O víkendu proběhlo v Pardubicích první oficiální setkání Zelené re:vize (dále ZR), spontánní iniciativy uvnitř Strany zelených.

Revize čeho?

Od pádu Topolánkovy vlády česká Strana zelených na parlamentní úrovni stagnuje. Její systematické „lpění“ na politicky skromném obrazu rytíře postmateriálních hodnot se podepsalo už pod několika po sobě jdoucími porážkami. ZR je po delší době první živorodou reakcí na konstantní a apaticky přijímanou politickou demisi Strany zelených.

↗

Iniciátoři revize upozorňují na to, že podstatou ZR není v této fázi ani tak formulovat vlastní verzi programu, jako spíš připomenout opomíjená témata v rámci veškeré debaty okolo Strany zelených. Bob Čáp

Odvážný Manifest se stal od začátku trnem v oku podstatné části skromné stranické základny. Slova jako „samospráva“ některým zeleným liberálům až příliš připomínají časy minulé — právě takové „staro-socialistické“ motivy se mluvčí iniciativy pokoušeli na prvním veřejném setkání vyvracet. Hlubší diskuse ovšem zůstává především očekávanou náplní několika dalších chystaných zájezdů „cirkusu ZR“.

Palba kritiky

„Zelení revizoři“ čelí několikeré kritice, v první řadě (z pochopitelných důvodů) té ideové. Některé z programových bodů a tezí manifestu (ať už MHD zdarma či vize čtyřdenního pracovního týdne) jsou údajně „příliš utopické“, a mohou celou stranu v očích voličů marginalizovat. Je s podivem, že se podobně ustarané hlasy ozývají zrovna v době, kdy „realističtí“ zelení pochrupují na dvou procentech, zatímco celou zemi ovládá über-populistický moloch Andreje Babiše.

Iniciátoři revize navíc upozorňují na to, že podstatou ZR není v této fázi ani tak formulovat vlastní verzi programu, jako spíš připomenout opomíjená témata v rámci veškeré debaty okolo Strany zelených, ať už se týká vnitrostranického dialogu nebo diskusí směrem navenek.

Ideový spor vynáší na světlo klíčovou debatu, kterou budou muset v kulminující babišovské éře absolvovat všechny politické strany: bude možné čelit oligarchickému populismu stejně prázdným „populismem zdola“, nebo se dřív či později přihlásí ke slovu Politika jako taková? A bude to spíše politika starých struktur, nebo politika v novém pojetí, která se dnes po Evropě zjevuje v některých levicově-populistických koalicích?

Druhou zásadní kritiku sklidila iniciativa za to, jakým způsobem bez širší stranické rozpravy svůj manifest zveřejnila. Konfrontační charakter manifestu a vůbec formát „podepisované petice“ údajně poškozuje stranu navenek a vrací na scénu téma radikální nesoudržnosti Strany zelených.

Takové námitky jsou jistě legitimní. Lídři ZR se jim snaží čelit loajálním programováním své další aktivity. Důsledná otevřenost a transparentnost veškerých diskusí má být doplněna i vstupy sympatizantů a klíčových osobností širší veřejnosti skrze další zájezdy. Ten příští, dubnový, má namířeno do vpravdě „nezeleného“ kraje: další zastávkou pojízdné revize je Ústí nad Labem.

Levá, pravá, levá, pravá

Samotným výběrem lokality chce ZR důrazně připomenout, že dosavadní prohry Strany zelených vyvěrají právě z elitářského zhypnotizování Prahou a Brnem. Noví zelení musí najít cestu k těm krajům, kde doposud nadšeně hlásaná zelená politika působí spíš jako měšťácká provokace, než jako politický hlas hájící něčí důstojnost.

Proč je tedy v podtitulu revize to prokleté slovo „levice“? Podle jeho autorů je středobodem manifestu sociální soudržnost, kterou lze vcelku snadnou chápat právě jako kategorii levicovou. Z následné diskuse pak vyplynulo, že účelem samotné iniciativy je formulace „neodstrčenosti“ jako základu politické orientace zelených; řeč je tu o neodstrčenosti přírody před zájmy byznysu, stejně jako o neodstrčenosti chudých před zájmy bohatých.

Zelená re:vize tak usiluje o obrodu politických témat, jakými jsou třeba zadlužení domácností, právo zaměstnance či životní minimum. Debata nad podobnými tématy by pak měla být s ohledem na základní zelená témata „horizontální“: sociální spravedlnost je rovnocennou součástí moderní zelené politiky spolu s tradičními tématy ochrany životního prostředí nebo spravedlnosti genderové. Definování podobné horizontály lze chápat i jako první vážnější krok k otevírání koaličního potenciálu „revidované Strany zelených“.

Loajalita a budoucnost

Čerstvá předsedkyně Jana Drápalová obohatila první oficiální setkání ZR svou hlavní politickou zbraní — smířlivostí. Zatímco směrem navenek může být tato charakterová přednost pro předsedkyni politické strany, která teprve usiluje o moc, spíše slabinou, směrem dovnitř strany může představovat klíčový tmel mezi jednotlivými proudy. Pro Zelenou re:vizi, která jako by ze dne na den zhmotnila noční můry všech zelených liberálů, je vůle k dialogu ze strany vedení dobrou zprávou.

Jana Drápalová nabídla iniciativě ZR roli právoplatného partnera při tvorbě programové vize Strany zelených. Ač se to některým členům nemusí zrovna dvakrát pozdávat, uznání iniciativy jakožto legitimního partnera dialogu je dobrou zprávou pro celou Stranu zelených. Jestli tato iniciativa totiž nějak působí navenek, pak je to tak, že se „aspoň něco děje“. A to je v době politické krize vlastně docela dobrá výchozí pozice.

Po letech ideové hibernace působí Zelená re:vize jako míza, kterou každá v chladu spící bytost potřebuje. Zelené tak možná čeká nová éra, v níž bude možné nahlas diskutovat dosud nediskutovatelné. Stále trvám na tom, že toho čeští zelení tolik ztratit nemohou. Po nevyhnutelné smrti nepolitického populismu toho naopak budou moci setsakramentsky hodně získat.