Státními svátky se vládnoucí moc přihlašuje k určitému programu. 28. říjen byl ponechán jako státní svátek, i když je to výroční den založení státu, který byl s přičiněním nynějšího prezidenta zlikvidován, aby naše nynější Česká republika mohla existovat. Přihlášení ke vzniku Československa slouží jako omluva současné státní politice. Pořád nějak platí za autoritu Tomáš Garrigue Masaryk, který se však vícekrát přihlásil k demokratickému socialismu jako politické realizaci humanity. Byl to vznik státu založeného na demokratických, možno říct plebejských hodnotách a státu nezávislého na náboženských směrech Vládl v něm v kontrastu k rozpuštěné habsburské monarchii zhoubný národní princip (Jeho ústava začínala slovy „My národ československý …“), ale uplatňoval se v něm více než v okolí občanský princip.

Svátek o měsíc dříve, 28. září nezávisle na nevalných historických dokladech připomínané události reprezentuje odlišné hodnoty. Významným domácím světcem byl kníže, a jako takový reprezentuje program hierarchický a aristokratický. Byla to skromná česká podoba toho, co jinak známe v postavách svatořečeného císaře Konstantina, který jako pohan řídil zasedání prvního ekumenického církevního sněmu církve r. 325, a císaře Karla zvaného Veliký, kterému církev odpustila jeho harém a pro všemožnou mocenskou podporu ho odměnila titulem světce. V Praze má (společně s Pannou Marií) kostel na novoměstském břehu Nuselského mostu. Václav má ovšem zvláštní privilegium, že byl knížetem a měl být mučedníkem. Je pozoruhodné, že jeho mučednický kult začal prosazovat Boleslav I., který ho pravděpodobně nechal zavraždit. Václavovo svatořečení (tehdy formou přenesení ostatků) zařídil vrahův potomek a následník Boleslav II. Přitom je jasné, že jeho bratr a jeho okolí se hlásilo ke křesťanství stejně jako on. To jsou silné indicie toho, že spor měl politickou povahu. Není žádný důvod předpokládat, že kníže Václav zemřel pro vyznávání křesťanské víry. Mluvit o něm jako o mučedníkovi je proto účelové a nepoctivé. Podle všeho šlo o politický spor. Lze mít za to, že Václav prosazoval vazbu knížectví na Říši (pravidelné roční odvody, které vyjednal), zatímco Boleslav mohl být stoupencem samostatného národního státu, pokud můžeme na onu dobu přenést novověké pojmy.