Není to tak dlouho, kdy jsem kritizoval počínání sdružení Iuridicum Remedium (IuRe). To ve svém prohlášení zašlo za hranice běžné slušnosti, protože k ospravedlnění toho, že se zastává krajně pravicových extremistů, se neštítí uvádět polopravdy i vyložené nesmysly. V jeho prohlášení, v němž hodnotí Dělnickou stranu (DS) a Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DS SS), je totiž mj. napsáno: „Toliko na okraj IuRe poznamenává, že ani fakticky není mezi DSSS a DS kontinuita. DSSS se rozhodla opustit neonacismus (což je stvrzeno i jejími symboly), nahradit jej xenofobií a vyplnit tak uprázdněné místo po Národní straně.“

V polemice s tím jsem krom jiného poukázal na to, že IuRe jsou ultraliberální extremisté, kteří jsou v rámci svého fundamentalistického fanatismu schopni transformovat ochranu svobody shromažďování v ochranu práv nacistů. Dnes se soustředím na důkaz, že se Dělnická strana sociální spravedlnosti neonacismu nezřekla.

Dělnickou stranu rozpustil Nejvyšší správní soud (NSS), jeho rozsudek však zatím nenabyl právní moci. DS se totiž odvolala k Ústavnímu soudu, což má odkladný účinek. Dělnická strana, kterou NSS označil jako (neo)nacistickou, tedy stále regulérně existuje. A jejím předsedou je stále Tomáš Vandas. Tento předseda (neo)nacistické strany je hlavním volebním lídrem Dělnické strany sociální spravedlnosti (DS SS), což samo o sobě stačí k prokázání toho, že se DS SS (neo)nacismu nezřekla.

Prvním nezbytným krokem ke zřeknutí se této ideologie by muselo být Vandasovo odstoupení z místa předsedy DS a zrušení členství v této straně, nebo prostě dobrovolné rozpuštění DS. Vandas se ovšem namísto toho odvolal k Ústavnímu soudu, čímž dal dostatečně najevo, za jakou ideologií, za jakým konáním si stojí. A čímž také potvrdil, že trvá na svých názorech, které coby předseda DS hlásal veřejně a že se nezříká své účasti na neonacistickém srazu v Německu, například. Dnes může Vandas donekonečna vykřikovat, že je proti jakémukoli rasismu, je však zřejmé, že jde jen o pouhé předvolební rétorické cvičení, nikoli o ideologický posun. Výše řečené se pochopitelně týká i ostatních kandidátů DS SS, kteří jsou zároveň členy DS, což je naprostá většina z nich.

Jedním z hlavních argumentů NSS, kterým odůvodňoval rozpuštění Dělnické strany, bylo její personální provázání s neonacisty z Národního odporu, Autonomních nacionalistů apod. DS SS sice několik jedinců z řad těch nejznámějších neonacistů už do voleb na své kandidátce nepostavila, kandidují za ni však neonacisti jiní, z nichž mnozí jsou taktéž členy Národního odporu a dalších neonacistických iniciativ. Antifašistická akce (Antifa) na svém webu informuje, že za DS SS kandiduje celkem devětadvacet neonacistů.

Najdeme mezi nimi pozoruhodnou sbírku, například organizátory či pravidelné účastníky neonacistických akcí, včetně pokusu o pogrom Romů v litvínovském Janově, někteří z nich mají na těle vytetované nacistické symboly či se svými rasistickými názory nijak netají. Například Václav Dvořák (24, Žďár nad Sázavou), který kandiduje za DS SS na Vysočině, na svém internetovém profilu vzkazuje návštěvníkům (podávám v původním znění): „Neodsuzujte me za moji viru,odsuzujte samy sebe za svuj původ“. Tomáš Málek (22, Brno) kandiduje za Jihomoravský kraj. Přezdívají mu Malý Tom a je členem Národního odporu Brno, šéfem DS SS v Brně a jedním z neonacistů z okruhu do Čech přesídleného bývalého policisty a pornoproducenta Marina Baldaufa. S ním Málek navštěvuje v Rakousku dosud žijícího nacistického publicistu a kdysi člena elitní „SS divize Leibstandarte Adolf Hitler“ Herberta Schweigera.

