Ponížení, zavržení a vyloučení

Naše společnost nutí Romy stále více k tomu, aby se stahovali do svých vlastních komunit; další skupinou vyloučených jsou mladí nezaměstnatelní absolventi středních škol a odborných učilišť na malých městech. Co jsme schopni s tím dělat?

Vaculik2

Ondřej Vaculík

19.02.2013 09:12

Související

Mnoho let si Romové musí u nás zvykat na zvláštní postavení: v očích značné části veřejnosti jsou příživníky, protože nepracují, nemají zaměstnání. Nerozlišuje se, zda nepracují, protože nemohou sehnat práci, nebo pracovat nechtějí. Přestože tento rozdíl je vzhledem k postavení Romů ve společnosti zásadní, většinový negativní soud o Romech ho stírá a ze všech Romů činí škůdce společnosti. Žít trvale v tak obecně nespravedlivém postavení a společenském zavržení s naší majoritou prostě nelze, proto mnozí Romové organizují svůj život v rámci svých komunit, stále vyloučeněji z majoritní společnosti.

Mluvíme-li o nějaké jejich integraci do společnosti, ve skutečnosti se děje opak. Přesto se my, bílí, můžeme mylně domnívat, že naše „integrační politika“ je správná, neboť míra agresivity v našem soužití s Romy mírně klesá s tím, jak se sami Romové z naší společnosti vylučují – klidí se do ústraní. Napadlo mě to, když jsem se dozvěděl o tom, jak někteří Romové si záměrně poškozují zdraví, aby získali trvalý invalidní důchod - a dosáhli tím na alespoň jakés takés existenční minimum. Lepší životní příležitost od nás už neočekávají.

Zvláštní na tom je, že tento akt krajní bezmoci a zoufalství jsme my, bílí, schopni hodnotit jako důkaz a vrchol jejich asociálnosti, vlastně jako důvod pro jejich naprosté zavržení: Místo aby makali, tak……. ani to nebudu vypisovat. Domnívám se, že naštěstí jsou i lékaři a posudkové komise, které Romům (Romkám po komplikovanějších porodech) zařídí invalidní důchod i bez nutnosti, aby se mrzačili. Zatímco já to považuji za humánní projev, plynoucí z pochopení bezvýchodného postavení Romů v naší společnosti, mnozí jistě takové lékaře odsuzujete: přinejmenším za nerespektování zákonných podmínek pro přiznávání invalidního důchodu, za bezdůvodné mrhání prostředky zdravotního nebo sociálního pojištění atd., a také pochybujete o morálce takových lékařů…

Lidem vypracovanějšího právního povědomí se bude zdát, že k přiznání invalidního důchodu váže se invalidita, tedy poškození zdraví s následkem neschopnosti vykonávat povolání, jež v těchto případech vyžadujeme, a pacient se jím musí vykázat. Takže Romové, chtějí-li dosáhnou invalidního důchodu, musejí se mrzačit takříkajíc ze zákona. - Myslím, že takovou úvahu dále netřeba vésti a čtenář jistou nadsázku chápe.

Člověka musí napadnout, že když společnost přestane mít schopnost najít v pravý čas pro svou chorobu účinný lék, později už žádného léku, jehož pozitivní účinky by převládly nad kontraindikacemi, není, takže z hlediska „vyššího principu mravního“ léčba může společnosti víc škodit než prospívat.

Ostatně všechny naše integrační snahy ve prospěch Romů se tříští a paralyzují v podivuhodné dichotomii: například Úřad vlády se snažil integraci Romů do společnosti neřešit jako etnický problém v dimenzi „romské komunity“, ale jako sociální problém lidí chudých a bezmocných. Na tom pochopitelně něco je. Postoj občanských aktivistů hájících práva a zájmy Romů (například občanského sdružení Konexe, angažujícího se v Předlicích), je ale přesně opačný, jak argumentuje (Miroslav Brož): pokud popřeme, že romská komunita existuje, má stát alibi, aby nemusel s Romy vůbec jednat a řešit jejich problémy. - Což je pochopitelně také pravda. Další svědectví o naší bezmoci, jež - bude-li trvalá – vyústí vážnými společenskými otřesy, revolucí, občanskou válkou, holocaustem, jak známe z historie.

