Téměř týden uplynul od chvíle, kdy bylo letadlo bolivijského prezidenta Eva Moralese nuceno nouzově přistát ve Vídni, a my stále nevíme, co přesně se stalo. Byly to americké tajné služby, které instruovaly Francii, Španělsko, Itálii a Portugalsko, aby uzavřely letecký prostor, jak naznačují představitelé bolivijské vlády? Nebo se jednalo o pouhou shodu nešťastných okolností, spojenou se zmatenými informacemi a paranoiou posádky Moralesova speciálu, jak se obhajují představitelé dotyčných zemí? Těžko říct. Co však lze na pozadí tohoto incidentu nesporně pozorovat, je hra o vliv a prestiž, kterou rozehrál právě Morales.

V Bolívii propuklo pozdvižení, když přišla zpráva, že hlava státu se nedostane domů podle plánu ze setkání jedenácti zemí Fóra zemí vyvážejících zemní plyn, které probíhalo v Moskvě. Na podporu prvního indiánského prezidenta, jak se Morales rád tituluje, vyšly do ulic davy protestujících. Většina z nich zamířila k ambasádě Francie; ajmarští bojovníci po symbolickém vyhlášení války spálili francouzskou vlajku a místní média zaplnily zprávy o únosu, jak celou událost zhodnotili představitelé bolivijské vlády.

Přestože Moralesovo zajetí netrvalo více než několik hodin, incident vyvolal širokou vlnu sounáležitosti napříč Latinskou Amerikou. V tu chvíli nebylo důležité, zda byla obvinění z americké manipulace pravdivá. Země Latinské Ameriky jsou vzhledem k historii nevybíravých amerických intervencí do jejich vnitřní politiky mimořádně citlivé na jakékoli náznaky narušení vlastní suverenity nebo jenom přezíravosti ze strany Evropy a Spojených států. A Morales to dobře ví.