Zápas o modernizaci - Atatürk, Pahlaví, Chan
Fatima RahimiTurecko, Írán a Afghánistán vedly v první polovině 20. století tři pozoruhodní vůdci, kteří se různými způsoby snažili své země modernizovat. Jejich osudy sepsal antropolog A. H. Moghaddam, přeložila a doplnila Fatima Rahimi.
Mustafa Kemal Atatürk v Turecku, Reza Šáh Pahlaví v Íránu, Amanulláh Chan v Afghánistánu — tito vůdci nejenom vládli a působili ve stejné době, také měli podobné cíle: všichni tři se snažili prosadit zásadní změny v uvedených státech.
Jako příklad můžeme uvést snahu o modernizaci a západní směrování společnosti, snahu o sekularizaci a omezení moci náboženských institucí (jejich manželky vystupovaly na veřejnosti bez šátku, hidžábu, a tímto gestem se měly stát příkladem pro celou společnost, později byl hidžáb zcela zakázán).
Dostali se k moci v době, kdy evropské státy rapidně rostly — dařilo se zde hospodářství i technice. Írán, Afghánistán i Turecko na tom ovšem byly ekonomicky špatně a jejich finanční i technický růst byl slabý.
Jako první se o modernizaci snažil „Otec Turek“ — Atatürk. Po setkání s Atatürkem se také králové z Íránu a Afghánistánu rozhodli o celospolečenskou změnu. Jejich směr byl možná totožný, ale vývoj a hlavně výsledky byly velmi rozdílné.
Vzestup a získávání moci
Po pádu Osmanské říše se generál Atatürk stal prezidentem. Lidé ho ostatně uznávali už před tím, než se prezidentem stal. Prosadil změny a uskutečnil velká rozhodnutí. Výsledkem jeho cílevědomé politiky pak byl pevný základ pro budování republiky.
Amááánulláh Chááán, Habíííbulláááh CHCHCHááán - pěkně přesně jako v tom původním článku - a pořád stejně. Ne jednou tak a pak zase jinak. Když už překlad, tak pořádně.
Vlády Musoliniho a Hitlera, Stalina a Maa přinesly (v nestejné míře) hrůzy a zločiny. To je ovšem především zpětný pohled. Tehdy se zdálo spíše, že vůdcové reagují na dobovou nutnost.
Autorka článku se zabývá osobnostmi Blízkého a Středního východu, které odpovídaly na aktuální vývoj a atmosféru. A dlužno říci, že nereagovaly špatně, neboť se vyvarovaly nejhorších represí.
Mustafa Kemal využil vlivu, jehož nabyl jako organizátor vojenské záchrany Turecka a stal se velkým, byť postupně poněkud sklerotizujícím modernizátorem. Některé z reforem prosazoval ovšem se značnou tvrdostí. Dobově však jen málokdo vlivný pochyboval o tom, že jde o pokrokový program. První prezident Turecka svou osobností, úspěchem radikálních reforem a jejich trvanlivostí dalece překonal přibližně soudobé představitele Íránu a Afghánistánu. Jejich spíše rodem daná legitimita a snad ani schopnosti nebyly natolik silné, aby jim zajistily dlouhodobý úspěch.