Dalším problémem, jenž přerůstá naše schopnosti ho řešit, je sílící nejen nezaměstnanost, ale v podstatě nezaměstnatelnost absolventů, často právě i neabsolventů středních škol a učilišť. Na menších městech je velmi patrný tento jev: Mladí lidé, zejména středoškoláci, kteří nemohou najít práci, začínají splývat s těmi, kteří žádnou práci nehledají, nic neumějí a jejich vzdělání je podprůměrné. Projevují se jako party výrostků, jimž sociální sítě umožňují utvrzovat se v jakémsi „fakujícím“ postoji ke společnosti a jejím autoritám, k rodičům.

Zvláště učitelé odborných učilišť potvrdí, že v učebních hodinách chybí polovina žáků, často i dvě třetiny. Fluktuujícím žákům se zdá, že nemají důvod se vzdělávat, neboť existence vzdělaného je stejně nejistá jako nevzdělaného. V houfci „nepřizpůsobivých“ propracovávají metody svého citového odcizování v rodině (cvičí se v imperativu „mrdej matku, fakuj otce“), aby mohli bez pocitu viny na nich parazitovat, posléze rabovat jejich domácnosti, takže rodičům často nezbývá než vyměnit zámek u vchodových dveří a snažit se mít se svými dětmi co nejméně společného. Pak přespávají u svých kamarádů, jejichž rodiče jsou benevolentnější, a rodí se jakési skryté bezdomovectví.

V našem městečku jsem se s nimi (jako starosta) snažil navázat kontakt, ale jedinou odpovědí byl vytrčený prostředníček. Jejich faktická nezaměstnatelnost (nemají žádné pracovní návyky a nic neumí, takže z každé práce vypadnou) se ukrývá v nezaměstnanosti. V ní se tato vážná choroba společnosti – o to vážnější, že je na samém začátku cca sedmdesátileté existence jedince – ukrývá před možností včasné diagnózy. Divím se, že na tento problém více neupozorňují pedagogové, kteří jediní vědí (neboť rodičům, pokud se o své děti vůbec zajímají, tito žáci dovedně lžou), kam spějí.

Vlastně se nedivím, že o tom pedagogové nepíší: my bychom na ně za neblahý vývoj svalili vinu i veškerou odpovědnost, znám nás. Pochopitelně škola jako taková na vině není, spíše se na tom podílí způsob školství, který vzhledem ke školnému na soukromých středních školách typu manažerské akademie nebo různých škol cestovního ruchu umožňuje „studentům nepilným“ ve školních škamnech veget (když je venku ošklivo), a to až do maturity, kterou nesloží.

Co s tím? Radil jsem se s různými lidmi zaměření levicového i pravicového (například také s rodiči), a kupodivu všichni posléze dospěli ke stejnému řešení, kterým je: zákonná pracovní povinnost. Což zní jako tři pouhá slova, na nichž nic tak zvláštního není kromě toho, že znamenají politický převrat a návrat k socialistickému zřízení včetně znárodnění výrobních prostředků.

A co si myslíte vy? Diskuse (18 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

překvapivý závěr Úterý, 19.Února 2013, 10:16:24

ne z toho hlediska, že to píše sociálně cítící a odpovědný Ondřej Vaculík, ale že to píše starosta menšího města, člen ODS.

Přibývá knih o sociálním vyloučení a sociálně patologických jevech, ale jako by ubývalo schopnosti se k nim postavit a je řešit.

Naštěstí to neplatí obecně a díky za ty, kdo v tom něco podnikají.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Jojo, zákonná pracovní povinnost a převrat, Úterý, 19.Února 2013, 11:42:40

teď ještě to nějak vysvětlit těm, kteří dnes práci mají a v důsledku toho převratu o ni přijdou (a dostanou místo toho zametání ulic). Pokud dokážete udělat převrat tak, aby nikdo práci neztratil, máte můj (a nejen můj) hlas :-)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 19.Února 2013, 16:36:37

