Vážený příteli,

děkuji ti za Tvůj dopis, který jsem si se zájmem přečetl. Nejprve bych rád zdůraznil, že se v mnoha bodech, které jsi v dopise popsal, shodneme. Rád bych ale některé rozvedl. V první řadě otázku neaktivity členské základny v senátní a krajské kampani na základě zkušenosti ze Středočeského kraje, z okresu Mělník.

Senátní kampaň = špatný kandidát

V senátní kampani bylo velmi obtížné se zapojit hlavně v důsledku výběru kandidáta. Nápad kandidatury pana Humla vznikl ve vyšších patrech stranické struktury a naše okresní vedení až na výjimky nebylo schopno vyslat zásadní signál, že jde o špatný nápad, eufemisticky řečeno, ani připravit alternativního kandidáta. Huml neuspěl ve svém vlastním městě ani v komunálních volbách. Nebyl žádný důvod se domnívat, že uspěje v senátních.

Postoje, které veřejně prezentuje, jsou často v příkrém rozporu se sociálně demokratickou politikou. V posledních letech se prezentoval šířením rozličných konspiračních teorií z dílny krajní pravice. To by samo o sobě mělo člověka diskvalifikovat z kandidatury za ČSSD. Jak měli sociální demokraté aktivně podporovat jeho kampaň, když jsou jeho politické postoje politicky napravo i od ODS či TOP09? Naopak jeho kandidatura výrazně poškodila naši lokální práci na úrovni obcí, mravenčí práci, při níž budujeme důvěru a vazbu mezi místními komunitami a členy naší strany.

Krajské volby = málo špatné muziky za hodně peněz

V krajských volbách nebylo jasné, proč vlastně kandidujeme. Jako jediný cíl ve Středočeském kraji se jevilo zůstat u moci. „Vy nás volte, abychom my zůstali u moci“ opravdu nezmobilizuje nikoho, možná s výjimkou těch několika lidí, kteří u té moci jsou.

Členům ČSSD bylo dáno najevo, že v kampani nemají žádnou roli. Vzhledem k absenci cílů by většina členů ani nevěděla, za co argumentovat. Vše měla zařídit marketingová agentura „blízká“ některým členům krajského vedení. Ta vyprodukovala dva předvolební časopisy, které vynikaly extrémně nízkou kvalitou obsahu, grafického zpracování a dokonce i tisku.

Ani z jednoho z těchto materiálů nebylo jasné, jaký je plán sociální demokracie pro budoucnost kraje. V tom prvním se autoři například pokusili chopit tématu migrace a bezpečnosti. Ačkoliv je Česká republika šestou nejbezpečnější zemí světa a voliči v průzkumech jednoznačně ukázaly, že migrace pro ně není téma. Byla to urážka inteligence našich voličů.

Druhý materiál pak působil jako předvolební zoufalství, když se snažil poukázat na minulost kandidátky ANO Jermanové. Působilo to tak především proto, že toto téma předtím nebylo efektivně komunikováno.

Krajské volby = členové, nejste potřeba

Na členy si vzpomnělo krajské vedení až týden před volbami, kdy už měli dávno „plné diáře“, neboť měli za to, že se s nimi v kampani nepočítá. Proto také naše místní organizace přijala usnesení, které žádá prošetření a zveřejnění financování volební kampaně - tedy co jsme jako strana zaplatili a co jsme za to dostali. Ti, kdo jsou za toto jednání zodpovědní, by měli být zbaveni stranických funkcí a vzdát se funkcí v krajském zastupitelstvu.

Členové a aparát

Představa, že lze konkurovat Babišovu politicko-mediálně-průmyslovému komplexu jen lepším marketingem, patří do říše fantazie. Podstata problému vězí v tom, že se ČSSD zatím nepodařilo přeměnit ve stranu zakořeněnou v místních komunitách, která je v dennodenním aktivním kontaktu s lidmi — a to nikoliv s lidmi jako atomizovanými jednotlivci, ale s lidmi jako se členy komunity.

