Argentinské déjà vu
František KalendaPrezident Macri sliboval, že Argentinu přivede tržními reformami k někdejší prosperitě. Dospěl však ke stejnému bodu, jako mnozí jeho předchůdci: k půjčce od v zemi nenáviděného Mezinárodního měnového fondu. Mohlo by mu to zlomit vaz.
Ještě nedávno musel mít argentinský prezident Mauricio Macri pocit, že štěstěna stojí na jeho straně. Vždyť v podzimních volbách do parlamentu triumfoval, zatímco jeho předchůdkyně Cristina Kirchnerová nejenže propadla v čele opozičních sil, ale ještě musí čelit několika soudním procesům. Argentinská levice byla v troskách, rozhádaná a v očích veřejnosti poškozená lety neúspěšné a skandály provázené vlády. Zkrátka nic nenaznačovalo, že by mělo Macrimu příští rok cokoli stát v cestě za obhajobou mandátu.
Pak se do ní ale postavil postrach prakticky všech moderních argentinských politiků: hospodářská realita. Během několika týdnů se z Argentiny, miláčka světových trhů, stala dobře známá nemocná Argentina. A z úspěšného prezidenta Macriho se stal takřka prezident-vlastizrádce, když byl nucen oznámit, že se s žádostí o půjčku obrátil na Mezinárodní měnový fond (MMF).