Zaměstnanost mladých - židličkovaná?

Jaroslav Bican

Seminář věnovaný problému nezaměstnanosti mladých lidí ukázal, že individualizace a privatizace tohoto problému nic neřeší: dokud budou lidé vnímat nezaměstnanost jako individuální selhání, nezmění se systém, který nezaměstnanost produkuje.

Ve středu 5. prosince pořádala nadace Friedrich Ebert-Stiftung panelovou diskusi na téma „Pozice mladých na trhu práce v ČR. Jaké jsou možnosti jejího zlepšení?“ To, že se situace ohledně nezaměstnanosti mladých zhoršuje, není žádná novinka. Česká republika je na tom v porovnání s některými evropskými zeměmi ještě dobře. Přesto se však i u nás nezaměstnanost mladých lidí pohybuje už kolem dvaceti procent.

Jak se píše ve studii „Zaměstnanost mladých v České republice: pohled ČMKOS“, kterou ve svém příspěvku prezentoval Pavel Janíčko, v dřívějších letech se do pásma rizikových skupin z hlediska věku dostávaly osoby spíše starší. To se ale mění. Děje se tak především vlivem ekonomické krize, která přispěla k tomu, že se snížila tvorba nových pracovních míst, a výpadky poptávky vedly k masivnímu propouštění, jež se tentokrát dotklo i mladších ročníků. Kromě dopadů krize je dobré připomenout ještě jednu příčinu této změny, která byla na středeční konferenci také zmiňována. Trh je nasycen. Pracovní místa obsazena. Došlo ke generační výměně, ta už ale skončila. Generace dnešních čtyřicátníků, která přišla na trh v době, kdy řada míst byla volná, měla úplně jinou pozici než dnešní absolventi. Dveře měli všude otevřené, dnes už je ale plno a než dojde k další generační obměně, bude to trvat dvacet, třicet let. Novou situaci můžeme lapidárně shrnout větou: mladí lidé se stali rizikovou skupinou.

To dokládají i data zmíněné studie, která pocházejí od Českého statistického úřadu. Od roku 2007 do 2010 vzrostla nezaměstnanost ve věkové skupině 15-24 let z 44 900 osob na 73 400. V procentech je to nárůst z 11,8 na 22,5. Zároveň se zde připomíná, že zdaleka ne všichni nezaměstnaní z této věkové skupiny jsou evidováni na úřadech práce. Důležité také je, že nezaměstnanost mladých stále překračuje průměrnou míru nezaměstnanosti, přestože se jejich počet na konci roku 2011 k předcházejícímu roku v absolutních číslech snížil o 3000 osob. Ve studii se v této souvislosti zmiňuje fakt, že i této oblasti se dotkl proces likvidace legislativních záruk, kdy se od roku 2009 snížila věková hranice osob, kterým měly úřady práce věnovat větší pozornost, z 25 na 20 let, následně byly od roku 2012 taxativní výčty těchto skupin zrušeny úplně.

Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a obchodu ČR se svém příspěvku vyzdvihl, že podnikům chybí odborní pracovníci z některých konkrétních oblastí a školství by jim je mělo dodat. Podle Miloše Rathouského je tu stát od toho, aby z prostředků, které jsou vybrány na daních a které jdou na vzdělání, byla občanům poskytnuta taková kvalifikace, která je v daném okamžiku uplatnitelná. Samozřejmě dlouhodobé predikce jsou problematické, ale v období do pěti let je podle něho činit lze. Miloš Rathouský zdůraznil potřebnost regionálních predikcí na 3-5 let, kdy by na základě dat měla vznikat místa na školách podle toho, co v tom kterém regionu zrovna schází. Jde o to, aby byla provedena optimalizace oborů a kraj jasně říkal, které je třeba rozšířit a které naopak omezit. Dnes ale kraje podle Miloše Rathouského tato data nemají, takže se jim o takové optimalizaci špatně rozhoduje. Miloš Rathouský přiznal, že výsledkem bude tlak na rodiče a žáky. Buď projeví zájem o obory, které jsou preferované, anebo budou muset uspět ve větší konkurenci u těch, kde bude vypsáno méně míst.

