Čtvrtek 8. ledna přinesl další ránu bývalému prezidentovi Peru, Albertu Fujimorimu; za zneužívání státních prostředků k manipulaci médií byl odsouzen na osm let do vězení. V době své vlády mezi lety 1990 — 2000 měl uplácet prominentní novináře, aby psali urážlivé a obviňující články o jeho protivnících.

Čerstvý osmiletý trest je Fujimoriho třetím nepodmíněným v řadě; v roce 2007 byl poprvé odsouzen k devíti letům za obvinění z rozsáhlých korupčních skandálů. A 2009 za zločiny proti lidskosti včetně únosů a nařízení dvou masakrů během samozvané kampaně proti terorismu.

V době rostoucího strachu z tzv. islámského terorismu je dobré si připomenout okolnosti, za jakých se Fujimori dostal do čela země. A za jakých okolností zemi opouštěl.

Alberto Fujimori se narodil v Limě jako syn japonských imigrantů; přestože se to málo ví, Peru má po Brazílii druhou nejpočetnější japonskou komunitu v Latinské Americe. Před kandidaturou na nejvyšší úřad byl sotva známý mimo akademické kruhy, kde působil jako rektor Národní zemědělské univerzity.

Peru jako takové si prošlo v roce 1980 náročnou transformací od vojenské diktatury k demokracii. Konaly se první svobodné volby, ve kterých zvítězil Fernando Belaúnde Terry, prezident sesazený juntou v roce 1968. Demokratizaci však zastínila prohlubující se ekonomická krize a vlna útoků guerillových skupin.

Ve stejnou dobu, kdy probíhaly první svobodné volby, vyhlásila svůj boj zprvu maoistická skupina Světlá stezka (Sendero Luminoso), která byla rozhodnutá zničit existující řád za pomoci stupňujícího se teroru. Zezačátku byli cíli útoků členové místní policie, vojáci a podnikatelské elity, brzy se však seznam rozšířil na politiky z nejvyšších pater, ale také aktivisty nebo členy konkurenčních guerillových skupin stejného zaměření. A nakonec i na řadové občany.

Světlé stezce se podařilo opakovaně odstřihnout celé části hlavního města od elektrického proudu, vyhodit do povětří několik nákupních center a sídlo samotné vládní strany nebo odpálit automobil ve výstavní čtvrti Miraflores. Skupina mimo jiné zajala a zavraždila dva polské františkány, jejichž těla naložená výbušninami následně vyhodila do povětří v centru města.

V atmosféře ekonomického rozvratu a zároveň všeobecného strachu z terorismu v roce 1990 Alberto Fujimori zcela nečekaně vyhrál volby. Jako naprostý politický nováček, na základě populistických hesel a paradoxně za podpory velké části levice a nejchudších vrstev obyvatelstva. K vítězství přispěl také jeho původ spojený s naivní představou o vazbě mezi japonskými předky a ekonomickou zdatností. Skutečnou „lásku lidu“ Fujimori ale získal až v následujících několika letech, kdy se pod rouškou boje proti teroristům rozpoutala krvavá kampaň na zničení Světlé stezky a zároveň Fujimoriho osobních nepřátel.

S image, bez programu, silou

Jelikož Fujimori neměl před volbami žádný program, získala hlavní moc v zemi armáda a polovojenské jednotky. Přes sliby před volbami pak paradoxně přišla také léčba ekonomiky šokem, skutečný vrchol politiky austerity, kdy vláda přistoupila k masivním škrtům ve všech oblastech státní správy, školství i zdravotnictví.

Jenže pro voliče byl nejdůležitější pocit bezpečí, získaný za cenu masivního potlačování lidských práv a militarizace. Když v roce 1992 prezident rozpustil Kongres a nechal si napsat novou ústavu dle vlastních potřeb, měl podporu asi osmdesáti procent Pruánců. A ve volbách v roce 1996 přesvědčivě zvítězil; vždyť dokázal dopadnout vůdce teroristů a média plnily zprávy o úspěších, srovnávajících Fujimoriho éru s nebezpečnou dobou jeho předchůdců.

Teprve v dalších letech se začalo šířit rozčarování, to když se počaly objevovat obří korupční skandály, rozkrývat případy zneužití moci a bujet nepotismus. Po evidentně zfalšovaných volbách v roce 2000 byl Fujimori odvolán vlastním Kongresem a utekl do Japonska, než byl o sedm let později zajat v Chile a vydán zpátky do Peru. Od té doby se datují další a další soudní procesy. A také další nepěkná odhalení.

Šestasedmdesátiletý Alberto Fujimori je dnes za mřížemi, a přestože se proti poslednímu rozsudku na místě odvolal, je téměř jisté, že ve vězení stráví zbytek života. V souvislosti s posledními atentáty a narůstající panikou spojenou s ekonomickou a sociální krizí v celé Evropě je však dobré vzpomenout si na uvězněného exprezidenta při projevech zástupů podobně nebezpečných populistů, jejichž slova o venčení prasat u mešit mohou být jen začátkem nepříliš světlé stezky vedoucí k moci.

A možná ke skutečnému období teroru.