Nevím, jaké poučení si vzal laskavý čtenář ze současné finanční a hospodářské krize, ale mým bylo, že nastal čas uvažovat i o renesanci demokratického socialismu s plnou zaměstnaností a sociálními jistotami. Na řadu otázek spojených s fungováním demokratického socialismu odpověď neznám, což mě nijak neodrazuje začít je hledat.

Neodradí mě ani výtky s odkazem na zločiny páchané KSČ v 50. letech, neb jsem je sám, na své vlastní kůži, zažil a musel jsem se s nimi vyrovnat. Kromě komunismu bych musel zanevřít i na křesťanskou církev, protože jeden katolický kněz jménem Tiso „zaplatil“ mojí babičce krátkodobý ozdravný pobyt v Osvětimi a druhý katolický kněz jménem Hlinka ji tam v dobytčáku dopravil.

Musel bych nenávidět i Čechy, z nichž někteří při „arizaci“ židovského majetku fašistům vydatně asistovali. Když se otec po šesti letech vrátil jako voják z II. světové války, jejich obchod neexistoval a v bytě našel jen jediný rozbitý lustr, jinak byl úplně prázdný…

Vědecko-technický pokrok lidstvu umožňuje produkovat technicky dokonalejší výrobky stále komfortněji uspokojující naše potřeby. Bohužel i tady platí, „že žádný oběd není zadarmo“. Cenou, kterou za to platíme, je, že nás z výrobního procesu čím dál tím více vytěsňují stroje, protože jsou produktivnější a bezproblémovější.

Mohou pracovat čtyřiadvacet hodin denně, nemarodí, neremcají na nízké mzdy ani nestávkují. Výsledkem spojení vědeckého rozvoje a kapitalismu, orientovaného výlučně na zisk, je, že čím více stroje nahrazují lidskou práci, tím méně lidí je k výrobě zapotřebí. A co teď s nimi? Osvětim? Dnes se již zcela otevřeně mluví o generaci Y (děti narozené v polovině 80. let), která je vysoce vzdělaná, jako o generaci ztracené, neboť pro ni kapitalistický systém prostě nemá práci.

A co pro naše děti a vnuky? Bude pro ně v kapitalismu práce? Najdou vůbec uplatnění? Kapitalista přece zaměstná jen tolik lidí, kolik jich potřebuje k tomu, aby mu zajistili zisk. Ani o jednoho více. Současná ekonomická krize jen pravdivě ukázala, kolik lidí je pro kapitalismus v podstatě nadbytečných. Jen v zemích EU bylo minulý rok bez práce přes pět milionů mladých lidí. Řecko, Španělsko, Itálie (země, které krize zasáhla nejrazantněji) zaznamenává největší nezaměstnanost právě mezi mladými lidmi.