Kotleba, obliba jeho politické strany roste - už by s dostala do parlamentu; údajně demokratický premiér Robert Fico používá podobnou rétoriku vůči Romům jako současný župan Banskobystrického kraje.

Policie již čtyři měsíce „vyšetřuje“ brutální násilí neonacistů, přitom má k dispozici video, na kterém jsou útočníci k poznání a přestože ví, do kterého baru chodí; slovenský parlament mění zákony proti extremismu, za některé jeho projevy bude namísto vězení udělována důtka nebo pokuta, pokud policista shledá za vhodné ji udělit.

Kotleba a Kotlebovci

Nedávno byl v kraji Slovenského povstání (v Banskobystrickém kraji), kde lidé za války umírali v boji proti německým nacistům, zvolen županem fašista Marián Kotleba. Ten je známý svými sympatiemi k válečnému Slovenskému štátu, který úzce spolupracoval s nacistickým Německem, i svými protiromskými výpady a akcemi. Své jednání podporuje i svým vzhledem a stylem oblékání, často například nocí uniformu, která se podobá stejnokrojům Hlinkovců.

Popularita Kotlebovy Lidové strany - Naše Slovensko (LS-NS) v posledních měsících rapidně vzrostla. Tato fašistická strana by se nyní již dostala do parlamentu. Získala by 7,6 procenta hlasů a ve stopadesátičlenné Národní radě by obsadila třináct křesel. Stala by se tak pátým nejsilnějším seskupením. V žebříčku oblíbenosti přeskočila i někdejší vládní stranu SDKU-DS.

Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění agentury MVK. Loni na podzim byl Kotleba v přímé volbě zvolen županem Banskobystrického kraje.

V předloňských předčasných parlamentních volbách přitom Kotleba coby volební lídr dovedl LS-NS pouze k zisku 1,58 procenta hlasů.

Populista Fico nemá do Kotleby daleko

Z výsledků uvedeného průzkumu plyne i to, že nejoblíbenější stranou zůstává Směr-SD s podporou 38,1 procenta. Strana premiéra Roberta Fica by ale přišla o většinu ve sněmovně, kterou získala v posledních volbách. K tomu zbývá dodat snad jen to, že Fico coby nejoblíbenější slovenský populista volí v souvislosti s Romy podobnou rétoriku jako Kotleba a jeho soukmenovci.

Fico krom jiného například navrhuje, aby se romské děti odebraly rodičům a umístily do internátů k tomu určených. „Museli byste tyto děti sebrat z toho prostředí a umístit někde jinde.“ Mluvil o „speciálních zařízeních“, ale i o tom, že by takový krok, ačkoli by byl vhodný, vyvolal protesty v zahraničí a mezi aktivisty za lidská práva. Ty nazýval „svatoušky“.

Studentům Fico během přednášky říkal, že „buď řekneme všem, že situace na Slovensku je extrémní a na extrémní situaci se musí přijímat extrémní opatření, nebo budeme dále jen plkat, že musíme do řešení tohoto problému vtáhnout mezinárodní společenství.“

Pokuta nebo důtka za projev extremismu

Za propagaci extremistických názorů na Slovensku nebude možná pachatelům od února hrozit vězení, ale jen pokuta. Změna souvisí s úpravou zákona, na jejímž základě se některé extrémistické projevy stanou přestupkem. Policie se hájí, že nově bude moci pokutou trestat i takové činy, na které se trestní zákon nevztahuje.

Je v tom však háček. O tom, jestli bude nějaký extremistický projev souzen, pokutován či za něj bud udělena důtka, budou rozhodovat sami policisté, dle svého uvážení. A podle dosavadních zkušeností s přístupem slovenských orgánů činných v trestním řízení k této problematice, budou extremisté od února dostávat maximálně pokuty a před soud se nedostanou.

Podle deníku SME se policisté například při vyšetřování „hajlování“ nebo kreseb hákových křížů coby symbolů nacismu budou muset zaměřit na to, s jakým úmyslem jej pachatel uskutečnil.

„Pokud zdvižené pravici přisoudí policisté úmysl propagovat hnutí, které násilím potlačuje práva jiných, může jít osoba do vězení na jeden až pět let. Pokud se rozhodnou, že osoba nehajlovala s tím úmyslem, bude postačovat pokuta do pět set eur (téměř 13 800 korun), případně důtka,“ uvedl list.

