Viktor Orbán za 8 let na místě ministerského předsedy koncentroval ve svých rukou do té doby nevídanou moc a využil ji k některým radikálním změnám včetně změn ústavy. Jak se tato situace dotkla sociální politiky?

Mnoho historiků a ekonomů považuje změny uskutečněné od roku 2010, kdy strana Fidesz dosáhla ústavní většiny v parlamentu, za minimálně stejně revoluční jako byla politická a ekonomická transformace po roce 1990. Týká se to i sociálního systému.

Když si porovnáme původní a současnou ústavu, zjistíme, že nový maďarský stát nepovažuje zajištění základních sociálních potřeb občanů za svoji zodpovědnost. Důraz je kladen na povinnosti, nikoli na garanci sociálních práv, ať už se jedná o bydlení, minimální příjem, vzdělání nebo zdravotní péči.

V rovině konkrétní politiky došlo například úmyslnému oddělení rodinné a sociální politiky, k rozšíření nucených veřejných prací a k implementaci cílené finanční podpory pro středostavovské rodiny. Dalo by se říct, že současný model sociální politiky zachovává “perverzní redistribuci”, která přímo podporuje rodiny z vyšší střední třídy, místo aby se soustředila na nejpotřebnější skupiny. Na jednu stranu tak umožňuje už tak dobře situovaným jedincům získat ještě více prostředků díky daňovým úlevám a výhodným půjčkám na bydlení. A na druhou stranu udržuje statisíce lidí v extrémní chudobě.

Sociální politika je v Orbánově režimu prostředkem, jak odměnit novou střední třídu. Těží z ní ti, kteří jsou loajální systému. A zároveň slouží k trestání chudých, k jejich udržování v permanentní závislosti na státu.

Viktor Orbán proslavil pojem “neliberální demokracie”. Je tedy možné v kontextu jeho vlády mluvit o neliberální sociální politice? A je za ní nějaká konsistentní ideologie?

Vzpomínám si na rozhovor s nově zvoleným předsedou vlády z roku 2010, ve kterém se ho ptali, jaké má plány s maďarským sociálním státem. Orbán odpověděl, že nemá v úmyslu udržovat sociální stát podobný západnímu modelu, protože se ukázal jako příliš nákladný a nesoběstačný. Raději by vytvořil model společnosti založený na práci, v němž každý jednotlivec určitým způsobem přispívá blahu celku.