Emancipace od práce
Saša UhlováPráce je pro někoho smyslem života, pro jiné ale představuje pouze nepříjemnou nutnost. Milovníci zaměstnání by si své odporné choutky měli nechat od cesty a neotravovat jimi život nám, kteří jsme normální.
Bez práce nejsou koláče, vštěpuje nám lidová moudrost od útlého dětství. Kdo nepracuje, ať nejí, zní ostřejší verze té samé myšlenky. Co vlastně všechno je a není práce, už úplně jasné není, ale dá se předpokládat, že se jedná pouze o takovou práci, za kterou člověk dostává plat.
Že se pracovat musí, bych ještě, byť nerada, pochopila, ale zcela mi uniká povýšení finančně ohodnocené práce na životní smysl, ze kterého pak vychází, že kdo nepracuje, ten není. A to je jádro mého sporu s obhájci včasného nástupu matek do zaměstnání.
Spor probíhá průběžně, jak v diskuzích narážím na téma jeslí a školek, nutnosti pracovat, potřeb se socializovat. Už jednou jsem se pokusila vysvětlit, že na to můžou být pohledy různé, ale nechytla jsem to za ten správný konec.
Můj pohled byl příliš elitářský. Dělit populaci na intelektuály, kteří se živí hlavou a pracují s nadšením, a „obyčejný dělný lid“, který pracuje, protože musí, nebyl dobrý nápad. Realitě to totiž neodpovídá.
Určitě se najdou lidé, kteří pracují s nadšením, Bez práce by si svůj život neuměli představit. Naplňuje je a dodává jejich životu smysl. Takoví lidé se ale najdou ve všech vrstvách společnosti. Další pak pracují, protože se potřebují uživit, nebo proto, že se to má. A nakonec jsou i lidé, kteří ethosu práce nepodlehli a vědí, že chodit do zaměstnání je jenom nutný opruz. Skupin a kombinací je ještě mnohem více, protože řada lidí práci nemá, i když by ji třeba chtěli, nebo potřebovali.
Patřím k těm, kteří zaměstnání považují za strašlivou nepříjemnost a nestydím se za to. Nejsem v tom sama, mám kolem sebe takových lidí celou řadu. Jen se prostě nenosí o tom veřejně mluvit. Jakoby se tím člověk trochu vylučoval ze slušné společnosti. Proč ale? Je to jen jedna z variací na touhu být bohatý. Také bych chtěla být bohatá. Hlavně proto, abych nemusela pracovat. Ještě raději bych ale byla, kdyby k blaženému celoživotnímu lenošení nebylo peněz potřeba.
O tom, jak strašně bych chtěla nepracovat, bych mohla napsat nejeden sloupek, možná celý soubor článků. Když si představím, jak o tom píšu a hlavou se mi začne honit, jak popsat všechny ty báječné možnosti trávení volného času, opouští mě dokonce ona věčná únava, která mě přepadne pokaždé, když jen pomyslím na práci. Možná bych se mohla živit právě tím, že bych psala, jak hnusné je pracovat.
Je to právě zbožštění práce, které stojí za požadavkem, aby se matka urychleně vrátila do zaměstnání, aby se snad nesnížila její lidská hodnota. Chápu, že některé matky si připadají nečinné, když nechodí do zaměstnání. Nechť tedy pracují. Chápu také, že řada matek malých dětí pracuje z ekonomických důvodů a soucítím s nimi. Ostatně jsem v podobné situaci. Ale nechápu, proč se obhájci kolektivních zařízení pro malé děti snaží vnutit mi představu, že bych měla své dítě svěřit cizím lidem a vrhnout se do pracovního procesu dobrovolně.
Smířila jsem se s tím, že život nemohu trávit úplně podle svých představ. Ale nikdy k smutnému faktu, že musím otročit na trhu práce, nebudu přistupovat s pionýrským nadšením. A už vůbec nechápu, proč se tomu říká emancipace.
Diskuse
AJ
aby se zakrylo, že je to pro většinu lidí otročení. Málokterá rodina dnes vyžije s jedním příjmem. Je to naprostá ekonomická nutnost, aby šla žena makat. A dost žen to frustruje a nestíhají, jsou utahaný, vyhořelý, naštvaný... Tak jak jinak to obrousit, než se je snažit zmanipulovat tou emancipací? :-)
Blbý je, že tomu neodpovídá kapacita příslušných institucí - školek. Když už žena přistoupí na to, že se teda emancipuje (stejně je potřeba z něčeho tu hypotéku platit...), ale dítě jí z kapacitních důvodů do školky nevezmou, je to k vzteku. A nebo když se rozhodne, že se emancipuje, ale nikde ji nechtějí zaměstnat... Chtělo by to tu ideologii emancipace doladit, pak bych se zas tak moc nezlobila :-)
Blbý je, že tomu neodpovídá kapacita příslušných institucí - školek. Když už žena přistoupí na to, že se teda emancipuje (stejně je potřeba z něčeho tu hypotéku platit...), ale dítě jí z kapacitních důvodů do školky nevezmou, je to k vzteku. A nebo když se rozhodne, že se emancipuje, ale nikde ji nechtějí zaměstnat... Chtělo by to tu ideologii emancipace doladit, pak bych se zas tak moc nezlobila :-)
OH
že píšete hlavně o ženách.
Znám dost mužů, kteří jsou tak pracovně "emancipovaní", že večer viděj dvojmo. Dokonce bych řekla, že u matky tří dětí se to ještě snese, když má k placené práci a chození do zaměstnání rezervovaný postoj, ale u jejich otce?
Jinak data k tomu nemám, ale nezdá se mi, že by se nehodilo veřejně mluvit o tom, že nutnost mít zaměstnání může být pěknej vopruz, alespoň já o tom mluvím témeř nepřetržitě :-) a nikdy nikdo najevo žádné pohoršení nedával.
Zbožštění práce kolem sebe taky nepozoruju a za proklamacemi ohledně tzv. "lidského kapitálu" (nikoliv "lidské hodnoty", jak to nazýváte Vy, ta pobytem mimo pracovní trh , v nitru rodiny, jistě neutrpí), vnímám hlavně čiročirou paniku - ze ztráty atraktivity pro potenciální zaměstanavete , "díry" v CV (jistě jste si všimla, kolik věcí lidé nedělají pro tyto věci samé, ani pro sebe, ale pro CV) - vše motivováno obavami z chudoby a hlavně z ještě větší průdy v podobě ještě horšího zaměstnání, za ještě menší peníz a ještě nepříjemnějších podmínek.
Mimochodem, pojem "emancipace" jsem v souvislosti s ženymi a pracovním trhem už dlouho neslyšela, ted se mluví spíše o rovných šancích.
Znám dost mužů, kteří jsou tak pracovně "emancipovaní", že večer viděj dvojmo. Dokonce bych řekla, že u matky tří dětí se to ještě snese, když má k placené práci a chození do zaměstnání rezervovaný postoj, ale u jejich otce?
Jinak data k tomu nemám, ale nezdá se mi, že by se nehodilo veřejně mluvit o tom, že nutnost mít zaměstnání může být pěknej vopruz, alespoň já o tom mluvím témeř nepřetržitě :-) a nikdy nikdo najevo žádné pohoršení nedával.
