Když Saša Uhlová píše o lenošení, má na mysli práci

Jaroslav Bican

Aleně Zemančíkové vadí rétorika, používaná i Sašou Uhlovou, podle které člověk raději nepracuje. Ve skutečnosti je pro Sašu Uhlovou práce stejným životním smyslem jako pro Alenu Zemančíkovou. Jde jen o to, jaké činnosti považujeme za práci.

Alena Zemančíková ve svém sloupku minulý týden napsala, že při uvažování o základním příjmu ji dělá potíže rétorika (používá ji prý třeba i Saša Uhlová), jež tvrdí, že člověk raději nepracuje. Podle Aleny Zemančíkové je práce pro člověka něco, bez čeho život pozbývá smyslu. Vidím to stejně a troufám si říct, že Saša Uhlová rovněž.

Otázka je, co míníme prací, která dává životu smysl. Aleně Zemančíkové se pod ní vejde i klasické zaměstnání, kdy ráno přijde na pracoviště a odpoledne odejde. Vychází to zřejmě z toho, že má práci, do které chodí ráda, kde dělá věci, které považuje za důležité a které ji asi i baví, navíc jí zaměstnání dává pocit jistoty a společenský status, který je pro ni podstatný. Saša Uhlová má naopak z chození do zaměstnání kopřivku, považuje to za nutný opruz a strašlivou nepříjemnost.

×