Německá krajní pravice úspěla v dalších volbách. Novináři zjišťují proč
Petr JedličkaVolební výsledek národovecké NPD v Pomořanech přiměl reportéry pátrat po jeho příčinách. Zjistili, že strana uspěla zejména v místech, kde svými aktivitami plní vakuum vzniklé po zeštíhlení místních úřadů a škrtech v jejich příspěvkových organizacích.
Národnědemokratické straně Německa (NPD) se ve spolkové zemi Meklenbursko — Přední Pomořansko podařilo již podruhé překročit pětiprocentní volební práh. S šestiprocentní podporou, vyjádřenou při nedělních volbách, tak bude v místním parlamentu zastoupena již druhé pětileté období.
Ve srovnání s minulými volbami hlasovalo pro NDP o něco méně lidí. V 71členném sněmu jí bude reprezentovat pět poslanců.
Jak uvádějí dopisovatelé velkých agentur, z vnějšího pohledu se nemusí zdát, že jde o velké vítězství. Německá media se přesto věnují příčinám úspěchu strany, která otevřeně využívá xenofobní a fašizující rétoriku, s velkou pozorností.
„Skutečnost, že se NPD podařilo udržet parlamentní zastoupení, škodí pověsti celého středovýchodu a je všem demokratům do budoucna výzvou,“ konstatuje regionální deník Ostseezeitung.
„(NPD) má silné voličské jádro (...) a ani pokles nezaměstnanosti na tom nic nezměnil. V naší společnosti je něco tuze shnilého, když NPD dosáhne v zemských volbách většího úspěchu, než (liberálové z) FDP,“ míní mnichovský Süddeutsche Zeitung.
Ve výčtech konkrétních důvodů úspěchu NPD (kterou většina německých novinářů nazývá otevřeně „neonacistickou“), zaznamenávají všechny zdroje dva faktory: nízkou volební účast a vysokou podporu ve venkovských obcích, kam kandidáti velkých stran obvykle ani nezajížděli.
Jak ale připomíná berlínský Taz, die tageszeitung, účast při volbách v Pomořanech dosáhla i letos 51 procent a také absence předvolebních srazů nemůže v současné multi-mediální době vysvětlit vše.
Ostatní se nestarají
Poněkud hlubší odpověď na otázku „Proč?“ nabízejí média, která do oblasti s největší podporou NPD vyslala reportéry.
„Ano, mnoho lidí zde sdílí krajně pravicové myšlenky. Zvláště mladí. A já to docela chápu,“ cituje německá sekce zpravodajského serveru Local slova Olafa Krügera, nezaměstnaného kuchaře z vesnice Koblentz.
Právě v Konblentzu získali národovci nejvíce hlasů vůbec — 33 procent odevzdaných.
„Žádná jiná strana se tu o lidi nestará,“ dodává Krüger.
Podle zjištění reportérů organizují představitelé NPD veškerý místní veřejný život. Vedou sbor dobrovolných hasičů, pořádají zábavy a sportovní zápasy, pomáhají důchodcům. Podařilo se jim prý zaplnilt vakuum - prostor, jenž vznikl po seškrtání rozpočtů místních úřadů a jejich příspěvkových organizací.
Před volbami pak členové NDP polepili obec plakáty s nápisy „Konec invazi Poláků“ či „Pryč s cizinci, kriminálníky“. Lidé na to údajně slyší, i když je slovo „kriminálník“ na plakátu jen malými nevýraznými písmeny.
„Je vidět, že se snaží. Nikoho jiného venkov nezajímá,“ konstatuje další z místních usedlíků.
Když není práce ...
Popsanou zkušenost potvrzují i znalci, na něž se v podobně zaměřeném textu odvolává David Crossland z anglojazyčné mutace deníku Der Spiegel. Sociální demokraté (SPD), kteří v Pomořanech vládnou, řeší prý velkou politiku. V minulém funkčním období se jim podařilo snížit nezaměstnanost; ta ovšem stále dosahuje 12 procent — daleko více než je (sedmiprocentní) německý průměr. Ve venkovských regionech země je navíc mnohem vyšší.
Z Meklenburska — Předního Pomořanska zmizely po sloučení Německa velké továrny. V menší míře zůstaly pouze loděnice. Jinak se v zemi vyrábí jenom elektřina z větrných turbín a solárních elektráren, jež mnoho venkovanů nezaměstnají, a místní rozpočet plní též turisté. Ti ale zajíždějí opět jen do pobřežních letovisek.
Místní vláda řeší až nejpalčivější důsledky, uvádí jeden ze znalců citovaných Spieglem. V roce 2010 takto například vydala nařízení, dle něhož musejí učitelé a učitelky ve školkách při vstupu do zaměstnání slibovat věrnost německé demokratické ústavě — ukázalo se totiž, že na venkově zakládá NPD vlastní školky, ve kterých děti vychovají členky a členové strany.
Před letošními volbami zase sociální demokraté vystoupili proti NDP se satirickou kampaní. Ta však na venkově příliš neúčinkovala. Systematicky bojují s xenofobií jen neziskové organizace a pověřené agentury. Ty ale v důsledku krize přišly o granty, respektive o příspěvky.
Ve vesnici Jamel nalezli reportéři Spieglu velkou směrovku, která ukazuje počet kilometrů k rodišti Adolfa Hitlera. Na dvorku tamního sídla NPD viděli zahradní gril s nápisem „Happy Holocaust“. Místním takové věci údajně nevadí.
Selhává i Berlín
http://www.spiegel.de/politik/deutschland/0,1518,784972,00.html
Dominantní část německé společnosti dále názory a iniciativy NPD nejen odmítá, ale také se jim aktivně brání. Jen málokteré setkání strany na náměstích ve velkých městech se obejde bez nějaké protiakce, pochody jejích sympatizantů tradičně blokují lidské řetězy.
Dle mého názoru nehrozí, že by Německo zhnědlo. Způsoby, jimiž se NPD daři vyplňovat vzniklý prostor na venkově jsou ale pozoruhodné proto, že strana si takto buduje stabilní voličské jádro, které už jenom nějaká nárazová kampaň proti pravicovému extremismu nepřesvědčí.