Zbožštění práce kolem sebe taky nepozoruju a za proklamacemi ohledně tzv. "lidského kapitálu" (nikoliv "lidské hodnoty", jak to nazýváte Vy, ta pobytem mimo pracovní trh , v nitru rodiny, jistě neutrpí), vnímám hlavně čiročirou paniku - ze ztráty atraktivity pro potenciální zaměstanavete , "díry" v CV (jistě jste si všimla, kolik věcí lidé nedělají pro tyto věci samé, ani pro sebe, ale pro CV) - vše motivováno obavami z chudoby a hlavně z ještě větší průdy v podobě ještě horšího zaměstnání, za ještě menší peníz a ještě nepříjemnějších podmínek.
Mimochodem, pojem "emancipace" jsem v souvislosti s ženymi a pracovním trhem už dlouho neslyšela, ted se mluví spíše o rovných šancích.
AJ
to je sloupek, ne analyza :-)))
Pristi sloupek by se mohl jmenovat treba
"I muzi maji pravo v ramci rovnych sanci nenavidet svou praci" :-)))
Pristi sloupek by se mohl jmenovat treba
"I muzi maji pravo v ramci rovnych sanci nenavidet svou praci" :-)))
OH
já si myslím, že to celé není o tom, kdo má a nemá mít právo nenávidět svou PRÁCI, ale o všeobecném právu otevřeně či přímo veřejně nemít kladný vztah k nutnosti vykonávat PLACENÉ ZAMĚSTNÁNÍ :-).
Každopádně sloupek nesloupek, analýza neanalýza, některý věci by se neměly účelově překrucovat.
Například jsem si nevšimla, že by někdo někomu vnucoval představu, že má dítě šoupnout do kolektivního zařízení a spěchat roztáčet kola kapitalismu - zatím se totiž nepodařilo příslušným tvůrcům politik předškolního vzdělávání vnutit ani představu, že pokud matka do zaměstnání jít potřebuje, nebo - nedej bože - chce - měla by mít šanci místo v předškolním zařízení získat. Místo toho se oficiálně vyhlásilo (viz prohlášení mluvčí ombutsmana), že předškolní zařízení nejsou hlídací službou pro rodiče, aby se to mohli věnovat svým placeným zaměstnáním , ale vzdělávacím zařízením pro děti, a proto zaměsnání matky či obou rodičů již není jako kritérium pro přijetí uplatňováno.
Sloupek nesloupek, analýza neanalýza, je to pěkně napsaný, ale z jinýho světa.
Každopádně sloupek nesloupek, analýza neanalýza, některý věci by se neměly účelově překrucovat.
Například jsem si nevšimla, že by někdo někomu vnucoval představu, že má dítě šoupnout do kolektivního zařízení a spěchat roztáčet kola kapitalismu - zatím se totiž nepodařilo příslušným tvůrcům politik předškolního vzdělávání vnutit ani představu, že pokud matka do zaměstnání jít potřebuje, nebo - nedej bože - chce - měla by mít šanci místo v předškolním zařízení získat. Místo toho se oficiálně vyhlásilo (viz prohlášení mluvčí ombutsmana), že předškolní zařízení nejsou hlídací službou pro rodiče, aby se to mohli věnovat svým placeným zaměstnáním , ale vzdělávacím zařízením pro děti, a proto zaměsnání matky či obou rodičů již není jako kritérium pro přijetí uplatňováno.
Sloupek nesloupek, analýza neanalýza, je to pěkně napsaný, ale z jinýho světa.
AJ
kdyby ta "ideologie emancipace" (ktera teda podle tebe neexistuje) byla aspon spojena s tim, ze by byly kapacity ve skolkach + ze by nebyl problem tu praci sehnat, tak bych se nezlobila.
ale osobne s temi tlaky na to, abych sla makat, taky zkusenost nemam. mozna je to tim, ze jsem byla v jiny situaci a pracovat sjem jit musela celkem brzo... zase jsem obcas narazela na opacny tendence - vycitky, ze jsem syna do instutuce umistila tak brzo...
ale osobne s temi tlaky na to, abych sla makat, taky zkusenost nemam. mozna je to tim, ze jsem byla v jiny situaci a pracovat sjem jit musela celkem brzo... zase jsem obcas narazela na opacny tendence - vycitky, ze jsem syna do instutuce umistila tak brzo...
OH
budou případné utkvělé představy, že musí , cituji : "otročit na trhu práce", s velkou pravděpodobností zbavovat přímo na úřadech práce samotných. Při stávající míře nezaměstnanosti je každý uchazeč o zaměstnání, který vypadne z evidence, dobrý . Takže matky malých dětí jsou často postupně vmanévrovány do toho, aby opustily řady ekonomicky aktivních, byť t.č. nezaměstnaných, a vstoupily mezi ekonomicky neaktivní ve statusu tzv. žen v domácnosti - toho je využíváno čím dál častěji. Realističtější sloupek by měl být tedy spíše o nucené "emancipaci matek od zaměstnání" .
No analýza by pak mohla být o tom, jaké to má důsledky pro matky malých dětí, když se ideologie "kdo nepracuje, ať nejí" ještě upřesní o ideologii "každý se o sebe musí postarat sám, stát není zaopatřovací ústav" - což pak v praxi ústí do doporučení typu - když chcete pracovat za 15 000 brutto, můžete si přeci zaplatit soukromou školku za 9000/měs. a stravné zvlášť. "Ano, Karle, to znamená, že se ti splní ten tvůj sen hrát s Prácheňským zadarmo. "
No analýza by pak mohla být o tom, jaké to má důsledky pro matky malých dětí, když se ideologie "kdo nepracuje, ať nejí" ještě upřesní o ideologii "každý se o sebe musí postarat sám, stát není zaopatřovací ústav" - což pak v praxi ústí do doporučení typu - když chcete pracovat za 15 000 brutto, můžete si přeci zaplatit soukromou školku za 9000/měs. a stravné zvlášť. "Ano, Karle, to znamená, že se ti splní ten tvůj sen hrát s Prácheňským zadarmo. "
a ani si nevšilmli, že nám téměř nepozorovaně vytrácí osmihodinová pracovní doba. Ta zůstává jen pro losery, kteří mají málo placené a málo prestižní zaměstnání. Někteří neseženou ani takové zaměstnání a pracují strašné hodiny i když je to nebaví a velké ambice nemají.
Saša Uhlová mluví o „lidské hodnotě“ těch, kteří nepracují. Přeloženo do vědečtiny jde o sociální status, který se dnes odvozuje od práce a výdělku.
V nedávném eseji o zrychlování zde v referendu Filip Vostal psal o „flâneurs“, kteří se v 19. století volným tempem procházeli po Paříži, někdy s želvami na vodítku. Tehdy ovšem ještě přežívaly aristokratické hodnoty: volný čas byl výsadou bohatých, existoval termín „gentleman of leisure“, pracovat za peníze společenský status snižovalo, udržovala se – i když zčásti jako fikce - představa, že k vysokému společenskému statusu patří mít „nezávislý příjem“, tedy příjem ze zděděného majetku.
Dnes je to naopak: lidé s nejvyšším statusem se chlubí tím, že pracují 12-14 hodin denně. U Billa Gatese se kdysi mluvilo o tom, že není jasné, kdy vlastně spí, a to většinou s obdivem, nikoliv jako o důkazu, že je trochu blázen.
U práce nejde ostatně jen o sociální status současný, ale i budoucí. Lidé si nejen vydělávají na živobytí ale také pracují na svém životopisu. Setkal jsem se s mladou právničkou, která nastoupila do velmi prestižní právní firmy kde pracuje s obrovským nasazením a je placena tak málo, že by si ty peníze snad vydělala i jako ta příslovečná pokladní v samoobsluze, kdyby měla tolik přesčasů. Je to ovšem investice do budoucí kariéry.
