Lidé z více než sedmdesáti měst po celé Brazílii a několika světových metropolí se zapojili do protestů proti Jairu Bolsonarovi, který vévodí průzkumům před prvním kolem prezidentských voleb 7. října. V čele masových demonstrací svolaných pod hashtagem #EleNão („#OnNe“) stály ženy, mezi nimiž je Bolsonaro nejvíce odmítaným kandidátem v moderní brazilské historii.

Důvodem odporu jsou nejen opakované sexistické, ponižující a posměšné poznámky na adresu konkrétních žen i žen obecně. Ale také celkový profil bývalého vojáka, který pěstuje nostalgii po vojenské diktatuře, obhajuje mučení a káže návrat k pořádku, jenž může údajně zajistit pouze ničím neomezovaná policie a armáda a vyzbrojení samotných občanů.

Hnutí

Hnutí #EleNão vzniklo počátkem září na sociálních sítích. Přesněji řečeno na Facebooku, kde Ludimilla Teixeirová založila uzavřenou skupinu s názvem Ženy společně proti Bolsonarovi (Mulheres Unidas Contra Bolsonaro). Šestatřicetiletá Teixeirová pochází z chudé rodiny ze státu Bahia, nikdy předtím se politicky ani občansky zvlášť neangažovala a jak sama přiznává, nápad založit skupinu byl zcela spontánní.

„Vstala jsem v půl sedmé ráno, založila jsem stránku a začala přidávat kamarádky,“ popsala pro týdeník Gazeta do Povo vznik skupiny, která se během prvních osmačtyřicet hodin rozrostla na šest tisíc lidí. Za necelý měsíc má už přes čtyři miliony členů, respektive členek, protože mezi sebe nepřijímá muže, i když na demonstracích jsou samozřejmě vítáni.

Původně se skupinou spojený hashtag se přitom rozšířil i mimo ni a stal se společným mottem víkendových demonstrací, kdy do ulic desítek brazilských měst vyšly statisíce protestujících. Pro představu: jen v největším městě São Paulu v sobotu demonstrovalo odhadem na 150 tisíc lidí a proti Bolsonarovi se zde sjednotili všichni ostatní prezidentští kandidáti včetně tak zarputilých nepřátel, jako je Fernando Haddad ze Strany pracujících svržené prezidentky Dilmy Rousseffové a pravicový kandidát Geraldo Alckmin, který podporuje jejího nástupce Michela Temera.

„Sešli jsme se zde jako lidé, kteří sice podporují různé kandidáty, ale spojuje nás odpor k těm, kteří odmítají demokracii a základní práva pro velkou většinu brazilských občanů,“ zdůraznila v projevu Manuela d’Ávila, Haddadova kandidátka na viceprezidentku z Komunistické strany Brazílie (PCdoB).

Odpor

Síla #EleNão na sociálních sítích i přímo v ulicích je pouhým důsledkem fenoménu, kdy má jeden z favoritů na prezidentský post diametrálně odlišnou podporu mezi muži a ženami. Například poslední průzkum společnosti Ibope ukázal, že zatímco Bolsonara se v prvním kole chystá volit 36 % mužů, mezi ženami dosahuje podpory pouze 18 %. Celých 51 % žen jeho volbu naopak zcela odmítá (mezi muži jde o 35 %).

Konkrétní čísla se v jednotlivých průzkumech mírně liší, trend je však všude stejný. „Ještě u žádného kandidáta v historii nebyl zaznamenán tak propastný rozdíl mezi muži a ženami,“ zdůrazňuje politolog Jairo Nicolau z Federální univerzity v Rio de Janeiru (UFRJ).

Odpor žen vůči Bolsonarovi je samozřejmě částečně možné vysvětlit dlouhou historií ponižujících výroků na jejich adresu. Dlouholetý poslanec proslul urážkou kolegyně z parlamentu Marie de Rosário, podle něj „příliš ošklivé“ na to, aby si „zasloužila“, že ji znásilní.

