S Majou Severovou se mám potkat v rámci svého výzkumu o tom, jak média v postkomunistických členských zemích EU ze střední a východní Evropy referují o klimatické krizi. I o tom jsme si zvládli říct pár slov, ale vzhledem k tomu, že jsme se setkali na demonstraci, kterou před parlamentem uspořádali chorvatští novináři a na které vystupovala, základní téma naší konverzace bylo jiné.

Demonstrace se účastnilo několik set novinářů, jejich sympatizantů a stoupenců svobodných médií. Potkal jsem tu mimo jiné předsedu chorvatských Přátel Země Luku Tomace, s nímž jsem v Záhřebu mluvil o dva dny dřív. Řekl mi, že Maja mluvila nejlépe ze všech — „stručně a ostře“ — a pomohl mi ji v davu najít. S charismatickou a energickou ženou jsme se rychle dohodli, že o tom, co přivedlo chorvatské novináře k občanskému aktivismu, spolu uděláme rozhovor.

Sešli jsme se o dvě hodiny později v kanceláři elegantního Novinářského domu, který stojí na okraji historického centra a jehož fasádu zdobí několik pamětních desek — od otců zakladatelů chorvatské novinářské unie z počátku 20. století až po oběti války při rozpadu Jugoslávie v 90. letech. Lukrativní přízemní prostory domu dnes Chorvatská novinářská unie pronajímá prodejci automobilů BMW; výmluvnější metaforu stavu naší nádherné, ale dnes tak těžce zkoušené profese si těžko představit.

Maju zastihnu, jak s kolegy sedí nad pizzou a lahví perlivého vína, hned mě zvou, ať si taky dám. Ptám se, zda už slaví, zda už vědí, že vyhráli. Říkají, že to ještě ne, ale nějaký důvod slavit se najde vždycky. Chvilku se vedou společenské řeči, Maja přitom elegantně vyřídí pár pracovních drobností, zkušeně zklidní tirádu jedné své kolegyně a odcházíme do jedné z vedlejších místností k soustředěnému rozhovoru.

Její temperament a nakažlivý zápal pro věc jsou zjevné od prvního momentu, když hned v úvodu poté, co jsem ji poprosil, aby mi řekla o sobě základní fakta, přechází velmi rychle k argumentaci, proč kromě vlastního výkonu novinářské profese po celý život bojuje za práva oboru jako celku: „Svobodné novinářství je zásadní demokratická hodnota, za kterou má smysl bojovat. Je pro mě přitom důležité, že neřeším jen úřední věci, že jsem nadále v kontaktu s lidmi v terénu. Jsem ráda, že jsem se tu mohla podílet na kampani proti úpravám trestního řádu, které by ve své původní podobě zásadně omezovaly novináře, zejména jejich právo na ochranu zdrojů informací.“

To je, proti čemu jste tu ve středu ráno protestovali?

Ano. Celé to začalo asi před půl rokem, když náš ministerský předseda Andrej Plenković (konzervativní Chorvatské demokratické společenství) na tiskové konferenci prohlásil, že úniky citlivých informací do tisku způsobují politické škody a je třeba to změnit. A to také zkusil. Zhruba před dvěma měsíci navrhl změny trestního řádu, které zaváděly trestní postihy pro každého, kdo se podílel na neautorizovaném zveřejnění citlivé informace. V původním návrhu to bylo velmi široké a týkalo se to i novinářů.

Po protestech, které se okamžitě strhly, návrh upravil tak, aby se na novináře nevztahoval. A tvářil se, jako by to tím bylo vyřešené. My jsme mu ale řekli, že to ani náhodou. Trvali jsme na tom, že se to netýká jen novinářů, že se to týká občanů-oznamovatelů a jejich ochrany, když budou chtít zveřejnit nějakou citlivou informaci týkající se například korupčního jednání. Na to premiér odpověděl, že prý úplně stejné pravidlo platí v dalších třiceti evropských zemích.

Jenomže my samozřejmě máme všude kontakty, a tak jsme začali zjišťovat, jak to je doopravdy. A pochopitelně jsme dospěli k tomu, že je to celé jinak. Především v každé zemi je právní úprava poněkud odlišná, neexistuje nějaká univerzální norma, kterou by přijali všichni. Náš právní expert navíc dospěl k závěru, že vládní návrh je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, konkrétně jejím desátým článkem.

Takže jsme po vládě chtěli, aby nám ukázala, které přesně země mají totožnou právní úpravu. Na to už nám nikdo neodpověděl. Rozhodli jsme se tedy začít organizovat protesty. Podporovaly nás v tom od počátku různé další občanské organizace.

Například?

Například ženské organizace — a to je opravdu zajímavé, protože tatáž novela trestního zákona, která má zkomplikovat práci novinářům, obsahuje i zpřísnění postihů za násilí na ženách, za což ženské organizace dlouho lobovaly. Navrhovaná novela tedy není černobílá. Čili ani my jsme ji nemohli odmítat šmahem, protože s ustanoveními, která zlepšují postavení žen, samozřejmě souhlasíme.

Tomu navzdory nás podpořily i organizace, které bojují za práva žen. Řekly, že je nepoctivé navrhovat dvě takto protichůdné věci v rámci jedné novely. A vydaly prohlášení, že nesouhlasí s ničím, co omezuje práva novinářů a jejich zdrojů informací.

Můžete prosím objasnit základní parametry politického konfliktu? Které strany novelu podporují a které jsou proti ní?

Je to vládní návrh. A vládu tvoří hlavní chorvatská středo-pravicová strana HDZ — to je stará Tuđmanova strana. Vládní koalici tvoří se zástupci národnostních menšin. A společně mají dost hlasů. Dle chorvatského volebního systému jsou v parlamentu vyhrazená místa i pro zástupce chorvatské diaspory a zástupce dvaadvaceti oficiálně uznaných národnostních menšin. Je na to kvóta.

Proti jsou zástupci opozičních stran, a to všech — zleva i zprava. Na demonstraci přišli představitelé obou hlavních levicových bloků — sociální demokraté i zelená levice. Byli tam i zástupci Dělnické fronty — to je nová chorvatská progresivní levice. Byli tam ale i zástupci pravice: opoziční liberálové a mluvila tam i novinářka za nacionálně-konzervativní stranu Domovinski pokret (Vlastenecké hnutí) Karolina Vidović Krištová.

Čili kompletní opozice je proti.

To sice ano, ale premiér má i tak dost hlasů.

A kdy se o tom bude rozhodovat?

Už to prošlo prvním čtením — v chorvatském parlamentu prochází každý návrh trojím čtením.