Kolegové a soudruzi,

děkuji vám za vaše pozvání na dnešní akci. A za přivítání, jejž se nám v tomto skvělém městě dostalo. Je příznačné, že se k diskusi o vyhlídkách evropské demokracie setkáváme právě v Praze.

Jedná se o město, které stálo v srdci dějin našeho světadílu, zvratů minulého století, plného válek, revolucí, bojů za demokracii a sociální spravedlnost. Jsme také ve městě, které přetrpělo pohromu nacistické okupace a hrůzy zločinu genocidy.

Pojedu dnes navštívit památník v Terezíně, který připomíná oběti nacistické politické a rasové perzekuce v České republice. Je to trvalé svědectví o hrůzách politiky krajní pravice, antisemitismu a rasistického hledání obětních beránků.

Jménem britské Labour Party se pokloním památce těch, kdož zde zahynuli a jejichž utrpení je připomínkou jizev, jež krajní pravice zanechala nejen na zdejší zemi, na našem světadíle, ale na tváři celého světa.

Dnes žijeme v jiných časech, s jinými tísněmi i možnostmi. Je ale jasné, že po celé Evropě i mimo ni je dnes znepokojivě na vzestupu populistická pravice. Počínaje UKIP v Británii, přes Donalda Trumpa ve Spojených státech, Jobbik v Maďarsku až po Národní frontu Marine Le Penové ve Francii.

Krajní pravice vítězí v prostoru, který jsme jí uvolnili

Po celém světě se politika otřásá v základech. A jako socialisté a progresivní politické síly víme velmi dobře, z jakých příčin populistická pravice získává na síle, ale také vnímáme, že je pro nás čím dál obtížnější dopravit své názory k lidem. Přesto je na nás, abychom nabídli politické vedení, jež je nutné k prosazení skutečné alternativy.

Víme, že propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje, víme, že životní standard stagnuje nebo klesá a nejistota narůstá. Víme, že mnozí lidé se cítí odsunuti na okraj silami, jež rozpoutala ekonomická globalizace, a bezmocní tváří v tvář deregulované moci korporací.

Populistická pravice často správně popisuje reálné problémy. Ale řešení, která nabízí, jsou tytéž jedovaté slepé uličky jako v minulosti. Pokoušejí se odvrátit pozornost od reálných příčin rétorikou ustrojenou tak, aby rozdělovala společnost a obviňovala slabší či bezbranné.

Jsou to političtí paraziti. Žijí z oprávněných obav lidí, ale zhoršují jejich životní podmínky. Vinu za společenské neduhy kladou těm nejzranitelnějším mezi námi namísto toho, aby nabízeli lidem cestu ke zpětnému převzetí skutečné kontroly nad svými životy z rukou mocných elit, jež sledují jen své vlastní zájmy. Ale dokud se progresivní strany a hnutí jasně neoddělí od selhávajícího ekonomického a politického establishmentu, budou prázdný prostor reálné politické alternativy obsazovat právě hlasy Sirén z krajní pravice.

Může být obtížné přesvědčit dlouhodobě nezaměstnané, že nedostatek práce nemá příčinu v tom, že by jim ji kradli přistěhovalci, ale je důsledkem ekonomického programu pravice, který nepřinesl udržitelný růst, bezpečnost a zvyšující se životní úroveň pro všechny. Může být podobně nesnadné vysvětlit, že veřejné služby mnohde melou z posledního kvůli rokům politiky škrtů a predátorské privatizace, a nikoli kvůli přemrštěnému utrácení a vládnímu plýtvání. Ale je životně nutné, abychom to dělali.

Nemůžeme opustit své socialistické zásady jen proto, že se nám říká, že je to jediná cesta, jak se dostat k moci. To je přece nesmysl.

Důvod, proč dnes ztrácíme ve střetu s pravici, spočívá v tom, že formulace toho, co to je socialismus a co může lidem přinést v jejich každodenních životech, se soustavně rozřeďovala. Mnozí lidé tak už dnes nechápou, oč nám vlastně jde.

