Holandské oddechnutí
Petr JedličkaVítězství vyznavačů neoliberálních přístupů v nizozemských parlamentních volbách by sice nemělo být důvodem k jásotu, ve srovnání s alternativou — vítězstvím Geerta Wilderse — jde ale o skvělou zprávu, tvrdí Petr Jedlička a přibližuje proč.
Aby bylo jasno: současný nizozemský premiér Mark Rutte z Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) je sice charismatický sympaťák s oním beneluxským darem mluvit, ba příjemně vyjednávat, s každým včetně nejzavilejších soupeřů, zároveň ale hraje v současné Evropské unii podobnou roli, jako hrál lucemburský premiér Jean-Claude Juncker před nástupem do čela Evropské komise, anebo stále sehrává Wolfgang Schäuble, současný německý ministr financí.
Všichni tři jsou přesvědčení zastánci EU a plnokrevní Evropané. Současně ale řídí či řídili hospodářské politiky a chování svých zemí v unijních strukturách tak, aby výsledek neohrozil především profitabilitu jejich ekonomických modelů, zájmy bank, exportérů a jejich domácích řetězců. Všechno ostatní evropanské je pro ně sice také důležité — to zase ne že ne, nejsou to omezení nacionalisté —, ale až jako další v řadě.
Rutte, Juncker či Schäuble jsou typem politiků, kteří hájí Unii do roztrhání těla, ale přitom odmítají připustit, že jsou pravidla jejího současného fungování nastavena tak, aby zvýhodňovala určitý typ velmi otevřeného či silně exportního hospodářství, který právě Nizozemsko, Lucembursko či Německo mají, ale jejž už moc dalších zemí mít nemůže, protože pak by nefungoval.
Daný typ politiků se brání i kompenzačním fiskálním transferům, které by onu nevýhodnost ostatním státům vyvážily, a vede řeči o nezbytnosti rozpočtové odpovědnosti a lenosti druhých. Právě Rutte měl dokonce svého času sklon přetvořit svoji zemi v plnohodnotný vnitrounijní daňový ráj…
…zkrátka Mark Rutte není v současné politice žádnou čistě kladnou postavou. Přesto je fakt, že středeční volby do Sněmovny v Nizozemsku vyhrál právě on a jeho VVD dobrou zprávou, ba zprávou skvělou, výbornou.
I když by totiž jeho aktuálně největší konkurent v nizozemské politice Geert Wilders nesestavil se svojí Stranou pro svobodu (PVV) vládu zřejmě ani v případě velkého vítězství, a nemohl tak realizovat žádný z bodů svého protiunijního, protimuslimského a antisociálního jednostránkového programu, znamenalo by byť třeba těsné vítězství Wilderse a PVV ohromnou potíž.