i když to zdejším altruistům uniklo. Ale ono to asi uniká i Němcům, neboť přes změnu politiky Mutti stále mele to své. Takže sázet na to, že si Němci řeknou, že se CDU a hlavně Merkelová poučila, bych neriskoval.

Ono CDU prohrála v téže zemi i minule a se stejným partnerem, tedy s SPD. A prohrála znovu, nepřekvapivě a se ztrátou od minule, která je tak malá, že kdyby ji dosáhla v podzimních volbách ČSSD, bude Lidový dům jásat: "Jen čtyři procenta." a bude slavit.

Dokonce se ani příliš nezměnil koaliční potenciál jednotlivých stran -- tedy za předpokladu, že tradiční strany setrvají na stanovisku, že AfD není potenciální koaliční partner.

Aby to vyznělo dramaticky, musí se mluvit o prohře s jinou pravicovou stranou. Jinými slovy, musí se CDU strčit do jednoho pytle s AfD.

podle mého vidění v tom právě určité dramatično přeci jen bylo (i když ne to agenturní, to myslím v textu dost relativizuju). Zde jsou důvody:

A) je to poprvé za hóóódně dlouhou dobu, co CDU s nějakou pravicovou stranou v Německu prohrála, tj. byla -- ač zatím symbolicky -- narušena její nenarušitelně dominantní pozice,

B) celá třetina voličů AfD volit minule nebyla, a to ani tu NPD, což je velice významná mobilizace,

C) AfD sála krom toho voliče od všech stran,

D) vzácně vylítli z parlamentu Zelení,

E) AfD vedla kampaň, v níž spojovala nesourodý mix kritiky přistěhovalecké politiky obecně, národoveckých motivů, islamofobie, antiislamismu, evroskepticismu, antiestablishmentství, sociálního populismu, konzervativních apelů na rodinu i libertariánského populismu ve vztahu k podnikatelům -- a ono zafungovalo,

F) nejsilnější z těchto motivů byl dle povolebních rychloprůzkumů pocit, že na uprchlíky doplatí místní sociálně slabší, přičemž do Mek-Pom se dostalo žadatelů o azyl relativně velmi málo, (druhý nejvýznamější byl potom antiestablihmentový motiv -- hlas proti současné politické elitě),

G) AfD byl na hlavním akci podpořit osobně i Václav Klaus, a to i přesto, že tato strana má v programu revizi Benešových dekretů, a to prosím včetně majetkových retribucí,

H) CDU o tom výsledku jako debaklu mluví (i když ano, zde to asi využívají spíše jen rétoricky),

I) Merkelová dramaticky vyhlásila, že za prohru přejímá odpovědnost.

jo, a pak ještě za J) v Mek-Pom leží obvod, ve kterém kandiduje ve spolkových volbách sama Merkelová.

a) Celková ztráta umírněných stran nebyla nijak vysoká;

b) Oproti předchozím volbám v někdejších nových zemích se udrželi Linke a zmizela jen NPD;

c) Mobilizace nevoličů a jejich proměna v protestní hlasy neposkytuje obvykle trvalejší volební zázemí, zvláště pokud mobilizující strana nedokáže hlasy mocensky zúročit.

Dramatický nebyl samotný výsledek meklenburských voleb, zajímavá je až reakce právě na úrovni spolkové CDU. Ony večně naprosto nepřiměřené přebarvené fráze o meklenburském masakru motorovou pilou. Mimochodem sama situace, kdy jsou novináři z nebulvárního tisku a politici z odlišných stranických stájí zřetelně zdrženlivějších v kritice neúspěchu než politici CDU je hodna pozornosti.

A spousta řečí o změně kursu, ale ani náznak kam.

Ano, to s Václavem Klausem je zajímavé. Jako doklad definitivního pádu toho, co kdysi znamenal.

Jo, no, to je taky pravda.

" do Mek-Pom se dostalo žadatelů o azyl relativně velmi málo"!
Do Mek-Pom se dostalo žadatelů o azyl okolo 22 tisíc, což je, jak píše dnes Keller "v takovém poměru, jako kdyby jich do 10 milionového Česka přišlo během necelých dvou let zhruba 137 tisíc"! To není relativně velmi málo na jeden vcelku chudý německý stát. Navíc tam asi bude platit více než jinde - slovy mnou zde již citované Němky - proč Merkelová po sjednocení, tehdy už jako ministryně, nenutila německé podniky aby zaměstnávaly přednostně Osťáky, tak jak je dnes nutí zaměstnávat migranty? Ti lidé tam pak mají logicky dojem, že vlastní lidé jsou upozaděni na úkor migrantů. Ten pocit i vzledem k těm ústupkům migrantům, neřešení jejich kriminality, prosakuje i jinde, takže i CSU varuje Merkelovou, aby přestala ignorovat voliče - občany.
Jinak je článek dobrý. To, že jste výsledek voleb nenalakoval růžovou politickou korektností, vás šlechtí.