Příliš často se v posledních letech v Evropě pohlíželo na levici jako na obhájkyni pokaženého systému, a nikoli jako na nositelku odpovědi, jak přinést radikální sociální a ekonomické reformy pro 21. století. Příliš často se levice ocitala v roli komplice bezohledného, nezkroceného kapitalismu, namísto toho, aby byla jeho odpůrkyní. Příliš často levice hájila zájmy privilegované menšiny namísto zájmů mnoha, jejichž reprezentace a obrana jsou smyslem naší existence.

Pohlíží-li se na nás pouze jako na obhájce statu quo, jak můžeme doufat, že se na nás budou obracet lidé, kteří mají za to, že status quo beznadějně selhal? Musí se z nás stát zastánci skutečných změn a musíme se rozloučit s dosavadní poraženou politikou a ekonomikou, která slouží pouze zájmům privilegované elity.

Zvládneme-li to, nemám pochybnost, že principy solidarity, internacionalismu a socialismu, za něž se stavíme, mohou stát v srdci evropské politiky 21. století. Z toho důvodu je zásadní, aby naše rétorika nemohla být používána k legitimizaci útoků na uprchlíky nebo přistěhovalce.

Mluvíme-li o uprchlících, musíme o nich mluvit jako o lidských bytostech, nikoli o číslech nebo břemenu, ale jako o dětech, matkách, otcích, synech a dcerách. A mluvíme-li o problémech spjatých s migrací, musíme pracovat společně, abychom zamezili vykořisťování práce migrantů, znemožnili snižování platů a zhoršování pracovních podmínek v rámci evropského závodu ke dnu. Nemůžeme dovolit pravicovým stranám v Evropě, aby stavěly lidi proti sobě a rozfoukávaly plameny strachu.

Brexit musí prospět všem

Pokud jde o britské referendum o odchodu z Evropské unie, v Labour Party rozhodnutí v referendu respektujeme. Chceme pracovat společně se socialistickými a progresivními stranami napříč Evropou na tom, abychom během vyjednávání o Brexitu nalezli nejlepší možné řešení, jež prospěje jak Británii, tak Evropské unii.

Labouristé žádají britskou vládu, aby garantovala plná práva všem občanům Evropské unie ještě předtím, než vůbec započnou jednání o vystoupení z EU, a aby je nepoužívala jako nástroj při vyjednávání. Labouristé prosazují, aby se vyjednávání o Brexitu vedla transparentním způsobem, v duchu, který míří k uzavření dohody prospěšné všem Evropanům. Právě z toho důvodu zvu předsedy socialistických a progresivních stran z celé Evropy na zvláštní konferenci, kterou k tématu uspořádáme v únoru v Londýně.

Mám za to, že naše hnutí má nové myšlenky, jichž se můžeme chopit a porazit s nimi populistickou pravici. Ale musíme své nové ideje a energii s nimi spjatou kultivovat, musíme pro ně v našich stranách otevírat prostor, v němž se mohou rodit a rozvíjet, a budovat hnutí, jež bude založeno na bytostně demokratické vnitřní kultuře.

Pouze v situacích, v nichž lidé ztrácejí důvěru v sílu politiky zlepšovat jejich životy, otevírá se prostor pro krajní pravici, aby mohla označovat falešné obětní beránky. Náš úkol je ovšem obtížnější. Musíme obnovit důvěru lidí, že máme praktickou vizi jak zlepšit životní situaci těch, jež reprezentujeme.

Na prahu roku 2017 mají mnozí lidé obavu ze směřování, jímž se Evropa začíná ubírat. Řekl bych, že přichází čas změnit směr. Je načase učinit ze zájmů lidí práce ohnisko politiky a začít znovu bojovat za naše hodnoty sociální spravedlnosti, solidarity, rovnosti a internacionalismu. Pokud se do toho společně pustíme a rozejdeme se s minulou politikou, jež selhala, nemám nejmenších pochyb, že dokážeme populistickou pravici porazit.

Projev přednesený k shromáždění evropských sociálních demokratů v Praze 3. prosince 2016 přeložil JAKUB PATOČKA.