Zachraňme Evropu! vyzýval obří banner červeně zářící na kongresovém centru nad Nuselským mostem. Strana evropských socialistů (PES) má oprávněný pocit, že spojená Evropa zvažuje ve svých šedesáti letech skoncovat se životem a vrhnout se po hlavě dolů do propasti národního populismu. A není se čemu divit, v posledních letech jí zmítá jedna krize za druhou, což vydá v lepším případě na pořádnou kocovinu, v tom horším na depresi.

Dobrou zprávou tedy je, že si jedna z tradičních politických stran uvědomuje závažnost diagnózy. Klíčová však bude vhodná medikace. Tu se evropští socialisté snažili hledat na své programové konferenci konané minulý týden v Praze, kam poprvé přizvali značné posily z řad svých politických aktivistů s cílem zapojit je do debaty.

Chtějí-li zachraňovat Evropu pro mladé a pokrok, jistě se to neobejde bez snahy naslouchat hlasům zevnitř i zvnějšku. A takový hlas, jakmile náležitě zesílí, bude postupem času nezbytné poslouchat, což je principem hnutí budovaného zezdola.

Právě jeho prostřednictvím triumfoval v posledních labouristických primárkách Jeremy Corbyn, který nechyběl mezi lídry rokujícími v Praze. Ačkoli bývá označován za euroskeptika, Corbyn nechce Evropskou unii rozbít, ale volá po její zásadní reformě: „EU potřebuje ekonomický směr, který by se zabýval přerozdělováním bohatství a moci. Její současné špatné fungování naopak prohlubuje nerovnost. Proto mají lidé pocit, že se na ně zapomnělo a tendenci odklánět se jiným směrem.“

O tom, že politika je příliš elitářská a lidé jí nerozumí, panuje široká shoda, umocněná nedávným vítězstvím Donalda Trumpa. Nezbývá než doufat, že bití na poplach brzy dolehne i do slonovinových věží v Bruselu a v dalších hlavních městech. Rezoluce vzešlá z programové konference PES tomu zatím nenasvědčuje, nic nového v ní nenajdeme.