Se syrským uprchlíkem v Istanbulu o tom, co schází jemu i nám

Gaby Khazalová, Jakub Patočka

Adnan Fawaz je člověkem, kterého by chtěl mít za přítele každý. Je pozorný, obětavý a dělá nejlepší falafel a humus na světě. Díky tomu v Istanbulu živí svou ženu a sestry. Těší se domů. A Čechům nerozumí, i když jim fandí při fotbale.

Nejlepší humus v Istanbulu prý najdete v bistru Adnana Fawaze — v centru města nedaleko od slavného náměstí Taksim, odkud se před třemi lety šířily demonstrace po celém Turecku. Přes domácky vyhlížející tržiště, avšak s cenami dvakrát vyššími než kdekoli jinde, a obchodní třídu İstiklal, nerozeznatelnou od těch na Západě, se dostáváme až k malé zastrčené restauraci.

Adnan svůj podnik provozuje na samé hranici čtvrtě Tarlabaşı, což znamená místo, kde v překladu „začínají pole“. Současná realita nemá k historickému názvu daleko: přechod ze světa istanbulské vyšší třídy do nejstaršího slumu ve městě je náhlý a šokující.

Kdysi luxusní čtvrť obývali diplomaté a řecká menšina, během násilných pogromů v 50. letech ale vzala za své. Do prázdných chátrajících domů začali přicházet ti nejchudší a na okraj společnosti vyloučení: uprchlíci a imigranti, transsexuálové, prostitutky. Tak tomu bylo až do té doby, než přišla válka v Sýrii.

V Istanbulu žije podle odhadů z konce loňského roku na 370 tisíc syrských uprchlíků — více než v celém zbytku Evropy. Postupně splynuli s městským životem. Někteří obsazují prázdné budovy, jiní žijí na ulici. Většina ale zmizela právě v istanbulských ghettech, jako je Tarlabaşı, kde se snaží začít nový život.

Scházíme prudce se svažující úzkou špinavou uličkou, kolem nás pobíhají bosé děti. Většina z nich nechodí do školy. Čtvrti se prý běžní Istanbulané, natož turisté, vyhýbají. Stát ji donedávna nechával žít svým vlastním životem — nešikanoval, ale ani nepomáhal. Vzhledem k její lukrativní pozici v blízkosti centra tomu možná bude v brzké době jinak. Své o tom ví i Adnan.

Bez povolení a bez problémů

„Žádné povolení mi nedali. Jednou přišli nějací úředníci, tak mi domácí řekl, ať je příště pošlu za ním. Ale pak už se neobjevili,“ vypráví šestadvacetiletý podnikatel a při otázce, zda platí daně, se jen zasměje a upřesní: „Jak bych je mohl platit, když přece nemám ani povolení?“

Adnan Fawaz je syrský uprchlík. Do Istanbulu přišel v únoru roku 2014 z Damašku, kde studoval obor informační technologie a pracoval jako učitel informatiky. Studia však záměrně prodlužoval, aby nemusel na vojnu, a proto je před odchodem ze Sýrie nestihl dokončit.

Většina mladých Syřanů ze země během války utekla právě kvůli povinné vojenské službě. „Za svou zem bych i bojoval, ale ne za Asada. Představte si, že jste například Kurd a musíte narukovat proti vlastní armádě,“ vysvětluje Adnan svůj pochopitelný odpor nasadit vlastní život za syrského diktátora.

Adnan je jedním z mála šťastlivců, jimž se podařilo v Istanbulu začít nanovo. Svůj podnik rozjel díky penězům od přítele a rodičů. Ti v Sýrii zůstali, při své poslední návštěvě ale přivezli dvě své mladší dcery, o něž se nyní Adnan stará. „Pro ženy je Sýrie nebezpečná, co chvíli vojáci některou unesou nebo znásilní,“ vysvětluje.