Problematické na této pozici podle mne je to, že přenáší veškerou zátěž a náklady na stát a především na zaměstnance. Je to v souladu s tím, co ve svém příspěvku zmínil Pavel Janíčko. V dnešní době se na problém nezaměstnanosti často nahlíží jako na individuální problém jednotlivce, přestože se jedná o problém celé společnosti. Pavel Janíčko se vymezil vůči lidem, kteří řešení nezaměstnanosti vidí ve flexibilizaci trhu práce, kdy by nejraději zrušili celý zákoník práce. Problém nezaměstnanosti podle nich vzniká tím, že ho evidujeme. Ve skutečnosti vůbec neexistuje. Dobře je na tom vidět snaha vyřešit celou situaci tím, že ji z veřejného prostoru přesuneme do toho soukromého — každý se s tím zkrátka musí vypořádat sám, a tím máme celý problém z krku.

Stejným směrem šel ve svém příspěvku, který zazněl v diskusi, i Václav Klusák. Trh práce v něm přirovnal k dětské hře obíhačce (známé také jako tzv. židličkovaná). Děti v ní obchází kolem daného počtu židlí, kterých je méně než jich samotných a v určitý okamžik si musí sednout a kdo dostatečně rychle nezareaguje a nestačí obsadit židli, má smůlu. Jde z kola ven. Václav Klusák zdůraznil, že to, na co se musíme zaměřit, je přidělávání nových židlí. Současná situace je ta, že roste rychlost, s jakou se běhá dokolečka. Lidé musí nejenom měnit zaměstnavatele, ale přímo také svoji profesi.

Stážemi a kurzy jsme schopni některé děti naučit běhat trochu rychleji, vybavit je ostřejšími lokty, naučit je lépe se prodávat na trhu práce, psát lepší CV a tak dále, ale neřeší to problém s počtem židlí, který je ale dlouhodobě v důsledku mechanizace práce stále méně a méně. Jsme v situaci, kdy musíme vytvářet nová pracovní místa, přidělávat nové židle, jinak vždy někteří z těch, co běhají dokola, vypadnou. Podle Václava Klusáka je klíčové, aby zaměstnavatelé a vysokopříjmové skupiny akceptovali vyšší daňové zatížení, ze kterého budeme schopni financovat tvorbu nových pracovních míst v oblasti zdravotnictví, sociální péče, vědě, výzkumu, ve vzdělávání.

Metaforu s tzv. židličkovanou stojí za to podle mne ještě dále rozvinout. Rychlost obíhání se zvyšuje. Mladí dělají vše pro to, aby zvýšili svou šanci na trhu práce. Jedním z dokladů tohoto trendu je například sociální síť Linkedln, které je založena na tom, že zde uživatelé mají své profesní životopisy, profily, navazují kontakty s lidmi z oboru, navzájem se doporučují a prý sem dokonce hodně chodí i tzv. „headhunteři“. Důležité je dobře popsat své pracovní zkušenosti a pozice a samozřejmě také své schopnosti a dovednosti. Zkrátka je třeba se umět prodat. A k tomu je nutné být maximálně propojen a navázat co nejvíce spojení.

Další příležitostí, jak zvyšovat svoji cenu na trhu práce jsou stáže. Nedávno jsem zaregistroval nabídku stáží v parlamentu, za které se platí administrativní poplatek deset tisíc korun (existuje možnost udělení stipendia až do devadesáti procent poplatku). Dobré, člověk osm měsíců zadarmo pracuje a ještě si za to musí zaplatit, a co za to získá? Na webových stránkách se v kolonce přínosy stáže na prvních dvou místech dočteme: „Velmi cenná životní a pracovní zkušenost, která posune Vaše hranice dál“ a „Zajímavá a hodnotná položka do Vašeho životopisu“. Platit za možnost pracovat Vaše hranice jistě posouvá. A položka do životopisu? Co by mladý člověk pro ni neudělal. Zkrátka židličkovaná pokračuje a její rychlost stoupá. Dnes už nestačí znalost angličtiny, zítra všichni budou mít profil na Linkedln a pozítří parlamentní stáž za deset tisíc.