Dalším kandidátem strany, která se podle IuRe zřekla neonacismu, je i Jiří Varadínek (31, Hulín) kandidující ve Zlínském kraji. Podle Antify, která má v tomto směru vždy dobré informace, jde o dlouholetého internetového aktivistu, který vystupoval na diskusním fóru hooligans.cz pod nickem J.VonV. Jako fanoušek pražské Sparty dostal loni podmínečný trest po zápase v Olomouci, kde házel kusy porcelánové mísy na ostatní diváky a na hřiště. Od Okresního soudu v Olomouci kvůli tomu odešel s desetiměsíční podmínkou a dvouletým zákazem vstupu na stadiony. Antifa informuje i o jeho přiznání, že je rasistou, v článku Neonacisté mluví o Natálce. Antifa zde cituje ze skrytého fóra na serveru hooligans.cz, do kterého má přístup pouze několik desítek vybraných osob. Zde tento kandidát DS SS krátce po žhářském útoku na romskou rodinu ve Vítkově napsal:

„Distancovat asi jo, ale na druhou stranu bych ten útok veřejně neodsuzoval. Nevíme 100 pro, jestli to nebyl nějakej náš sympatizant, kterej se třeba po přečtení Turnerovejch deníků odhodlal k akci. Ona to byla jen otázka času, než nějaký útok skončí "tragicky". Já bych tu chtěl říct - sám za sebe - že jsem rasista, rasistou budu a kdyby shořelo třeba 65 cikánskejch dětí tak slzu neuroním. Teď mě za to možná sežerete (a proto to píšu jen do skryté sekce, a konečně pro takový případy je fajn že je), ale pokud by to náhodou fakt byl útok nějakejch rasistů tak by měli být minimálně podporováni jako P.O.W.“

Dalším důvodem, proč NSS označil DS jako (neo)nacistickou byla účast jejích lídrů na neonacistických akcích a jejich rasistické a xenofobní projevy na veřejnosti. Tomáš Vandas v září 2008 řečnil v německém Altenburgu na tzv. Festivalu národů, který organizuje německá neonacistická strana NPD. „Odmítáme vizi architektů nového světového řádu, kteří považují pevnost Evropu za poslední překážku k uskutečnění svého staletého snu k ovládnutí světa,“ řekl zde mimo jiné Vandas, a připojil se tak ke spiklenecké představě ovládnutí světa Židy, kterou si vymysleli a produkují antisemité napříč dějinami.

Státní zástupce nedávno obžaloval šest lidí za výroky na loňské prvomájové demonstraci v Brně. Jsou mezi nimi i čtyři volební lídři DS SS. Jde o předsedu dosud nerozpuštěné (neo)nacistické Dělnické strany Tomáše Vandase, místopředsedy DS Jiřího Štěpánka a Petra Kotába a šéfredaktora Dělnických listů Martina Zbelu, který je zároveň předsedou militantní Dělnické mládeže. Obžalováni jsou za projevy odkazující na neonacismus, obsahující nenávist vůči různým skupinám obyvatel a za trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Vandasovci ovšem měli být za totéž obžalováni mnohem dříve, v Brně pouze zopakovali své dřívější výpady proti Romům a migrantům.

V prosinci 2008 v pražských Vysočanech například pronesl Vandas rasistický projev, v němž již tradičně zaútočil na menšiny a organizace, které jim pomáhají. Přihlížejícím neonacistům slíbil, že zatočí s nevládními organizacemi, které se zabývají menšinami. „Chceme zemi čistou, bílou, ne z parazitů a jiné verbeže,“ zvolal poté Vandas.

Od žádného ze svých výroků se Vandas nikdy nedistancoval a předsedou (neo)nacistické DS i nadále zůstává. Své výpady proti migrantům si ostatně před pár dny zopakoval na předvolebním mítinku DS SS v pražské Libuši, nedaleko tamní vietnamské tržnice. DS SS se tedy i v tomto směru chová stejně jako DS, která byla i díky tomuto chování označena za  neonacistickou stranu, od neonacismu se tedy ani v tomto směru neodklonila.

V počínání Dělnické strany soud nalezl xenofobní a šovinistické prvky, rasistický podtext a návaznost na hitlerovský nacionální socialismus. Personální propojení s neonacistickými iniciativami pak napomohlo k prokázání, že DS je neonacistická. Tato strana podle NSS vytváří uměle pocity ohrožení ze strany Romů, cizinců a imigrantů, podněcuje k násilí a usiluje o radikální změnu demokratického zřízení. Ochránci práv nacistů z Iuridicum Remedium se mohou vymlouvat třeba donekonečna, o nástupkyni DS, Dělnické straně sociální spravedlnosti, se však ani při nejlepší vůli nedá říci nic radikálně odlišného.