Ve své stranické práci se setkávám s velkým paradoxem, kdy lidé, kterým jsou sociálně demokratické hodnoty nejbližší, mají mnohdy největší problém se vstupem do ČSSD. Moje zkušenost mi říká, že nejlepšími členy ČSSD jsou lidé s hlubokým sociálním cítěním, kteří vstupovali do ČSSD proto, aby hájili zájmy oněch pověstných dolních deseti milionů proti thatcherismu a oligarchii, a mladí členové, kteří do ČSSD vstoupili navzdory tomu, jaká ČSSD momentálně je. Byli motivováni snahou přetavit svou aktivistickou činnost v různých hnutích a iniciativách v činnost s větším praktickým politickým dopadem na společnost anebo byli inspirováni zahraničními vzory jako Bernie Sanders či Jeremy Corbyn.

ČSSD potřebuje méně prospěchářů, kteří po cestě do Sněmovní zabloudili do Lidového domu, méně lidí, kteří jen na povel zvedají ruce na schůzích a konferencích. Naopak potřebuje více členů-aktivistů, více sociálních demokratů.

Oslovit tradiční a zároveň městské liberální voliče

Jestli chceme oslovit tradiční voliče jako pracující, ženy, sociálně slabá a lidi z chudších venkovských regionů nebo naopak mladší městské liberální voliče, je falešná otázka. Oslovit můžeme a musíme obě tyto skupiny, protože mají řadu společných zájmů. Představa, že společenská témata jsou témata pro městské liberální voliče, kdežto ekonomická témata jsou témata pro pracující, nezaměstnané a venkovské voliče, je stavěním umělých protikladů.

Příklady programových témat

Například úplné zrovnoprávnění homosexuálních svazků není téma jen pro městské liberální voliče. Copak mezi dělníky ve venkovské šroubárně, kteří dřou za mzdu těsně nad minimální mzdou, nejsou homosexuálové? Copak jsou všichni homosexuálové výhradně Pražáci pracující v nějaké reklamní agentuře?

Dále otázka životního prostředí. Toto téma je možná více slyšet od lépe situovaných městských voličů, protože prostě mají větší prostředky se k tomuto tématu vyjádřit a méně existenčních starostí. Ale to neznamená, že ekonomicky slabší lidé mimo velká města nepotřebují vyšší kvalitu života i z hlediska zdravějšího životního prostředí, kvalitních potravin, že chtějí žít v průmyslovém smogu či na ulici, kde jezdí jeden kamion za druhým. Otázka životního prostředí je i otázkou ekonomickou. Škodliviny ve vzduchu, ve vodě či potravinách, stejně jako nadměrný hluk, vedou ke zdravotním problémům, a tím pádem ke ztrátě významné části příjmů. U hůře placených lidí mohou zdravotní problémy snadno vést k tomu, že se z pozice těsně nad hranicích chudoby dostanou do pozice pod hranicí chudoby.

Otázka životního prostředí a kvality života není jen otázkou pro afluentní střední třídu, jen musí být formulována v kontextu života všech, tedy i hůře situovaného mimopražského voliče. Navíc není pravda, že městští liberální voliči nemají ekonomické problémy. Také mezi vzdělanými lidmi je mnoho těch, jejichž příjmy jsou žalostné. Dokonce i ti, kdo jsou slušně placeni, čelí nekonečným přesčasům, mnohdy neplaceným, a v důsledku toho mají naprosto minimální soukromý a rodinný život.

Jasný program zajištění dodržování zákoníku práce by prospěl všem pracujícím, včetně těch lépe placených. Sociální demokracie musí podpořit kampaň odborů Konec levné práce, ale také zatím neexistující kampaň Konec nekonečné práce. Takto bych mohl pokračovat s dalšími tématy, nicméně pro ilustraci to snad stačí.

Konec „kalouskovské“ stranické ekonomiky

Jedna věc, která je pro málo pochopitelná, je stranická ekonomika ČSSD. Zatímco jsme na úrovni státu kritizovali Kalouskovu politiku škrtů, ve vlastní straně ji v mnoha ohledech aplikujeme. Základní věc pro fungování strany jsou investice do lidí. Potřebujeme kvalitní okresní a obvodní tajemníky. Pokud jde dneska někdo schopný pracovat jako okresní tajemník, je to v podstatě sebeobětování.

Místo zajištění důstojných pracovních podmínek našich zaměstnanců se peníze vyhazují z okna za rozličné billboardové kampaně před volbami - přitom je jasné, že v tomto ohledu nedokážeme konkurovat Andreji Babišovi, ani ostatním pravicovým stranám s bohatými sponzory (ODS, TOP09).