Já doufám, že konečně všem svítá, že Romové nejsou nezaměstnaní proto, že jsou "bílými" vyloučení, nýbrž proto, že je KAPITALISMUS! A nebyli by na tom lépe ani kdyby se jim podařilo získat vzdělání, jak z článku ostatně vyplývá také. Spolu s mladými absolventy škol a dalšími lidmi totiž všichni splývají do zcela nové kategorie tzv. "nepřizpůsobivých". Kapitalismus ovšem neumí zařídit, aby se z "nepřizpůsobivých" stali přizpůsobiví. Naopak, vytváří další a další "nepřizpůsobivé".
S těmi dětmi to autor trefil. Ano, přesně tak. Neoliberalismus vskutku neupevňuje rodinné vztahy; leda tak v rodinách, které provozují klientelismus. U chudých obyvatel (a nejen u nich) může nakonec vést k tomu, že vlastní nezaměstnané děti se stanou jejich nepřáteli. Místo aby děti rodiče podporovaly (jak si naivně představuje Václav Klaus), stávají se naopak závislými na jejich podpoře - pokud rodiče vůbec pracují. Každý totiž nemá rodinnou firmu, kde by své děti zaměstnal. Pokud nějaká práce je, tak ji dostanou přednostně ti, co už někde pracovali, tudíž něco umějí a mají pracovní návyky. Tomu se však nelze naučit jinde, než v zaměstnání. A nezaměstnatelní mají konec konců právo využívat volný čas, jak chtějí. Vždyť je svoboda, že? Státu je to fuk - ať si každý své dospělé děti živí, jak chce.
Nakonec to dojde tak daleko, že se rodiče budou modlit: Pane, vysvoboď nás od našich vlastních dětí! Možná pak takoví rodiče budou dokonce rádi, když budou muset do domova důchodců stovky kilometrů od svého bydliště, směrem na východ (kde je to prý levnější). Aspoň tak uniknou z dosahu svých dětí. Ano, to je ten zaslíbený svobodný svět, medem a mlékem oplývající, plný zvěře a ptáků (nejspíš hladových).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Mimochodem, práce by bylo dost Úterý, 19.Února 2013, 17:43:42

Zametání ulic dnes jistě není problém, který nás pálí, protože už na to existují stroje. Zato je fůra jiné společensky užitečné práce, kterou stroje dělat nemohou – například ošetřovat staré a nemocné lidi. To ovšem nelze dělat s kvalifikací, která stačí na zametání ulic. Kromě vzdělání je k tomu zapotřebí i jiných lidských kvalit, které bohužel není schopna svým členům poskytnout společnost, založená na vykořisťování cizí práce, vyznávající neomezenou svobodu jednotlivce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 19.Února 2013, 17:49:31

A ještě je samozřejmě problém, že trh takovou práci neuznává za společensky potřebnou, takže i když je po ní poptávka, není to tržní poptávka.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Vaculíku, Středa, 20.Února 2013, 01:20:45

Váš závěr
"zákonná pracovní povinnost. ... politický převrat a návrat k socialistickému zřízení včetně znárodnění výrobních prostředků.
to je opravdu jen ode zdi ke zdi a já to považuji za pouhou provokaci z Vaší strany. Provokaci, která se mi nelíbí, protože situace je vážná.

Opravdu si nedovede představit, že by vláda přijala zákony a nastavila pravidla tak, aby tu byl dostatek pracovních míst? Pohádkami o volném trhu práce mne tu neuspokojíte. Jsme totiž v situaci, kdy tu politici nechávají vládnout nadnárodní firmy, které jsou zcela mimo tržní soutěž a diktují si pravidla právě přes vlády a parlamenty států, viz například názory Ilony Švihlíkové
http://www.blisty.cz/art/67572.html
Dovedu si docela dobře představit takové zákony potažmo pravidla hry, které by generovaly dostatek pracovních příležitostí a zvláště pak speciální zákony pro absolventy škol a mladé lidi vůbec, což by se v současné situaci mělo udělat co nejdřív než tenhle problém eskaluje.
Oddálit vstup mladých do zaměstnání studiem znamená, jak říká mezi jiným Jan Keller, že je rodiče budou o to déle živit a místo podpory v nezaměstnanosti od státu ještě budou státu platit školné, pardón zápisné.
A jaký problém nám tu eskaluje?
Mladí lidé a zvláště ti nezaměstnaní si myslí, že je ve stáří nečekají žádné důchody, protože jim pravice vtlouká do hlavy, že se musí každý o sebe postarat sám. Jak myslíte, že se tito mladí lidé dívají na naše dnešní důchodce, kteří ještě nějaké důchody dostávají? Není tohle jeden z těch důvodů, že si mladí a staří přestávají rozumět? A k čemu tento rozkol asi tak může vézt?

