Němečtí zelení za nové vlády, s novým vedením

Josef Šmída

Josef Šmída popisuje poslední politický vývoj v Německu z pohledu zelených, pohyb ve straně během jejich bilančního kongresu a profil nového spolupředsednictví. Vlastní postřehy doplňuje komentáři samotných německých straníků.

Posunuli se zelení v Německu opět víc ke středu, anebo jen zkoušejí jinou politickou strategii? Kudy si strana v současných náročných politických měsících razí cestu? Pro mnohé byl výsledek z loňských voleb úspěch, pro značnou část zelených to byla alespoň naděje udržení síly a pozice. Kam kráčí němečtí zelení tentokrát a jak se na nich podepsal krach jednání o společné vládě s CDU/CSU a FDP? Takové otázky si klade každý, kdo se zajímá o zelené strany v Evropě, a kdo alespoň letmo sleduje německé dění.

„Ještě půl roku před volbami jsme měli v průzkumech kolem patnácti procent. Pak jsme se propadli úplně dolů, strana se polarizovala a to včetně spoluvedení. Docházelo k protikladným vyjádřením, v naší komunikaci zavládl chaos. Takže výsledek voleb pro některé zkrátka nebyl nakonec takový úspěch,“ řekla mi Anna Cavazzini, která ve straně působí jako mluvčí federace pracovních skupin.

Za účelem najít odpovědi na výše uvedené otázky jsem vedle Anny oslovil také Terry Reintke, členku Evropského parlamentu za Svaz90/Zelení, a Michaela Blosse, asistenta europoslankyně Sky Keller, vedoucí evropské skupiny Zelení/ESA. Všichni tři se hlásí k levicovému křídlu strany, všichni tři mají politické kořeny v německých Mladých zelených.

Zajímalo mě zvláště, jak vnímají aktuální situaci v jejich straně. Jakou politiku reprezentuje současné vedení, které bylo zvoleno koncem ledna. A jak hodnotí nakonec zkrachovalé podzimní vyjednávání o koalici s pravicí.

nnalena Baerbock a Robert Habeck, noví spolupředsedové německých zelených. Foto FB Svaz90/Zelení

Podzimní pokus

Ve volbách loni na podzim získali němečtí zelení ve skutečnosti druhý nejlepší výsledek v historii. Ocitli se v situaci, kdy se museli začít podílet na koaličním vyjednávání. Levice byla v Německu poražená. Na druhé straně hrozila neúnavně posilující AfD. Návrat liberálů na scénu nakonec oprášil Jamajku. „Museli jsme začít jednat. I stranická levice se aktivně zapojila. Všechno to fungovalo na důvěře a na dobré víře, že tohle se nesmí pokazit kvůli nám… Důsledkem bylo, že náš vyjednávací tým byl stále větší,“ prozradila mi Anna.

Popsala mi situaci, kdy si jejich strana postupně vydobyla velmi specifickou pozici při vyjednávání. Jednak že od začátku chodili reprezentanti zelených ve větším počtu a taky protože byli vždy nekompromisně připraveni. „Potřebovali jsme docílit toho, aby při vyjednávání byli přítomni naši představitelé diskutovaných oblastí, ale zároveň do celé formy koaličního vyjednávání promítat naše další politiky. CDU/CSU na to dokázala reagovat, křesťanští demokraté se v mnoha věcech dokázali přizpůsobit a bavit se vážně o programu.“

Připravenou koaliční dohodu torpédovali nakonec liberálové, a to doslova hodinu před jejím uzavřením. Uvědomili si, že v takové koalici by se svými kartami nic neuhráli a v příštích volbách by opět vypadli z Bundestagu. Anna mi potrvdila, že liberálové po čtyřletém výpadku nebyli připravení na vládnutí, že neměli vybudovaný politický aparát, aby všechna témata dokázali tak zevrubně pojmout.

Nadto ve Svazu90/Zelených byli mnohem víc pro-aktvní. Oni tematicky rámovali vyjednávání. Klima, uprchlíci a transformace dopravy, to byly tři hlavní oblasti, kde si vytyčili svá pole.