Volební kampaň = chybný předpoklad = chybné pojetí

Chybné je samotné pojetí voleb, které v ČSSD panuje - pojetí, v němž se stranická práce prakticky rovná práci v kampani. Jenže u strany našeho typu nemůžeme čekat tučné dary od horních deseti tisíc a trumfnout tak pravici v PR kampaních. PR agenturou musí být pro ČSSD členská a sympatizantská základna a volební kampaň musí být sklizní výsledků jejich průběžné práce. Finance, které strana platí za různé PR agentury, billboardy, bezcenné upomínkové předměty, by měly směřovat také do zajištění aparátu na okresní úrovni a na každodenní činnost místních organizací.

Volební kampaň = žádná média nejsou naše

Další iluzí je představa, že ČSSD stačí to, jak o nás informují existující média. Soukromá média podporují jiné strany a nemají důvod podporovat ČSSD, ale ani veřejnoprávní média nemají kvalitu, která by umožňovala informovanost občanů. ČSSD potřebuje vlastní média. Potřebujeme stranický tisk, řadu kvalitních youtubových kanálů, případně vlastní rozhlasovou stanici, třeba jen internetovou, velmi kvalitní činnost na Facebooku a Twitteru.

To jsou věci, bez kterých se v budoucnosti neobejdeme, pokud nemáme být v milosti či nemilosti Babišových novin, bulváru, komerčních televizí či momentálních politických nálad v redakcích České televize. To jsou věci, kam musí jít investice. A u všech těchto investic je nanejvýš důležité, aby byly zajištěny kvalitním personálem. Neschopní lidé bez invence tyto investice mohou jen zmařit.

Lepší kandidátky = otevřené primárky

Domnívám se, že jedna z věcí, která by mohla prolomit současnou praxi sestavování kandidátek, které se ve většině krajů neosvědčily, jsou otevřené primárky. V současnosti mají největší šanci dostat se na kandidátky zejména ti, kteří platí příspěvky fiktivním členům, a ti, kteří tyto praktiky tiše tolerují. Při současném stavu členské základny, kdy aktivní sociální demokraté tvoří její menšinu, je třeba do rozhodování o kandidátce zapojit veřejnost, včetně možnosti kandidovat.

Chápu, že se vedení strany bojí, že nebudou zvoleni ti „správní“ lidé. Jenže správní lidé nejsou voleni ani současným systémem sestavování kandidátek. Handlování mezi místními, okresními a krajskými organizacemi nemá žádný potenciál vytvořit kvalitní kandidátky. Současné primárky jsou primárkami jen podle názvu. Primárky musí postupovat od místní úrovně postupně výše. Pro primárky musí vést kandidáti kampaň, a tudíž musí mobilizovat podporu mezi svými spolustraníky a spoluobčany. Ti, kdo to nedokáží, nemají na kandidátce být.

Jak se na kandidátce ocitne takový kandidát v krajských volbách, který ve svém vlastním městě získá třeba jen 30 hlasů? No jedině tak, že čtyři roky neřekne žádný názor a pečlivě přikyvuje vždy, když hovoří předseda OVV bez ohledu na to, co říká.

Primárky by také přitáhly dobré kandidáty z řad nestraníků a přitáhly je a jejich příznivce ke členství ve straně, a to skrze aktivitu pro naši společnou věc. Byl by to další krok pro sociální demokracii, kterou občané České republiky potřebují.

Občané potřebují ČSSD

Příteli předsedo, mnozí komentátoři přisuzují ČSSD budoucnost, jaká potkala ODS. Možná je to jen jejich přání, nicméně tuto možnost se nevyplatí podceňovat. Rozdíl mezi pravicí a levicí je v tomto ohledu zásadní. Založit novou pravicovou stranu je mnohem snazší než novou levicovou stranu. Najde se vždy dost sponzorů, či lépe řečeno investorů. Proto je pravice schopna do každých dalších voleb postavit novou zaručeně tu pravou a čistou pravicovou stranu. Levice tento luxus nemá.

Druhá silná levicová strana KSČM právě prochází demografickým kolapsem, nedokáže se zbavit minulorežimních manýrů a momentálně dělá spíše kampaň stranám typu Okamurovců spíše než čemukoliv levicovému. Strana zelených těžko dosáhne výsledků, kterých dosahuje v Německu či v Rakousku. Pokud se ČSSD nepodaří reformovat se, hrozí České republice osud Maďarska či Polska, kde se ve volbách rozhoduje mezi konzervativní a ultrakonzervativní pravicí. A to se nesmí stát!