Paní Hájková, taky si myslím, že práce je tu dost kam se člověk podívá. Ale zákony nejsou nastaveny tak, aby se mohla vykonávat jako respektované povolání.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Nejsme myši v labyrintu! Středa, 20.Února 2013, 01:25:4

Začněme už konečně vidět souvislost mezi zákony schvalovanými v parlamentu a našimi konkrétními všedními životy!

Mal_

Jan Černý - ČvT

Blázinec Středa, 20.Února 2013, 01:38:43

Bohužel text trpí tím, že jde naprosto mimo v základním náhledu na strukturální pasti, které jsou dané způsobem organizování vzdělávání. Mimo je také úvaha o "celé" romské populaci, kdy naopak v posledních deseti letech sleduji rozevírání nůžek mezi "uspěšnými" rodinami a rodinami, které jsou čim dál chudší a v bezvýchodnější situaci. Tedy probíhá nějaká diferenciace a vzestup. Paušalizující tvrzení o velkých různorodých skupinách jsou téměř vždy chybná. Různí lidé, o kterých autor mluví, kteří preferují zavedení pracovní povinnosti jako "řešení" jsou zajisté nezasaženi poznáním o povaze jevů, ke kterým se vyjadřují. K úvahám o generelním řešení doporučuji přečíst si od Paula Watzlawicka Úvod do neštěstí, kde dovozuje, že tento způsob myšlení vždy nutně skončí v koncentračním táboře, jakkoli laskavě řízeném..

Jiří Silný - Brno

Jsou i jiné cesty Středa, 20.Února 2013, 08:30:17

Nedávno tu psala paní Alena Wagnerova o všeobecném základním příjmu, který při vhodném nastavení může být základem důstojné a nezávislé existence. Pokud jde o nezaměstnanost, nabízí se samozřejmě zkrácení pracovní doby a lepší rozdělení společensky financovatelné práce - růst produktivity to už dávno umožňuje. Při zaměstnávání mohou být aktivní i obce - když se např. pustí do podpory lokální energetické soběstačnosti, stavby sociálních bytů apod. Mohou také podpořit vznik lokáln měny, která zčásti pomůže překonat problém financování.
Pracovní povinnost pro mladé by mohla mít formu "sociálího roku" - v Německu to mají dobrovolně - za jakési stipendium rok mladí pracují v sociální oblasti nebo i na zahraničních rozvojových projektech. Vzniklo to z náhradní vojenské služby, v Rakousku to je ještě varianta k vojně. Umím si představit zavedení takové pracovní zkušenosti jako občanské povinnosti. To jen pár příkladů, jaké politické programy se nabízejí.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Nespoléhám na státní důchod ve stáří, Středa, 20.Února 2013, 14:24:7

tedy mohu-li se stále považovat za mladého, tak potvrzuji názor paní Blažkové. Proč? Svět se jednoduše mění moc rychle.
Co bude za půl století? Budou se důchody vyplácet? Budou na ně prostředky? Budu vůbec žít ve stejné zemi? Pokud ne, dostanu něco?
To jsou všechno otázky s nejistými odpověďmi, zejména když uvážíme, že český stát se moc nevyvíjí směrem k rozpočtové stabilitě. A k tomu ještě se pořád mluví o revoluci a změně systému. Kdo tomu má pak věřit?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 20.Února 2013, 18:23:52

Jsem pro všeobecný základní příjem. Každý člověk musí mít právo na život, ať je to kdokoliv. Odmítám přijmout tvrzení, že na stáří budou mít nárok jen ti, kdo si na ně našetří. Nezajímají mě teorie, které takovou věc dokazují, ať jsou založeny na čemkoliv. V některých věcech prostě člověk nesmí být skeptický. Něčemu se musí věřit; už z toho důvodu, že v opačném případě by život vůbec neměl smysl.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Jsem taky pro Středa, 20.Února 2013, 21:13:49

všeobecný základní příjem. Viz také švýcarská iniciativa za něj:
http://www.inconditionnel.ch/index.php?id=80&L=0
Bohužel, pokud se nestanu místním občanem, zase nic nedostanu :-( Aspoň že druhý pilíř a soukromé spoření jsou tu i pro mě :-)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Panu Hájkovi Středa, 20.Února 2013, 21:29:57

Svět se nemění tak rychle, aby to vadilo fungování průběžného penzijního systému. Vlastností průběžného penzijního systému je, že se může postarat o staré lidi i když žádné našetřené peníze k dispozici nejsou, třeba bezprostředně po válce nebo přírodní katastrofě.

