K ČSSD po volbách: pojďte pane, budeme si povídat

Po krajských volbách zaznělo směrem k sociální demokracii mnoho různých doporučení, jak se má změnit a co má dělat lépe. Jaroslav Bican na základě své zkušenosti ze sledování volebních výsledků v Lidovém domě přidává radu vlastní.

Po krajských volbách se sociální demokracii dostalo tak protichůdných rad, co má dělat, že kdyby je chtěla všechny naplnit, musela by se rozpadnout na zpět změť nesouvisejících buněk a sekt. Výsledek by byl asi stejný, jako kdyby se každá noha stonožky rozhodla jít trochu jiným směrem.

Na jedné straně se tak sociálním demokratům doporučuje oslovit liberálně naladěnou mladou generaci ve velkých městech. Na straně druhé se jim zase vyčítá, že neumí artikulovat problémy svých tradičních voličů a příliš se věnují různým progresivním tématům.

Když si člověk čte všechny možné úvahy o tom, proč ČSSD ztrácí své voliče a co musí učinit, aby je znovu získala, a srovná si to s realitou v Lidovém domě v den vyhlašování volebních výsledků, neubrání se dojmu, že hlavní problém sociální demokracie nespočívá v programovém zaměření či v akcentování, nebo naopak v absenci některých témat. Stejně tak by byla chyba celou věc zúžit jen na otázku politického marketingu a říct, že úspěch hnutí ANO je postavený na tom, že se umí dobře prodat, kdežto ČSSD v tom selhává.

Zkušenost ze sídla sociální demokracie a sledování výsledků voleb lze shrnout jednoduše: politici a političky sociální demokracie na přítomné novináře a novinářky zvysoka kašlali. Nebyli ochotni se s nimi bavit. Novináři od nich byli maximálně odděleni. I rozhovory, které byly domluvené, se nakonec neuskutečnily. A problémy byly i se základním servisem, ať už s nedostatkem zásuvek či vodou, která došla a nikdo už další nepřinesl.

Sociálnědemokratičtí politici musí v mnohem větší míře chodit tam, kde se lidé objevují: na koncerty, do divadel, na různé projekce, slavnosti a podobně a úplně normálně se tam s nimi bavit. Foto Repro DR

Přístup k novinářům má ve srovnání s tím k občanům svá specifika a nelze mezi nimi hned učinit rovnítko, ale některé závěry konstatovat lze. Stále více se ukazuje, jak klíčová je v současné politice komunikace s voličem. A to komunikace přímá a bezprostřední. Není už tak důležité, zda se odehrává skrz sociální sítě či na živo.

Přestává stačit přítomnost v médiích, volič chce mít pocit, že politik komunikuje přímo s ním, že mluví k němu a občan mu stojí za to, aby si ho všiml a bral ho jako rovnocenného partnera. To jednak vyžaduje extrovertní povahu, velkou dávku času a energie, ale také bezprostřednost a schopnost komunikovat s občany bez povýšenosti a předsudků a nebo to alespoň umět setsakra dobře předstírat. Po politicích to také vyžaduje změnu celkového přístupu. Komunikaci s voliči rozhodně nelze dohnat během volební kampaně.

Je třeba v mnohem větší míře chodit tam, kde se lidé objevují: na koncerty, do divadel, na různé projekce, slavnosti a podobně a úplně normálně se tam s nimi bavit. A to ne z pozice funkce, kterou dotyčný zastává, škrobeně a oficiálně, ale jako účastník, který si to stejně jako oni přišel užít. Nejde o to, že by to dnes sociální demokraté vůbec nedělali. Často to ale působí tak, že politik přijel pozdravit dělný lid a ve výsledku to spíše posiluje dojem vzdálenosti politiků a občanů.

Když se vrátím ke sledování volebních výsledků v Lidovém domě, proč se taková akce vůbec pořádá? Jaký je její smysl? Z jakého důvodu tam sociální demokraté novináře vlastně pozvali? Můj pocit z toho je, že si to chtěli zkrátka odbýt.

Kdyby se sledování výsledků nekonalo, porušil by se obvyklý úzus a vzbudilo by to negativní pozornost, takže sociální demokracie akci zorganizovala, ale všemi směry z ní trčelo, že cílem je uspořádat ji co nejlevněji, s vynaložením co nejmenšího úsilí a pokud možno, aby se politici a novináři moc nepotkali a představitelé ČSSD s nimi nemuseli moc mluvit a být vystaveni jejich otázkám, z toho totiž plynou jen samé nepříjemnosti. To je však pravý opak toho, co má být účelem podobné akce.

Sledování volebních výsledků je příležitostí dát novinářům najevo, že sociální demokracie je vůči nim otevřená, že novináři nejsou nepřátelé, že vedení ČSSD je složené z lidí, kteří jsou vstřícně naladěni a ochotně a přátelsky se s novináři baví, ale v praxi tato akce měla právě opačný účinek, byla proto naprosto k ničemu a pro sociální demokracii a její působení navenek by bylo lepší, kdyby se vůbec nekonala.

