Rudý polibek Zelené Růžence
Petr BittnerPetr Bittner polemizuje s textem Petra Kutílka a Daniela Soukupa a navazuje na projev Ondřeje Slačálka ze sjezdu SZ. Jedinou šancí zelených je obrátit společenskou frustraci kromě starých politických struktur i na samotného oligarchu.
Jaký smysl nese sjezdový projev Ondřeje Slačálka a proč tenhle smysl uniká jeho kritikům? Co uniká všem zeleným, kteří se po rozjařeném sjezdu plném rarit pokouší tlumit vášně a vrátit se k mravenčí přípravě dávno vyčpělé směsi apolitična a antikomunismu?
Zelení podle Ondřeje Slačálka přijali roli technokratických expertů na vedlejší problémy. Tomu koneckonců odpovídá procento hlasů, které pravidelně inkasují: experty na vedlejší problémy totiž vyhledává ze všeho nejvíc ten, kdo se zrovna nemusí potýkat s problémy hlavními. Když si člověk zlomí ruku, těžko se bude zaobírat zatrženým nehtem; stejně tak nemůžeme očekávat podporu pro lepší organizaci třídění odpadu od lidí, kteří se zrovna pokoušejí splácet hypotéku z jedné minimální mzdy.
Strana anti-změny
Klíčovou marketingovou značkou zelených bývala „změna“ či „alternativa“. Právě skrze tyto rozměry do nich vkládali naději (a často se k jejich boji i sami přidávali) mnozí z aktivistického a intelektuálního prostředí.
Minimálně od dob Martina Bursíka tento pro veřejné angažmá klíčový entuziasmus zelené opustil. Zelení ztratili duši a spolu s ní i podstatnou část voličů nejpozději ve chvílích lidské tragédie Martina Bursíka, který v Topolánkově vládě dobrovolně absorboval mocenskou lobotomii od největších gangsterů české historie.
V jedné ze slavných „dekonstrukcí politické reality“ se zelení ukázali v tom příslovečném „postmateriálním“ světle: jako strana, která má svou malou agendu výměnou za to, že se nebude motat do hlavních záležitostí - jako strana anti-změny.
Co ale může naopak získat? Myslím krom ujištění, že takto se profilovat je pro ni správné...
Přijde mi, že problémem SZ není ani tak apolitičnost, anti-změna a to, že si vystačí s malými tématy, ale fakt, že má málo členů, kteří by dokázali pohnout s něčím jiným než právě s těmito malými „apolitickými“ tématy. Jestli není potíž víc v tom, že proponenti posunu SZ doleva spíše píší články a pronáší projevy o potřebě posunu doleva, než by se v rámci strany prosazovali konkrétní levicovou politiku a přesvědčovali soudruhy jejími výsledky...
... ten Žižkov Stropnického, Ruta a spol. je přece výjmkou. Nebo není?
Když nejsou lidi, kteří by tu levicovou politiku chtěli dělat, opravdu by straně prospělo, kdyby ji začala v takové situaci otevčeně nabízet?
Není pak z hlediska strany přeci jen nejrozumější ten přítup Jany Drápalové založený na důsledné zelené mravenčí práci v komunále (která prostě MÁ symsl), dokud přirozeně nedoroste generace, která bude chtít nejenom protestovat, snít, komentovat a studovat nebo učit, ale i levicovou politiku dělat?