Dumasovské úsloví „Za vším hledej ženu“ může být jistě dobrým vodítkem při psaní knih, her či filmových scénářů pro středně náročného diváka. Při psaní o politice však spíše mate. V plné síle to můžeme pozorovat právě nyní: u nás zazářila strana, jejíž poslankyně neváhaly oslovit voliče půvaby svých těl a dnes již dostávají jen velmi omezený prostor k vyjádření svých názorů (přičemž je samozřejmě otázkou, zda jim to nevyhovuje); na Slovensku zas vznikla koalice, již žena symbolicky zaštítila i fakticky vede, a je dnes věru těžké najít publicistu, který by vůči ní vystupoval kriticky.

Nelze mít nic proti ženám v politice. Právě naopak. Patří ke znakům pokrokového zřízení, že systematicky usiluje o vyrovnání tradičního handicapu, kterým společnost odrazuje ženy od starosti o věci veřejné (předsudků, lidových pravd, neformálních pravidel atd.), a různými způsoby směřuje k ideálnímu stavu, v němž zůstává počet politických zástupců obou pohlaví vyrovnaný. To samo ale nestačí.