Je totiž založen na velice jednoduché myšlence, myslím že už Neruda nebo nějaký jiný klasik napsal: Přijde synek k tátovi a ptá se, co udělá s třemi groši, co ten den vydělal. "Milý synu, ten jeden splácím, jeden šetřím a jen ten třetí je pro mne. No přece splácím dědovi a šetřím tím, že živím tebe, abys to i ty jednou takhle udělal!" A Neruda, tentokrát je to určitě on, napsal taky báseň Dědova mísa
http://www.ceskaliteratura.cz/texty/neruda.htm
o tom, jak snadno lidé zapomínají, že taky jednou budou staří
a tak se už kdysi dávno v 19. století došlo k názoru, že solidarita v rodině nestačí, ale solidární by měla být celá společnost (každý třeba nemůže mít děti, ale i on bude jednou starý). Tak nějak vznikala myšlenka sociálního státu tedy aspoň té jeho části týkající se zajištění ve stáří.

Já jsem přesvědčena, že nejlepším řešením pro zaopatření ve stáří je průběžný penzijní systém, protože co se vybere od pracující generace na sociálním pojištění průběžně putuje k starým lidem v podobě důchodu. To nemůže z principu nefungovat za snadno splnitelných předpokladů, že velká část lidí v produktivním věku pracuje a rodí se aspoň nějaké děti. Prostě musí tu být vždy někdo, kdo uživí své děti a rodiče. To je princip průběžného systému. Dobré fungování systému záleží pouze a jen na citlivém nastavení parametrů.

To že nám neustále Kalousek hrozí deficitem na důchodovém účtu? To je přece především jeho chyba, že nejsou správně nastavené parametry, začlo to ale už někde u Topolánkovy vlády. Za komunistů naopak vždycky byla spíš na průběžném účtu rezerva. Věřte, ani strašení stárnoucí polulací není na místě v době, kdy na Zemi naopak probíhá populační exploze (7 miliard) a taky produktivita práce stoupá, takže se o obživu lidstva může postarat méně pracujících. Jak říkám, jde jen a jen o vhodné nastavení parametrů a sladění s chodem ekonomiky země.

Ale co když se člověk přestěhuje do jiné země, co pak? Ale to se přece taky dá ošetřit zákony, aby se započítalo do budoucího důchodu, co jste kde odpracoval a odvedl ve formě pojistného. Je třeba se o to jako občan zajímat, když jdete pracovat jinam. Teoreticky je průběžný systém možné zavést kdekoli, v praxi to záleží na tom, co si občané té které země dokáží prosadit.
A troufám si tvrdit, že může zajišťovat i nějakou podobu všeobecného základního příjmu. Průběžné toky peněz jsou totiž velice odolné vůči inflaci či korupci a nepotřebují velkou obsluhu.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Paní Švandová, Středa, 20.Února 2013, 22:28:53

mně přijde, že se svět mění dost rychle, ale to je asi subjektivní :-)
V tom, že "To nemůže z principu nefungovat za snadno splnitelných předpokladů, že velká část lidí v produktivním věku pracuje a rodí se aspoň nějaké děti." máte jistě pravdu, ale naneštěstí poměr mezi výškou důchodu na jednoho důchodce a výškou odvodu na jednoho pracujícího je nepřímo úměrný poměru počtu důchodců k počtu pracujících.