Zdá se, že mladí lidé si zatím neuvědomují, že hrají sami proti sobě. Navzájem se snaží uhnat, ale výsledkem je, že uštvaní budou všichni. To, že to zatím nevnímají, je asi z velké části dané vysokou mírou individualismu, která jim je vštěpována. Pavel Janíčko o tom mluvil, když zdůrazňoval, že nezaměstnanost se vnímá jako individuální problém. Většina mladých lidí si to stále myslí. Řada z nich si také, jak na konferenci často padalo, ještě zcela neuvědomuje, že situace na trhu práce se změnila, že na ně už nikdo s otevřenou náručí nečeká. To vše je velký problém a je pravděpodobné, že spousta lidí, která je vychovaná tím, že vlastní píle a starost o sebe sama vede k úspěchu, bude v blízké době velmi frustrovaná situací, kterou na trhu práce budou zažívat. Samozřejmě, je třeba dodat, že určitě budou existovat tací, kteří si nakonec svoji židličku najdou a pohodlně se usadí, ale ani ti nebudou mít vyhráno. Tlak na to shodit je bude čím dál větší. A stejně tak i nejistota, zda budou na židli i zítra.

A už vůbec nemluvím o tom, že různé povahy snáší naši židličkovanou odlišně. Míra odolnosti stresu a nejistoty se liší a stejně tak i schopnost drze a suverénně se nabízet kdekoli můžu a židličku na poslední chvíli vytrhnout i svému sousedovi. V tomto kontextu je zásadní narušovat to, že je každého věc, zda si je schopný práci najít či ne. A že práci si lze najít vždy, a kdo ji nesežene, buď nechce, anebo je totálně neschopný. A co dělat s lidmi, kteří takovou situaci prožívají jako trauma a osobní selhání? Čím více se bude zdůrazňovat individuální rovina problému, tím trauma bude větší. Výsledkem je mimo jiné to, že si lidé dávají za vinu i to, za co vůbec nemohou.

Navíc vše zhoršuje to, že ve chvíli, kdy se problém označí za individuální, zavírá se v soukromém prostoru. Lidé se s ním snaží vypořádat sami. Netématizují ho. Nejdou s ním na veřejnost. Přitom pokud se mají věci měnit a rychlost židličkované se má zastavit, je třeba vyvinout veřejný tlak a z individuálního problému udělat problém celospolečenský. Je soukromou věcí to, že některým lidem se příčí stále rychlejší obíhání? Je individuální záležitostí to, když se nechtějí nabízet na Linkedlnu či namísto parlamentní stáže vyvíjejí jiné neziskové aktivy, které se ale v životopisu tolik nevyjímají? Je problémem jednotlivce to, když má stavy úzkosti z nejistoty, které je vystaven?

Ne. Problém spočívá v logice celé obíhané, ta se ale nezmění do té doby, než mladí lidé pochopí, že židličkovanou nelze vyhrát a že jedinou šancí je se proti ní postavit a přestat ji akceptovat.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.

    Diskuse
    JH
    December 7, 2012 v 15.45
    Dejme tomu,
    že souhlasím s většinou vašich závěrů, potažmo pana Janíčka či Klusáka. Zajímalo by mě, jakým způsobem bych se podle vás měl proti "židličkované" postavit a přestat ji akceptovat.
    Jak sám dovozujete, primárním důvodem růstu nezaměstanosti je to, že práce, a zejména té méně kvalifikované, je v důsledku technologického rozvoje čím dál méně potřeba. To souhlasí (viz např. nedávná rozhovor s I. Švihlíkovou). Mám se snad stavět proti tomuto rozvoji?
    Nebo prostě stačí, že akceptuji vyšší daňové zatížení? To já třeba klidně akceptuji :)
    Já myslím, že problém není v technologickém rozvoji, jak ale říká Tomáš Tožička, pokud staletí vymýšlíme vynálezy, které nám mají ulehčit práci, ale ve výsledku jsme čím dál více upracovaní (a ti, kteří práci nemají - a je jich čím dál více - jsou stigmatizovani), tak je něco špatně. Dlouhodobě se tak asi neobejdeme bez nějakého jiného pojetí práce (o tom také I. Švihlíková mluví). Pro začátek by asi stačilo odmítnout to, aby logika trhu a konkurence čím dál více prorůstala naším životem, bránit se zažitým steroeotypům o tom, co je považováno za úspěch. Snažit se rozhodovat podle jiných kritérií, než po čem je zrovna poptávka atd. Zkrátka měnit dominantní diskurs :).
    JH
    December 29, 2012 v 21.46
    A jsme více upracovaní?
    Já mám totiž dojem, že před staletími se makalo (aspoň pokud jde o prostý lid) od nevidím do nevidím, a pětidenní pracovní týden máme teprve od minulého století. Nebyl bych asi proti mít jej ještě kratší, ale nemám motivaci o to sám usilovat.
    Pořád jste mi nedal praktický příklad, jak mám odmítnout prorůstání logiky trhu životem.
    LH
    December 30, 2012 v 0.14
    Jen hra s čísly
    Článek uvádí: "Od roku 2007 do 2010 vzrostla nezaměstnanost ve věkové skupině 15-24 let z 44 900 osob na 73 400. V procentech je to nárůst z 11,8 na 22,5." Toto má navodit dojem, že je zde jakýsi zvláštní dlouhodobý trend, který hrozí tím, že zde budeme mít stejně špatnou situaci zaměstnanosti mladých jako kdesi v západní Evropě.

