Emancipace od práce

Saša Uhlová

Práce je pro někoho smyslem života, pro jiné ale představuje pouze nepříjemnou nutnost. Milovníci zaměstnání by si své odporné choutky měli nechat od cesty a neotravovat jimi život nám, kteří jsme normální.

Bez práce nejsou koláče, vštěpuje nám lidová moudrost od útlého dětství. Kdo nepracuje, ať nejí, zní ostřejší verze té samé myšlenky. Co vlastně všechno je a není práce, už úplně jasné není, ale dá se předpokládat, že se jedná pouze o takovou práci, za kterou člověk dostává plat.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Že se pracovat musí, bych ještě, byť nerada, pochopila, ale zcela mi uniká povýšení finančně ohodnocené práce na životní smysl, ze kterého pak vychází, že kdo nepracuje, ten není. A to je jádro mého sporu s obhájci včasného nástupu matek do zaměstnání.

Spor probíhá průběžně, jak v diskuzích narážím na téma jeslí a školek, nutnosti pracovat, potřeb se socializovat. Už jednou jsem se pokusila vysvětlit, že na to můžou být pohledy různé, ale nechytla jsem to za ten správný konec.

Můj pohled byl příliš elitářský. Dělit populaci na intelektuály, kteří se živí hlavou a pracují s nadšením, a „obyčejný dělný lid“, který pracuje, protože musí, nebyl dobrý nápad. Realitě to totiž neodpovídá.

Určitě se najdou lidé, kteří pracují s nadšením, Bez práce by si svůj život neuměli představit. Naplňuje je a dodává jejich životu smysl. Takoví lidé se ale najdou ve všech vrstvách společnosti. Další pak pracují, protože se potřebují uživit, nebo proto, že se to . A nakonec jsou i lidé, kteří ethosu práce nepodlehli a vědí, že chodit do zaměstnání je jenom nutný opruz. Skupin a kombinací je ještě mnohem více, protože řada lidí práci nemá, i když by ji třeba chtěli, nebo potřebovali.

Patřím k těm, kteří zaměstnání považují za strašlivou nepříjemnost a nestydím se za to. Nejsem v tom sama, mám kolem sebe takových lidí celou řadu. Jen se prostě nenosí o tom veřejně mluvit. Jakoby se tím člověk trochu vylučoval ze slušné společnosti. Proč ale? Je to jen jedna z variací na touhu být bohatý. Také bych chtěla být bohatá. Hlavně proto, abych nemusela pracovat. Ještě raději bych ale byla, kdyby k blaženému celoživotnímu lenošení nebylo peněz potřeba.

O tom, jak strašně bych chtěla nepracovat, bych mohla napsat nejeden sloupek, možná celý soubor článků. Když si představím, jak o tom píšu a hlavou se mi začne honit, jak popsat všechny ty báječné možnosti trávení volného času, opouští mě dokonce ona věčná únava, která mě přepadne pokaždé, když jen pomyslím na práci. Možná bych se mohla živit právě tím, že bych psala, jak hnusné je pracovat.

Je to právě zbožštění práce, které stojí za požadavkem, aby se matka urychleně vrátila do zaměstnání, aby se snad nesnížila její lidská hodnota. Chápu, že některé matky si připadají nečinné, když nechodí do zaměstnání. Nechť tedy pracují. Chápu také, že řada matek malých dětí pracuje z ekonomických důvodů a soucítím s nimi. Ostatně jsem v podobné situaci. Ale nechápu, proč se obhájci kolektivních zařízení pro malé děti snaží vnutit mi představu, že bych měla své dítě svěřit cizím lidem a vrhnout se do pracovního procesu dobrovolně.

Smířila jsem se s tím, že život nemohu trávit úplně podle svých představ. Ale nikdy k smutnému faktu, že musím otročit na trhu práce, nebudu přistupovat s pionýrským nadšením. A už vůbec nechápu, proč se tomu říká emancipace.