Například v roce 2009 prokuratura zastavila trestní stíhaní vůdce slovenských extrémistů a nynějšího župana banskobystrického kraje Mariana Kotleby, který na setkání u příležitosti 70. výročí založení válečné Slovenské republiky zakřičel fašistický pozdrav „Na stráž!“.

Prokuratura své rozhodnutí odůvodnila tím, že Kotlebovi nelze prokázat, že chtěl úmyslně projevovat sympatie k extremismu. Kotleba byl přitom již v té době znám jako zastánce fašistického Slovenského štátu a organizátor protiromských akcí a autor nenávistných a štvavých výroků na adresu Romů.

Právnička Jana Rojčeková řekla, že posuzování jednotlivých případů bude záviset na kriminalistech. „Pokud nedokážou úmysl nebo ho nebudou chtít dokázat, člověk záznam do trestního registru nedostane. Může hrozit, že ... se i trestní činy budou posuzovat jako přestupky,“ dodala. Podobný názor zastává i nevládní organizace Lidé proti rasismu.

Nacisté terorizují Nitru

Před pár dny se v Nitře odehrál další z brutálních útoků tamních neonacistů: Sobotní večer loni v říjnu, krátce před půlnocí. Do Mariatchi baru v centru města přicházejí holohlaví muži. Provokují a poté chtějí cigarety. Když jim je odmítnou prodat, začnou hulákat a neodcházejí ani po prosbě majitele. Zákazníci je vytěsní ven, ale extremisté se vracejí s posilou.

Majitel podniku Radovan Richtárik vychází z baru, aby je zastavil. „Chtěl jsem říct, ať kašlou na to, ale oni na nic nečekali,“ říká. Okamžitě začali mlátit jeho i další zákazníky. Po lidech, kteří padli na zem, surově dupali, další bez milosti kopali do obličeje. Když se barmanka snažila odehnat neonacistu, který skákal po muži, který zůstal bezvládně ležet na chodníku, další z útočníků jí dal facku. (Video z tohoto brutálního napadení je na romea.cz, pod textem.)

Říjnový útok nebyl jediným konfliktem, který neonacisté v baru vyvolali. Extremisté si přes ulici otevřeli podnik Walhala, který je oficiálně soukromým karetním klubem. Setkávají se tam v sobotní večery - Richtárik říká, že byly doby, kdy s nimi měli problémy každý týden. Rozbíjejí okna, kopou do dveří, vyhrožují.

Útoky proti baru nejsou náhodné, Richtárika si neonacisté pamatují jako aktivistu iniciativy Lidé proti rasismu. Štamgasti v jeho baru jsou zejména studenti. „Chodí sem i lidé s dredy, což jim také vadí,“ říká Richtárik.

Útoky neonacistů vyvrcholily na Silvestra. „Nejdřív tu před půlnocí rozbili pět oken,“ vzpomíná jeden ze zákazníků. „Asi o třetí se vrátili a rozkopali dveře. Rádo vyběhl s foťákem za nimi. Viděli ho, jak je fotí, začali ho bít, složili na zem, dupali po něm a kopali. Chtěl jsem mu pomoci, ale jeden z nich mě chytil a držel. Když jsem se mu snažil vyvléci, roztrhl mi bundu.“

Richtárik po této bitvě skončil v nemocnici se zlomenou nohou, kterou mu museli ještě na Nový rok operovat.

Policisté tvrdí, že útoky vyšetřují, ale neobvinili zatím nikoho. Na videu, které policie má již čtyři měsíce, je přitom útočníkům vidět do tváří. A policisté vědí také to, že chodí do klubu Walhala a kdo ten klub provozuje.

Policejní laxnost možná souvisí s tím, že útočníky jsou Kotlebovi lidé. Členové klubu vytvořili uzamčenou skupinu na Facebooku. Jako profilovou fotografii si zvolili kresbu dvou holohlavých mužů, kteří si podávají ruce se slovenskou vlajkou na pozadí. Jeden z nich má na krku vytetovanou zkratku mezinárodní neonacistické sítě Combat 18. Skupinu spravují čtyři administrátoři. Tři z nich v minulosti kandidovali v parlamentních volbách za Kotlebovu stranu LS-NS.