    Podíváme-li se ale na údaje ČSÚ (http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=15&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz=1&cas_3_35=2011&childsel0=1&childsel0=1&cislotab=PRA0090PU_KR&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp), tak uvidíme, že nezaměstnanost mladých 15-24 byla v roce 2006 78 900, v roce 2007 45 900, v roce 2008 41 300, v roce 2009 70 600, v roce 2010 73 400 a v roce 2011 67 800.

    Čili podle těchto údajů nezaměstnanost v této věkové skupině stagnuje okolo 70 000 osob, jen v těsně předkrizových letech, kdy byla celková nezaměstnanost všech osob o cca 100 000 osob (tj. cca 1/3) nižší než předtím i potom, byla nezaměstnanost mladých něco přes 40 000, což je v článku bráno jako výchozí stav. Ve světle tohoto nemají v článku uvedené údaje žádnou vypovídací hodnotu a můžeme se jen dohadovat, zda šlo o šlendrián, nebo o pokus o manipulaci.

    Další věc, která uvedená data značně znehodnocuje, je právě uvedená věková skupina; nezaměstnaní mezi 15-24 léty zaregistrovaní na Úřadu práce jsou 1) studenti, kteří se rozhodli změni VŠ a v mezidobí nechtějí platit zdravotní pojištění (to je ta menší skupina), anebo 2) ti, kteří na vysokou školu vůbec nešli, počínaje absolventy středních odborných škol a osobami s nedokončeným základním vzděláním konče - osob v tomto rozmezí bude naprostá většina; vysokoškoláci se v tomto věku ještě pilně šprtají na zkoušky a mají max. brigádu. K datům lze uvést, že je zřejmé, že skupiny s nižším vzděláním jsou nejnáchylnější na hospodářské výkyvy a nezaměstnanost je u nich tradičně nejvyšší. A pokud bychom si porovnali procento nezaměstnanosti skupiny 15-24 let (tj. mladých nevysokoškoláků) a porovnáme je s procentem nezaměstnanosti všech nevysokoškoláků, tak to číslo zřejmě nebude přinejmenším horší. Jinými slovy, pokud ze vstupních údajů vymažete všechny, kdo se byť jen pokoušeli o vysokoškolské studium, tím spíše jej dokončili, tak vám vždy nutně vzejde relativně vysoká nezaměstnanost.

    Ve světle tohoto se z tohoto článku stává spíše jen ideologický pamflet nezaložený na exaktních datech, jehož nosnou myšlenkou je, že místo toho, aby se mladí snažili být co nejvzdělanější a nejkvalifikovanější a nejlepší, mají se proti tomu raději postavit a přestat to akceptovat.
    December 30, 2012 v 13.55
    Panu L. Hofmanovi
    Udělal jsem chybu, že jsem vycházel z toho, co zaznělo na té konferenci a ze zmíněné studie a už jsem si ta data neověřil přímo na stránkách ČSÚ. Za to se omlouvám. Data z roku 2011 pan Janíčko ve studii ještě neměl zapracovaná. Čísla za rok 2011 jsou sice lepší, ale to přece není důvod pominout srovnání s daty z let 2007 a 2008. Navíc je podle mne důležité se na to vše dívat s vědomím toho, jak stoupá počet všech nezaměstnaných vysokoškolsky vzdělaných lidí (tam je ten nárůst dost výrazný). Jinak ve článku rozhodně nikdě netvrdím, že by se mladí neměli snažit být co nejvzdělanější a nejkvalifikovanější.



