Ztrátové doly na Ostravsku nebyly zavírány z jakýchsi obav před „jádrem dělnické třídy“, čili z politických důvodů. Za prvé již proto ne, že tam ani náhodou žádné její jádro nebylo. Pokud nějaké vůbec existovalo, tak to byli kováci soustředění v Praze, což jednoznačně prokázala i generální stávka jak v únoru 1948, tak v listopadu 1989. Za druhé ale především proto, že koksovatelné uhlí bylo, za určitého technologického vývoje v metalurgii potřebné „za každou cenu“, tedy i za takovou, kdy ze zisků hnědouhelných lomů severních a západních Čech se dotovala těžba uhlí, nezbytného (alespoň podle plánovačů) pro hutnictví a ocelářství. Při tom měla vláda komunistů programy postupného útlumu těžby koksovatelného uhlí, jakmile se jeho spotřeba v hutnictví technologicky dokáže snížit. Tyto útlumové programy si dokonce ještě stihla odzkoušet na útlumu těžby uranu. Podstatou oněch útlumových programů nebyl ale žádný strach z jádra dělnické třídy, nýbrž pocit odpovědného hospodáře za nesnížení sociálních jistot dělníků, což je právě ten přístup, který kapitalismus naprosto neuznává. Jenom z těchto ideologických důvodů také Klausova vláda zásadně odmítala útlumové programy při restrukturalizaci průmyslu a dokonce zakázala používat slovo útlum. Klaus osobně mně řekl, že když mluvím o útlumu, tak mne prostě neslyší.