Většina uprchlíků na rozdíl od Adnana žije v chudobě: život v Istanbulu je v porovnání se syrskými městy dražší a práce se neshání snadno. Mnoho z nich je rádo za každou příležitost a pracuje dlouhé hodiny za minimální mzdu jen proto, aby uživili svou rodinu.

Adnan je lituje, ale jedním dechem zdůrazňuje: „Pokud chcete pracovat a máte trochu štěstí, tak to jde. Nesmíte se hlavně cítit jako uprchlík. Nesmíte se cítit, že se vám děje nějaká nespravedlnost, že jste podřadní a slabí. Pak vás tak začnou vnímat i ostatní.“

Náš rozhovor přerušují noví zákazníci, zjevně Adnanovi přátelé. Zatímco jim chystá večeři, k níž nás později vřelým a takřka nesmlouvavým toném zvou, všímáme si květinové malby na stěně. V němčině psaná báseň pracuje s pohanskými a přírodními motivy. V restauraci muslimského Syřana působí přinejmenším překvapivě.

Adnan si všimne našeho zájmu a vysvětluje: „Ta je od mých zákazníků, ne že bych se s tím textem ztotožňoval, ale co bych jim to kazil, udělali to proto, že mě mají rádi,“ usmívá se. V čtyřverší se říká:

Ze země to růst svůj vzalo,

slunce tomu uzrát dalo.

Slunce milé, milá zem, vás vždy vděčně vzpomenem.

Až doma zjišťujeme, že jeho autorem je Christian Morgenstern.

Adnan nám zatím vypráví historky ze svého istanbulského života v roli sportovního fanouška. Povídá, jak se vypravil na basketbalový zápas Fenerbahce Istanbul — Olympiakus Pireus a fandil Řekům. Ve své bezelstnosti dokonce nahlas. Naštěstí ho nepotkalo nic horšího, než setkání s Turkem, který ho přátelsky upozornil, že pokud chce fandit Olympiakosu, může, ale potichu. Na nadcházejícím mistrovství Evropy ve fotbale se chystá přát úspěch České republice.

Irák nerozbombardovali křesťané, ze Sýrie neprchají muslimové

Ani my nechápeme dost dobře proč. „Víte, u nás v České republice nejsou všichni jako vy, někteří…,“ začínáme opatrně vysvětlovat, jakou nenávist k muslimům mnoho lidí pociťuje, ale Adnan nás ihned přeruší: „Já vím, já vím. Ale zamyslete se nad tímto: když Američané vtrhli do Iráku, nikdo z nás jim neříkal křesťané. Proč tedy vy označujete za teroristy muslimy? Proč se v médiích nepíše třeba o jednom konkrétním Saúdovi?“

Pro západní svět nesrovnatelná paralela je v očích syrského Araba oprávněnou. Teroristické útoky jsou ve válkou zničeném Iráku na denním pořádku. Nazývat ty, kdo je páchají, muslimy, musí být z pohledu všech ostatních stejného vyznání směšné. Podobně směšné, jako bychom za strašlivé důsledky irácké intervence vinili křesťany namísto konkrétních Američanů kolem George W. Bushe.

Adnan ale rozhodně není naivní: uznává, že mezi muslimskou a evropskou kulturou existují rozdíly. Jeho bratr se po roce stráveném v Istanbulu rozhodl vydat jako mnoho dalších uprchlíků na cestu do Německa. Nyní studuje ve Frankfurtu a je zřejmě spokojený.

Adnan přesto zdůrazňuje, že se necítí jako doma ani jeho bratr ani on sám: „V Německu mají jistě lidé mnoho výhod, ale Turecko je nám kulturně alespoň o trochu blíž. Když se na nás dívají jako na cizince tady, jak to asi může vypadat tam?“ Kdyby to šlo, hned by se vrátil.