Populace nám nadále roste, to máte pravdu, ale z toho nijak nevyplývá, že nám nestárne. Rychlost růstu populace totiž už pár desítek let klesá, až na asi desítku zemí teď už skoro všude na světě (začalo to samozřejmě na Západě). A zaplaťpánbu za to, protože tahle planeta přece jen není nafukovací. Jednou to přijít muselo, leda bychom my hrdobci konečně dožili jiných světů, což se zatím nepodařilo.
Takže, zda stárnutím populace strašit, nebo ne, to nechám na jiných, ale faktem je, že k němu dochází. Viz třeba
http://www.un.org/esa/population/publications/worldageing19502050/
Nakolik stoupá produktivita práce, je obtížně průkazné, ale to se děje prakticky výhradně díky technologickému rozvoji, a tady se odborníci shodnou, že poslední velký technologický průlom byl internet, a nic nového není v dohledu (což nic neznamená, ale spoléhat se na to nedá).

Prohlubující se deficit na českém důchodovém účtu je rovněž realita, ať už tím Kalousek hrozí, nebo ne. Jistě že se to *dá* zvrátit, ale dojde k tomu? Problém je, že průběžný důchodový systém potřebuje důvěru, která je zejména u generace dnešních třicátníků silně otřesena. A důvěra se nařízením vrátit nedá.
Zkrátka, když populace stárne, dluh se prohlubuje, vlády se střídají, daně se vybírat nedaří, ale důchodci stejně chtějí své důchody, situace připomíná Peška, který chodí okolo, a právem budí nedůvěru.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Proč je ve státních kasách (tedy i důchodových) málo peněz a kdo za to může? Čtvrtek, 21.Února 2013, 05:24:58

Jedním z důvodů je totiž tento:

http://www.blisty.cz/art/66520.html

Možná to dělají, protože se jim nelíbí, jak státy nakládají s penězi daňových poplatníků. Například to, že si je rozebírají korupčníci. Nebo to, že se za ně vedou války. Těžko říct.
Možná by giganti platili víc, kdyby svět vypadal podle jejich představ. Třeba nějaké představy mají...

Petrasek Milan - penzista

V kasách privátních pojišťováků je ráj pro majitele, Čtvrtek, 21.Února 2013, 10:31:25

pro pojištěnce pouze pokud to stát/daňový poplatník zaručí.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Romská komunita nebo romské komunity? Čtvrtek, 21.Února 2013, 11:50:20

Pan Vaculík kontrastuje přístup Konexe s přístupem vlády, slovo komunita ovšem používá v dvojím smyslu. Romská komunita v Předlicích je komunita v užším slova smyslu - jde o lidi, kteří bydlí v jedné lokalitě, mají nějaké vědomí sounáležitosti, komunikují mezi sebou, mají společné zájmy, znají se mezi sebou atd.
Když se mluví o jedné romské komunitě u nás, užívá se ten termín v daleko vágnějším smyslu. No dobře vláda by měla jednat s Romy, ale se všemi najednou by to asi nešlo, a to, které organizace či jednotlivci Romy představují, tak jasné není.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Ne všechny důchodové účty Čtvrtek, 21.Února 2013, 13:28:23

jsou prázdné. Třeba ten švýcarský je 28 miliard franků v plusu. Je ovšem víceméně oddělen od státní kasy, podobně jako to prý bylo u nás do roku 1995 nebo tak nějak.

(původní) článek na the Independent o nestydaté firmě Google sice odvážně srovnává obrat (revenue) s firemní daní, a doufá, že si toho čtenář nevšimne, ale jádro pudla je v zásadě pravdivé - Google silně "optimalizuje" korporátní daně za pomoci globálního finančního systému. Že si na to stěžuje zrovna Británie, která jej z velké části v minulém století budovala, je lehce úsměvné, ale budiž, obyčejní lidé za to nemohou (jako vždycky). Co pan Schmidt rovněž uvedl (ovšem je těžší se to někde dočíst), je, že tisíc britských firemních zaměstnanců platí samozřejmě normální daně jako ostatní občané UK, a taky platí normálně DPH a tak dále.
Proč má být klíčem k úspěšné ekonomice zrovna korporátní daň, tedy danění zisků ještě předtím, než jsou někomu vyplaceny (např. jako dividendy), taky moc nechápu, byť netvrdím, že je to principálně špatně.
Akorát z hlediska odstraňování příjmové nerovnosti je určitě účinnější přerozdělovat příjmy až potom, co jsou mezi lidi nerovnoměrně rozděleny.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.