Zachraňme Evropu! vyzýval obří banner červeně zářící na kongresovém centru nad Nuselským mostem. Strana evropských socialistů (PES) má oprávněný pocit, že spojená Evropa zvažuje ve svých šedesáti letech skoncovat se životem a vrhnout se po hlavě dolů do propasti národního populismu. A není se čemu divit, v posledních letech jí zmítá jedna krize za druhou, což vydá v lepším případě na pořádnou kocovinu, v tom horším na depresi.

Dobrou zprávou tedy je, že si jedna z tradičních politických stran uvědomuje závažnost diagnózy. Klíčová však bude vhodná medikace. Tu se evropští socialisté snažili hledat na své programové konferenci konané minulý týden v Praze, kam poprvé přizvali značné posily z řad svých politických aktivistů s cílem zapojit je do debaty.

Chtějí-li zachraňovat Evropu pro mladé a pokrok, jistě se to neobejde bez snahy naslouchat hlasům zevnitř i zvnějšku. A takový hlas, jakmile náležitě zesílí, bude postupem času nezbytné poslouchat, což je principem hnutí budovaného zezdola.

Právě jeho prostřednictvím triumfoval v posledních labouristických primárkách Jeremy Corbyn, který nechyběl mezi lídry rokujícími v Praze. Ačkoli bývá označován za euroskeptika, Corbyn nechce Evropskou unii rozbít, ale volá po její zásadní reformě: „EU potřebuje ekonomický směr, který by se zabýval přerozdělováním bohatství a moci. Její současné špatné fungování naopak prohlubuje nerovnost. Proto mají lidé pocit, že se na ně zapomnělo a tendenci odklánět se jiným směrem.“

O tom, že politika je příliš elitářská a lidé jí nerozumí, panuje široká shoda, umocněná nedávným vítězstvím Donalda Trumpa. Nezbývá než doufat, že bití na poplach brzy dolehne i do slonovinových věží v Bruselu a v dalších hlavních městech. Rezoluce vzešlá z programové konference PES tomu zatím nenasvědčuje, nic nového v ní nenajdeme.

Z témat, která by mohla u občanů vzbudit ztracený zájem a důvěru, se v ní mluví pouze o podpoře evropského sociálního pilíře. Ten by měl podle PES zajistit rámec pro odborářský protokol sociálního pokroku, jež staví základní sociální práva nad ekonomické svobody a pravidla hospodářské soutěže. Současný návrh pilíře však neobsahuje žádné právní závazky, a hrozí tedy, že do praktické roviny se nikdy nepromítne.

Konkrétní návrhy na snižování nerovnosti v podobě změny daňového zatížení každodenní spotřeby nebo investice do třetího sektoru na straně jedné a zavedení daně z finančních transakcí či daně z bohatství na straně druhé v debatě sice zazněly, avšak do rezoluce se nedostaly. Volební guláš dle receptu Thomase Pikettyho zdá se hned tak neochutnáme.

Chce-li Strana evropských socialistů uspět v záchranné akci, bude se nejdříve sama muset změnit. Do čela postavit silného lídra s jasně progresivní vizí a schopností ji komunikovat navenek. Důležitou roli budeme v procesu obrody sociální demokracie v Evropě hrát i my, aktivisté.

„Občanské hnutí, které spojí lidi v boji proti ekonomickým problémům, bude mnohem silnější než populisté, kteří kladou vinu za problémy menšinám a zranitelným lidem“ správně poznamenal Jeremy Corbyn. Jak udržet zápal a rozšířit jej na evropskou úroveň ale v Praze neprozradil. Ale jistě má plán - je si vědom, že být radikální znamená uchopit věc u kořene, a že kořenem společnosti je sám člověk.