Když se ptáme na přijetí místními lidmi, bez váhání povídá, že ve čtvrti se k němu všichni chovají přátelsky. „Moje sousedka mi doteď nosí tašky s oblečením, je mi to trapné, ale kdybych to odmítl, mohl bych ji urazit,“ usmívá se.

Vzápětí prstem ukazuje na protější stranu ulice. Na první pohled opuštěný kostelík obývá skupina hatajských křesťanů — arabsky mluvícího řeckého etnika, které žije na hranicích Sýrie, Turecka a Libanonu. „Přijdu si s nimi jako doma, protože sdílíme společný jazyk. Turecky neumím,“ osvětluje, jak snadné je nakonec najít v cizím městě přátele.

K Adnanově istanbulskému štěstí podstatně přispělo to, že se tu oženil. V srpnu loňského roku se seznámil se syrskou dívkou, která učí děti syrských uprchlíků turecky a snaží se jim opatřit vzdělání. Vzali se hned v září. A svým podnikem se pokouší uživit i ji a své dvě mladší sestry.

V Istanbulu je relativně spokojený. Založil rodinu, stará se o příbuzné, podařilo se mu vybudovat fungující podnik. 

Turecko pro syrské uprchlíky představuje jediné místo, kam mohou jít. Bez ohledu na to, zda se vydají dále — třeba i do jiných arabských zemí. Adnan vyjmenovává své přátele, kteří se během války rozutekli po celém světě. V brzké době by jej měl navštívit spolužák ze školy, který míří na pracovní cestu z Dánska do Dubaje.

Pokládáme mu proto poslední otázku, přestože již tušíme odpověď: co bude dělat, až skončí válka? „Vrátím se. Všichni mí přátelé se vrátí. Sýrie je náš domov,“ odpovídá bez zaváhání. „To je prostě válka,“ uzavírá Adnan a na cestu domů mi s sebou dává syrské koření na falafel. Lepší jsem ještě nikdy neměla. A u nás žel asi ani nikdy mít nebudu.

    Diskuse
    VK
    June 4, 2016 v 18.27
    Nedá mi to poznámku, zatím tu vycházejí rozhovory výhradně s uprchlíky muži, nikdy ne s ženami. S ohledem na autorku (autorky) zabývající se tématy jinak výrazně feministickými, resp. z výrazně feministického hlediska, ev. genderové rovnoprávnosti, to docela tluče do očí.
    ??
    June 4, 2016 v 19.26
    Ja pridam take poznamku.
    Opet jsme dostali vysoce pozitivni HLP (hluboce lidsky pribeh), pro ktery si autori (v neznamem poctu) vyjeli az do Turecka.
    Zajiste letecky. Takze jsem si vzpomenul na reportaz Sasi Uhlove o vykoristovani lidi v Ceskem state. Upozornil jsem ji, ze jevy ktere popisuje se deji v cele bohate Evrope a nejblize i v sousednim Nemecku.

    jeji odpoved: "Titulek se ale vztahuje k textu, který se zabývá pouze ČR, tak proto. Až budeme strašně bohaté noviny, budu jezdit po Evropě a severní Africe a psát reportáže s větším rozhledem."

