Ženy a uhlí

Petr Jedlička

Na vztah mezi přítomností žen ve vládě a hospodářskými zájmy kabinetních patronů se lze podívat také z opačného pohledu, než jaký nedávno představil Jiří Pehe.

Dumasovské úsloví „Za vším hledej ženu“ může být jistě dobrým vodítkem při psaní knih, her či filmových scénářů pro středně náročného diváka. Při psaní o politice však spíše mate. V plné síle to můžeme pozorovat právě nyní: u nás zazářila strana, jejíž poslankyně neváhaly oslovit voliče půvaby svých těl a dnes již dostávají jen velmi omezený prostor k vyjádření svých názorů (přičemž je samozřejmě otázkou, zda jim to nevyhovuje); na Slovensku zas vznikla koalice, již žena symbolicky zaštítila i fakticky vede, a je dnes věru těžké najít publicistu, který by vůči ní vystupoval kriticky.

Nelze mít nic proti ženám v politice. Právě naopak. Patří ke znakům pokrokového zřízení, že systematicky usiluje o vyrovnání tradičního handicapu, kterým společnost odrazuje ženy od starosti o věci veřejné (předsudků, lidových pravd, neformálních pravidel atd.), a různými způsoby směřuje k ideálnímu stavu, v němž zůstává počet politických zástupců obou pohlaví vyrovnaný. To samo ale nestačí.

×