Na první pohled to vypadá jako ohromný otřes: nejsilnější německá strana — Křesťanskodemokratická unie kancléřky Merkelové (CDU) — prohrála v neděli v pomořanských zemských volbách s evroskeptickou a protipřistěhovaleckou Alternativou pro Německo (AfD). Jiná pravicová strana porazila CDU takto vůbec poprvé od války. A stalo se tak navíc právě v Meklenbursku-Předním Pomořansku — domovské spolkové zemi samotné Angely Merkelové.

Dnešní, tedy pondělní vydání německých listů jsou plná slov jako „debakl“, „katastrofa“ či „masakr“ a „nutnost změny“. Při bližším zkoumání ale nelze nevidět, že tyto výrazy zaznívají především v titulcích, a pak v reakcích představitelů bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU), která s CDU tvoří tradiční volební alianci a jež ji zároveň soustavně tlačí do konzervativnějších poloh.

AfD přirozeně slaví a soustavně opakuje, že si CDU může za prohru sama, protože se odcizila zájmům voličů a ztratila jejich důvěru během uprchlické a migrační krize. Tvrdí také, že je Meklenbursko-Přední Pomořansko jen předstupněm k triumfu ve spolkových volbách plánovaných na září příští rok.

Analytický pohled však snadno odhalí, že volby v neděli zdaleka takový třesk a překvapení neznamenají. A že spíše než aby přinesly nějakou revoluci, urychlí v německé politice stávající trend.

↗

Téma imigrace ovlivnilo dle průzkumů v Pomořansku rozhodování každého třetího voliče. Foto archiv Schz.de

Třeba je uvědomit si několik věcí: za prvé, AfD volby v neděli zdaleka nevyhrála. To se podařilo sociálnědemokratické SPD, jež vede v zemi vládu už od roku 1998. Tentokrát dostala SPD 30,6 procenta, čímž proti volbám 2011 ztratila sice pět procent hlasů, stále však získala výrazně více než druhá AfD s 20,8 procenta.

Za druhé, Meklenbursko-Přední Pomořansko je relativně chudá východoněmecká země s pouhými 1,6 milionu obyvatel. CDU se tu už dlouho nedaří. Strana kancléřky Merkelové zde získala ve volbách 2011 23,1 procenta hlasů, tedy o dvanáct procent méně než SPD. Nyní obdržela 19,0 procenta hlasů, tedy o necelá dvě procenta méně než AfD, ale zároveň opět o přibližně dvanáct procent méně než sociální demokraté.

Za třetí, AfD je už zastoupena v polovině německých zemských sněmů, nikdo s ní ale nikde nechce do vlády. Stejně tak tomu bude i v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde vládla v minulých obdobích velká koalice SPD-CDU. Vzhledem k tomu, že tato koalice získala aktuálně 42 mandátů z 71 celkových, bude takřka s jistotou pokračovat. Druhou možností je ještě pak těsná koalice SPD-Linke s 37 mandáty.

Za čtvrté, Pomořansko je — na rozdíl od levicového Meklenburska — v posledních letech baštou krajní pravice. AfD zvítězila ve stejných obvodech, v jakých uspěla při minulých volbách fašizující strana NPD, která měla doposud v zemském sněmu šest poslanců. V nedělních volbách AfD NPD totálně vysála, a i když přebrala voliče i od jiných stran, právě NPD ze sněmu zcela vytlačila.

Za páté, znalci německé politiky se shodují, že vedení CDU nepřikládalo pomořanským volbám přílišnou důležitost — nejméně od června totiž už bylo dle průzkumů jasné, že CDU bude bojovat s AfD právě o druhé místo; křesťanští demokraté přitom neudělali téměř nic pro to, aby nástup AfD zbrzdili.

Někteří pozorovatelé naznačují, že se Merkelová pokusila pomořanské větvi CDU pomoci svým vyjádřením v rozhovoru z minulého týdne, ve kterém přiznala v migrační politice chyby. Jiní však upozorňují, že toto vyjádření zapadá spíše do celkového trendu v německé spokové politice započatého už dříve.

A z tohoto důvodu také za šesté: je zřejmé, že CDU nejen nemůže, ale ani už nechce a nebude, přistupovat k migračně-uprchlické krizi stejně jako v minulém roce. Jedna věc je, co se deklaruje, jiná však, co se skutečně dělá. Němečtí ministři se snaží už řadu týdnů zpružnit mechanismus deportací odmítnutých žadatelů o azyl a zpřísnit systém celkově. Také posuzování jednotlivých žádostí se soustavně zrychluje.

V podstatě nikdo si dnes nedokáže představit, že by Německo otevřelo hranice podobně jako loni v létě, kdy kolaboval Dublinský systém. Řeší se otázky integrace těch, kdo už přišli a jimž byl přiznán uprchlický status. Čeká se zároveň, že za některými z nich dorazí ještě jejich rodiny. Celkově ale vláda kancléřky Merkelové už svou politiku upravovat začala a pomořanské volby na tom mnoho nezmění — maximálně se bude o změně hlasitěji mluvit a, jak už naznačeno, trend se urychlí.

↗

Výsledky a zisky/ztráty jednotlivých stran. Repro WmC

Velkou zajímavostí pomořanských voleb je, jak se AfD podařilo mobilizovat Němce, kteří doposud nevolili, a to ani třeba NPD — účast u nedělních voleb byla 60,5 procenta; v roce 2011 šlo o 51,5 procenta.

Voliče přitom ztratily všechny ostatní strany — Linke propadla z 18,4 procenta na 13,2 a Zelení z 8,7 procenta na 4,8, čímžto přišli i o celé sněmovní zastoupení, podobně jako NDP. Do sněmu se přitom nepodařilo vrátit ani liberálům z FDP, kteří získali přibližně stejně hlasů jako minule, a neprorazili ani Piráti.

Další důležité volby se konají v Německu za čtrnáct dní v kosmopolitním Berlíně. Pak budou Němci hlasovat až v září 2017. Vláda i CDU kancléřky Merkelové tak mají dost času, aby se s nepochybným posunem nálad v zemi vypořádaly. A již dnes zřetelné kontury naznačují, jak tak učiní.

Velkou neznámou ovšem zůstává, jak bude reagovat na tentýž pohyb německá levice.