Brennerský průsmyk vždy projíždím se svátečním pocitem. Bylo tomu tak i letos v létě. Na italské straně na pozdrav mává první odbočka za platidly. Vipiteno. Město, kam jsme nikdy neodbočili. Jet po Evropském mostě Brennerem, bez fronty, znamená pro mne pocit svobody posledních dvaceti let. Stejně jako vlastní plechové auto se šaltpákou.

Ať žije Vipiteno! Pojedem se tam opít, těsně předtím, než fašouni zavřou hranice. Však se letos jeden z Rakouska nechal slyšet, že až zavřou hranici na Kuffsteinu, fronta povede až k Norimberku. Google povídá, že je to 262 kilometrů.

S Angelou a dieselem — oba musí pryč

Léta s Angelou Merkelovou se mi kryjí s léty s dieselovým motorem i s cestami kolem Vipitena. Když kancléřka ohlásila svůj odchod z čela strany, což v Deníku Referendum kolegyně a kolegové dobře reflektovali, pustil jsem si tiskovou konferenci Alternativy pro Německo. Jako obvykle má na YouTube větší sledovanost než jakýkoli projev někoho, kdo v Německu vládne.

„Merkelová musí pryč“ bylo volební heslo Alternativy pro Německo. Předseda Gauland správně konstatoval, že bez Alternativy pro Německo by teď Merkelová nikam neodcházela. A pak ve dvojici s paní Weidel, která mi připomíná umělé lidi z filmu Blade Runner, pěkně křesťanské demokraty oznámkovali.

„Merkelová za svého kancléřství přiložila sekyru ke kořenům energetickému hospodářství svým zbrklým obratem k obnovitelným zdrojům. Poškodila německý automobilový průmysl. Politikou na záchranu eura zruinovala Němcům úspory a zemi poškodila protiprávním otevřením hranic,“ hlásá komentář. Podle Alternativy pro Německo se křesťanská demokracie sociáldemokratizovala, sklouzla doleva. Musí se znovu najít.

Pak nezbylo než přiložit pár závěrečných polínek. Alternativa pro Německo konstatovala, že křesťanští demokraté personálně nemají z čeho brát. O předsednictví se tam uchází člověk, který namísto aby makal pro stranu, si šel do privátu vydělávat peníze, když zrovna s něčím nesouhlasil. Jen pro úplnost nakonec zaznělo, že jako kancléřka by Merkelová také měla skončit hned.

Konzervativci mezi sociáldemokratismem a fašismem

Sociálně demokratická politika je podle mne natolik dobrá, že se dá odpustit, když ji občas dělají konzervativci. Za Merkelové byla zrušena povinná vojenská služba, legalizovalo se partnerství homosexuálů, přibylo míst ve školkách a jeslích, zmírnily se sociální dopady Schröderovy „sociálnědemokratické“ reformy pracovního trhu, zastavily se jaderné elektrárny, učinily se nevratné kroky ke konci uhlí, milion lidí z válečných oblastí dostal šanci k normálnímu životu. Který konzervativec to dneska dokáže?

A jedno je jisté — příští konzervativec něco podobného nebude chtít. Až si konzervativci zas obléknou cizí peří, bude hnědé jak uniforma SA.

↗

Sociálně demokratická politika je podle mne natolik dobrá, že se dá odpustit, když ji občas dělají konzervativci. Foto Robmob, flickr

Kopnout si do Horsta Seehofera z bavorské CSU dnes patří k nejsnadnějším disciplinám vůbec. Jak ho popsat? Takový jezevec, který nezačal chlastat.

S určitou slabostí pro náladové šelmy bych si dovolil připomenout, že jde o kluka z chudé rodiny. Farář mu vysvětlil sociální učení katolické církve. Svou teorii domoviny, na kterou zřídil i ministerstvo, vytvářel i s intelektuálními špičkami našich Němců.

Seehofer si chce umět představit prostor, který je možné lidským způsobem obstarávat. Jako hospodář, ne jako uzurpátor. Jeho politický rozpad doprovázený lidskými trucy ukazuje, že s určitým typem křesťanské výchovy už politika dělat nejde.

Odbočit do Vipitena

Vipiteno se mi nějak vynořuje jako místo, kam bude nutno odbočit. Třeba po nekonečné frontě cestou tam. „Dál je Florencie, ještě dál i Řím, pak Tropea, ale po tom, jak jsme se tak vařili ve frontě, nemám sílu, milé děti.“

Nebo s očekáváním fronty cestou zpátky „Odbočíme do Vipitena, třeba si to zatím vyříkají a Evropský most zas otevřou, milé děti.“

Vipiteno může být krásné. Ale bylo by fajn nezapomenout, že to bylo městečko na cestě někam dál, kam se může na chvíli odbočit někdy příště.

Léta s kancléřkou a dieselovým motorem jsou pryč. Kapitalismus si dodal kuráže a plive lidem do tváře. V každé kultuře jinak. Rusové si vezmou Krym, Saúdi rozřežou novináře, Trump zavede cla, Kellner si dceři koupí koně za čtvrt miliardy. Společný jmenovatel — Hele, můžeme všechno, držte klapačku.

Kellner je kulturně nejblíž, nikoho nevraždí, ale když se člověk podívá, jak nechá zmizet hotel Praha nebo koupí koně, je tam ustrnutí nad něčím, co člověka přesahuje. Odstranit takové ustrnutí, které působí lidé lidem, se po celou dobu snaží odstranit emancipační politika. Pod tímto zorným úhlem lze konstatovat, že kancléřka Merkelová se svou sociálně demokratickou politikou dokázala pár trvalých věcí.

Angela Merkelová ve svých posledních projevech formuluje něco jako vlastní politický odkaz. Výzvu k toleranci a demokracii.

Ale kapitalismus nabyl nové kvality. Lidé u svých počítačů jsou zranitelnější, než se myslelo. Potřebujeme nový typ veřejnosti a politiky schopné akce. Merkelová neodchází jako někdo, kdo před dějinami vypadá špatně. Most do budoucnosti po ní ale žádný nezůstal. V tom má Alternativa pro Německo, která hbitě podsouvá ten, svůj, hnědý provazový žebříček, bohužel pravdu.