    December 30, 2012 v 14.30
    Jaroslavu Hájkovi
    Tak praktický návod si asi každý musí najít do určité míry sám. Jiný bude pro studenta, který je přemlouván, že mu v uplatnění na trhu výrazně pomůže, když si zaplatí parlamentní stáž za 10 000 korun. Jiný pro člověka, který třeba zbohatl podnikáním, a teď se rozhoduje co dál. Nějaký obecný návod asi neexistuje.
    LH
    December 30, 2012 v 14.36
    Pane Bicane,
    zde nejde o to, zda jsou lepší data z roku 2011 či nikoli. Tady jde o to, že kromě roku 2007 a 2008 toto číslo (alespoň mezi roky 2006-2011) standardně kolísá okolo 70 000...podobná čísla byla v roce 2006 i v roce 2010. Lepší výsledek v letech 2007 a 2008 je přitom dán ale tím, že v těchto letech byl podstatně nižší nejen počet nezaměstnaných mladých, nýbrž podstatně nižší celkový počet nezaměstnaných (např. v roce 2008 byl celkový počet nezaměstnaných 228 900 a v roce 2010 383 700). Jinými slovy, z těchto údajů nelze v žádném případě dovozovat, že se pozice mladých v kategorii 15-24 let nějak prokazatelně zhoršuje, neboť každoroční údaje v této kategorii jen kopírují stávající údaje a naopak, jak správně uvádíte, v posledních 3 letech předmětné číslo spíše klesá.

    Jinak máte pravdu v tom, že lehce stoupá počet VŠ nezaměstnaných celkem (17 700 v roce 2006, 13 200 v roce 2008 a 27 900 v roce 2011). Podle mého je toto ale spíše dáno tím, jak se mění vysoké školství. V situaci, kdy ze soukromých vysokých škol vychází stovky expertů na cestovní ruch, management nebo politologii, často nezaměstnatelných, natož v oboru, a kdy dochází k inflaci titulů, je celkem přirozené, že dochází k drobnému zvýšení nezaměstnanosti v této kategorii.

    Neberte to prosím jako kritiku Vaší osoby, zejména mne zaráží, že ČMKOS je schopna ve své studii uvádět údaje, které jsou dle mého názoru jednoznačně zavádějící, ba manipulativní.
    December 30, 2012 v 19.18
    Panu L. Hofmanovi
    Asi máte pravdu, že soustředit se na skupinu mladých 15-24 je nakonec problematické a i pro potřebu mého textu nakonec by mělo větší vypovídací hodnotu zaměřit se na to, že stoupá počet nezaměstnaných mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi. Problematika mladých 15-24 jde asi jiným směrem a navíc, jak jste sám říkal, většina mladých v této době ještě studuje.
    JH
    December 30, 2012 v 19.51
    Škola - základ života
    Úkolem státu je zajistit základní vzdělání jen pro nezletilé děti a jen do té míry, do jaké by tuto povinnost mohli zanedbat rodiče.

    Jedním z důvodů nezaměstnanosti je to, že školy všech stupňů neposkytují absolventům některé praktické schopnosti a dovednosti. Proč školy zaměstnávají kuchařky, uklízečky, školníky, najímají řemeslníky? Copak by si nemohli vařit, uklízet, opravovat vybavení a jednou za čas třeba vymalovat školu sami žáci? Vždyť i na dětských táborech se účastníci střídají ve službách na vaření, uklízení a učí se praktické dovednosti.

    Místo toho žáci musí psát slohové práce s nesmyslnými tématy. Musí mít názor na všechno, na co ho mít nemohou. Musí psát a vyprávět, jak tráví Vánoce, prázdniny, volný čas. I kdyby si žák psal deník a dokumentoval veškeré volnočasové aktivity, tak to nestačí, musí si vymýšlet a lhát. Kdyby rodiče neuspořádali pro děti velkolepé Vánoce, zřejmě by je za to na popud školy šikanovala sociálka. Na slohy a ústní projevy zapojení veškeré fantazie nestačí. Kdo tyto úkoly nesplní, je okřikován, peskován, urážen (špatná známka by bylo to poslední, na co bych si stěžoval). Výkony žáků, jejich vynucené „názory“ a jejich soukromí se pak drbe v kabinetě a šíří se po městě. Dítě některé věci ze života svého i rodičů prostě nemůže zveřejnit před zvědavostí překypujícími spolužáky a učitelkami, pokud vůbec je co zveřejňovat, tak si žáci musí těžkopádně vymýšlet a lhát. Běda tomu, kdo by odmítl vypovídat, to by byl lenoch, který neplní své povinnosti a musí se křikem a urážkami převychovat. Školy musí vědět i to, jak žáci masturbují, menstrují a jaké mají sexuální zážitky.

