Ondřej Vaculík se ve svém sloupku zastal současného liberálního vzdělávacího systému. Nelíbí se mu představa, že by stát reguloval vysokoškolské vzdělávání podle svých hospodářských a ideologických potřeb. Máme s tím už negativní zkušenost.

Pro Vaculíka je prvořadé, aby si každý mohl studovat, co chce. A pokud má stát nějaký úkol pak ten, aby upozorňoval „studenty, že se vzdělávají hlavně pro sebe. Vzdělání by mělo vést ke schopnosti uplatnit se v životě obecně, rozumět společnosti a najít způsob, jak v ní v souladu se svými schopnosti a přesvědčením blahodárně (pro obě strany) působit.“

Situace se má zkrátka tak, že i humanitně vzdělaný absolvent se už nějak protluče. V praxi se neztratí. Maximálně bude „poněkud nuzovat — ale s pochopením pro svět i svůj stav“. A i kdyby měl po jistý čas pracovat mimo svůj obor — vykonávat manuální činnosti hluboko pod své dosažené vzdělání, není to žádná tragédie, naopak to poslouží jako cenná praxe. Tolik Vaculík.