Fico, Zeman i Babiš patří k parazitům, o kterých tu mluvil Corbyn
Jakub PatočkaMinulý týden přinesl několik důležitých politických projevů, Corbynův, Ficův, Zemanův, Sobotkův. Jako bychom se na chvíli vrátili do starých časů, kdy se politika utvářela projevy formulujícími program. A v jistém smyslu se do nich vracíme.
Žijeme ve vzrušující době. Setkání evropských sociálních demokratů, které se konalo na sklonku minulého týdne v Praze, bylo mimořádnou událostí hned z několika důvodů, mezi něž patří i takové, o nichž se zatím příliš nemluvilo. Hlavní moment ale pozornosti neunikl, byť se jí zdaleka netěšil v míře, jakou by zasluhoval. O návštěvě Jeremyho Corbyna a jeho výtečném projevu k budoucnosti evropských sociálních demokracií se ví.
Klíčová a také v Británii hojně citovaná pasáž z Corbynova projevu zní: „Populistická pravice často správně popisuje reálné problémy. Ale řešení, která nabízí, jsou tytéž jedovaté slepé uličky jako v minulosti. Pokoušejí se odvrátit pozornost od reálných příčin rétorikou ustrojenou tak, aby rozdělovala společnost a obviňovala slabší či bezbranné.
Jsou to političtí paraziti. Žijí z oprávněných obav lidí, ale zhoršují jejich životní podmínky. Vinu za společenské neduhy kladou těm nejzranitelnějším mezi námi namísto toho, aby nabízeli lidem cestu ke zpětnému převzetí skutečné kontroly nad svými životy z rukou mocných elit, jež sledují jen své vlastní zájmy. Ale dokud se progresivní strany a hnutí jasně neoddělí od selhávajícího ekonomického a politického establishmentu, budou prázdný prostor reálné politické alternativy obsazovat právě hlasy Sirén z krajní pravice.“
Evropští sociální demokraté si hrozbu vzestupu pravicového populismu vesměs dobře uvědomují. Proto pražskou akci nazvali Saving Europe neboli Zachraňme Evropu, snad s poněkud nemístným velikášstvím. S vyhlášeným cílem totiž ostře kontrastuje stav sociálních demokracií i stále přespříliš krotké politické návrhy, s nimiž přicházejí. Politický střed či přesněji pozice neoliberálů s lidskou tváří, v níž se sociální demokracie v Evropě po konci studené války zabydlely, se neopouští snadno, byť si její neudržitelnost začíná uvědomovat čím dál větší množství evropských sociálních demokratů.
Možná tápou, možná se nemohou dost rychle rozhoupat k tomu, aby vykročili k razantnějším pozicím, jež jedině skýtají naději na opětovnou proměnu jejich politického proudu v hnutí za spravedlivou společnost, jako se to podařilo v Británii Corbynovi či k čemu směřuje v USA Sanders, ale v jedné věci mají naprosto jasno: za žádných okolností nemohou s populistickou pravici soupeřit na jejím poli živení nenávisti vůči zranitelným, slabým a rozličným menšinám.
Není to možné ze dvou důvodů, z nichž už ten první postačuje. Spočívá v tom, že prostor, v němž se sociální demokracie pohybuje končí drahný kus před tím, než kde začíná označování domnělých viníků sociální tísně či společenské nespravedlnosti mezi lidmi, kteří sami z různých příčin stojí na okraji společnosti nebo jsou v ní nějak znevýhodněni, například uprchlíků, Romů nebo lidí v hmotné nouzi.
Druhý důvod by zase mohl imponovat oportunistům, jimž na ideálech příliš nezáleží. Spočívá v tom, že na hřišti vykolíkovaném nacionálně populistickou pravicí prostě sociální demokracie nemůže uspět, protože v soutěži o to, kdo dokáže lépe podněcovat ve společnosti nenávist, a pak takto prachsprostě vytvořenou politickou poptávku obsloužit, všichni demokraté, tedy včetně sociálních, vždy nakonec tahají za kratší konec.
Bučení a pískání na Fica
Právě proto se na pražském fóru evropských sociálních demokratů stala událost, která svým významem přesahuje všechny ostatní, včetně Corbynovy cesty do Terezína, k níž se ještě dostaneme. Onou událostí bylo pískání a bučení po projevu Roberta Fica.
Slovenský premiér se totiž v Praze projevil přesně jako politický parazit, o kterém mluvil Corbyn. Ve svém extempore nabídl zčásti správné postřehy, ale propletené s bezohledným útokem na některé z vyloučených, zranitelných skupin lidí, a to v nízce vypočítavé snaze vyjít vstříc nejnižším pudům některých voličů. A ještě na sebe bezděčně prozradil, že nemá ponětí, v čem spočívají dva ze základních politických konceptů sociální demokracie: politická korektnost a solidarita.