    Diskuse
    AJ
    March 8, 2013 v 10.19
    Emancipace se tomu říká proto
    aby se zakrylo, že je to pro většinu lidí otročení. Málokterá rodina dnes vyžije s jedním příjmem. Je to naprostá ekonomická nutnost, aby šla žena makat. A dost žen to frustruje a nestíhají, jsou utahaný, vyhořelý, naštvaný... Tak jak jinak to obrousit, než se je snažit zmanipulovat tou emancipací? :-)

    Blbý je, že tomu neodpovídá kapacita příslušných institucí - školek. Když už žena přistoupí na to, že se teda emancipuje (stejně je potřeba z něčeho tu hypotéku platit...), ale dítě jí z kapacitních důvodů do školky nevezmou, je to k vzteku. A nebo když se rozhodne, že se emancipuje, ale nikde ji nechtějí zaměstnat... Chtělo by to tu ideologii emancipace doladit, pak bych se zas tak moc nezlobila :-)
    OH
    March 8, 2013 v 11.4
    Trochu mne štve,
    že píšete hlavně o ženách.
    Znám dost mužů, kteří jsou tak pracovně "emancipovaní", že večer viděj dvojmo. Dokonce bych řekla, že u matky tří dětí se to ještě snese, když má k placené práci a chození do zaměstnání rezervovaný postoj, ale u jejich otce?
    Jinak data k tomu nemám, ale nezdá se mi, že by se nehodilo veřejně mluvit o tom, že nutnost mít zaměstnání může být pěknej vopruz, alespoň já o tom mluvím témeř nepřetržitě :-) a nikdy nikdo najevo žádné pohoršení nedával.
    Zbožštění práce kolem sebe taky nepozoruju a za proklamacemi ohledně tzv. "lidského kapitálu" (nikoliv "lidské hodnoty", jak to nazýváte Vy, ta pobytem mimo pracovní trh , v nitru rodiny, jistě neutrpí), vnímám hlavně čiročirou paniku - ze ztráty atraktivity pro potenciální zaměstanavete , "díry" v CV (jistě jste si všimla, kolik věcí lidé nedělají pro tyto věci samé, ani pro sebe, ale pro CV) - vše motivováno obavami z chudoby a hlavně z ještě větší průdy v podobě ještě horšího zaměstnání, za ještě menší peníz a ještě nepříjemnějších podmínek.
    Mimochodem, pojem "emancipace" jsem v souvislosti s ženymi a pracovním trhem už dlouho neslyšela, ted se mluví spíše o rovných šancích.
    AJ
    March 8, 2013 v 11.26
    Oli,
    to je sloupek, ne analyza :-)))

    Pristi sloupek by se mohl jmenovat treba
    "I muzi maji pravo v ramci rovnych sanci nenavidet svou praci" :-)))
    OH
    March 8, 2013 v 11.42
    To je omyl,
    já si myslím, že to celé není o tom, kdo má a nemá mít právo nenávidět svou PRÁCI, ale o všeobecném právu otevřeně či přímo veřejně nemít kladný vztah k nutnosti vykonávat PLACENÉ ZAMĚSTNÁNÍ :-).

    Každopádně sloupek nesloupek, analýza neanalýza, některý věci by se neměly účelově překrucovat.

    Například jsem si nevšimla, že by někdo někomu vnucoval představu, že má dítě šoupnout do kolektivního zařízení a spěchat roztáčet kola kapitalismu - zatím se totiž nepodařilo příslušným tvůrcům politik předškolního vzdělávání vnutit ani představu, že pokud matka do zaměstnání jít potřebuje, nebo - nedej bože - chce - měla by mít šanci místo v předškolním zařízení získat. Místo toho se oficiálně vyhlásilo (viz prohlášení mluvčí ombutsmana), že předškolní zařízení nejsou hlídací službou pro rodiče, aby se to mohli věnovat svým placeným zaměstnáním , ale vzdělávacím zařízením pro děti, a proto zaměsnání matky či obou rodičů již není jako kritérium pro přijetí uplatňováno.

