Údaje o počtu členů různých skupin na Facebooku se dnes staly součástí zpráv. Alespoň jednou denně někde zaslechnete, že občané nesouhlasí s X a Y, a proto založili diskusní skupinu na Facebooku, která má Z členů. Pokud dotyčnou skupinu vyhledáte a stanete se jejím fanouškem, můžete se spolu s desítkami dalších lidí rozčilovat. 

V pomyslném žebříčku vedou samozřejmě stránky politiků. Na předsedu ČSSD Jiřího Paroubka si můžete zanadávat například ve skupinách a na stránkách, jako jsou „Paroubek je zasraná vyjebaná mrtka!!!“ nebo „!!!Paroubek Škodí Lidem!!!“ či „Paroubek na hrad! ==> DO HLADOMORNY.“ Podobně na tom je i jeho rival z ODS. Názvy stránek jsou srozumitelné na první pohled: „Topolánek je kokot“ či „Topolánek se vysmívá důchodcům!“ Poněkud komplikovaněji vypadá jen obskurní skupina „Topolánek ovládá politiku jako jídlo!!!!!!!!!!!!!!“ Ne všechny stránky a skupiny mají takovou, řekněme destruktivní povahu. Jsou tu skupiny na podporu politických vězňů v Barmě či stránky pokoušející se prosadit svobodu v Číně.

Otázka je, k čemu všechny ty stránky a skupiny jsou. Nejrealističtější odpověď je, že k ničemu. Nicméně to ještě nevysvětluje, proč tu jsou. Ba naopak, pokud by byly skutečně k ničemu, tak by nevznikaly. Když si prohlížíte profil neznámého člověka na Facebooku, zpravidla vidíte jeho fotku, jméno a také seznam stránek a skupin, kterých je členem. Jediným pohledem tak získáte základní představu o tom, zda s tím člověk sdílíte aspoň nějaké zájmy, nebo nikoli. Členství v diskusních skupinách a stránkách na Facebooku tak zčásti funguje jako prvek odznáčku, v Čechách známý jako placka. Podobně, jako si připevníte odznáček se svou milovanou kapelou nebo politickou stranou, stanete se na Facebooku fanouškem nějaké stránky. Zvnějšnění vnitřku, vystavení své preference na veřejnost umožňuje rychlejší identifikaci v davu i s davem. V tom je jeho síla a smysl: ne v individuálním výkonu, ale právě v přidání se k stejnému. 

Na tom ovšem není nic špatného. Podobně přeci někdo nosí tričko s Michaelem Jacksonem, jiný zase s nápisem COMAN-TCHI DOPEE-TCHI. Ostatně generace našich rodičů o tomto syndromu poslouchala písničku Karla Kryla. Tu, kde se zpívá „Na klopě placku jak psí známku/Znak příslušnosti k davu.“ Pozorně ji vyslechněte. Až do posledního verše. Myslím, že je stále platná.