    Soudim tedy, ze DR jiz zbohatnul, pokud si muze kolektivne vyjizdet do Turecka shanet HLP. Mohl by se tedy venovat i studiu pricin rustu xenofobie a rasismu i v sousednich statech, dosazitelnych na bicyklu, pripadne autem. Mozna by byl zajimavy HLP nejake Rakouske xenofobky, ktere znasilnil dite spatne integrovany severoafrican.
    June 7, 2016 v 19.51
    Pěkná reportáž,
    a já nepochybuji, že bych si dokázala lidsky porozumět s každou Syřankou nebo Syřanem nebo člověkem jakékoli národnosti, když bych se s nimi setkala buď ve známém domácím prostředí, či ohlášena jako host, nebo náhodou jako návštěvník nějaké kulturní akce, která by zavdala důvod k seznámení apod. Například slyšela jsem začátkem 90. let jednoho našeho navrátilého exulanta, který vyprávěl, jak se zbavil svého rasizmu. Prchal přes Rakousko a v tamnějším detenčním zařízením byl nucen pobýt mnoho měsíců. Spolu s ním tam byli lidé prakticky z celého světa. Žili na malém prostoru i se svými dětmi. "Pozoroval jsem je, jak o své děti pečují, jak se starají o ně a o sebe navzájem, perou a spravují oblečení, krmí děti a ukládají je k spánku, a pochopil jsem, že všichni lidé na světě jsou si podobní bez ohledu na barvu kůže a jazyk." - Tohle přece všichni víme, setkání s lidmi odjinud nás obohacují a pokud se dostanou do problémů a je v našich silách pomáhat, nikdo neodmítneme. Tato reportáž je milá, ale v kontextu současné politické situace je tak trochu nepatřičná. Jakobyste nás chtěla vážená autorko napomínat, že si tohle neuvědomujeme. Ale my si to dobře uvědomujeme a snažíme se správně orientovat v naší situaci.
    Pokusím se formulovat stručně a jasně, proč odmítám přijímat ve větším počtu (než jsme přijali třeba Vietnamce či Srby a nyní Ukrajince) běžence ze středního východu a Afriky:

    Není možné řešit selhání systému individuálním soucitem.

    Nezeptal se Vás Adnan jaké si myslíte, že má vyhlídky k návratu do své vlasti? Vždyť i my jsme součástí západu, který konflikt dmýchá a nedovede jej ukončit. Vedle přesvědčování, že máme běžencům aktivně poskytovat pomoc v jejich nouzi (což se stejně děje podle toho jak pozoruji třeba tady v Brně v tramvaji jak přibývá lidí cizokrajného vzhledu), protože s nimi soucítíme jako s lidskými bytostmi, bychom podle mého soudu měli také organizovat protesty proti pokračování války v Sýrii a za mírové urovnání záležitostí na středním východu. Pokud jde o Afriku přestat se plést do jejich záležitostí a nebrat jim jejich přírodní bohatství, usilovat o udržitelný rozvoj, aby se některé části planety nestaly neobyvatelné.

    Nic ve zlém, ale vlamujete se do otevřených dveří.

    Je tu ovšem také ještě problém náboženský, pokud příchozí chápou islám jako boží zákon nadřazený zákonům státu, do kterého přichází. Tím je třeba se ještě zvlášť zabývat.
    June 7, 2016 v 21.54
    Český lékař o islámu
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Cesky-lekar-z-arabskeho-ropneho-raje-Kdyz-neco-chcete-odpovi-vam-kdyz-Allah-da-Pokud-bude-migrace-takto-pokracovat-je-EU-v-ohrozeni-439272

    Stomatochirurg Petr Schutz žije přes 20 let v Kuvajtu. Píše o sobě, o svých zkušenostech jako lékaře i člověka.
    Článek stojí za přečtení celý, následující odstavec obsahuje doporučení, jak si poradit s islámem v Evropě:

    "Na otázku, zda se bát islámu, odpovídám nebát se, ale porozumět mu a s jeho znalostí mu čelit. Musí být zajištěno, aby muslimové v Evropě respektovali příslušníky ostatních náboženství i lidi bez náboženské víry. To může být problém, protože z pohledu ortodoxního islámu existují tři kategorie lidí: muslimové, židé a křesťané (nazývaní také „lidé knihy“ – ti jsou chráněni, ale nejsou plnoprávní) a ostatní (kteří jsou bezprávní). Rozšíření islámu v Evropě proto považuji za nežádoucí. Snaha o jakékoliv výjimky z podrobení se evropským zákonům musí být nekompromisně potlačena (což se bohužel leckde neděje)."
    JS
    June 20, 2016 v 13.20
    panu Kuchejdovi
    Musím říct, že než jste zblbnul z uprchlické krize, měl jsem vaše ironické příspěvky docela rád..

