Brennerský průsmyk vždy projíždím se svátečním pocitem. Bylo tomu tak i letos v létě. Na italské straně na pozdrav mává první odbočka za platidly. Vipiteno. Město, kam jsme nikdy neodbočili. Jet po Evropském mostě Brennerem, bez fronty, znamená pro mne pocit svobody posledních dvaceti let. Stejně jako vlastní plechové auto se šaltpákou.

Ať žije Vipiteno! Pojedem se tam opít, těsně předtím, než fašouni zavřou hranice. Však se letos jeden z Rakouska nechal slyšet, že až zavřou hranici na Kuffsteinu, fronta povede až k Norimberku. Google povídá, že je to 262 kilometrů.

S Angelou a dieselem — oba musí pryč

Léta s Angelou Merkelovou se mi kryjí s léty s dieselovým motorem i s cestami kolem Vipitena. Když kancléřka ohlásila svůj odchod z čela strany, což v Deníku Referendum kolegyně a kolegové dobře reflektovali, pustil jsem si tiskovou konferenci Alternativy pro Německo. Jako obvykle má na YouTube větší sledovanost než jakýkoli projev někoho, kdo v Německu vládne.

„Merkelová musí pryč“ bylo volební heslo Alternativy pro Německo. Předseda Gauland správně konstatoval, že bez Alternativy pro Německo by teď Merkelová nikam neodcházela. A pak ve dvojici s paní Weidel, která mi připomíná umělé lidi z filmu Blade Runner, pěkně křesťanské demokraty oznámkovali.

„Merkelová za svého kancléřství přiložila sekyru ke kořenům energetickému hospodářství svým zbrklým obratem k obnovitelným zdrojům. Poškodila německý automobilový průmysl. Politikou na záchranu eura zruinovala Němcům úspory a zemi poškodila protiprávním otevřením hranic,“ hlásá komentář. Podle Alternativy pro Německo se křesťanská demokracie sociáldemokratizovala, sklouzla doleva. Musí se znovu najít.