Zplození jediné dcery po čtyřech synech označil za „okamžik slabosti“, a aby ženy dostávaly menší platy než muži, považuje zcela přirozené. V podobném duchu se vyjadřoval Bolsonarův kandidát na viceprezidenta, generál Hamilton Mourão či jeho syn a momentálně poslanec za stejnou stranu Eduardo.

Před volbami navíc vychází najevo, že u Bolsonara možná nezůstalo u hrubých komentářů. Jeho exmanželka podle uniklých diplomatických depeší musela v roce 2009 před „výhružkami smrtí“ utéct i se synem do Norska, ačkoli toto obvinění dnes zpětně popírá a bývalého partnera omlouvá s odkazem na „převelikou lásku k dětem“.

Symbol

Pro významnou část brazilských žen je ale Bolsonaro ještě něčím víc než verbálním a možná fyzickým agresorem. Svými politickými postoji totiž zcela otevřeně a dokonce s hrdostí reprezentuje kulturu diskriminace a násilí, jíž brazilské ženy trpěly celé generace.

„Ženy v Brazílii mají vyšší úroveň vzdělání, přesto pobírají za stejnou práci nižší mzdu a je pro ně těžší najít zaměstnání,“ vysvětluje politoložka Flávia Biroliová z Univerzity v Brasílii (UnB). „Když [Bolsonaro] říká, že státu do toho není, že to je jenom otázka zásluh, mnoha z nich se to osobně dotýká.“

Brazilské ženy — především pak ženy ze znevýhodněných sociálních a etnických vrstev — jsou pak citlivé na Bolsonarovy návrhy na řešení vysoké míry kriminality prostřednictvím ještě většího policejního násilí nebo přímo vyzbrojování občanů. Jak upozorňuje Beatriz Rodrigues Sanchezová z Univerzity v São Paulu (USP): „Když se mluví o potřebě zavést v Brazílii znovu pořádek, ženy na periferii to děsí, protože policejní násilí už je dnes zodpovědné za smrt tolika jejich dětí.“

Naděje?

Mobilizace žen v tuto chvíli představuje největší naději na zastavení kandidáta, který se netají pohrdáním lidskými právy a demokratickými principy obecně. V posledních dnech kupříkladu ohlásil, že nebude respektovat jakýkoli jiný výsledek voleb než vlastní vítězství a naznačoval i možné angažmá brazilské armády, z jejíchž řad před vstupem do politiky vzešel.

Na rozdíl od jiných skupin obyvatelstva, na něž Bolsonaro pravidelně útočí (typicky LGBT komunita), totiž ženy nejsou žádnou menšinou: v Brazílii zastupují dvaapadesát procent všech oprávněných voličů, a v období po pádu diktatury navíc výrazně narůstalo jejich občanské a politické angažmá.

Prezidentský kandidát si to dobře uvědomuje a zřejmě s ohledem na průzkumy v závěru kampaně utlumil vlastní výbušnou rétoriku, pokáral svého viceprezidentského kandidáta a aktivizuje příznivkyně pod opačným heslem #EleSim („#OnAno“). O víkendu se s tímto sloganem konaly početně zanedbatelné protidemonstrace.

Spoléhá přitom na ženy z privilegovaných vrstev, jež jsou svým společenským postavením chráněny před různými formami diskriminace, a zejména na ženy věřící. Těm by měly pro změnu konvenovat jeho postoje „pro rodinu“, kdy vystupuje jako tvrdý odpůrce potratů a sňatků párů stejného pohlaví, a hlasitá podpora vlivných evangelikálních pastorů.

Přestože se zdá, že statisticky je takových žen v Brazílii přesvědčivá menšina, spolu s dostatečným počtem mužských příznivců „tvrdé ruky“ a voliček, které se rozhodnou ve druhém kole nepodpořit ani jednoho kandidáta, by mu to mohlo na těsné vítězství stačit.