Nový začátek

Přibližně dva měsíce pro krachu jednání o koalici Jamajka — tedy na konci ledna — se konal důležitý kongres zelených, jenž měl rozhodovat o vedení. Spolupředseda Cem Özdemir jako představitel Realos už dříve avizoval, že vůdčí post obhajovat nebude, a Simone Peter očekávání levice nesplnila. Byli to ostatně tak trochu právě oni dva, kdo symbolizovali chaos a protichůdná stanoviska vůči veřejnosti.

„Strana se teď chce zaměřit hlavně na sebe. Jak víc pracovat s politickým obsahem a méně se utápět v jednotlivých proudech. Všechno to vychází ze zkušenosti, že je potřeba se více orientovat na témata, cílené politické diskuze a strukturu. Ukázalo se, že jsme silní v politické práci, a dostalo se nám uznání, že máme znalosti a program, který dokáže uchopit a vypořádat se s výzvami 21. století,“ glosuje Terry nový směr vedení strany.

Terry mi potvrdila, že se strana snaží působit jednotně. A evidentně se jí tohle všechno daří. Svazu 90/Zeleným opět vzrostly preference a stávají se de facto nejsilnější respektovanou opoziční stranou, protože s tabulkově nejsilnější AfD nikdo nejedná. Za současným růstem popularity strany vidí Terry také silný a jednoznačný požadavek na nový začátek, nový styl, jazyk.

Na kongresu byli do vedení strany zvoleni celostranicky populární Robert Habeck, který neměl soupeře, a Annalena Baerbock. Ta porazila ve volbě kandidátku levice Anju Piel z Dolního Saska. Robert Habeck i Annalena Baerbock reprezentují ve straně Realos. Oba jsou ale svým způsobem i nadějí levice, které se nepovedlo postavit silnou kandidátku.

Stranický kongres, na kterém byli zvoleni, si podmanili ve svých projevech. Proti levici se ideově nevyhranili. „Odmítli své kandidatury takto rámovat. Naopak vyjádřili silnou potřebu se vůči dělení vymezit a překonat ho,“ odpověděla mi Terry na otázku, zda byla kandidatura do vedení strany soutěží oddělených proudů.

Jednotně proti autokratům

„Jsou dost inovativní, mají dokonce společnou kancelář. Je tam cítit mnohem větší spirit, než s předchozím vedením,“ vykládá spokojeně Michael. „Rozvíjí se dobrá spolupráce. Staré dělení na Realos a levici je překonané,“ dodává s přesvědčením, jako by to snad byla pravda.

Všichni tři mnou oslovení se shodují v tom, že nové vedení je ochotno posouvat mnohem více stranu kupředu s vidinou politického úspěchu, než ji jakkoli vychylovat, ať do středu nebo někam na levici, a stagnovat ve sváru.

Teď je ale čeká opoziční role a kampaň do evropských voleb. V jednotě a srozumitelnosti je síla. Zelení to podle všeho chápou a doma se chtějí pasovat do čela alternativy vůči tradičním stranám CDU/CSU a SPD a pak hlavně vůči AfD, která nabízí jen další variantu povědomého dystopického scénáře.

„Autoritářství v Evropě nyní stojí na tezi, že buďto oni, nebo nic. Chceme jednoznačně ukázat, že my jsme tou hlavní alternativou vůči statu quo, představit naše návrhy na změnu EU a ve stejnou chvíli být i vedoucí silou proti těmto evropským autokratům,“ nastíní mi Terry volby do Evropského parlamentu v Německu.

Němečtí zelení v čase nástupu čtvrté vlády Angely Merkelové rostou a sílí v sebevědomí. Jejich programová píle, preciznost při strategickém rozhodování a působení jednotně navenek přináší ovoce. „Novou velkou koalici nepodpoříme. Jsme v opozici. Už teď existují různá prohlášení strany, které nám říkají, jak silně na koalici útočit. Rozdílnost v míře a intenzitě je ale často jen ve stylu, nikoli v případě tónu, který zůstává,“ shrnuje Terry svoje pocity kolem nové německé vládní koalice.

    Diskuse
    JP
    March 21, 2018 v 19.14
    Kam kráčejí němečtí Zelení?
    Čistě osobně bych řekl: nikam.