Skupinu spravuje i Jakub Škrabák, současný šéf fašistického sdružení Slovenská pospolitost, které v minulosti vedl Kotleba. Slovenskou pospolitost jako politickou stranu rozpustil soud (sdružení stejného názvu ponechal v chodu). Škrabák za LS-NS kandidoval v letech 2010 i 2012. Dušan Sobolič a Anton Baťovský patřili k aktivistům Národního odporu, Baťovský má název této organizace vytetovaný na zádech. Oba kandidovali za Kotlebovu stranu v roce 2010.

Nepříčetné soudy

O rozhodování slovenských soudů v případech vražd Romů jsem psal v minulém sloupku. Jen krátce připomínám, že v červnu 2013 v Hurbanovu zastřelil městský policista Milan Juhász tři Romy a další dva lidi postřelil.

Dostal za to devět let, což pokládám za cynický výsměch obětem tohoto hrůzného činu. Juházsovi pomohl k nízkému trestu psychiatrický posudek, který hovořil o snížené svéprávnosti, přestože si vše napřed pečlivě promyslel a naplánoval.

Ke zběsilé vraždě došlo na košickém autobusovém nádraží v roce 2010, soud vynesl rozsudek 16. prosince 2013. Dvacetiletý student Andrej K. čekal na autobus. V tom k němu přistoupil Rom a žebral o peníze. Mladík ihned poté vytáhl z kapsy nůž a čtyřicetiletému Zoltánu Z. zasadil dvacet dva bodných ran.

Soud shledal, že Andrej K. je vrah a vzápětí ho pustil na svobodu. Před soudem vypovídaly dva dvoučlenné týmy znalců - psychiatrů. První tvrdil, že student se v okamžiku útoku nacházel v patologickém afektu, v mrákotném stavu, se zánikem rozpoznávacích a ovládacích schopností. Druhý tým sice připustil, že mladík v reakci na stres konal v afektu, ale jeho ovládací a rozpoznávací schopnost byla podle něho pouze snížena.

Soud tedy požádal o verdikt třetí dvojici znalců. Ti zjistili, že Andrej K. netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou, „v určitém zlomku sekundy se však nacházel pod vlivem přechodné bludové psychotické poruchy“. Vrah tedy za vraždu nemohl, protože byl nepříčetný, zároveň však netrpí psychickou nemocí, takže nepatří ani do léčebny.

Slovenský student byl napřed obviněn z ublížení na zdraví — dvacet dva bodných ran s následkem smrti nepochybně oběti na zdraví ublížilo, především ho však zbavilo života.

Vyšetřovatelé se k této logice sice postupně, ale přeci jen propracovali, a zpřísnili právní kvalifikaci na „obzvlášť závažný zločin vraždy“. Prokurátor přesto nechal pachatele na svobodě, zřejmě shledal, že „slušnému bílému studentíkovi“ by vazba neslušela. (Podrobnosti najdete v mém minulém sloupku.)

Holocaust nezačal v Osvětimi

Vezmeme-li v úvahu, že nástup primitivity na úkor promýšlení problémů prožívá celá Evropa, a že ještě vyšším tempem se fašizuje maďarská společnost, nemůžeme se vyhnout předpokladu, že totéž čeká i tu slovenskou.

Jevy a činy, které jsem zde popsal na příkladech, jsou příliš vážné, časté, příznačné a vrostlé do společnosti, než abychom nad nimi mohli mávnout rukou. Jak z historie víme, začíná to rétorikou, pokračuje to příklonem státní správy a institucí k porušování pravidel a k ignoraci hodnot demokratického právního státu. A končí to koncentračními a vyhlazovacími tábory.

Holokaust nezačal v Osvětimi, ale tím, že vybraným lidem a skupinám byla upřena důstojnost, spravedlnost a rovnost před zákonem.

Nemůžeme sice mít jistotu, trend se může během několika let zastavit a otočit, ale i kdyby tomu tak bylo, setrvačnost takového dění přepokládá, že k pozitivním změnám by mohlo dojít až po několika desetiletích. A připomínám, že nacistický režim v Německu byl u moci pouze dvanáct let, přesto se mu podařilo degradovat lidskost jako nikomu před tím.