Těm ženám, které považují možnost pracovat i když mají malé děti za „emancipaci“ se nedivím. Ženy, které strávily velkou část svého života doma s dětmi shánějí slušnou – nebo vůbec nějakou- práci těžko a jsou často v situaci ponižující závislosti na partnerovi.
Znám rodiny, kde je na rodičovské dovolené otec. Zdá se, že je to často strategické rozhodnutí dobře sehraného páru, kde jim to tak vyšlo, že v tuhle chvíli je otec tím, kdo si může dovolit z práce vypadnout. Příklad: Dvojice lékařů, kde muž má již všechny potrřebné atestace a slibně začatou vědeckou kariéru, žena to kvůli prvnímu dítěti ty atestace nestihla. Na rodičovské dovolené s druhým dítětem je otec, jeho kariéře to tolik neuškodí, protože může doma pracovat na vysokoškolské učebnici, což se v životopisu také vyjímá dobře.
Saša Uhlová mluví o „lidské hodnotě“ těch, kteří nepracují. Přeloženo do vědečtiny jde o sociální status, který se dnes odvozuje od práce a výdělku.
V nedávném eseji o zrychlování zde v referendu Filip Vostal psal o „flâneurs“, kteří se v 19. století volným tempem procházeli po Paříži, někdy s želvami na vodítku. Tehdy ovšem ještě přežívaly aristokratické hodnoty: volný čas byl výsadou bohatých, existoval termín „gentleman of leisure“, pracovat za peníze společenský status snižovalo, udržovala se – i když zčásti jako fikce - představa, že k vysokému společenskému statusu patří mít „nezávislý příjem“, tedy příjem ze zděděného majetku.
Dnes je to naopak: lidé s nejvyšším statusem se chlubí tím, že pracují 12-14 hodin denně. U Billa Gatese se kdysi mluvilo o tom, že není jasné, kdy vlastně spí, a to většinou s obdivem, nikoliv jako o důkazu, že je trochu blázen.
U práce nejde ostatně jen o sociální status současný, ale i budoucí. Lidé si nejen vydělávají na živobytí ale také pracují na svém životopisu. Setkal jsem se s mladou právničkou, která nastoupila do velmi prestižní právní firmy kde pracuje s obrovským nasazením a je placena tak málo, že by si ty peníze snad vydělala i jako ta příslovečná pokladní v samoobsluze, kdyby měla tolik přesčasů. Je to ovšem investice do budoucí kariéry.
Těm ženám, které považují možnost pracovat i když mají malé děti za „emancipaci“ se nedivím. Ženy, které strávily velkou část svého života doma s dětmi shánějí slušnou – nebo vůbec nějakou- práci těžko a jsou často v situaci ponižující závislosti na partnerovi.
Znám rodiny, kde je na rodičovské dovolené otec. Zdá se, že je to často strategické rozhodnutí dobře sehraného páru, kde jim to tak vyšlo, že v tuhle chvíli je otec tím, kdo si může dovolit z práce vypadnout. Příklad: Dvojice lékařů, kde muž má již všechny potrřebné atestace a slibně začatou vědeckou kariéru, žena to kvůli prvnímu dítěti ty atestace nestihla. Na rodičovské dovolené s druhým dítětem je otec, jeho kariéře to tolik neuškodí, protože může doma pracovat na vysokoškolské učebnici, což se v životopisu také vyjímá dobře.
JH
Já myslel, že společností manévrují kapitalisté, kterým mnoho aktivních nezaměstnaných vyhovuje.
OH
já jsem mluvila o konkrétní praxi. Jinak ta "žena v domácnosti" pokud to opravdu nebyla její svobodná volba, tak ona je "de facto" pořád nezaměstnaná, pouze "de jure" není, je to žena v domácnosti. Tož se nažerou voba vlci - kapitalistovi se pomyslná fronta k nadlidským pracovním výkonům odhodlaných nezaměstnaných před branami jeho podniku nezkrátí, protože dotyčná žena pravděpodobně stále zaměstnání potřebuje. A stát se může pochlubit pěknými nízkými čísly nezaměstnanosti, protože tato žena vypadne z evidence a zároveň - protože ted se měnila metodika výpočtu % nezaměstnanosti - zůstate ve jmenovateli vzorce (protože ted se počet uchazečů v evidenci vztahuje ne k počtu ekonomicky aktivních, ale všech v produktivním věku, tj. 15-65 myslím).
V praxi se to dělá třeba tak, že žena jednou nestihne dojít na úřad práce ve stanovený den a hodinu - a je vyřazena z evidence, ztrácí proto nárok na vše a musela by si sama platit i zdravotní pojištění - celkem velká suma pro někoho, kdo nemá žádný příjem. Takže jí pracovník ÚP poradí, že je tu ještě jedna možnost - pokud se celodenně stará o jedno díte do 7 let či o dvě či více dětí do 15 let, a děti nenavštěvují školní družinu a nebo MŠ na více než 4 hodiny denně, může se stát ženou v domácnosti, a když už nic, tak alespoň to blbý zdravotní pojištení za ní platí stát.
A je vymalováno.
V praxi se to dělá třeba tak, že žena jednou nestihne dojít na úřad práce ve stanovený den a hodinu - a je vyřazena z evidence, ztrácí proto nárok na vše a musela by si sama platit i zdravotní pojištění - celkem velká suma pro někoho, kdo nemá žádný příjem. Takže jí pracovník ÚP poradí, že je tu ještě jedna možnost - pokud se celodenně stará o jedno díte do 7 let či o dvě či více dětí do 15 let, a děti nenavštěvují školní družinu a nebo MŠ na více než 4 hodiny denně, může se stát ženou v domácnosti, a když už nic, tak alespoň to blbý zdravotní pojištení za ní platí stát.
A je vymalováno.
March 8, 2013 v 14.52
Z trochu jiného úhlu pohledu
se lze na práci podívat díky human designu. Podle toho jsou mezi lidmi typy energetické (těch je většina) a neenergetické. A pro neenergetické typy lidí není horší pomyšlení než práce - na tu totiž potřebují energii, a tu obvykle sami nemají. Proto se práci vyhýbají jak jen to jde. Pro ně je to opravdu pouze nezbytná nutnost.
Neenergetičtí lidé však mohou mnohem lépe pracovat s informacemi, vést další lidi tak, aby pracovali i pro ně. Nesmí při tom však jít o žádné vykořisťování, ale o vzájemně prospěšnou spolupráci. Neenergetiční lidé se mohou stát cennými rádci a učiteli: vedou totiž ostatní tak, že jsou schopni rozpoznat, co se v nich skrývá - a ti je následují, či se jejich radami řídí, ne proto, že jsou direktivně řízeni, ale díky tomu, že tak mohou dělat to, k čemu mají předpoklady, co dělají rádi a v čem nacházejí uspokojení a smysl.
Více na http://humandesign.cz/typy-a-centra.html#24
Neenergetičtí lidé však mohou mnohem lépe pracovat s informacemi, vést další lidi tak, aby pracovali i pro ně. Nesmí při tom však jít o žádné vykořisťování, ale o vzájemně prospěšnou spolupráci. Neenergetiční lidé se mohou stát cennými rádci a učiteli: vedou totiž ostatní tak, že jsou schopni rozpoznat, co se v nich skrývá - a ti je následují, či se jejich radami řídí, ne proto, že jsou direktivně řízeni, ale díky tomu, že tak mohou dělat to, k čemu mají předpoklady, co dělají rádi a v čem nacházejí uspokojení a smysl.
