Když jsem šéfoval časopis Nový Prostor, všiml jsem si, že řada bezdomovců má nějakého psa. Vrtalo mi hlavou, jak se o něj starají, když kolikrát sami nemají co jíst. Nepotvrdilo se mé podezření, že by ty psy využívali k tomu, aby lidi obměkčili a vymámili tak z nich nějakou tu almužničku. Brzy mi došlo, že role těch psů je úplně jiná. Suplovali ještě tu spodnější společenskou vrstvu pro někoho, kdo sám dosáhl dna a stávali se terčem hněvu a frustrací. Právě tito bezdomovci se psy, jak jsem později zjistil, byli těmi drzejšími, sebevědomějšími a těmi, kdo nedodržovali pravidla, ti, kteří se na pár dní ztratili a objevili se ještě v alkoholovém oparu. Zatímco ti bez psů byli jejich opakem: komornější, skromnější, nedovolili si porušovat pravidla.

Když se podívám na ta agresivní, ale ve skutečnosti hloupá hesla na transparentech v Sudetenlandu, vzpomenu si právě na ty prodejce Nového prostoru se psy. Ty masy lidí ve skutečnosti frustrovaní z toho, že sami nemají práci, neví si rady se svou situací, kterou současná vláda i nadále vytrvale přehlíží. Cigáni jsou tím nejsnazším cílem. Jsou špinavější, než sami Češi, jsou nepořádní, hluční. Problém není v diagnóze, ale v léčbě.

Češi jsou zvyklí na direktivní mateřskou výchovu, která vede k jedinému, a sice dodržovat řád. Pro mě je téměř neuvěřitelné, jak jsem během těch patnácti let, co tu jsem, vídal téměř každý den mladou matku řvoucí na dítě, ať si nesedá na zem, nebo proč nedávalo dítě pozor při jezení zmrzliny, jak to, že má už zase roztržené triko atp. Ty matky nechtějí dialog, jejich cílem je spíš vlastní pohodlnost.

Očekávat, že Cigáni v okamžiku změní podstatu svého chování, svou tradici, je nejen naivní, ale přímo hloupost. Je to de facto stejné, jako když direktiva EU chce zčistajasna, aby ČR uzavřela rasistické zvláštní školy. Typicky česky sabotujícím stylem byl změněný název na speciální, ale důvod tohoto požadavku ze strany EU zůstal dál, a sice odsun nepřizpůsobivých dětí a jejich izolace od toho, co je normální.

Kacířští Češi, kteří nikdy nerespektovali regule ordinované cizím národem, ať to bylo z Vatikánu, Vídně, Berlína, Moskvy nebo v současnosti Bruselu, a vždy našli způsob, jak si to udělat po svém a švejkovsky, tzn. že protistrana nemá jak vytknout. A toto je pro mě, jako člověka, který má problém s autoritami, něco, co se mi na Češích líbí. Ale bělošští, neřeknu-li rovnou árijští Češi, se zde snaží vnucovat svá pravidla jinému národu. Je evidentní, že toto nestačí. Stejně jako doktor nemůže obviňovat pacienta, že jeho léčba nezabrala. Musí najít vhodnější léčbu, která pacienta problému zbaví. Do teď byli Češi jako obvykle flegmatičtí a čekali, že se problém vyřeší sám, tato taktika ale byla mylná a problém nabobtnal.

Dokud se úplně nezruší zvláštní alias speciální školy a sociální podpora nebude podmíněna řádnou docházkou dětí do školy, další a další Cigáni budou vyrůstat jako... Cikáni.

Každý lidský jedinec má tendenci se chovat jako jeho vrstevníci, z toho bychom měli vycházet, chceme-li integraci úspěšně dokončit. Segregace a izolace je naprosto kontraproduktivní a vede právě k takovýmto nepokojům. Musíme se toho vyvarovat. Začlenit Romy do společnosti a nevytvářet ghetta.

A ačkoli se to může jevit jako klišé, klíčem ke všemu je vzdělání. Opět uvedu jako příklad Brazílii, kde prezident Lula dostat 31 milionů lidí z chudoby jen tím, že matky jež pravidelně posílaly děti do školy poskytl podporu (sociální dávky) a tato generace se tak dostala výš. Já osobně jsem vyrůstal ve skutečném sociálním apartheidu, kde diskriminace nebyla zaměřena proti černochům, ale proti chudým (i když většina těch chudých byli černoši).