    "Opet jsme dostali vysoce pozitivni HLP (hluboce lidsky pribeh), pro ktery si autori (v neznamem poctu) vyjeli az do Turecka."

    Jak paranoidní člověk musí být, aby hledal v realitě, jak to označujete, "HLP"? Média neinformují o bombardování v Sýrii a uprchlické krizi proto, aby vás dojala, ale aby vás o tom informovala; je to zkrátka fakt. Že vás to dojímá je přirozená lidská reakce, kterou se vaše paranoia snaží potlačit.

    Co se týče "výletu redakce DR", napadlo vás, že má třeba ta redaktorka na Blízkém Východě své příbuzné, které jezdí navštěvovat? Proč by nemohla při té příležitosti s někým udělat rozhovor?
    JS
    June 20, 2016 v 13.39
    paní Švandové
    "Vždyť i my jsme součástí západu, který konflikt dmýchá a nedovede jej ukončit."

    Proč tohle sebemrskačství? Syrský konflikt rozdmýchává především Rusko a Saúdská Arábie, Evropa jim maximálně tak dodává zbraně. A vy snad osobně z toho prodeje zbraní profitujete? Stejně jako drtivá většina lidí v Evropě (a asi i v Rusku) na tom nemáte žádný podíl.

    "Není možné řešit selhání systému individuálním soucitem."

    Není mi jasné, co byste si představovala jako systémové řešení. Vrátit židovské uprchlíky zpět do Německa, kde je čeká smrt v koncentračním táboře? Ah, pardon, to je analogická otázka z jiné éry...

    Individuálním soucitem se to naopak řeší teď, protože státní úřady jsou paralyzované panikou většinového obyvatelstva.

    "Musí být zajištěno, aby muslimové v Evropě respektovali příslušníky ostatních náboženství i lidi bez náboženské víry."

    Nebo bychom prostě mohli brát lidi jako lidi a přestat je posuzovat morální optikou nějaké knihy, kterou mají za zdroj svých tradic? Neděláme to u křestanů, přestože v Bibli jsou napsané dost odporné názory. Nebo třeba já - mám doma Orwellovo 1984, které se mi velmi líbí. Přesto tu knihu lze morálně interpretovat dost různě - budete se snad bát, že schvaluji polévání dětí kyselinou v boji za svobodu?
    June 20, 2016 v 22.43
    panu Samohýlovi
    "Syrský konflikt rozdmýchává především Rusko a Saúdská Arábie, Evropa jim maximálně tak dodává zbraně. A vy snad osobně z toho prodeje zbraní profitujete? Stejně jako drtivá většina lidí v Evropě (a asi i v Rusku) na tom nemáte žádný podíl."

    Přihlížíme a mlčíme pane Samohýle. Neptáme se po příčinách exodu a neptáme se po těchto příčinách důsledně. Říkáme, je tam válka,ale proč je tam válka, neřešíme. Připouštíte, že dodáváme zbraně. A my je dodáváme, například před časem plédoval Karel Schwarzenberg tady na DR, abychom dali zbraně Kurdům. Já si myslím, že bychom tady vůbec neměli vyrábět zbraně mimo vlastní obrannou potřebu, natož je posílat do míst, kde se válčí. Na to bychom měli mít zákony, za které bychom měli lobbovat.
    Dále si myslím, že bychom měli demonstrovat za ukončení války v Sýrii i jinde, a dát tak najevo našim politikům, aby jednali v tomto smyslu. Aby tu byla tzv. politická vůle, aby se politici nemohli vymlouvat, ale aby to byla priorita, na kterou by se zaměřili.
    O tom, kdo je hlavním aktérem konfliktu v Sýrii bychom tady mohli diskutovat dlouho, protože to je záležitost velmi nejasná a dokud nebude jasno, válka potrvá.