Více na http://humandesign.cz/typy-a-centra.html#24
JH
díky za vysvětlení. Z vašeho vysvětlení ale nechápu, proč tomu říkáte vmanévrování. Uchazeč vyřazený z evidence by ve statistice nebyl tak jako tak, ne? Nebo chcete říct, že úředníci z ÚP účelově kontrolují matky dětí přísněji, než ostatní?
Vzhledem k tomu, že význam slova je nejen zrovnoprávnění, ale i osvobození, dá se říct, že emancipace znamená v podstatě totéž, o čem píše Ivan Štampach ve svém posledním článku (http://denikreferendum.cz/clanek/15093-v-techto-dnech-jsme-vsichni-baptiste ). Totiž ono "postupné osvobozování od všemožných stvořených mocností, které na člověka vznášejí nárok a spoutávají ho".
JH
souhlasím s panem Ombudsmanem, měly by tu být primárně pro děti, a ne jako odkladiště dětí pro pracující rodiče. Což, pokud se nemýlím, je česká realita.
March 8, 2013 v 18.38
Možná by nás od nutnosti pracovat osvobodil ten občas zmiňovaný všeobecný základní příjem. Jestli je něco takového vůbec realizovatelné.
OH
- "vmanévrovány" říkám proto, že pokud jdou na pracovní úřad a nikoliv rovnou do "domácnosti", asi byl původně jejich úmysl jiný - a jejich očekávání od pracovního úřadu tedy rovněž úplně jiná - tím nemyslím dávku, protože na tu stejně ženy po RD buď nemají nárok vůbec či po pár měsících (záleží na jejich pracovní historii bezprostředně před nástupem na MD a pak RD) - ale zřejmě očekávaly od pracovního úřadu např. - světě div se - pomoc při nalezení pracovního místa, zprostředkování rekvalifikace, apod. , nikoliv vyřazení z evidence a následné převedení mezi ekonomicky neaktivní;
- ne, netýká se to jen matek, matek se týkal text, tak jsem problém také zúžila jen na ně - nepřiměřená buzerace kvůli zpoždění či opomenuní co se příchodu na pracovní úřad či na poštu týče, se týká evidovaných uchazečů o práci obecně, až to budí dojem, že hlavním posláním ÚP není poskytovat služby nezaměstnaným, ale, eufemisticky řečeno , udržovat evidenci v rovnováze - tzn. postarat se o to, aby tolik lidí, kolik tam nově přibyde, také z evidence vypadlo, a to navzdory tomu, že pracovní místo nenajdou - ale to je jiný problém, který už hodně překračuje téma sloupku paní Uhlové;
- že jsou školky primárně pro děti, to pokud vím, zatím nikdo nezpochybnil - dosud jsem si nevšimla, že by tam byli psi, senioři nebo Marťani. O tom, zda by se, vzhledem k realitě toho, že běžná česká rodina s dětmi s jedním příjmem prostě dlouhodobě nevyjde, nemělo přihlížet alespoň k tomu, zda matka např. je ještě na RD s mladším dítetěm apod. - a dát přednost matkám, které tento příjem v podobě dávky SSP už nemají, by se mělo ještě diskutovat.
- ne, netýká se to jen matek, matek se týkal text, tak jsem problém také zúžila jen na ně - nepřiměřená buzerace kvůli zpoždění či opomenuní co se příchodu na pracovní úřad či na poštu týče, se týká evidovaných uchazečů o práci obecně, až to budí dojem, že hlavním posláním ÚP není poskytovat služby nezaměstnaným, ale, eufemisticky řečeno , udržovat evidenci v rovnováze - tzn. postarat se o to, aby tolik lidí, kolik tam nově přibyde, také z evidence vypadlo, a to navzdory tomu, že pracovní místo nenajdou - ale to je jiný problém, který už hodně překračuje téma sloupku paní Uhlové;
- že jsou školky primárně pro děti, to pokud vím, zatím nikdo nezpochybnil - dosud jsem si nevšimla, že by tam byli psi, senioři nebo Marťani. O tom, zda by se, vzhledem k realitě toho, že běžná česká rodina s dětmi s jedním příjmem prostě dlouhodobě nevyjde, nemělo přihlížet alespoň k tomu, zda matka např. je ještě na RD s mladším dítetěm apod. - a dát přednost matkám, které tento příjem v podobě dávky SSP už nemají, by se mělo ještě diskutovat.
Četla jsem ten váš odkaz. Myslíte si, že osoby, náležející k hnutí "Indignados" čili "Rozhořčení" patří převážně do té třetí skupiny, tedy mezi projektory? Soudím na základě toho, že rozhořčení je jejich převládající emocí.
JH
to si odporujete, protože pokud, jak naznačujete, úřad práce buzeruje kvůli zpoždění všechny stejně včetně matek (což já nevím, proto jsem se vás ptal, zda si to myslíte), a matkám po vyřazení celkem správně radí, aby se staly ženami v domácnosti a aspoň neplatily pojištění, nijak je do toho podle mne nemanévruje. Respektive, nemanévruje je do toho o nic víc, než manévruje jiné lidi do toho, aby si hodili provaz, což je zřejmě to, co radí ostatním vyřazeným.
Pokud jde o školky, tak vaše pozorování, že jsou tam hlavně děti a nikoli psi, je jistě správné, ale v továrnách jsou taky hlavně dělníci, a přesto nelze jednoduše říci, že jsou tu továrny pro dělníky, není-liž pravda? Podstatné je, zda dostává přednost zájem dítěte chodit do kolektivu dětí, nebo ekonomický zájem rodiče mít kam zašít dítě, když jde do práce.
Pokud jde o školky, tak vaše pozorování, že jsou tam hlavně děti a nikoli psi, je jistě správné, ale v továrnách jsou taky hlavně dělníci, a přesto nelze jednoduše říci, že jsou tu továrny pro dělníky, není-liž pravda? Podstatné je, zda dostává přednost zájem dítěte chodit do kolektivu dětí, nebo ekonomický zájem rodiče mít kam zašít dítě, když jde do práce.
OH
mohu dotat už asi en poslední: pokud je zájem dítěte na prvním místě, tak Vás ujišťuji, že někdy je jeho hlavním zájmem, aby jeho rodiče sehnali školku, kam ho, dle Vašich slov, "zašijou", a šli pracovat - nevím přesně, co myslíte pod tím, co nazýváte "ekonomickým zájmem RODIČE" - v praxi je totiž často hlavní motivací rodičů pracovat, aby důstojně uživili své děti. Nevím také , jak Vy konkrétně si představujete takové dítě, ale děti, které znám já, potřebují jíst, šatit se, občas uvítají hračku, knížku, bazén nebo divadelní představení, a některé dokonce tu a tam potřebují léky, které zdravotní pojiš´tovna plně neproplatí atd. atd. atd.
JH
pokud je to ekonomický zájem dítěte, je to v pořádku (omlouvám se za nepřesné vyjádření), ale zkušenosti mně zprostředkované známými ještě z Čech hovoří o jiné praxi - pracují-li oba rodiče, má dítě přednost a šmytec, a na to, zda rodiče dohromady vydělají pětadvacet, nebo osmdesát tisíc, se nikdo neptá. Jak říkáte, je někdy nutné, aby oba rodiče pracovali, dokonce často, ale ne vždycky. A žena, mající doma dítě, na které ve školce nezbylo místo, ani nemůže *zkusit začít* pracovat, protože to by musela mít dítě kam dát. Jinými slovy, tato praxe zvýhodňuje ženy, které již práci mají a vracejí se z mateřské, oproti těm, které měly dříve děti, než práci, a nyní by nějakou chtěly, ale mají smůlu. Inu, kapitalismus - kdo dřív přijde, ten dřív mele.