Změnit přístup ke komunikaci s voliči, být v ní nenucený a civilní je jistě velký úkol, a něco takového nelze vynutit a zadat příkazem, protože celé snažení pak s největší pravděpodobní bude působit směšně. Když se tak někteří sociální demokraté začnou chovat sami od sebe, bude je to bavit a najdou v tom zalíbení, další se pak přidají a časem se třeba změní celkové ovzduší, které v Lidovém domě vládne. Dnes je trochu zatuchlé.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pátek, 14.Října 2016, 15:06:51

Jestli tu nebude nějaká vnitřní souvislost. S novináři, potažmo s veřejností chce komunikovat asi jenom ten, kdo má co sdělit.

A to je právě ta otázka: jestli současná sociální demokracie má vůbec ještě světu co říci. S výjimkou starosti o vlastní volební výsledky.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 14.Října 2016, 20:50:3

Souhlasím s článkem.

Jednak souhlasím s tím, jak moc a jak moc protichůdných rad se pro ČSSD vyrojilo.
Od výzev k velmi radikální změně jak politiky, tak personálií, po umírněné, které říkají, že stačí drobné úpravy kurzu.

Politoložka Dvořáková v rozhovoru řekla: "Nejsem si jista, jestli ANO přebírá sociálně demokratické voliče. Pravděpodobně přebralo voliče komunistů, u těch sociálních demokratů je otázka, jestli je přebralo ANO, nebo zůstali doma."
--------------- já bych to nebral na lehkou váhu, jsou tady náznaky, že by hlavním poraženým mohla být skutečně KSČM.
Rozhodně bych -- kdybych byl volební manažer ČSSD :)) -- chtěl dobrý a průkazný povolební průzkum, který by dal odpověď na tuto otázku. Chtěl bych vědět, kolik od ČSSD přešlo k ANO a kolik voličů ČSSD nepřišlo, ale k parlamentním volbám příjdou.
Volby do parlamentu mají vždy vyšší účast, tak to v Česku prostě je.
Sám jsem zářný příklad - do parlamentu jsem volil vždy od sametové revoluce, obecní, krajské a senátní volby - jak kdy. Letos ne.
((( pokud mám být upřímný, kdybych opravdu chtěl, tak to nějak zvládnu, ale moc se mi to nehodilo, takže jsem se na to ,,,,,, )))

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Andrej-Babis-ma-velky-problem-ktery-jej-muze-dobehnout-za-rok-ve-velkych-volbach-Profesorka-Dvorakova-rozebira-lekci-kterou-dostal-458213

K těm jednotlivým kritikám --- podle mě by ČSSD měla dát svému programu pro parlamentní volby správné proporce.
Samozřejmě se nevzdávat menšinových témat, není proč, ale posměváčkům, kteří škodolibě tvrdí, že se ČSSD začíná starat jen o ekology a menšiny, že se vzdaluje svým tradičním voličům, nebo naopak těm, kteří socialisty obviňují z druhé strany, že v dobách růstu nešetří a voliče si kupují --- je přece třeba umět říct, jak to je.

A je to tak, že sociální demokracie stojí o sociálně soudržnou společnost, která je prokazatelně lepší, než společenská uspořádání s hlubokými sociálními rozdíly. V sociálně soudržných společnostech je nižší míra obecné kriminality, útlaku menšin, korupce atd.
To není žádné menšinové téma.
Ale alfa a omega.
To kvůli udržení sociální soudržnosti společnosti jsou sociální demokraté pro veřejné zdravotní pojištění, které je ve své podsttě solidární, proto jsou pro kvalitní veřejné školství, proto v době růstu prosazují valorizace penzí a růst platů ve státní správě atd.

Tohle je třeba si nenechat ukrást.

A jelikož je doba lačná po velkých slovech, proč je neříct? Proč nebýt patetický?
ČSSD se věnuje i menšinovým tématům, ale není to strana bez velkých témat.---- je strážkyně a obránkyně sociálně soudržné a solidární společnosti. Ano, Strážkyně a Obránkyně!
Trochu nadšení........................

A souhlasím i se celkovým vyzněním článku -- 2x jsem v poslední době použil příměr z tenisu, tak do třetice::
Profesionální tenisté mají kontakt s médii jako nedílnou součást své práce. A někdy je to těžké, prohraný zápas a tak.
Politici na úrovni osádky Lidového domu by měli být stejní profíci, nevidím důvod po nich požadovat méně.
Ve volební den nemůžou být zalezlí.
A se šetřením na mě nechoďte -- ochota není za peníze.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 14.Října 2016, 20:52:30

A rozhodně bych šel do parlamentních voleb jako tým. Tým, který ví co chce, má svá témata a za nimi si stojí.

Už bylo dost kampaní postavených na osobě předsedy. Sobotka má jiné přednosti než šoumenskou fotogeničnost.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.