V západních demokraciích se často nová strana a noví lidé ujmou funkcí ani ne tak pro své kvality, neřku-li zásluhy, ale lehce, tehdy, když jim nahrají okolnosti. Jsem dalek toho, abych i straně, kterou nemám rád, nepřiznal úspěch. Jde mi o něco jiného, o foukání do plachet subjektům jen proto, že dělají povyk a ne "cavyky".
Pozornost, která je u nás věnována volbám v Meklenbursku -Předním Pomořansku je ovšem málo přiměřená. Média zajímají volby ne podle jejich významu (pro ČR), ale podle toho, zda se rýsuje senzace, kterýžto fakt ovšem řádně nabuzuje i voliče.
Ve spolkové zemi na severovýchodě Německa žijí 2% Němců. Místní tradice je pruská a "enderácká". Dvě třetiny voličů ještě volily i SED. Kolik ztratila z minule obdrženého podílu hlasů SPD? 14%. Kolik CDU? 17%. (Nejsou na tom tady křesťanští demokraté celkem nevalně mimo jiné z důvodů podobných příčině, proč je KDU-ČSL slabá v severních Čechách?) Dramaticky neztratily velké strany, ale menší, a to jak na levici, tak na pravici. Zelení, Levice a PDS odepsaly k polovině hlasů. Ukázalo se tedy, že AfD brala hlasy těch lidí, kteří volili trochu "nazdařbůh" (a volby od voleb asi jinak), jen aby dali najevo svůj nesouhlas.
Opakuji, AfD uspěla. My bychom ovšem měli vzít v úvahu výsledky našich po sobě jdoucích krajských voleb a vědět také o raketovém startu Ano . A měli bychom měřit aspoň trochu tímto metrem.

AfD získala své hlasy především z řad nevoličů; a potom celkem rovnoměrně (procentuálně rovnoměrně) ze všech ostatních stran. Naproporcionálně ovšem z radikálně levicové "Die Linke", a - napohled překvapivě - mnoho hlasů i z principiálně prouprchlické strany Zelených. Je tedy vidět, že AfD do sebe "nasála" v prvé řadě skutečně čistě protestní hlasy - tedy hlasy těch, kteří mají zásadní nedůvěru vůči celému současnému politickému establishmentu, respektive celému politickému systému.

Tato skutečnost se ještě zvýrazní, když si uvědomíme, že vítězná strana sociální demokracie ve skutečnosti v absolutních číslech hlasy neztratila, nýbrž naopak z í s k a l a!! A to sice zhruba o čtyři tisíce hlasů více, nežli při volbách minulých! A dokonce i "dramaticky poražená" CDU kancléřky Merkelové dostala jenom o relativně nepatrný počet (taktéž čtyři tisíce) hlasů méně!

Takže o nějaké "dramatické porážce" vládních stran skutečně nelze hovořit; ten raketový vzestup AfD jde prakticky výhradně na konto oněch "protestních" hlasů, především z řad dosavadních nevoličů.

I tak se to dá ineterpretovat. Ale pak se k tomu dá jen dodat: "Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni". Rozumný praktik si však raději z toho nástupu AfD vezme ponaučení. V Německu je výkyv voličů od vládní politiky totiž abnormalitou. Indikátorem průšvihu.

S textem to souvisí spíše jen volně, ale je to nesmírně zajímavé, tak to sem dám. Německá média teď u příležitosti slavného "pozvání" od Angely Merkelové zrekonstruovala po hodinách sled událostí z oněch dní, a je tak zajímavé si připomenout, jak to tenkrát bylo. Vkládám sem zkrácený výtah z Zeitu, jak jej pro ČRO přetlumočil Karel Hvížďala:

"Podle této rekonstrukce pochod na Západ z budapešťského nádraží vyprovokoval Mohammad Zatareih, pětadvacetiletý Syřan, který se tam dostal přes Turecko. V té době bylo v Maďarsku asi 150 tisíc běženců.

Jenže již 25. srpna německý Úřad pro migraci a běžence poslal přes twitter zprávu, že i neregistrovaní běženci budou v Německu přijímáni. Když se to běženci dozvěděli, odmítali se v Maďarsku registrovat a Mohammada napadlo, že by se měli vydat pěšky do Vídně.

Vzdálenost 250 kilometrů se mu nezdála nepřekonatelná. A jeho přítel Achmed jeho ideu doplnil a řekl: Když nás bude minimálně tisíc, nikdo nás nedokáže zastavit. A tak se ve 12 hodin vydali na cestu.

V Berlíně ale úředníci stále trvali na tom, že Budapešť by měla plnit povinnosti člena EU. To však běžence nezajímalo a úředníkům ukazovali na mobilních telefonech zprávu z twitteru a vydali se po dálnici směrem k rakouským hranicím.