Evropská sociální demokracie by si měla vzpomenout, jak se jí po válce podařilo prosadit své hodnoty sociálního státu, na jakých myšlenkových tradicích a s kým ve spojenectví.
Bezbřehý levicový idealismus ignorující kulturně-konzervativní hodnoty také není totiž cestou, jak porazit jakéhokoli populistu v budoucnu (i když autor článku rezignuje na vítězství dnes).
Welfare State se také prosazoval v pevném spojenectví s Adenauerem, de Gaullem a Churchillem, a každý byl jiný, zdánlivě stál na jiném břehu.
Bez obnovy Střední Evropy s velkým "es" si Západ a Východ i nadále neporozumí, jak to popisoval Fico.
Corbyn je sice zřejmě poctivý ve smyslu, že nekrade a nebyl namočený například ve skandálu s poslaneckými výdaji.
Nicméně je to disorganizovaný (a navíc pravděpodobně ne příliš inteligentní) chaot , který přichází s naprosto neuvěřitelnými nápady hodnými Járy Cimrmana. Po čtvrt století v parlamentu za bezpečný okrsek, kde by do parlamentu zvolili i osla, kdyby se mu připnula červená roseta, nemá o reálném životě ani páru.
Ta jeho "bejvalka", co ji má ve stínovém kabinetě, patří k nejvíce opovrhovaným politikům v Británii.
Rádoby ministryně zahraničí má znalosti jako BoJo. Když na to to bylo poukázáno začala vřískat - sexismus!!!
A pokud je Corbyn hlavou, pak krkem, který tou hlavou hýbá je stínový ministr financí, který leží v lidem v žaludku nejen kvůli své politice, ale také kvůli svému vztahu k IRA.
Referendum dopadlo v prospěch o fous. Den za dnem se objevují další a další problémy s případným Brexitem.
Potencionální rozpad Británie, obnovení terorismu v Irsku, nedostatek veterinářů na jatkách.....
Dvě třetiny voličů socialistů volili Brimain. Být takovým voličem, tak z toho maléru viním Jezzu. Během kampaně vypadal jak leklá ryba a mnozí ho podezírají, že osobně volil Brexit. Po referendu vyplavaly navrch e-maily ze severu, kde místní funkcionáři urgentně žádali změnu politiky centra. Varovali, že se to projede. Být stoupencem Brimain, tak si vybavím Corbyna den po referendu, jak s andělským úsměvem praví - lid promluvil, tak teď rychle aktivovat článek 50 a mám chuť mu jít zakroutit krkem.
Neuvědomuje si ten člověk jaký je to malér pro miliony lidí?
A nebo ho to nezajímá?
V tento moment má každý britský penzista, který se na penzi odstěhoval do Španělska, o 20% méně v peněžence. A to je jenom drobná nepříjemnost s tím, co může přijít.
Těm, kteří volili Brexit, neboť chtěli dělat něco s migrací, se kterou má Británie objektivní problém, slibují socialisté, že bude pokračovat.
Sečteno a podtrženo. Programem socialistů je Brexit a levná pracovní síla. To je program velkokapitálu. S tím to programem, je ale zase v rozporu to, že se od Corbyna dá čekat zvýšení daní. Takže se nedokáži představit, kdo je jako má volit.
Ve Skotku jsou nahraní. Tam vládne SNP a její opozicí jsou konzervativci. Ve Walesu mají konkurenci v podobě místních nacionalistů. Na severu Anglie bude socialistům odebírat hlasy UKIP - jeho nový předseda pochází z dělnického prostředí a je těm lidem daleko bližší než někdo z centrálního Londýna. Na jihu jim budou brát hlasy Liberální demokraté - jsou proti Brexitu a představují opozici v parlamentu (jsou stavu oponovat, socialisté se na to nezmohou)
Minulý týden socialistům propadla v doplňovacích volbách kauce!!!!
Tento týden se v doplňovacích volbách propadli z druhého místa na čtvrté.
Pokud budou pokračovat v tomto stylu budou rádi, když budou třetí stranou a ne až čtvrtou.
Ano, vím. Momentum to nevzrušuje, v parlamentu nepotřebují být, hlavní je protestovat.
Et vice versa, co pomůže udělat z labouristů odstavením Corbyna znovu blairovskou stranu, ve vládě pokračující v pravicové politice?
A do třetice, došlo vám, že v brexitu Britové hlasovali proti migraci nikoli vašich nenáviděných muslimů a jiných barevných, nýbrž nás, Východoevropanů?