    Sloupek nesloupek, analýza neanalýza, je to pěkně napsaný, ale z jinýho světa.
    AJ
    March 8, 2013 v 11.49
    No vsak prave
    kdyby ta "ideologie emancipace" (ktera teda podle tebe neexistuje) byla aspon spojena s tim, ze by byly kapacity ve skolkach + ze by nebyl problem tu praci sehnat, tak bych se nezlobila.

    ale osobne s temi tlaky na to, abych sla makat, taky zkusenost nemam. mozna je to tim, ze jsem byla v jiny situaci a pracovat sjem jit musela celkem brzo... zase jsem obcas narazela na opacny tendence - vycitky, ze jsem syna do instutuce umistila tak brzo...
    OH
    March 8, 2013 v 12.25
    Matky dětí pod sedm, resp. patnáct let ,
    budou případné utkvělé představy, že musí , cituji : "otročit na trhu práce", s velkou pravděpodobností zbavovat přímo na úřadech práce samotných. Při stávající míře nezaměstnanosti je každý uchazeč o zaměstnání, který vypadne z evidence, dobrý . Takže matky malých dětí jsou často postupně vmanévrovány do toho, aby opustily řady ekonomicky aktivních, byť t.č. nezaměstnaných, a vstoupily mezi ekonomicky neaktivní ve statusu tzv. žen v domácnosti - toho je využíváno čím dál častěji. Realističtější sloupek by měl být tedy spíše o nucené "emancipaci matek od zaměstnání" .


    No analýza by pak mohla být o tom, jaké to má důsledky pro matky malých dětí, když se ideologie "kdo nepracuje, ať nejí" ještě upřesní o ideologii "každý se o sebe musí postarat sám, stát není zaopatřovací ústav" - což pak v praxi ústí do doporučení typu - když chcete pracovat za 15 000 brutto, můžete si přeci zaplatit soukromou školku za 9000/měs. a stravné zvlášť. "Ano, Karle, to znamená, že se ti splní ten tvůj sen hrát s Prácheňským zadarmo. "
    March 8, 2013 v 12.46
    Lidé pracují jak diví
    a ani si nevšilmli, že nám téměř nepozorovaně vytrácí osmihodinová pracovní doba. Ta zůstává jen pro losery, kteří mají málo placené a málo prestižní zaměstnání. Někteří neseženou ani takové zaměstnání a pracují strašné hodiny i když je to nebaví a velké ambice nemají.

    Saša Uhlová mluví o „lidské hodnotě“ těch, kteří nepracují. Přeloženo do vědečtiny jde o sociální status, který se dnes odvozuje od práce a výdělku.

    V nedávném eseji o zrychlování zde v referendu Filip Vostal psal o „flâneurs“, kteří se v 19. století volným tempem procházeli po Paříži, někdy s želvami na vodítku. Tehdy ovšem ještě přežívaly aristokratické hodnoty: volný čas byl výsadou bohatých, existoval termín „gentleman of leisure“, pracovat za peníze společenský status snižovalo, udržovala se – i když zčásti jako fikce - představa, že k vysokému společenskému statusu patří mít „nezávislý příjem“, tedy příjem ze zděděného majetku.

    Dnes je to naopak: lidé s nejvyšším statusem se chlubí tím, že pracují 12-14 hodin denně. U Billa Gatese se kdysi mluvilo o tom, že není jasné, kdy vlastně spí, a to většinou s obdivem, nikoliv jako o důkazu, že je trochu blázen.

    U práce nejde ostatně jen o sociální status současný, ale i budoucí. Lidé si nejen vydělávají na živobytí ale také pracují na svém životopisu. Setkal jsem se s mladou právničkou, která nastoupila do velmi prestižní právní firmy kde pracuje s obrovským nasazením a je placena tak málo, že by si ty peníze snad vydělala i jako ta příslovečná pokladní v samoobsluze, kdyby měla tolik přesčasů. Je to ovšem investice do budoucí kariéry.