Pokud vás to zajímá, tak děti, které mám já (a podle toho si je představuji), potřebují taky jíst, šatit se a botit se, mají rády knížky a hračky, ale taky rády chodí do školky, kde jsou ve společnosti jiných dětí, a učí se s nimi nějak vycházet a jednat. Dokonce bych řekl, že je to poslední pro děti z hlediska jejich občanské budoucnosti velmi prospěšné, a to pomíjím v případě naších dětí jejich kulturní a jazykovou integraci.
Pokud vás to zajímá, tak děti, které mám já (a podle toho si je představuji), potřebují taky jíst, šatit se a botit se, mají rády knížky a hračky, ale taky rády chodí do školky, kde jsou ve společnosti jiných dětí, a učí se s nimi nějak vycházet a jednat. Dokonce bych řekl, že je to poslední pro děti z hlediska jejich občanské budoucnosti velmi prospěšné, a to pomíjím v případě naších dětí jejich kulturní a jazykovou integraci.
OH
zkušenosti Vašich známých jsou buď zastaralé, nebo se jedná v rámci ČR o velmi menšinovou praxi - ve většině školek se k zaměstnanosti rodičů nepřihlíží, ani k jejich příjmu . To znamená, že v praxi se nezohledí ani to, že je žena prokazatelně samoživitelka .
Navíc, pokud jste si všiml, nenavrhuju, aby se upřednostňovaly ženy již pracujcí, či které mají zaměstnání, do nějž se mohou vrátit, ale aby se přihlédlo k tomu, pokud má žena ještě sociální příjem - když je o místa ve školce nouze, tak se domnívám, že ženy, které již nepobírají RP by měly dostat přednost - pokud se k tomu nepřihlédne, pak část míst ve školkách obsadí děti, jejichž matky jsou ještě na RD s mladším dítětem.
Navíc, pokud jste si všiml, nenavrhuju, aby se upřednostňovaly ženy již pracujcí, či které mají zaměstnání, do nějž se mohou vrátit, ale aby se přihlédlo k tomu, pokud má žena ještě sociální příjem - když je o místa ve školce nouze, tak se domnívám, že ženy, které již nepobírají RP by měly dostat přednost - pokud se k tomu nepřihlédne, pak část míst ve školkách obsadí děti, jejichž matky jsou ještě na RD s mladším dítětem.
JH
zastaralost není vyloučena, ale nechce se mi věřit, že by se poměry měnily tak rychle. Ostatně výše zmíněný výrok ombudsmana kritizující tuto praxi není tak starý - z roku 2011 (viz http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2012/kriteria-pro-prijeti-do-materske-skolky-se-maji-tykat-deti-nikoli-posuzovat-jejich-rodic/).
A právě v tom posledním odstavci s vámi nesouhlasím, a souhlasím s ombudsmanem. Skutečnost, že matka je doma s mladším dítětem, by neměla být důvodem k upozadění jejího staršího dítěte v přístupu k předškolnímu vzdělávání. Jednak to diskriminuje to dítě, a druhak se matce rodičovský příspěvek nezvýší, když pečuje o dvě děti, takže o to druhé se stejně stará už bez příspěvku.
A právě v tom posledním odstavci s vámi nesouhlasím, a souhlasím s ombudsmanem. Skutečnost, že matka je doma s mladším dítětem, by neměla být důvodem k upozadění jejího staršího dítěte v přístupu k předškolnímu vzdělávání. Jednak to diskriminuje to dítě, a druhak se matce rodičovský příspěvek nezvýší, když pečuje o dvě děti, takže o to druhé se stejně stará už bez příspěvku.
PL
asi nebude v nějaké chuti, nechuti a podobných psychologizujících teoriích velkého eutuziasmu..
Když Komenský přišel na heslo Škola hrou, nedomyslel, že jednou přijde doba, kdy si výrobní průmyslové haly a všechny ty racionalizované roboty nebudou chtít s člověkem hrát, leda s dostatečně robotizovaným člověkem..
Zkrátka může za to Komenský, kdyby Ámos nebyl takový hračička a poctivě a tvrdě studoval VB (prej VisualBasic), svět by dnes měl mnohem vyšší HDP :-))
Když Komenský přišel na heslo Škola hrou, nedomyslel, že jednou přijde doba, kdy si výrobní průmyslové haly a všechny ty racionalizované roboty nebudou chtít s člověkem hrát, leda s dostatečně robotizovaným člověkem..
Zkrátka může za to Komenský, kdyby Ámos nebyl takový hračička a poctivě a tvrdě studoval VB (prej VisualBasic), svět by dnes měl mnohem vyšší HDP :-))
March 9, 2013 v 7.05
Příčinou vzájemného nedorozumění je nejčastěji to, že lidé o sobě vůbec nic nevědí.
March 9, 2013 v 9.40
Často se zapomíná, že práce v domácnosti je taky práce, kterou však nikdo jako práci nebere a tak zůstává prakticky neoceněna. Výchova dětí v rodině je práce pro společnost (a jaká!), kterou však nikdo ve společnosti neoceňuje. Spousta lidí má totiž pocit, že se jich to vůbec netýká. Asi jako když sládek Pandrhola řekl Dařbujánovi: sám sis haranty nadělal, sám si je živ!
hm, myslím, že příčinou nedorozumění je spíš to, že ani vědět nechtějí, že nemluví k druhému, nýbrž ke svém obrazu, který na druhého pouze promítají.
A k tomu designu, takto bych to rozhodně nepaušalizoval. Spíš mě při čtení článku napadlo, že projektor by mohla být Saša Uhlová :-).
A k tomu designu, takto bych to rozhodně nepaušalizoval. Spíš mě při čtení článku napadlo, že projektor by mohla být Saša Uhlová :-).
Já vím, to mě jen tak napadlo kvůli tomu názvu "rozhořčení".
Ale ještě mám jeden dotaz. Myslíte si, že ten, kdo má málo energie (tudíž nerad pracuje), musí nutně patřit k těm dvěma neenergetickým typům nebo to může být i tak, že ta jeho vlastní energie někam mizí?
Ale ještě mám jeden dotaz. Myslíte si, že ten, kdo má málo energie (tudíž nerad pracuje), musí nutně patřit k těm dvěma neenergetickým typům nebo to může být i tak, že ta jeho vlastní energie někam mizí?
JH
March 9, 2013 v 10.57
Ale kdybychom o sobě všechno věděli,
tak bychom se zas dorozumívat vůbec nemuseli, protože bychom si neměli co říct.
A nemohu souhlasit s tím, že výchovu dětí nikdo ve společnosti neoceňuje. Já ji například oceňuji. A když o tom tak přemýšlím, neznám snad osobně nikoho, o kom bych mohl prohlásit, že si výchovy dětí neváží, kromě svých vlastních dětí, které evidentně neoceňují to, že je vychovávám.
A nemohu souhlasit s tím, že výchovu dětí nikdo ve společnosti neoceňuje. Já ji například oceňuji. A když o tom tak přemýšlím, neznám snad osobně nikoho, o kom bych mohl prohlásit, že si výchovy dětí neváží, kromě svých vlastních dětí, které evidentně neoceňují to, že je vychovávám.
March 9, 2013 v 11.57
Neoceňuje ji společnost, protože ji nepočítá. Jako by neexistovala. Mimochodem neoceňuje se jen slovy, ale hlavně skutky. A ještě musím konstatovat, že často pozoruji, jak úplně nejvíc komunikují právě ti, kteří o sobě navzájem téměř všechno vědí.
