Téměř sedmiprocentní podpora v nedělních volbách přivedla do řeckého parlamentu stranu, jakou jsme ve velké evropské politice dlouho neviděli. Chrysi Avgi, neboli Zlaté jitro (či Zlatý úsvit), slibuje „nacionální revoluci“ a „trest zrádcům národa“, „nástup očistné armády“ a „vymýcení sociální džungle s miliony přivandrovalých migrantů“. Její předáci nešetří výhrůžkami, její členstvo si sem tam zvedne pravici a její znak — řecký meandr — připomíná svou stylizací nacistickou svastiku. Všichni novináři byli na první stranické tiskovce po volbách donuceni vstát, když vcházel předseda Nikolaos Michaloliakos, a ti, kdo neuposlechli, byli krátce střiženými pořízky vypovězeni z místnosti. Celou scénu i Michaloliakosovu řeč zachytilo video, které se záhy rozšířilo po internetu.

Vskutku nezaměnitelná prezentace strany a fakt, že jí navzdory obsadí jednadvacet poslaneckých míst, získal Zlatému jitru obdiv národovců z celé Evropy. Naději na změnu zkostnatělého systému v něm vidí i čeští Vandasovci.

Hlavní agenturní zdroje nazvaly Zlaté jitro hned bez okolků neonacisty, šířeji se ale straně zatím moc nevěnovaly. Co tedy jsou ti řečtí „neonacisté“ vlastně zač? Co mimo zmíněné obecnosti prosazují a jak docílili s příslušným stylem takového úspěchu? A mohou být v nějakém smyslu opravdu nebezpeční?

Zázračný vzestup

Zlaté jitro se samo označuje jako lidově vlastenecké hnutí a hlásí k podobným hodnotám jako i jiné strany národovecké pravice v Evropě: kulturnímu a hospodářskému nacionalismu, protekcionismu, kritice politiky Evropské unie, důrazu na sociální práva a pořádek, homofobii a potlačování imigrace do země. Strana existuje formálně od roku 1993 a mimo zmíněné se často odvolává na dílčí pozitiva vládnutí řecké plukovnické junty (1967-1974). Skupina zakladatelů strany okolo Nikolaose Michaloliakose — vystudovaného matematika a kdysi příslušníka zvláštních vojenských jednotek — působí aktivně už od první poloviny osmdesátých let.

Po čtvrt století bylo Zlaté jitro jen jedním z mnoha uskupení, kterých si na pravém okraji řeckého politického spektra všímali pouze odborníci. V médiích se o straně psalo převážně v souvislosti s různými incidenty a dílčími akcemi, například narušováním athénské Gay Pride, vzpomínkovými průvody k hrobům obětí levicových bojůvek či potyčkami s řeckými antifašisty.