    Učitelky pořádají několikahodinové morální výlevy o absolutní čestnosti a pravdomluvnosti, avšak nesplnitelnými úkoly nutí žáky podvádět a lhát. Žáci pochopí, že tento systém lze jedině ošidit a dělat si z něj legraci. Pokud toho nejsou schopni, pak mají ze školy doživotní trauma.

    Výtvarná výchova, tělesná výchova, hudební výchova, sexuální výchova, rodinná výchova, občanská výchova. Stát vychovává budoucí zaměstnavatele a uchazeče o zaměstnání. Takto vychovaní zaměstnavatelé požadují po uchazečích o zaměstnání další nesmyslné slohy ve formě životopisu, motivační bláboly a ústní výlevy. Uchazeči o zaměstnání musí opět šidit, jak se to učili ve škole. Mají na to schopnosti a žaludek?

    Jaktože si třeba pan Pehe dovoluje vnucovat kvóty pro ženy soukromým firmám, když ve veřejném školství panuje odlišný přístup k chlapcům a dívkám? Pro žákyně je vaření a rodinná výchova, pro žáky jiné předměty, celkový přístup k převýchově chlapců a dívek se liší.

    Škola zásadním způsobem pošlapává svobodu, soukromí, důstojnost a osobnost dětí a vychovává z lidí otroky systému.

    Divíte se případům, kdy žák znenadání vrazí soudružce učitelce kudlu do zad? Divíte se, že veřejné školství produkuje nepráceschopné, zoufalé mladé lidi? Jakým právem, pane Bicane, chcete zvyšovat daně na mizerné české školství?

    Václav Klaus: „Umělá velkovýroba vysokoškoláků způsobí – a už se tak děje – nejen hluboký pokles úrovně vzdělání, ale vytvoří zástupy nešťastných lidí, kteří nebudou s to nalézt praktické uplatnění.“

    http://www.klaus.cz/clanky/2628
    JH
    December 30, 2012 v 20.57
    Procentuálně
    byla nezaměstnanost (obecná míra nezaměstnanosti) VŠ vzdělaných 2.3% v r. 2005, 1.6% v r. 2008 a 2.8% v r. 2011. Je to sice nárůst, ale výrazný bych mu neříkal.
    LH
    December 30, 2012 v 22.46
    Panu Hájkovi
    Díky za tvrdá data ohledně VŠ nezaměstnaných. Dokonce bych řekl, že je až div, že nezaměstnanost vysokoškoláků se zvýšila jen takto nepatrně, s ohledem na to, že se v posledních deseti dvanácti letech podstatně redefinoval pojem vysokoškolák a od roku 2005, k němuž se uvádí první cifra, vypustily soukromé VŠ do pracovního procesu desetitisíce těžko zaměstnatelných osob bez odpovídající kvalifikace - ovšem s titulem - které by za dřívějších poměrů nemohli na vysokoškolské vzdělávání ani pomýšlet.

    Abych to shrnul, i ze své zkušenosti mohu potvrdit, že situace na trhu práce je pro mladé relativně dobrá, naopak firmy jsou hladové po absolventech s potřebnými znalostmi, popř. praxí z dob studií - těch však není až tak mnoho - a to v podstatě potvrzují i údaje ČSÚ

    A že Parlament nabízí osmiměsíční stáže, za něž se ještě platí poplatek 10 000 Kč, považuji za nehoráznost, nikdy bych se za takových podmínek tam neupsal a předpokládám, že i poptávka bude odpovídající...i když, na druhou stranu, Marek Dalík začínal svoji kariéru jako stážista na Hradě a jak se dnes má.
    JH
    December 31, 2012 v 11.20
    Stáž za poplatek
    mi rovněž připadá dost neobvyklá. Zjevně se od stážisty nečeká zásadní přínos. Vzhledem k tomu, že výtěžek je pro sněmovnu zanedbatelný, důvodem bude možná vyfiltrování adeptů se "správnou" kombinací finančního zázemí a vztahu k penězům, kontaktům a kariéře :-)
    + Další komentáře