    Těm ženám, které považují možnost pracovat i když mají malé děti za „emancipaci“ se nedivím. Ženy, které strávily velkou část svého života doma s dětmi shánějí slušnou – nebo vůbec nějakou- práci těžko a jsou často v situaci ponižující závislosti na partnerovi.

    Znám rodiny, kde je na rodičovské dovolené otec. Zdá se, že je to často strategické rozhodnutí dobře sehraného páru, kde jim to tak vyšlo, že v tuhle chvíli je otec tím, kdo si může dovolit z práce vypadnout. Příklad: Dvojice lékařů, kde muž má již všechny potrřebné atestace a slibně začatou vědeckou kariéru, žena to kvůli prvnímu dítěti ty atestace nestihla. Na rodičovské dovolené s druhým dítětem je otec, jeho kariéře to tolik neuškodí, protože může doma pracovat na vysokoškolské učebnici, což se v životopisu také vyjímá dobře.
    JH
    March 8, 2013 v 12.55
    Vmanévrovány kým?
    Já myslel, že společností manévrují kapitalisté, kterým mnoho aktivních nezaměstnaných vyhovuje.
    OH
    March 8, 2013 v 13.24
    Pane Hájku,
    já jsem mluvila o konkrétní praxi. Jinak ta "žena v domácnosti" pokud to opravdu nebyla její svobodná volba, tak ona je "de facto" pořád nezaměstnaná, pouze "de jure" není, je to žena v domácnosti. Tož se nažerou voba vlci - kapitalistovi se pomyslná fronta k nadlidským pracovním výkonům odhodlaných nezaměstnaných před branami jeho podniku nezkrátí, protože dotyčná žena pravděpodobně stále zaměstnání potřebuje. A stát se může pochlubit pěknými nízkými čísly nezaměstnanosti, protože tato žena vypadne z evidence a zároveň - protože ted se měnila metodika výpočtu % nezaměstnanosti - zůstate ve jmenovateli vzorce (protože ted se počet uchazečů v evidenci vztahuje ne k počtu ekonomicky aktivních, ale všech v produktivním věku, tj. 15-65 myslím).

    V praxi se to dělá třeba tak, že žena jednou nestihne dojít na úřad práce ve stanovený den a hodinu - a je vyřazena z evidence, ztrácí proto nárok na vše a musela by si sama platit i zdravotní pojištění - celkem velká suma pro někoho, kdo nemá žádný příjem. Takže jí pracovník ÚP poradí, že je tu ještě jedna možnost - pokud se celodenně stará o jedno díte do 7 let či o dvě či více dětí do 15 let, a děti nenavštěvují školní družinu a nebo MŠ na více než 4 hodiny denně, může se stát ženou v domácnosti, a když už nic, tak alespoň to blbý zdravotní pojištení za ní platí stát.
    A je vymalováno.
    March 8, 2013 v 14.52
    Z trochu jiného úhlu pohledu
    se lze na práci podívat díky human designu. Podle toho jsou mezi lidmi typy energetické (těch je většina) a neenergetické. A pro neenergetické typy lidí není horší pomyšlení než práce - na tu totiž potřebují energii, a tu obvykle sami nemají. Proto se práci vyhýbají jak jen to jde. Pro ně je to opravdu pouze nezbytná nutnost.

    Neenergetičtí lidé však mohou mnohem lépe pracovat s informacemi, vést další lidi tak, aby pracovali i pro ně. Nesmí při tom však jít o žádné vykořisťování, ale o vzájemně prospěšnou spolupráci. Neenergetiční lidé se mohou stát cennými rádci a učiteli: vedou totiž ostatní tak, že jsou schopni rozpoznat, co se v nich skrývá - a ti je následují, či se jejich radami řídí, ne proto, že jsou direktivně řízeni, ale díky tomu, že tak mohou dělat to, k čemu mají předpoklady, co dělají rádi a v čem nacházejí uspokojení a smysl.

    Více na http://humandesign.cz/typy-a-centra.html#24
    + Další komentáře