Mimo „Weimarskou“ inflaci, hlavní důvod mého odchodu z Brazílie byl odpor k tomu apartheidu. Připadalo mi odporné, když i mě vlastní matka napomenula za to, že chudému dítěti dám pár drobáků se slovy „nic jim nedávej, nebo si na to zvyknou!“ Naše střední a vyšší třídy nechtěly pochopit, že ten nevzdělaný chudák nemůže najít práci, když nic neumí. Nemluvě o tom, že otroctví skončilo jako poslední na světě až v roce 1888, čímž černoši sice nabyli svobody, ale ztratili domov, a tím i práci. A tak vznikaly naše slavné „favely“.

Takže křičet „Cikáni do práce!“ když sami víte,že nikdo z vás je zaměstnávat nebude, je docela pokrytecké.

Už léta sleduji, jak novinář Pavel Koller, který je sice poloviční Rom, ale vyrůstal s bílým otcem a nevlastní matkou, také etnickou Češkou, babičkou, bratranci, atd. a navzdory tomu, že dělal parlamentního reportéra pro deník Metro a pracuje v médiích už deset let (avšak jenom tam, kde jsem působil já), si nemůže najít nájem, protože mu nikdo nevěří, že si v obýváku nerozdělá oheň. On je jedním z důkazů, že Češi jsou skutečně rasisté a ne, že mají problém jenom „s určitým chováním“, jak často se vymlouvají.

Samozřejmě, že když se říká, že Češi jsou rasisté nebo Amíci hloupí, je to zevšeobecňování, ale každá generalizace přichází z dojmu, který máme z většiny, nebo dostatečně hlasité menšiny.

Dříve jsem pro svůj antropologický výzkum používal 186 lidí různých regionálních původů a sociálních poměrů, které jsem pravidelně zpovídal a některé i osobně navštěvoval, ale díky Facebooku mám v současnosti tento vzorek ještě daleko širší. Docela vzdělaní lidé dávali na svou zeď věty typu:

„Vypalit... a od malicka kastrovat... nic jineho nepomuze... mnozi se jak krysy... pracovat nikdy nebudou... jedine co umi krast... brecet jak jim vsichni ublizujou... sladek na hrad (ve svem volebni progranu mnel dobrej napad)“

Nebo moje bývalá švagrová, která na svou zeď umístila video s hymnou DSSS i navzdory protestů jejího bratra to nesundala. A na místo toho videa ze svých přátel radši smazala mě... Mluvím o normálních, vzdělaných lidech ze střední třídy... To je nejvíc znepokojující.

Vtipné také bylo jak jeden můj „teplej“ kamarád napsal:

„etnické menšiny - tedy přijetí zásad soužití, všeobecné mravnosti, participace na tvorbě hodnot společnosti a absolutního odmítnutí bezpracného parazitování na většině, pak takovýto rasismus je legitimním a přirozeným postojem člověka.“ Jenže, kdyby on sám měl dodržovat princip, že menšiny mají přijmout všeobecnou mravnost, tak by se měl okamžitě přestat líbat s jinými muži...

Trochu mi připadá, že se národ rozděluje obdobně, jako tenkrát při krizi v ČT. Tehdy jsem poprvé pochopil, že v ČR je - kuriózně - slovo intelektuál bráno jako nadávka. Aspoň to tak znělo z úst příznivců Bobovize. Proto mě nepřekvapuje, že se Jana Bobošíková rozhodla oslovit právě ty lidi, kteří si myslí, že ti myslící jsou špatní a pracující „knedlozelovepřo“ typy jsou tím skutečným národem Čechů. Naštěstí i teď je hodně Čechů, kteří i když jim též vadí chování Romů, chápou, že řešením není pouhé vyjadřování nenávisti na ulici.

Problém je ale v tom, že drtivá většina lidí je krátkozraká a bez empatie, myslí pouze na sebe na to, co vadí jen jim. Místo myslet na to, jak situaci řešit se Češi zabejčí a jen prskají na podporu Romům. Činí tak, jak jejich maminky během výchovy „sedni si“, „jdi si lehnout“, „protože jsem to řekla“...

Podle mě to, co je příčinou tohoto problému je, že většina Čechů jsou chodící monology. Mají pocit, že vědí víc, než protistrana a nejsou schopni naslouchat, a tím pádem ani udělat kompromis. V pozadí toho zdánlivě skromného Čecha je často jen arogantní člověk, který si myslí, že to, co už ví, je postačující, že to, co je české, je to jediné správné.