JH
O výchově dětí existují časopisy, weby, knihy. Rodiče, když se sejdou, běžně mluví o dětech, tedy aspoň my s jinými rodiči o nich mluvíme. Snad všechny politické strany a všechny vlády mají podporu rodin a výchovu dětí ve svém programu. Rozhodně to není něco, co "jako by neexistovalo". Spíš je problém, že si to každý představuje trochu jinak. Jak by podle tebe měla společnost výchovu dětí oceňovat?
March 9, 2013 v 13.43
No ne, tak to my vlastně žijeme v dokonalé společnosti, jen jsme si toho ještě nevšimli, že? Pak nevím, proč si pořád všichni tak stěžují, když přece politické strany mají všecko v programech, máme plno odborných časopisů a o všem se pořád mluví. Schwarzenberg konečně taky nechápe, proč komunistům stoupají preference, když se přece všichni máme tak dobře.
Jak by měla společnost výchovu oceňovat? Pokud je to společnost, v níž všechno závisí na penězích, pak by měla výchovu dětí oceňovat kupříkladu také penězi. Ale netrvám na tom, protože já si společnost stejně představuji úplně jinak.
Jak by měla společnost výchovu oceňovat? Pokud je to společnost, v níž všechno závisí na penězích, pak by měla výchovu dětí oceňovat kupříkladu také penězi. Ale netrvám na tom, protože já si společnost stejně představuji úplně jinak.
PL
Ano, a budeme tomu oceňování říkat IV.důchodový pilíř,
..to bude takové pěkné kolečko, poté, co sociální/socialistický stát nahradil funkce rodiny institucemi na péči o děti od rodičů ostřižené a na péči o prarodiče od vnoučat odstřižené (ale líp znělo tomu říkat bytově-emancipované mladé rodiny), vrátí se TO Prostě zpátky ;-)
..to bude takové pěkné kolečko, poté, co sociální/socialistický stát nahradil funkce rodiny institucemi na péči o děti od rodičů ostřižené a na péči o prarodiče od vnoučat odstřižené (ale líp znělo tomu říkat bytově-emancipované mladé rodiny), vrátí se TO Prostě zpátky ;-)
JH
March 9, 2013 v 19.13
Já jsem neříkal, že společnost je dokonalá.
Nýbrž to, že si vesměs lidé důležitost výchovy dětí pro společnost uvědomují, třebaže už se neshodnou na tom, jak by měla vypadat její podpora. "Ocenění" ani pro nás přisluhovače kapitalismu neznamená hlavně prachy na prkno.
Výchova dětí navíc nemá stejný charakter, jako obyčejná práce, kdy člověk plní úkoly nebo vyrábí zboží.
Česká společnost se svým několikaletým rodičovským příspěvkem na tom ještě v tomhle ohledu není tak špatně. Ve Švýcarsku, pokud vím, nic takového nemají.
Výchova dětí navíc nemá stejný charakter, jako obyčejná práce, kdy člověk plní úkoly nebo vyrábí zboží.
Česká společnost se svým několikaletým rodičovským příspěvkem na tom ještě v tomhle ohledu není tak špatně. Ve Švýcarsku, pokud vím, nic takového nemají.
Mám pocit, že počítá? http://www.mpsv.cz/cs/2
Na to, že výchova (malých) dětí je práce na 24 hodinový úvazek denně, čili 168 hodin týdně, je to docela bídný plat.
March 9, 2013 v 19.52
A pokud jde o to Švýcarsko, tam jsou nesrovnatelně větší platy, než u nás. Zřejmě tam na takové věci nikdy nebyli zvyklí. Ani se nedivím. V zemi, kde až do 70. let 20. století neměly ženy ani volební právo...
No ano. Asi by bylo zajímavé srovnávat, jak to hodnotí v jiných státech... a asi jsou i místa, kde se to třeba i penalizuje.
OH
March 9, 2013 v 20.29
Vážený pane přisluhovači, pokusím se slova paní Hájkové formulovat jinak:
myslím to s tím "oceněním penězi" - já bych to řekla spíš tak, že fakt, že si pár pořídí dítě či děti, by neměl být přímou vstupenkou do chudoby. Což v ČR pro opravdu významný počet rodin s malými dětmi je.
A k tomu šdědrému rodičovskému příspěvku - zase - vzhledem ke kontextu ČR, kde jednopříjmová rodina s děmi nemůže dlouhodobě finančně alespoň trochu důstojně přežít - je to spíš ekonomická past než podpora - z krátkodobého hlediska RP vypadá štedře - ale v praxi - žena je na RD, případně naváže dalším RD - ale pokud se jí pak nepodaří plynule se vrátit do zaměstnání, ocitá se rodina doslova ze dne na den jen o jednom příjmu. Máme štedrý RD, ale tím finanční podpora rodin v podstatě končí - daňové odpočty jsou legrační a na přídavky všichni nedosáhnou a jejich výše je, vzhledem k nákladům na děti, taky legrační - aby to víc vyniklo, protože potraviny či oblečení na děti, plíny , léky apod. stojí v ČR minimálně tolik, jako v sousedním Rakousku či Německu, napíšu to v eurech - přídavky na děti jsou vypočítány dle násobku ŽM , a pokud na ně rodina dosáhne, vyplacejí se ve výši 20 - 28 euro na díte / měsíc.
A k tomu šdědrému rodičovskému příspěvku - zase - vzhledem ke kontextu ČR, kde jednopříjmová rodina s děmi nemůže dlouhodobě finančně alespoň trochu důstojně přežít - je to spíš ekonomická past než podpora - z krátkodobého hlediska RP vypadá štedře - ale v praxi - žena je na RD, případně naváže dalším RD - ale pokud se jí pak nepodaří plynule se vrátit do zaměstnání, ocitá se rodina doslova ze dne na den jen o jednom příjmu. Máme štedrý RD, ale tím finanční podpora rodin v podstatě končí - daňové odpočty jsou legrační a na přídavky všichni nedosáhnou a jejich výše je, vzhledem k nákladům na děti, taky legrační - aby to víc vyniklo, protože potraviny či oblečení na děti, plíny , léky apod. stojí v ČR minimálně tolik, jako v sousedním Rakousku či Německu, napíšu to v eurech - přídavky na děti jsou vypočítány dle násobku ŽM , a pokud na ně rodina dosáhne, vyplacejí se ve výši 20 - 28 euro na díte / měsíc.
JH
děti by jistě do chudoby uvrhovat neměly, ale já nikde netvrdil opak. Odporoval jsem jen tvrzení, že jejich výchovu "nikdo ve společnosti neoceňuje", které se nám po delší snaze podařilo zpřesnit na "(český) stát ji dostatečně finančně nepodporuje". S kterým v zásadě souhlasím, ale podle mého je mezi oběma výroky velký rozdíl.
OH
K tomu, jak kdo oceňuje či neoceňuje výchovu dětí, jak s oblibou říkám, "nemám data" - dojmologie je, že ta část společnosti, která trpí přeludem, že je dobré děti mít a snažit se je nějak přiměřeně vychovat - tak ta odpovídá tomu, co popisujete výše. To, že si ve smyslu "vrána k vráně sedá" i v ČR pěkně notujete s partičkou podobně postižených, se ještě nedá ztrotožnit se společenskou podporou rodičovství.
