Vrazi Romů jsou podle slovenské justice nepříčetní

Některé verdikty slovenských soudů v případech, kdy jsou „bílými“ zavražděni Romové, budí pochyby. Jeden takový rozsudek byl vynesel na konci loňského roku.

Na Slovensku je zřejmě cena lidského života mizivá. Tedy alespoň v tom případě, když jde o Roma, kterého zavraždí „bílý“. Ne, že by Česká republika na tom byla o mnoho lépe, ale nepamatuji si, že by u nás soud v obdobném případě propustil prokazatelného vraha rovnou na svobodu, jako se tomu stalo na sklonku minulého roku na Slovensku.

Zneužívání pravomocí soudci, nedostatek rovnováhy v soudnictví, pokračující diskriminace Romů a násilné útoky proti nim. I takto byla vykreslena Slovenská republika v hodnotící zprávě o lidských právech za rok 2012 ministerstva zahraničí USA. Myslím, že americký pohled na Slovensko skládá dohromady obrázek vskutku výstižný.

Cynický výsměch
Není to poprvé - a nejspíš ani naposledy - kdy se slovenský soud ve vztahu k „bílému“ vrahovi Romů zachoval více než vstřícně. Vzpomeňme na Hurbanovo, kde v červnu 2013 zastřelil Milan Juhász, padesátijednaletý městský policista, tři Romy a další dva lidi postřelil. Dostal za to devět let, což pokládám za cynický výsměch obětem tohoto hrůzného činu.

Jsem přesvědčen, že kdyby tento strážník zavraždil tři „bílé“, dostal by po právu doživotí. Juházsovi pomohl k nízkému trestu psychiatrický posudek, který hovořil o snížené svéprávnosti, přestože Juhász si vše napřed pečlivě promyslel a naplánoval. (Podrobnosti naleznete na romea.cz.)

Sníženou svéprávností či nepříčetností podle všeho od té chvíle trpí všichni slovenští vrazi Romů. Tak se to alespoň jeví na základě košického případu.

Dvacet dva bodných ran = ublížení na zdraví
Ke zběsilé vraždě došlo na košickém autobusovém nádraží v roce 2010, soud vynesl rozsudek 16. prosince 2013. Dvacetiletý student Andrej K. čekal na autobus. V tom k němu přistoupil Rom a žebral o peníze. Mladík ihned poté vytáhl z kapsy nůž a čtyřicetiletému Zoltánu Z. zasadil dvacet dva bodných ran. Útok byl tak nečekaný, že oběť, která byla pod vlivem alkoholu, nestihla zareagovat. (Podrobnosti na romea.cz.)

Trestní řízení v této věci bylo velmi podivné od samého počátku. Slovenský student byl napřed obviněn z ublížení na zdraví – dvacet dva bodných ran s následkem smrti nepochybně oběti na zdraví ublížilo, především ho však zbavilo života.

Vyšetřovatelé se k této logice sice postupně, ale přeci jen propracovali, a zpřísnili právní kvalifikaci na „obzvlášť závažný zločin vraždy“. Prokurátor přesto nechal pachatele na svobodě, zřejmě shledal, že „slušnému bílému studentíkovi“ by vazba neslušela.

Rozdílná dobrozdání psychiatrů
Vrchol případu ovšem nastal až před soudem, kde vypovídaly dva dvoučlenné týmy znalců - psychiatrů. První tvrdil, že student se v okamžiku útoku nacházel v patologickém afektu, v mrákotném stavu, se zánikem rozpoznávacích a ovládacích schopností.

Druhý tým sice připustil, že mladík v reakci na stres konal v afektu, ale jeho ovládací a rozpoznávací schopnost byla podle něho pouze snížena. Soud tedy požádal o verdikt třetí dvojici znalců. Ti zjistili, že Andrej K. netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou, „v určitém zlomku sekundy se však nacházel pod vlivem přechodné bludové psychotické poruchy“.

Když se Rom před mladíka postavil, ten byl až chorobně přesvědčen, že nyní zemře, že právě teď bude zavražděn. Spouštěčem brutální agrese byla jeho akutní reakce na stres. Jiné vysvětlení pro jeho jednání jsme nenašli,“ řekl znalec a dodal, že s takovým případem se ještě v praxi nesetkal.

Podle tohoto psychiatra Andrej K. v době útoku neuměl rozpoznat nebezpečí svého jednání a nedovedl ho ani ovládat - byl tedy nepříčetný. Ochranné léčení však znalci mladíkovi nenavrhli, protože podle nich není duševně nemocný.

Podivný soud
A v tom je nejen slabina odborného dobrozdání, ale i společenský problém. Soud propustil pachatele na svobodu na základě tvrzení jedněch psychiatrů, ovšem druzí psychiatři jsou přesvědčeni, že vrah si uvědomoval, co dělá, z čehož plyne, že je společensky nebezpečný.

Takový odborný posudek je velmi křehký a dobrat se skutečného stavu věcí je v obdobných případech obtížné i pro zkušené odborníky. Soud proto neměl brát na psychiatrický posudek tak velký zřetel a měl dát větší váhu další důkazům.

Pokud si pachatel uvědomoval, co dělá, zasloužil si adekvátní trest. Ale i kdyby byl skutečně na zlomek sekundy (během něhož měl zasadit dvacet dva bodných ran!), nepříčetný, kde je záruka, že jej bludové psychotické poruchy opět nepotkají? Třeba se to dozvíme, až tento student potká dalšího Roma, který mu bude svým žebráním životu nebezpečný.

Ať již je to jakkoli, pachatel měl být převezen do psychiatrického ústavu na pozorování, nikoli propuštěn na svobodu, protože může být svému okolí hodně nebezpečný - buď občasnými záchvaty nepříčetnosti, nebo nenávistí k Romům - záleží na tom, jaký byl skutečný motiv jeho jednání, který soud nerozkryl.

Andreje je mi tak líto
Po třetím psychiatrickém dobrozdání následovalo v procesu obrovské „překvapení“. Ten samý prokurátor, který pro vraha nežádal vazbu, nyní sám soudu navrhl jeho osvobození pro nepříčetnost.

Andrej K. projevil lítost - sdělil, že mu je líto, co se stalo, a že prožité události bude mít před očima celý život. Chudáček malý, srdce se mi nad jeho příštím osudem ustrnulo. Neměla by mu rodina zavražděného zaplatit nějaké odškodnění za jeho velké utrpení?

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.