Vítězové. Takový pocit měl od samého počátku člověk sledující rozhodující den z volebního štábu příštího prezidenta Mauricia Macriho, kandidáta opoziční koalice Cambiemos („Změňme“). Aniž by byly uzavřeny volební místnosti, mezi Macriho příznivci už se divoce skandovalo, zpívalo a následně slavilo.

Početný dav připomínající fotbalové fanoušky nadšeně křičel Macriho jméno pokaždé, když se ukázal třeba i jenom ve volebním spotu na televizní obrazovce. Jak přicházely exit polly a sčítaly se oficiální výsledky, o vítězství nikdo ani jednou nezapochyboval.

A taky spolehlivě přistálo v Macriho klíně.

↗

Mauricio Macri zvítězil s 2,8procentním náskokem. V argentinském kontextu jde přibližně o 700 tisíc hlasů. Foto Tony Valdez, flickr.com

Marciho hlavní soupeř Daniel Scioli, nedávný favorit a kandidát vládní strany Fronty za vítězství (FpV), prohrál vlastně už svým přístupem ke kampani. Zatímco ještě před prvním kolem odepisovaný Macri přetavil svou „neprohru“ v triumfální nástup, Scioli ze svého „nevítězství“ naopak vytřískal suverénní prohru.

Měsíční kampaň obou kandidátů před druhým kolem se nedala vůbec srovnávat. Macri si během krátké doby (a s vynaložením patřičných prostředků) vybudoval image klidného a zodpovědného manažera starajícího se především o praktický chod věcí. Měl zařídit, aby Argentina přestala zabíjet svůj (podle Argentinců) nezpochybnitelný potenciál a začala normálně fungovat.

Scioli, původně vybraný za kandidáta vlády právě kvůli své technokratické nátuře, ideologickému rozkročení a ospale klidnému stylu, nedokázal na takovou „krádež“ původních základů své vlastní kampaně reagovat.

Levice v zemi předem opustila téma boje proti chudobě a překonání totálního ekonomického kolapsu z dob divoké privatizace, na čemž zvítězila ve všech posledních volbách, a nenabídla žádnou vizi. Macrimu přitom stejný posun do středu naopak pomohl: v kampani se rychle přihlásil k populárním sociálním programům a dokonce k Perónovu dědictví. A dokázal tuto středovou politiku mistrně zabalit do pozitivních hesel o změně a lepší budoucnosti pro všechny, evidentně inspirovanou tónem Obamovy vítězné kampaně z roku 2008, ovšem bez potenciálně kontroverzních témat.

Bilance a očekávání

Bylo by velmi těžké určit, v čem jiném se programy obou kandidátů lišily kromě detailů. Podobně těžké by tedy bylo odlišit od sebe budoucího prezidenta Macriho a Scioliho.

Levice prohrála už v primárkách, když vedení FpV nebylo ochotné proti podnikatelskému favoritu Sciolimu postavit jasně vyhraněnou osobnost. Se Sciolim zvítězil v primárních volbách pro stranu typický, pragmatický perónismus nerozlišující mezi idejemi, ale zabývající se mechanismem udržení moci za každou cenu. Fronta pro vítězství nyní může přemýšlet nad tím, proč tato osvědčená strategie nevyšla.

Macri se oproti tomu bude muset zabývat praktičtějšími problémy: Uvolní oficiální kurz argentinské měny, uměle nadhodnocovaný proti ostatním měnám natolik, že v zemi kvete obří černý trh s valutami? Dohodne se s věřitelskými pohrobky krize ze začátku století? Uvolní vysoká dovozní cla na zemědělské produkty? Začne znovu privatizovat zestátněný majetek? A skutečně bude ochoten a schopen udržet drahé sociální programy, když země plně vstoupí na finanční trhy?

Na tyto otázky zatím nikdo nezná odpověď. Jisté je jen to, že pro nového argentinského prezidenta bude mimořádně těžké nezklamat naděje svých rozličných příznivců očekávajících změnu, ovšem bez velkých experimentů a negativních následků.