Celkové klima v ČR je spíše protinatalitní - ze všech stran dostáváte zpětnou vazbu v tom smyslu, že když jste si na vlastní triko pořídili tak nákladnou záležitost , je to čistě váš osobní problém . Je to jako permanentně chcát proti větru.
Už jsme mluvili o nedostatku školek, o nedostatečné podpoře ve formě dávek či daňových úlev, pak vás děti prokazatelně znevýhodňují na pracovním trhu, jste-li jejich matka, o bytové politice nemá smysl vůbec začínat. Výchova dětí není bonifikována ani časnějším odchodem do důchodu či vyšší penzí, dětní i bezdětní jsou úplně stejně stavěni před požadatek - tak si na ten důchod našetřete. Takto by se dalo pokračovat - proto tvrdím - není v ČR momentálně větší luxus, než si pořídit dítě, a není větší pitomost, než si myslet, že vám to někdo nějak usnadní. Společenské klima a systémové nastavení vede k tomu, že pro většinu mladých lidí, kteří nejsou slušně fiančně zajišteni, je jediné prozíravé, zodpovědné a racionální rozhodnutí děti nemít nebo si pořídit jedno po pětatřicíctce, kdy už se jakžtakž zajistí - vše ostatní je tak docela hazard.
Celkové klima v ČR je spíše protinatalitní - ze všech stran dostáváte zpětnou vazbu v tom smyslu, že když jste si na vlastní triko pořídili tak nákladnou záležitost , je to čistě váš osobní problém . Je to jako permanentně chcát proti větru.
Už jsme mluvili o nedostatku školek, o nedostatečné podpoře ve formě dávek či daňových úlev, pak vás děti prokazatelně znevýhodňují na pracovním trhu, jste-li jejich matka, o bytové politice nemá smysl vůbec začínat. Výchova dětí není bonifikována ani časnějším odchodem do důchodu či vyšší penzí, dětní i bezdětní jsou úplně stejně stavěni před požadatek - tak si na ten důchod našetřete. Takto by se dalo pokračovat - proto tvrdím - není v ČR momentálně větší luxus, než si pořídit dítě, a není větší pitomost, než si myslet, že vám to někdo nějak usnadní. Společenské klima a systémové nastavení vede k tomu, že pro většinu mladých lidí, kteří nejsou slušně fiančně zajišteni, je jediné prozíravé, zodpovědné a racionální rozhodnutí děti nemít nebo si pořídit jedno po pětatřicíctce, kdy už se jakžtakž zajistí - vše ostatní je tak docela hazard.
jen se spravedlivě rozhořčete! Žijeme fakt v nenormální společnosti.
OH
Vždyť je to vlastně je to skoro úplně fair play - nikdo vám nepředstírá a nemaže med kolem huby, že mít děti je úžasné, záslužné, společensky žádoucí - výchozí podmínky mi připadají jasné, srozumitelné a jednoznačné.
Vlastně v celém tom systému je jediným zbytečně matoucím prvkem právě rodičovský příspěvek, který by mohl v některých budoucích rodičích vyvolat mylný dojem, že rodičovství je u nás podporováno. Nemusí jim hned dojít, že latentní funkcí RP je udržet matky co nejdéle mimo pracovní trh a také snížit poptávku po jeslích a tedy nutnost je zřizovat - RP je v tomto ohledu nesrovnatelně levnější, než politika zaměstanosti zaměřená na matky malých dětí .
Ale jinak mi ten systém připadá tak konsistentně protinatalitní, že vůl, který si pořídí děti, určitě nemůže tvrdit, že nevěděl, do čeho jde - v tomto ohledu je to fakt fér.
Vlastně v celém tom systému je jediným zbytečně matoucím prvkem právě rodičovský příspěvek, který by mohl v některých budoucích rodičích vyvolat mylný dojem, že rodičovství je u nás podporováno. Nemusí jim hned dojít, že latentní funkcí RP je udržet matky co nejdéle mimo pracovní trh a také snížit poptávku po jeslích a tedy nutnost je zřizovat - RP je v tomto ohledu nesrovnatelně levnější, než politika zaměstanosti zaměřená na matky malých dětí .
Ale jinak mi ten systém připadá tak konsistentně protinatalitní, že vůl, který si pořídí děti, určitě nemůže tvrdit, že nevěděl, do čeho jde - v tomto ohledu je to fakt fér.
March 10, 2013 v 7.05
Kdo používá expresivní výrazy jako "chcát proti větru", ten většinou rozhořčený je. Aspoň já tak nemluvím, pokud jsem úplně klidná.
Skutečně mne těší, že se tu řeší tak zajímavé věci jako jsou finanční a nefinanční aspekty hodnocení tak zajímavého "investičního projektu" jako je dítě.
Samozřejmě, že tyhle výpočty vždycky obsahují mnoho nepřesností a jsou náchylné k rostoucím odchylkám, zejména, pokud plánujete investovat se skutečně dlouhodobým horizontem (což myslím 18 let je).
(http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%A1_sou%C4%8Dasn%C3%A1_hodnota).
Z tohoto úhlu pohledu jsem rád, že se v klidu mohu řídit vůbec prvním přikázáním, které dal bůh lidem (Genesis 1:28), a nemusím tedy takové věci počítat. :-)
Mimo jiné taky proto, že - jak před chvílí ukázal pan Hájek - může můj investiční partner mít úplně jinou představu o hodnotě některých aspektů té investice :-)
Samozřejmě, že tyhle výpočty vždycky obsahují mnoho nepřesností a jsou náchylné k rostoucím odchylkám, zejména, pokud plánujete investovat se skutečně dlouhodobým horizontem (což myslím 18 let je).
(http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cist%C3%A1_sou%C4%8Dasn%C3%A1_hodnota).
Z tohoto úhlu pohledu jsem rád, že se v klidu mohu řídit vůbec prvním přikázáním, které dal bůh lidem (Genesis 1:28), a nemusím tedy takové věci počítat. :-)
Mimo jiné taky proto, že - jak před chvílí ukázal pan Hájek - může můj investiční partner mít úplně jinou představu o hodnotě některých aspektů té investice :-)
JH
a přesto se našli a najdou volové jako my, kteří udělají neprozíravé, nezodpovědné a iracionální rozhodnutí, a pořídí si dítě, dokonce víckrát, aniž by byli finančně zajištěni. Aspoň myslím - nikdo nám totiž nikdy nevysvětlil, co to znamená, "finančně se zajistit". Moje pracovní teorie je, že to znamená "umřít". Pravda, potřetí to nebylo v ČR, tak se na to vaše kritika nevztahuje, ale není vyloučeno, že se do vlasti zase navrátíme.
No není život bizarní?
Jak naznačuje pan Lobpreis, vždycky se najdou lidi, kteří to odmítají vidět takhle střízlivě racionálně. Život jim to někdy spočítá, a někdy odpustí.
No není život bizarní?
Jak naznačuje pan Lobpreis, vždycky se najdou lidi, kteří to odmítají vidět takhle střízlivě racionálně. Život jim to někdy spočítá, a někdy odpustí.
March 10, 2013 v 11.00
Finančně se zajistit znamená umřít? Skvěle formulováno. Pak elita, která světu vládne, je fakticky mrtvá. To mimochodem ladí s názvem knihy M. Hausera "Kapitalismus jako zombie".
Ještě se mi chce zvolat:
Elita je mrtvá! Ať žije elita!
Ještě se mi chce zvolat:
Elita je mrtvá! Ať žije elita!
JH
Logicky správná dedukce je "pak elita, která světu vládne, je buď mrtvá, nebo finančně nezajištěná". A já sázím na to druhé, protože si myslím, že i elitu čekají turbulentní časy.
