Léta jsem stál za Julianem Assangem a zasazoval se za jeho osvobození. Když jsem se dozvěděl, že byl konečně propuštěn na svobodu, napadlo mě, že se vrací do světa, který nejen vypadá, ale vskutku je, v mnohem horším stavu, než v jakém byl v době, kdy začalo Assangovo pronásledování. Dopady pandemie, války a všude postupujícího ekologického kolapsu sugerují zásadní otázku: v jakém smyslu jsme my, kdo dýcháme čerstvý vzduch vně vězeňských zdí, svobodní?

Vykonat ne co se žádá, ale co se sluší a patří

Zhoršují se dokonce i příběhy, jež vyprávíme. Nový dětský film V hlavě 2 vypráví o třináctileté Riley na prahu puberty. Personifikované emoce — Radost, Smutek, Strach, Vztek, Znechucenost — vytvářejí v její mysli oblast nazvanou „Pocit vlastní hodnoty“. Pak se k nim přidávají další čtyři emoce — Úzkost, Závist, Stud, Znuděnost — a propuká mezi nimi konflikt.

Radost si přeje, aby se Riley na táboře především bavila, zatímco Úzkost chce, aby si Riley vydobyla místo v táborovém družstvu a našla si nové přátele. Aby ochránily Rileyin neustále se proměňující Pocit vlastní hodnoty, naučí se nakonec první generace citů s druhou spolupracovat. Film tak divákům předkládá naprosto falešný obraz lidské psychiky.