    "Není mi jasné, co byste si představovala jako systémové řešení. Vrátit židovské uprchlíky zpět do Německa, kde je čeká smrt v koncentračním táboře? Ah, pardon, to je analogická otázka z jiné éry..."

    Vážený pane, nevstřícně mi nerozumíte. Systémovým řešením tu mám na mysli, že situaci analyzujeme, budeme hledat její příčiny a tyto příčiny odstraníme. Nezastavíme se na konstatování, že za to může válka, ale budeme pátrat po důvodech té války a možnostech urovnání konfliktů, aby lidé nemuseli trpět a odcházet. A je jasné, že tahle situace v Sýrii i jinde nespadla z nebe, selhala tu diplomacie ,politika a političtí představitelé, kteří se nedokázali domluvit bez použití zbraní a zabíjení. Měli bychom je pohnat k odpovědnosti a mimo ně taky výrobce zbraní a zbrojařskou lobby. Analogická situace byla se zachraňováním bank po krizi. Tehdy z toho profitovala bankovní lobby, kdežto ztráty se socializovaly -zaplatili jsme to my. Teď z toho profituje zbrojařská lobby a zaplatíme za to zase my a ještě jsme přitom vyzýváni k projevům individuálního soucitu. To je schizofrenně paradoxní rada. něco jako jednejte spontánně. To přece nelze přikázat, vždyť spontánnost je opakem jednání na rozkaz. Proto myslím, že byste nás měli nechat vy, kteří se považujete za jediné spravedlivé, projevovat svůj soucit přirozeně a úměrně situacím, tak jak v životě přichází. A neměli byste nikoho obviňovat z nedostatku soucitu, xenofobie a bůhví čeho ještě, když se ptá po hlubších příčinách a nespokojí se s rolí ovce.

    ""Musí být zajištěno, aby muslimové v Evropě respektovali příslušníky ostatních náboženství i lidi bez náboženské víry.""

    Tohle jsem nenapsala já, nevkládejte mi to prosím do úst, pane Samohýle. Citovala jsem a odkazovala na stomatochirurga Petra Schutze, který k tomuto názoru došel po více než dvacetiletém soužití s muslimy v Kuvajtu. Myslím, že jeho hlas by neměl být oslyšen vzhledem k tomu, jak dnes vypadá Evropa západně od našich hranic. Nedal jste si zřejmě práci článek P. Schutze přečíst. Doporučuji Vám to. Vyjadřuje se velmi umírněně a se znalostí věci. Znovu opakuji. Doporučuje nebát se přijímat muslimy, pokud budeme dodržovat jistá pravidla. Čili není proti přijímání uprchlíků zrovna tak jako ani já nejsem proti. Jen bychom se při tom měli vyvarovat určitých chyb, pokud nechceme, aby se kultura na našem území změnila natolik, že bychom si tu připadali jako cizinci.
    ??
    June 21, 2016 v 11.55
    Nechovejte se jako tmar p. Samohyl.
    "Musím říct, že než jste zblbnul z uprchlické krize".

    Jisty student, nejaky Kadlec , mne tady nedavno poucoval, ze osobni utoky ( on je vzdelany, tak pise -ad hominem) jsou hloupe a vyznacuje se jimi luza ze ctvrte cenove skupiny a prezident Zeman. I kdyz pripoustim, ze to o te luze a Zemanovi je uz ma osobni interpretace jeho uvazovani, protoze to je takovy obecny trend, ze slunickari jsou zpravidla mladi, bohati a vzdelani. A pak jsme my tmari.

    Ale k vasi poznamce. Mohl bych vas pozadat o "konstruktivni kritiku". Stacily by tri ctyri konkretni vyroky (nevytrzene z kontextu), dokladajici moji dusevni chorobu (tedy ono zblbnuti) ?
    Samozrejme, pokud dolozite ze je toto "zblbnuti" zpusobeno uprchlickou krizi, bude to uzasne. Dekuji.