Edward Snowden, správce informačních systémů americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), si vzal 20. května 2013 dovolenou. Rozloučil se se svou přítelkyní a odletěl do Hong Kongu, aby odsud deníkům Guardian a Washington Post poskytl největší množství tajných dokumentů, jaké kdy z NSA uniklo. Dokumenty si zkopíroval předtím, než odjel. Rozhodl se je zveřejnit, aby odhalil skandální rozsah sledování amerických i zahraničních občanů, které NSA prováděla. 9. června, minulou neděli, se Snowden rozhodl odhalit svou totožnost: „Vůbec nemám v úmyslu zatajovat, kdo jsem. Vím, že jsem se nedopustil ničeho špatného.“ říká.

Snowdenovy dokumenty dokládají ohromný rozsah dat, ke kterým NSA získala přístup po bostonských útocích z rozhodnutí Federálního zpravodajského soudu (FISA). Ten přikázal mobilnímu operátorovi Verizon s téměř sto miliony zákazníků, aby Národní bezpečnostní agentuře poskytl údaje o veškerých hovorech za dobu tří měsíců. V tomto případě šlo o takzvaná metadata — informace o okolnostech hovorů: tedy kdo, komu, odkud a jak dlouho volal. NSA dostala přístup paušálně k údajům všech zákazníků Verizonu, tedy bez ohledu na to, zda byl důvod je podezřívat.

Jako ještě závažnější se jeví údaje o přísně tajném programu PRISM, který podle Snowdenových dokumentů dává NSA přístup k soukromým emailům, chatům a zprávám zákazníků devíti největších internetových firem: mimo jiné Googlu, Facebooku, Microsoftu, Yahoo, AOL a Applu. V tomto případě tedy NSA nemá přístup pouze k metadatům, ale přímo k obsahu soukromé komunikace. K programu PRISM měly v jistém rozsahu přístup i britské zpravodajské služby.

Čistě k vyhodnocování metadat má NSA sloužit jiný program — Boundless Informant. Ten podle zveřejněných informací dokázal v třicetidenním období končícím v březnu tohoto roku sebrat a vytřídit víc jak sto miliard informací z celého světa. Snowden zveřejnil i mapu, která ukazuje nejsledovanější oblasti světa — sem patří Írán, Pakistán, Jordánsko, Egypt nebo Indie.