Stát na správné straně
Matěj ZapletalRozpor mezi rétorikou a reálnými politickými kroky vládnoucí koalice SPOLU se ve světle jejího předvolebního sloganu ukazuje jasně. Moralizování ostře kontrastuje s aférami, pochybnými vazbami a neupřímnými gesty.
„Stojíme na správné straně“ hlásá heslo koalice SPOLU před letošními parlamentními volbami. Přestože politické strany často zdůrazňují programy a čísla, ve skutečnosti dobře vědí, že většina voličů se rozhoduje podle pocitů, apelují proto na emoce. Strach, naděje, pocit bezpečí nebo morální jistoty — to jsou skutečné zbraně volebních klání.
Slogan koalice SPOLU je ukázkovým příkladem takové strategie, jež má za cíl přimět voliče, aby se identifikovali s hodnotami, které jsou jim předkládány jako správné. Je to však poněkud paradoxní v situaci, kdy součástí SPOLU je například ODS, která má za sebou bezpočet kauz a skandálů.
Ať už jde o problematického ministra spravedlnosti Pavla Blažka, spojovaného s kontroverzními vazbami, například na podnikatele Martina Nejedlého, nebo o kauzu týkající se whistleblowera Jana Benýška, který upozornil na Blažkovo jednání. Primátorka Brna Markéta Vaňková je spojována s machinacemi při přidělování městských bytů a její důvěryhodnost také oslabila aféra s fotografií, na které je zachycena s bílým práškem připomínajícím zakázané látky.
Premiér Petr Fiala a předseda Mladé ODS Michal Chládek pak čelí otázkám ohledně svých pracovních úvazků, které vzbuzují pochybnosti o nakládání s veřejnými prostředky. Tato situace je obzvlášť absurdní ve chvíli, kdy sami představitelé ODS dlouhodobě hovoří o nutnosti škrtů ve státní správě, o přebujelém státním aparátu a o údajně „parazitujících úřednících“, kteří pobírají vysoké platy.
Když se pak ukáže, že právě ti, kdo tuto rétoriku hlásají, sami čerpají veřejné prostředky za funkce, kterým se plně nevěnují, působí to více než pokrytecky. Tyto případy jasně ukazují, jak snadno se morální a v případě Fialy a Chládka i ideologický apel z kampaní rozplývá při střetu s realitou politického života.
Slepá cesta planého moralizování
Před pár dny proběhla Sbírka potravin. Tato akce opět posloužila jako PR příležitost pro politiky. Účast na této charitativní akci je nepochybně „stáním na správné straně“. Politici se rádi fotí s nákupními košíky plnými trvanlivých potravin a dávají na odiv svou solidaritu. Jenže skutečná odpovědnost nespočívá v symbolických gestech, ale v tvorbě takových podmínek, aby podobné sbírky nebyly nutností pro stále větší část obyvatelstva.
Jak autentické tedy může být takové gesto od vládních činitelů, kteří mají možnost prosazovat systémová řešení? Zvlášť křiklavé je to v případě, kdy se tito politici podílejí na zákonech typu „superdávka“, které paradoxně přispívají k tomu, že příští rok bude Sbírka potravin možná ještě rozsáhlejší, protože současnou situaci ještě zhorší.
Je samozřejmě zřejmé, že slogan SPOLU cílí zejména na geopolitické směřování České republiky, tedy proti Rusku. To je zcela legitimní postoj. Ovšem i zde narážíme na určitou neupřímnost, nelze totiž zapomenout, jak se v nedávné minulosti členové ODS nadšeně fotili s kšiltovkami Donalda Trumpa a veřejně mu vyjadřovali podporu — muži, který má k Putinovi blízko a nikdy jasně neodsoudil ruskou agresi. Stejně tak nelze přehlédnout již zmíněné styky ministra Pavla Blažka s Michalem Nejedlým, jehož jméno je spojováno s napojením na ruské zájmy v České republice.
Tento dvojí metr ukazuje, že „správná strana“ je v očích některých politiků spíše otázkou směru aktuálního politického větru než pevných hodnot.
Největší problém však vidím v tom, jak se SPOLU prezentuje jako nepopulistická, čistě racionální síla, zatímco všechny ostatní strany obviňuje z populismu nejhrubšího zrna. Tento postoj ale ignoruje fakt, že populismus má mnoho podob.
Zatímco tradiční populismus spoléhá na křiklavé sliby o zvyšování důchodů, slevách či snižování daní, existuje i jeho sofistikovanější forma, která se schovává za vznešená slova o hodnotách a morálce. Stylizace do role „těch dobrých“, zatímco oponenti jsou vykreslováni jako „ti zlí“, je manipulativním nástrojem. Pokud nevolíte nás, jste na špatné straně, to je jádro morálního populismu.
Podobné černobílé politické kampaně jsou nebezpečné. Pokud se budeme uchylovat k takovým zjednodušením, ztratíme prostor pro skutečnou, racionální debatu o tom, kam má Česká republika směřovat. Politika by neměla být soutěží o to, kdo lépe ovládne morální rétoriku, ale kdo nabídne skutečné, promyšlené a spravedlivé východisko z problému.
K tomu, abychom „stáli na správné straně“, rozhodně nestačí to hlasitě deklamovat a napsat to na billboard. Je zapotřebí jednat v souladu s hodnotami, na něž se odkazujeme — a to nejen před volbami, ale i po celý zbytek volebního období.