Po přečtení Manifestu hodnot generace Y musím s autorem souhlasit, že jeho manifest „nevychází evolučně z předchozího vývoje“. Na rozdíl od Davida Antoše to však považuji nejen za přednost, ale rovněž za docela nešťastný stav věcí.

Na generačním manifestu mě zarazilo, že jeho hodnoty nepřinášejí nějaký dosud neznámý pohled či vidění světa, nový přístup či hodnotové uspořádání, ale veskrze hodnoty, bojem o něž trávila a tráví Evropa již drahných pár desítek, a někde i stovek let. Přitom jsou tyto hodnoty prezentovány jako zbrusu nové, dokonce tak, že jsou tím jediným, co společnost rozděluje a vytváří výbušné napětí.