Policie se je sice snažila zastavit, ale mladí a silní mladíci vytvořili lidský řetěz a policejní kordon prorazili za přítomnosti televizních kamer. Asi v 17.15 na mobilním telefonu viděla Angela Merkelová zástupy pochodujících běženců, které ji připomněly konec války, kdy takhle utíkali Němci z východního Pruska.

V 19.30 přišlo na rakouské ministerstvo zahraničí oficiální sdělení maďarského velvyslance, že se k hranicím blíží asi tisíc běženců. Rakouský kancléř zavolal paní Merkelové. Dovolal se ji ale až ve 20.15.

Mezitím se Maďaři, aby předešli novým krutým záběrům utrmácených dětí a žen, rozhodli vypravit asi 100 autobusů s běženci k rakouským hranicím. Jestli budou vpuštěni dál, o tom muselo teprve rozhodnout Rakousko.

Ve 21 hodin se optala kancléřka svého vicekancléře Gabriela, jestli by souhlasil s tím, aby Německo přijalo 7 až 8000 uprchlíků z Budapešti. Pan Gabriel souhlasil, ale dodal, že musí jít o jednorázovou akci. A podobně i právníci s přijetím uprchlíků souhlasili.

Angela Merkelová měla na oficiální rozhodnutí jen pár minut, protože Orbán ji postavil před ultimátum: zanedlouho totiž měli vystoupit první běženci z maďarských autobusů u rakouských hranic a pokud by jim nepovolili průjezd do Německa, všichni by to uviděli v přímém přenosu a navíc tam mohlo dojít i k tragickým událostem.

Zastavit by je totiž bylo možné jen násilím, a to by politicky Německu hodně ublížilo. Ve 23.00 se Faymann dovolal Orbánovi a sdělil mu, že běženci mohou do Rakouska. O den později 5. září v 00.17 agentura APA vydala zprávu, že Rakousko a Německo povolilo vstup běženců do svých zemí. Rozhodnutí bylo přijato z důvodů nouze.

Paní Merkelová a pan Faymann však trvali na tom, že Maďaři brzy opět zavedou přísnou registraci běženců, aby nemohlo dojít k jejich nekontrolovaným pohybům po EU. To byl jejich největší omyl. Maďaři tento slib nedokázali nebo ani nechtěli dodržet.

než kdyby byl vyprávěn od počátku. Autoři to jistě vědí, vždyť i nás začíná příběh odsunutých až květnem 1945.
Vždyť kutálky na německých nádražích, společné foto Mutti s migranty, to bylo v příběhu Zeitu opomenuto. Nějak se z něj také vytratila velmi ostrá kritika ze strany Mutti a Faymanna, když začali Maďaři stavět plot. Jenže tohle k tomu patří! Bez toho je to polopravda = lež.
Navíc, když začal migrační nápor, tak Mutti, jako šéfka Evropy, neboť se tak prezentuje, nekonala. Neproběhla žádná mobilizace evropských špiček, neprobíhaly žádné technické opatření k zamězení této katastrofy. Byly jen ty kutálky a vítalo se. Ve hře jsou pak dvě varianty - buď zpravodajské služby a bezpečnostní složky Německa /i Rakouska/ neměly vůbec poznatky o tom, že migrační vlna probíhá, tudíž jejich šéfové musí vyvodit osobní zodpovědnost za jejich katastrofální selhání a odstoupit /případně je třeba vůči nim vyvodit trestní odpovědnost/, nebo tyto složky své šéfy informovaly a tito je, opět trestuhodně, ignorovali.
Je třeba si též v příběhu povšimnout tu evropskou katastrofální ztrátu pudu sebezáchovy. Ti migranti vědí, že se je nikdo nedovolí zastavit násilím, že všichni budou mít strach aby jim to politicky neublížilo, že by v tisku řvali na jejich obranu retardovaní altruisté, převozní a ubytovací mafie by v médiích vyráběly hrůzostrašné příběhy. Tak si, zákon, nezákon, jdou, kam chtějí.
Takovému primitivnímu vyděračství by jiné velmoci nepodlehly. Uvidíme do budoucna, jakou cenu za to Evropa zaplatí. I když nemalé splátky již proběhly. .

http://svobodneforum.cz/faz-pouceni-z-migracni-krize-aneb-zvladneme-to-rok-pote/

Příjem dolního kvintilu v Německu roku 2011
9030 € ročně
Pro srovnání příjem horního kvintilu v ČR
15013 € ročně,
příjem dalšího kvintilu v ČR 9286 € ročně,
tj. dá se zhruba říci, že 40% procent obyvatel ČR mělo vyšší příjem, než byl příjem 20% těch nejchudších v Německu.


2014 byla čísla pro ČR
15 326 a 9365 €
a pro Německo
8430 €.

Pro srovnání dolní kvintil
Francie 11 105, Belgie 10 706, Rakousko 11 615 €.

V paritě
ČR 2014
22 300 €, 13 626 € a 11 800 €
versus
8245 €