March 10, 2013 v 11.20
Ještě je jedna možnost: Že totiž ti, co světu vládnou, vůbec nejsou elita.
JH
na prázdné množině je pravdivý jakýkoliv obecný výrok.
http://cs.m.wikipedia.org/wiki/Univerz%C3%A1ln%C3%AD_kvantifik%C3%A1tor
http://cs.m.wikipedia.org/wiki/Univerz%C3%A1ln%C3%AD_kvantifik%C3%A1tor
PL
March 10, 2013 v 13.44
óó, filosofia..
v překladu: http://www.youtube.com/watch?v=4HErsMPwyK4&feature=player_detailpage#t=414s
v překladu: http://www.youtube.com/watch?v=4HErsMPwyK4&feature=player_detailpage#t=414s
není nějaký kapitalistický výmysl, byla už za socialismu. Trochu se to změnilo třeba v tom, že si ji můžou vybírat i otcové.
Tehdy profesor Matějček říkal, že jesle jsou zařízení pro rodiče, školky pro děti. Něco na tom je.
Teď se znovu dost prosazují zařízení pro děti mladší tří let, někde je dokonce berou do školek, nebo se propagují "dětské skupiny", které nejsou plnohodnotnou školkou. Je to kvůli matkám, které z různých důvodů potřebují.do práce nastoupit a jestli je to dobré pro ty děti moc jasné není.
Děti, které chodí do školky jsou většinou opravdu na školu lépe připravené. Samozřejmě jsou rodiče , kteří ten plus co mají děti ze zkušeností ze školky dokážou víc než vynahradit, což asi je případ paní Uhlové.
Tehdy profesor Matějček říkal, že jesle jsou zařízení pro rodiče, školky pro děti. Něco na tom je.
Teď se znovu dost prosazují zařízení pro děti mladší tří let, někde je dokonce berou do školek, nebo se propagují "dětské skupiny", které nejsou plnohodnotnou školkou. Je to kvůli matkám, které z různých důvodů potřebují.do práce nastoupit a jestli je to dobré pro ty děti moc jasné není.
Děti, které chodí do školky jsou většinou opravdu na školu lépe připravené. Samozřejmě jsou rodiče , kteří ten plus co mají děti ze zkušeností ze školky dokážou víc než vynahradit, což asi je případ paní Uhlové.
OH
výroky typu "ekonomicky zajistit se znamená smrt" mne sice omračují svoji hloubkou, ale já jsem zcela přízemně měla na mysli úplně konkrétní finanční problémy stále většího počtu rodin s dětmi, problémy, které jim život mění v boj o kačku a hrůzu ze složenky - takže jsem ekonomickým zajištěním myslela takové banality, jako třeba vlastní bydlení či pár korun někde do rezervy pro případ událostí, jako je nemoc, nezaměstnanost apod.
JH
je to prosté: jediná jistota v životě je smrt. Kdo je mrtvý, ten už nezchudne, a kdo ne, ten vždycky ještě může :-)
Vlastní bydlení pokládám za poměrně luxusní věc, a odkládání dětí až po splacení hypotéky za hloupost. A protože nevím, co myslíte "pár korunami" (ale předpokládám, že doslova to nemyslíte), tak z toho zase nejsem moudrý. Vidíte, a takhle to bylo zatím vždycky.
Vlastní bydlení pokládám za poměrně luxusní věc, a odkládání dětí až po splacení hypotéky za hloupost. A protože nevím, co myslíte "pár korunami" (ale předpokládám, že doslova to nemyslíte), tak z toho zase nejsem moudrý. Vidíte, a takhle to bylo zatím vždycky.
OH
Diskutujeme ze zcela odlišných perspektiv - já se na to dívám očima každodenní reality přibývajícího počtu rodin v ČR - z povzdálí možná lze zaujímat filosofické postoje typu "jediná jistota je smrt", ale v rozšiřujících se periferiích v rámci ČR už jdou tlustý do tenkejch - za bezva plat se bere 16 000 brutto a dojíždí se za ním 30 km. Spirála, která začne ztrátou zaměstnání a končí ztrátou střechy nad hlavou, se v ČR točí neuveřitelně rychle, a odkládat děti po splacení hypotéky můžete považovat za luxus ve státě, kde i drobný dluh nevede k exekuci na barák. Celý, co jsem chtěla říct , je, že v ČR se narození dítete stává nepřiměřeně velkým sociálním rizikem a každé další dítě tuhle situaci ještě umocňuje. Samozřejmě, že, důsledně vzato, žádný jistoty v životě nemáme. Ale pokud se stane jedinou jistotou to, že vás děti dostanou do permanentního ohrožení chudobou, tak se nedivím, že si to ti prozíravější setsakra rozmyslí, že do toho jdou. Záleží prostě i na tom, jaký je pravděpodobný scénář, když to zkrátka neklapne, a človek se vlastním selháním či vlivem okolností ocitne "na suchu" .
Filosofická perpektiva "jediná jistota v životě je smrt" je vlastně pro tento establishment ta nejnosnější, protože k čemu pak nějaká sociální politika? Na co takové obstrarožní koncepty, kterým se dřív říkalo "sociální jistoty"? Vždyť už ted panuje rovnost podmínek a rovnost šancí - všichni máme přesně stejnou jistotu v životě, a tou je smrt. A z hlediska věčnosti je přeci úplně fuk, jestli ten pomíjívý čas před smrtí strávíme každodenním plahočením se o zajištění základního živobytí nebo v blahobytu, či něčím mezi tím.
Filosofická perpektiva "jediná jistota v životě je smrt" je vlastně pro tento establishment ta nejnosnější, protože k čemu pak nějaká sociální politika? Na co takové obstrarožní koncepty, kterým se dřív říkalo "sociální jistoty"? Vždyť už ted panuje rovnost podmínek a rovnost šancí - všichni máme přesně stejnou jistotu v životě, a tou je smrt. A z hlediska věčnosti je přeci úplně fuk, jestli ten pomíjívý čas před smrtí strávíme každodenním plahočením se o zajištění základního živobytí nebo v blahobytu, či něčím mezi tím.
JH
mýlíte se - my většinu svých dětí měli ještě před příjezdem do téhle požehnané socialistické země, rozhodovali jsme se tedy z pohledu mladé české rodiny. Byli jsme sice oba vysokoškoláci (má žena vlastně ještě nehotová), ale VŠ titul dnes vstupenka do blahobytu není. Taky to bylo ještě za předchozí Topolánkovy vlády, ale byla o tolik lepší? (Pokud ano, utekli jsme právě včas :) Mít děti se v každém případě nevyplatí už nějaký ten pátek. A to ani v téhle zemi.
Pokud jde o filozofování, já s tím nezačal, mě šlo o subjektivitu a zamlženost pojmu "finanční zajištění". A vývody o nepotřebnosti sociálních jistot jsou vaše konstrukce, já nic takového netvrdil.
Pokud jde o filozofování, já s tím nezačal, mě šlo o subjektivitu a zamlženost pojmu "finanční zajištění". A vývody o nepotřebnosti sociálních jistot jsou vaše konstrukce, já nic takového netvrdil.
OH
Vy píšete o Vás, já nepíšu o Vás ani o mne, ale o trendech v ČR, které mi připadají, že poškozují rodiny s dětmi a vyvolávají velmi pochopitelnou opatrnost mladých lidí rodiny vůbec zakládat.
Toť vše, děkuji za zajímavou diskusi.
Toť vše, děkuji za zajímavou diskusi.
+ Další komentáře