V podstatě sledujeme pokusy udělat z pravicové strany, přinejmenším s pravicově smýšlející členskou základnu, stranu levicovou. Nebo alespoň s trochu přesvědčivějším levicovým nátěrem, aby se dalo obnovit chytání hejlů ve vodách levicového elektorátu, poté, co je SZ nucena po aktivní účasti v Topolánkově vládě hrát s odkrytými kartami.

Díky, Petře, za účast na našem setkání i za tuto reflexi. Dovolím si jen komentovat to označení "zelený liberál". V článku, pokud jsem si to správně vyložil, je použito pro označení těch členů SZ, kteří se nehlásí k levici a tedy ani k naší platformě. Jenže já sám se považuji za určitý typ liberála a myslím, že to víceméně platí i o ostatních našich signatářích. Považuji se za liberála levicového nebo též sociálního. V té souvislosti bych ale rád zdůraznil, že definicí samotné levicovosti pro mne není sociální orientace sama o sobě, ale určitý názor na fungování ekonomiky. Tedy nejen požadavek větší redistribuce (což je například zcela slučitelné i s konzervativním světonázorem, sociální stát je ostatně vynález Bismarckův), ale také změna podmínek primární distribuce.
Pak ještě poznámka k Janě Drápalové - nemyslím si, že by ona zmiňovaná smířlivost měla být směrem navenek v boji o moc "spíše slabinou". Naopak bych řekl, že mnoho lidí může tento styl ocenit.

Díky za reakci. Označení liberálové skutečně používám ve smyslu ekonomickém (v ostatních smyslech se od něj snažím intuitivně distancovat právě proto, že jeho ekonomický rozměr považuju za dominující). V obecném slova smyslu se za liberála taky považuju :) U té "smířlivosti" Jany Drápalové je to asi otázka k širší debatě, proto jsem ji v textu nechal otevřenou slovy "může být slabinou". Pokud budou tyto a třeba i některé další podněty předmětem rozpravy na příštích setkáních, budu jenom rád...